V poslední době jsme slyšeli mnoho o vnitřně více zřícím českém králi a císaři Karlu IV. To nejdůležitější z jeho způsobu vládnutí, tvořící podstatu Karlem připravované „ústavy Evropy“ Majestas Carolina, většině ale uniklo. Je v něm naznačen způsob, jakým má být vykonávána vláda ve spravovaném celku. Karel IV. se jej ve svém způsobu vládnutí v tichosti držel a právě tento způsob výkonu vlády je podstatou toho, že je uznáván dodnes. Ba ještě víc. Právě jeho osnovný princip je i dnes vzorem pro řešení v rozhárané ateistické Evropě. Klid a všestranný rozvoj v EU nastane ihned, jakmile jej nové duchovnější vedení soustátí konečně objeví a začne jej uvádět při řízení v praxi. Císař Karel IV. veden svou intuicí správně prohlédl, že vždy při výkonu vlády jakékoliv správní jednotky musí její vládce při rozhodování postavit na první místo objektivní zákony stvoření (Vůli boží), na druhé místo prospěch spravované jednotky a až teprve ve třetí řadě může uplatnit svou osobní představu moc držící člověk, a to včetně králů!
Problém je v tom, že na těchto principech by se kromě satanistů shodla drtivá většina lidí. I prospěch celku je celkem dobře stanovitelný. Dnes je vnímán jako demokraticky vyjádřená vůle většiny lidí ve spravované jednotce. Dokonce i tehdy, když se takto zjištěná vůle lidu následně ukáže nebýt správná! Víme přece, že Božská Spravedlnost se vykonává zákonem „setby a sklizně“. Když se tedy většina rozhodne správně, následně je dalším vývojem věcí pozemských odměněna blahem. Když špatně, potrestá se vynořenými potížemi. Z důsledků rozhodnutí poznávají člověk i národy příčiny chyb a mají možnost opravit se. Na základě tohoto zákona stvoření „setba-sklizeň“ (příčina-následek) probíhá konec konců celý osobní i civilizační vývoj.
Nejsvízelnější je to s nacházením a i formulováním toho, co pojmenováváme jako boží Vůle. A pak ji správně zakomponovat do zákonů správy státu. Co člověk a co náboženská skupina, (víra, vyznání,) to odlišný názor a výklad boží Vůle. Zejména za současné situace, kdy jsme jako lidstvo v poznání zákonů stvoření velmi nepokročilí. Nevidím proto jiné východisko, než za uplatňování široké tolerance se opřít o dosud nejúspěšnější civilizační fundament, tedy deset božích rad zachycených Mojžíšem. Tzv. „Desatero božích přikázání“. Nejúspěšnějších proto, že právě na nich postavená evropská křesťansko-židovská civilizace na zeměkouli vyspěla nejvýše! I její současný úpadek je právě do velké míry důsledkem opouštění žití onoho Desatera v životě jednotlivce i národů. Tento zhoubný společenský vývoj se děje ale proto, že principy vztahů mezi lidmi a Podstatou světa a lidmi navzájem, v Desateru obsažené, nebyly již dávno hlouběji pochopeny, rozpracovány a modernímu člověku srozumitelně přednášeny. Ne již jako „boží přikázání“, ale jako zformulované duchovní zákony vesmíru. Neboť Desatero svou povahou nejsou přece žádná „boží přikázání“! Jsou to přímo božské rady Podstaty světa člověku prostřednictvím Mojžíše. Dávají jednotlivci i poučenému národu návod, jak se vyhnout karmě! (Kdyby totiž se někomu skutečně podařilo porušit přikázání Boha Podstaty světa, v tom okamžiku by neexistoval!)
Nyní se budeme konkrétně zabývat nacházením toho, co v dnešní úrovni poznání lidstva konkrétně znamená Mojžíšovo první přikázání „v jednoho Boha věřiti budeš“! Jen naiva si může myslet, že Bůh potřebuje, aby v jeho existenci člověk věřil. Podstatou této rady je sdělení Stvořitele člověku, že jen na základě zapojení tohoto axiomu do procesu poznání může člověk dohlédnout smysl existence světa (vesmíru) i každého jednotlivce v něm!!! Nalézt tak smysl svého vlastního bytí!!! (A vyhnout se tak nihilismu, pocitu vyhoření a depresi.)
K nalezení smyslu své vlastní existence nemůže člověk dospět rozumem! Viz naprostá rozpačitost „vědy“ a vědců z této otázky. Je jimi označována za „irelevantní“. Logicky. Jestliže jsme se jako lidé rozumovým zkoumáním (vědecky) dopátrali, že vesmír i země kdysi skutečně vznikly, a před tím nebylo nic, pak následně se ve vzniklém vesmíru objevil život a člověk, jen v mysli člověka-živočicha nevyvstane otázka: proč se tak stalo? A dále, Proč se „tu na zemi“ v podobě lidské bytosti já osobně ocitám a v čem se to vlastně ocitám? Bez správné odpovědi na tyto otázky stojí všechny další rozumové nálezy vědců „přímo na vodě“! Jsou k získání vůle a energie k životu neužitečné, o radosti ze života a vděčnosti za život ani nemluvě. Nepovzbuzují v době zákonitých životních těžkostí touhu žít tento život. Nepohání aktivitu k tvorbě jednotlivce ani národy. Jestliže přiměřeně správné odpovědi na tyto otázky člověk nemá, propadá zákonitě depresi, národ stagnaci a úpadku. V celé civilizaci se rozkládá zákonnost a tím její uspořádání. (Což vidíme právě dnes.)
Odpověď na tyto otázky může člověku získat jen od Tvůrce jeho samého i toho všeho kolem. Neboť jen Ten byl před vznikem vesmíru (velký třesk), života a člověka v něm! A bude i po něm! Odpověď na „proč“ může znát pouze ta „Síla“, která vše existující vytvořila! My lidé obvykle pojmenováváme tuto Sílu lidským slovem Bůh!
Jen Stvořitel světa sám může vědět, proč vše učinil neboli jaký má vše existující a Jím řízené smysl. Jen On to může člověku formou milosti sdělit! Takové sdělení je projevem lásky ke stvořenému člověku. Jedině Stvořitelova odpověď správně směruje další hledání člověka ve stvoření. Jen první správný závěr, Bůh existuje, staví další nálezy člověkova myšlení „na skálu“. Dává mu onen bájný Archimedův pevný bod v oblasti poznání. Bůh to člověku sdělil prostřednictvím Mojžíše a proto si sdělení „Desatera“ máme nanejvýš vážit. Jako daru z lásky od Podstaty světa!
Z výše uvedeného můžeme již sami rozumem dovodit duchovní axiom:
Svět kolem nás i náš vlastní život má smysl z hlediska věčnosti! My jednotlivci i národy jako celek jej žitím života máme hledat a nalézt! Právě toto hledání dá nakonec životu člověka smysl z nadčasového hlediska!
Výše uvedené nás dovede k prvnímu kroku opravy směru vývoje současné evropské civilizace, EU jmenovitě. Má-li současně evropská ateistická civilizace přežít, musí její mocenské elity zajistit zakomponování principu existence Boha do ústav států. Od tohoto kroku odvodit zákony, chod institucí, zaměření škol, médií atd. Všem se musí předložit a vyučovat, že Bůh neboli konečná Spravedlnost existuje! A člověk je povinen veškerou svou činností, tedy i výkonem správy státu, jednat v duchu očekávání dokonalého Boha. Má usilovat o Jeho napodobení, neboli jak říká bible, „být Mu k obrazu“. Zejména při výkonu funkce ve státě! V okamžiku, kdy se rozhodující většina lidí řídící státy začne považovat za pověřence Podstaty světa, jejich chování a tím poměry v řízení evropských států se změní. Kontinent se stane pro všechny nesrovnatelně lepším místem k životu.
Ostatně výše uvedené jsem neobjevil! Již starořecký Platón učil: „Špatné konání lidí (i politiků) je jen projevem jejich nevědomosti. Kdyby věděli, že nemohou uniknout následkům svých špatných činů a myšlenek, chovali by se tak, že svět by se stal mnohem lepším.“
Jakmile tedy každý člověk (členové elit zejména) začne dávat své myšlenky a činy do souvislosti s existencí Boha a konečné Spravedlnosti, svět se okamžitě začne měnit k lepšímu. K provedení tohoto obratu v denní společenské a kulturní praxi vede jen jedna cesta: ateizmus musí být vědomostní elitou vysvětlen jako ukázka vadného myšlení s jistým špatným koncem pro jednotlivce i národ. V důsledku tohoto poznatku nemohou být v úřadech, školách, institucích a médiích států usazeny osoby, které nevěří v Boha. Nevírou ve Spravedlnost a smysl života každého člověka vyjevují tito lidé, že v případě nemožnosti kontroly jejich práce nejsou vázáni odpovědností před Vyšším principem. Právě současný chod společnosti vyjevil, že kontroly výkonu státních funkcí a chodu práva se ukazují jako velmi omezeně účinné. Odstraněním žitého ateizmu řídících činitelů současné konzumní společnosti zvolí evropské národy boží vůli. Věčnost jim „naměří stejnou měrou“, jak říkal Ježíš. Nadělí jim z ní trvání neboli budoucnost.
Josef Staněk
Poslední články autora:
