mapa stránek || vyhledávání

Satan… /závěr/

„Kulisy a postavy v ne nekonečných hrách a dějích v naší časoprostorové iteraci se mění. Pevně, ale ne natrvalo, je v ní zakotvena účast Negativní síly, která je určujícím elementem pro vývoj života lidí zde.“

Chce se mi na úvod naznačit, že v tomto závěru to bude především o Satanovi v nás. Jinak řečeno, nikdo ho totiž nikdy neviděl fyzickýma očima s možností si na něj sáhnout. Je prostě v nás a život mu nabízí jeho působení v člověku. To tzv. peklo je stav našeho vědomí. Zrovna jako nebe. Do pekla i do nebe se uzrává na úrovni fyzického života. A kdo uzrává? Inu, podstata života, v našem případě lidská duše.

Kvalita úrovně fyzického života lidského jedince, jeho prožívání všeho, co je mu nabízeno, záleží ve značné míře na jeho samotném nositeli a základu, který je vždy jedinečný a ve významu té myšlenky i božský. Určující roli hrají jisté vlivy, jako je například genetická predispozice, výchova od útlého věku, nutné je ale zahrnout i osud – karmu jednoho každého člověka, tak, jak byla „nadávkována“ pro žití života… Někdo se někomu může jevit svým chováním jako ďábelský člověk, druhý zase v jiném vidí čistého anděla. Zde zdůrazním, že jsme navíc v modu svobodné vůle a tedy stručně to lze charakterizovat; je to tak, jak to je a jak to má být, přesně tak, jak to kdo cítí.

Na úvod ještě zdůrazním, že pro vědecky založeného člověka, který potřebuje důkaz, něco ohmatat, zvážit, ochutnat…, zapojit pomocí různých přístrojů lidské smysly, nebude mít můj závěrečný článek téměř žádnou cenu.

Jen tak mimochodem – 11. dubna t.r. proběhla v síti multikin premiéra nového filmu – tady je upoutávka: http://www.vertical-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-298919 Mladí, starší a nejstarší diváci zakoupí popcorn, kolu a půjdou sledovat na plátně boj zla s dobrem. Budou se bát a snad se i také pobaví a film si určitě získá své diváky i svou dokonalou trikovou nabídkou různých příšer a dějů, silnou hudbou a úžasnými efekty.

O působení dobra a zla a tím i k samotnému tématu Satana jsem již dříve napsal několik příspěvků, ve kterých je smyslem mé amatérské hledání vazby negativního chování člověka k jiným lidem a i k celému stvoření a hledání působení něčeho z pozice „nad námi či pod námi“ z oblastí, kde člověk, tak jak ho známe, nevládne, kde nemá žádnou moc. Jako zlatá nit se v nich vinula důležitost lidské mysli a pojmenování té určující síly, jako „Negativní“. (Síla „Pozitivní“ není předmětem tohoto článku i když pro vysvětlení se tu často objeví její zdroj.) Mysl je vskutku dokonalý nástroj pro život zde, o tom nemůže být sporu. Vědci dnes dokáží měřit různé funkce mozku, chemické děje s působením elektrických sil, dokáží určit kde se co a jak jakoby tvoří a co je čím a jak ovládáno od řídící, přenosové až po výkonnou složku pro působení v lidském organismu. Ale, předběhnu-li, dokázat definovat včas vnuknutí, intuici a předvídat třeba jen emoci a její následky, které mnohdy vedou v životě konkrétního člověka až ke katastrofě, a zabránit ji, to věda neumí. Mohu-li pro dokreslení doporučit ještě jednu myšlenku k práci mysli, tak je tu. Je stručná, leč hluboká: „Mysl je dobrý sluha, ale velmi špatný pán.“ /Odkazy na mé příspěvky budou na konci; je jen škoda, že některé již nemají pod sebou bohatou diskuzi mnoha lidí, kterou vyvolaly v době jejich zveřejnění a která měla svoji kvalitu./

Pro začátek doporučuji přijmout, chce-li se čtenář zamýšlet a orientovat, jeden postulát. Hmotný lidský život má své vědomí a své limity a oproti němu existují nepoznané světy stvoření, do kterých se člověk z naší úrovně nemůže v lidském těle dostat a tudíž jejich „vyšší vědomí“ je mu nedostupné.

V posloupnosti a pro pochopení hlavní myšlenky článku uvedu několik faktů – na úvod to jsou lidská jména, která jsou dávána satanským působením – jeden z autorů /našlo by se jich mnohem víc/ je nazývá jako Vysoce postavení bohové a korunní princové pekla!

Více zde: https://pekelne.webnode.cz/jmena-demonu/vladci-pekel/

Drobná upoutávka k jednomu pekelnému šéfovi, aneb co čeká zájemce, který otevře odkaz:

ASMODEUS – též jako Asmoday či Sydonay; hodnost král; dozorce hazardních domů (heren?) v pekle; řádově byl seraphin; učí umění astronomie, aritmetiky, geomantie /pozn.-mystické věštění/ a zručnosti; objevuje skryté poklady, odpovídá na otázky a dává schopnost číst myšlenky; může rozbít vztah\manželství a uděluje neviditelnost; preferuje nenošení pokrývek hlavy (?); vládne mnoha sférám potěšení; dle velekněžky Maxine má lidskou matku a božského otce, má černé vlasy do copu a je olivové pleti, má být velmi zdvořilý až gentleman, měkký hladký hlas a má být jako démon velmi příjemný…

Nyní pro další doplnění pojmenování sáhnu do, pro mne blízkých evangelií Nového zákona, ze kterých lze doplnit další jména pro Satana, Ďábla či Negativní sílu. Jejich sepisovatelé použili pojmenování jako Belzebub, Kníže světa, Kníže ďáblů, Silný člověk, Nepřítel, Protivník, Zloduch, Zlý, Kníže temnot, Vlk, Had, Belial…

Pro zachování stručnosti přejdu nyní k tomu důležitému, k satanskému působení v nás. Velký otazník na úvod? Jedním z největších hlavolamů a paradoxů pro myslící a vnímavé lidi je, proč Bůh, o kterém se říká, že je všeláska, všemír a je vší blažeností, vytvořil stvoření, ve kterém je tak mnoho nenávisti, nesouladu a utrpení? Nikdo asi nepopře přítomnost dobra a zla na zemi. Jsou zde láska a nenávist, radost a smutek, čestnost a klamání, harmonie a násilí, tolerance a předsudky, spokojenost a nespokojenost, laskavost a zlovůle, zdraví a nemoci, život a smrt… a výčet protikladů by mohl dost dlouho pokračovat. Zjednoduším to jen na projevy obecně negativní, které jsou tím přímým satanským působením na lidské konání. V základním pohledu jdou stručně nazvat jako: sexuální touha – hněv – chtivost – nadměrné připoutání k materiálním věcem – samolibost či egoismus. Pod sexuální touhou je ukryt chtíč, který má však více podob. Je v něm obsažena i náklonost k drogám, tabáku, alkoholu, nadměrné obžerství, zvyk příliš mluvit, zvláště vyprávět oplzlé historky, pornografie ve všech podobách, neužitečné hry…, porazím protivníka, upozorním na své ego, přikrmuji svoji ješitnost… stručně napsáno, jedná se o závislosti naší mysli. Hlavním úkolem chtíče je dostat muže i ženy zpět až na úroveň zvířat. Nač se mysl upne, to se stává její součástí. Může se to jinak nazvat jako zakořeňování zvyků. A to není cesta k ovládnutí mysli, k tomu, mít ji pod kontrolou. Naopak, je to cesta k jejímu zaslepení, v důsledku je to cesta ke spoutání duše /jejímu omezení/, kdy chtíč stahuje obě do roviny existence, v níž se pohybují zvířata. Tedy na animální úroveň. Vidíme dnes kolem sebe užívání a propagaci sexu i jeho „různých odnoží a úchylek“? Může to vést k degradaci toho člověka s označením moudrý v nás? Požitkářství je mrhání naši vzácnou energií. Je to připoutání k plnění přání smyslů. Místo abychom stoupali do úrovně spirituální, klesáme na nižší úroveň. A Satan v nás se chechtá!!

Citát: Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství. /A. L. Seneca/

Vrátím se k satanskému působení v nás druhým pohledem na lidskou mysl a její konání. Nepřítelem naší duše na jejím výstupu k vyššímu vědomí je hněv. Vyvolává zmatek a svár a rozptyluje mysl, kterou potřebuje mít duše koncentrovanou. Hněv ničí mír a lásku, plodí zášť a mění lidi v chování k sobě v nepřátele. Hněv ničí vztahy, hněv je tak pravým opakem lásky. Člověk ovládaný hněvem ubližuje jiným a přivede-li ho hněv až ke zločinu, a stává se to, je z toho pevný okov otroctví a břemeno již vzpomínané karmy je pak mnohem těžší. Co hněv „nabízí“? Pomluvy a zlé řeči o bližním, klevetění, neuctivost, vytýkání chyb druhým, rozmrzelost, nedůtklivost, nesnášenlivost, nevrlost, neustále reptání, žárlivost, projevy nepřátelství, netrpělivost, vztek, rvavost, zlomyslný výsměch, sklony k destruktivní kritice, povýšené chování míněné ve zlé vůli… Působení hněvu je jako působení rakoviny. Je to vysoce zhoubný mentální karcinom. Přináší stres a rakovina hněvu si prožírá cestu skrze nejvnitřnější mentální pletivo. Podílí se, a na to pozor, na vzniku mnoha zhoubných nemocí tělesných. Pacient, který rozsévá hněv, nesnáší náznak pravdy. Ta mu přinese další záchvat vzteku. A Satan v nás, ten se raduje!! Protože rysy této choroby hněvu nekončí smrtí fyzického těla. Sídlí v mysli, a tu si nemocný člověk bere po smrti s sebou, takže ani v těch jiných světech, do nichž odchází, ho nepřestává pustošit.

Citát: Když neumíš ovládnout hněv, ovládne on Tebe. /Anton Pavlovič Čechov/

Satan v nás dokáže přes svého spolehlivého agenta, jímž je mysl, vnitřně naočkovat i různá přání, která se projevují chtivostí. Chtít něco, neznamená nic špatného. Ale pokud tu projevím souhlas s tím nedávno tu napsaným, že dobro je vše, co nás přivádí k Bohu, musím pocítit, že nadměrné chtění vyvolává opačný efekt. A to je jeho /Satanovo/ další působení. Na jeho konci je touha mít peníze, peníze a zase jen peníze, jako modlu tzv. moderní doby. Za peníze mít hromady věci, auta, zážitky, nákladné dovolené, milenky, chaty… Chtivost se projevuje tím, že jsme lakomí, že máme blízko k podvádění, v pokrytectví, v cílevědomé lhaní, v překrucování faktů, ve zlodějství, v úplatnosti a v korupci a v lstivosti a klamání všeho druhu. Mysl je schopna sypat před člověka z pomyslného rukávu desítky dalších přání a dokáže hledat cesty k jejich uspokojování, ať to stojí, co to stojí, a hlavně, když ten člověk uzná, že jsou potřeba! Je pozitivním motivem mít touhu po majetku, mít víc než soused a stavět to pak na odiv? A jestli se nedaří, jestli nás krásná partnerka tlačí do plnění její nekonečné rozmařilosti, pak může být již kousek od sklouznutí ke konání deliktů a až zločinů. A Satan, ke své potěše, tím rozšířil v nás svůj výběr munice. Té, kterou potřebuje pro to, aby naše duše se tu uvazovala pro nová zrození. Staneme se tak sami sobě otrokem vášní a tužeb. Když mysli podlehneme, jsme zkrátka na cestě neustálého kolotoče nových zrodů. A to je pro Satana v nás ten hlavní cíl. Mít naše duše karmickým zákonem pod kontrolou. Jakoby říkal – splním ti tvá přání, splním, ale všechno nejde najednou. A proto se mi tu zrodíš znovu. Satanovi totiž, bez boží duše, kterou on neumí stvořit, by jeho svět zanikl.

Citát: Chtivost udělá z nenasytných chudáky. /Basilios Veliký/

Satan v nás dokáže přes mysl oddalovat nebo postupně zavrhnout naše ušlechtilé myšlenky a cíle pro povznesení. Dokáže nám vštípit myšlenku, že naše správné rozhodnutí ještě musí počkat, protože máme od něj nabídku, že se musí vykonat něco jiného, důležitějšího. Je to ale zpravidla lhaní do „vlastní kapsy“. Jsme otroky svých psů, koček a aut. Lpění je králem odkladů. Musíme /falešně mysl nalhává/ udělat to či ono. A co je výsledkem? Nemáme čas na sebe, na svůj třeba první pokus vydat se na cestu spirituality. Satan v nás se bojí, že najdeme cestu k vlastnímu duchovnímu osvobození. Nabízí se člověku jako gentleman, jako náš přítel a spojenec konání, které přece nelze odmítnout. Zdá se být rozumné a správné, má-li člověk manželku nebo manžela, děti, vážené a veřejnosti prospěšné postavení ve společnosti, peníze, domy, pozemky a cenné papíry. A člověk opravdu připouští, že tyto věci jsou nutné a správné. Vždyť to každý uzná /nalháváme si/, že ten náš laskavý přítel, Satan v nás, se jménem lpění, vstoupí do mysli se svým blahosklonným výrazem a řekne: „Ano, musíš těm věcem věnovat plnou pozornost; je to tvá povinnost.“ A my se staráme mnohdy až do smrti a mnohdy si ani neuvědomíme, že mohlo být vše jinak. A Satan v nás si mne ruce! Protože jsme k Bohu cestu nenašli.

Citát: Nehledej a nelpi na velkém bohatství. Měj jen takové, jakého můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit ve spokojenosti. /Bacon Francis/

Satanské působení však ještě není u konce. Po chtíči, hněvu, chtivosti a lpění je tu samolibost, egoismus. Nepřítel opravdu veliký a zdatný. Mysl pod vlivem ega, zbytnělým, přináší naší mysli sobectví. Samolibost je přerostlé ego; zhoubné zdůrazňování svého malého „já“! Kdo by se nesetkal s člověkem, který byl středobodem, myslel si to o sobě, svého malého vesmíru. Ego začíná působit již od dětství, roste do plnosti a těžko se ho člověk zbavuje v pokročilém věku moudrosti. Člověk může být pyšný i na to, že se dokázal vyrovnat s předešlými čtyřmi vášněmi. Není třeba lakotný, nelže, nepije, chodí na bohoslužbu…,ale ego se projeví na jeho pýše nad tímto vším. Předstíraná pokora a skromnost jsou ty nejobvyklejší projevy ješitnosti. Egoismus má metodu, ve které nám křivý úhel pohledu, zkresluje proporce a činí ze sebe snad i střed světa. Pýcha v něm sní, vidí vize, neprokoukne šalbu, protože mysl tuto bytost přivádí k víře v to, že to jsou skutečnosti, neb on to viděl jako pravdu. Hýká jako osel a myslí si, že zpívá v milánské opeře. Své vady najde na druhých, sebe však vidí jako dokonalého. V tom stavu zabraňuje lidem hledat nové, vznešenější věci. Vytváří víry, na stříbrném tácku nabízí své lživé pravdy. Já, já jsem to prožil, já, já to vím a kdo mi bude odporovat, neví nic. A své odpůrce toto Satanovo působení chce i zničit. Ego nepřijímá poučení, je zahleděno samo do sebe. Nikdy by si nepřipustilo, že se mýlí. V jeho projevech je zaslepenost, obrovská touha po sebeuplatnění, povýšený postoj, panovačnost, nadávání druhým a hledání chyb na nich. Snaží se upoutat pozornost především na sebe, čímkoliv; hlukem, hlasitou mluvou a nebo vnucuje své názory jiným. Cokoliv, co ho (ale falešně) pozvedne v očí okolních lidí, je mu dobré. Veřejná exhibice a k tomu vymyšlené historky, předvádění vlastního „já“ stále dokola, ad nauseam. A Satan? Ví, že tato duše je chycena do dlouhotrvající pasti.

A závěrečný citát: Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí. /Euripidés/

Tak to zrekapituluji s použitím vzácné knihy učení Sant Mat – Duchovní klenoty, autor Maharaj Sawan Singh Ji:

„Myslím si, že ani při nejlepší vůli nemůžeme nástroj Satana /Negativní síly/ v nás odvést z jeho navyklé cesty za den, měsíc či za rok. To je boj na celý život. Nepodléhat novým svodům, odžít ty staré dluhy, které duše má. Jen ti, kteří tou bitvou prošli, nebo ti, kteří ji právě podstupují, vědí, co to znamená překonat mysl. Mysl je váš syn, dcera, manželka, přítel, zdraví, peníze, majetek, chudoba, závislost, chtivost, vášně, zloba, pýcha a vše ostatní. To vše je mysl, která je připoutána k vnějšímu světu pouty; dvojitými, trojitými i mnohonásobnými a spoutána těmito řetězy existuje již tak dlouho, že si je již vůbec neuvědomuje jako okovy, naopak je miluje. Mysl již zcela zapomněla na svůj původ a na své poslání. Je jako pták uvězněný v kleci, který pokládá své zajetí za normální běh života. Tak zamotané klubko není snadné rozplést. Člověk se musí starat o svoji duši tak, jako se matka stará o své dítě. Opakuji. Neexistuje zde žádný časový limit. Jak praví básník: souboj s myslí je výzvou, aby ten, kdo miluje, podstoupil pro svého milovaného tu nejvyšší oběť (ztrátu hlavy), a to bez jediného příslibu, že se s milovaným někdy bude moci setkat.“ /citováno ze str. 220/

Dodám, co říká karma jóga – konej bez očekávání vlastního prospěchu, konej pro Boha.

Někteří lidé nepředpokládají, že by v našem nitru byl Bůh – On je někde mimo. Mystici pokládají tento přístup za zcela negativní, hluboce zavádějící a dokonce jako pohodlný a sebe litující postoj mysli. Duši pokládají za skutečná „Já“ a chápou, že je stejnou podstatu jako Bůh. Člověk je od Boha odloučený pro svoji mysl, falešné „já“, což jsou nástroje Negativní síly v nás. Toto malé „já“ anebo mysl skutečně pochází z Negativní síly, ze Satana, ale životní síla duše v našem nitru je mimo tuto dualistickou sféru a je kapkou čisté Boží lásky. Jakmile si budeme neustále opakovat, že naše nitro se skládá jen z hříchu a zla, neustále budeme zdůrazňovat iluze mysli a dodávat jim reálnost. To je vlastně důmyslný trik mysli, tohoto sofistikovaného agenta Satana, který mu hraje do karet, neboť pokládá za reálný falešný pocit vlastního ega na rozdíl od toho, co je opravdu skutečné. Jak se však mysl začne absolutně zajímat o duchovní vývoj, stane se pro duši spojencem, ne nepřítelem. A Satan v nás tak ztrácí vliv a spojení. A bez spojení? Chlapi, kteří byli na vojně, to znají.

Na závěr cituji z velkého díla Jana Ámose Komenského – Labyrint světa a ráj srdce. V předposlední kapitole s názvem „Poutník přijat do Božího domu“ říká Ježíš:

„Drž se toho, k čemu jsem tě povolal, a jak jsem ti ukázal cestu ke slávě, tak po ní kráčej. Ve světě, dokud tě tam nechávám, buď poutníkem, nájemníkem, cizincem a hostem, u mne zde pak buď doma, dává se ti nebeské občanství. Proto hled’, abys zde také přebýval a měj mysl vždy co nejvýše pozdviženou ke mně a co nejníž skloněnou k bližním. Užívej pozemské věci, dokud jsi ve světě, ale měj zalíbení v nebeských, buď povolný mně, ale stav se na odpor světu i tělu, střež uvnitř sebe moudrost, kterou jsem ti udělil, z vnějšku měj pak ode mne danou prostotu, hlasité srdce a tichý jazyk, buď citlivý k bídám svých bližních a vytrvalý při snášení křivd, duší služ mně samému, tělem komu můžeš nebo musíš, co ti poroučím, to dělej, co ti ukládám, to nes, od světa se drž dál, ale ke mně se vždy viň blíž, ve světě buď tělem, ve mně však srdcem. Když tak budeš činit, jsi blažený a bude se ti dobře dařit. Nyní jdi, můj milý, a stůj ve svém údělu až do smrti, a potěšení, k němuž jsem tě sem přivedl, užívej s radostí.“

Dodám jen, že působení Satana v těle Poutníka bylo poraženo.
 

Václav Žáček /Venda/ – s použitím nauky Sant Mat, Jógy slyšitelného životního proudu
 

Odkazy na mé některé dřívější články s obdobnou tématikou.

 

P.S. Jediným únikem od břemene hříchu a z oblasti, kde neustále existuje spravedlivý koloběh rození se a smrti, je spása, kterou nám nabízí osvícený Spasitel. Ten má stejnou podstatu jako Slovo a k jeho působení je povoláván Bohem. Z prvorozeného Slova, jako tvůrčí Síly Ducha Svatého, vychází SYN, přichází na svět a je připraven osvobodit duše, které jsou k odchodu připraveny. A to je obrovská naděje a současně i cíl života a současně i vítězství nad Negativní silou /Satanem/ a hříchem.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.3
hlasů: 7
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

40 komentářů

Přidat komentář
  1. „Do pekla i do nebe se uzrává na úrovni fyzického života. A kdo uzrává? Inu, podstata života, v našem případě lidská duše.“

    Peklo je zde, není žádné nebe nebo peklo tam někde v záhrobí po smrti za odměnu nebo za trest.
    Přebíráte zdeformovanou církevní představu o realitě.

    V článku se opakuje, že člověk má duši, že máme duši. To není přesná představa, to jak si duši civilizace představuje, a jak jí za určitých okolností získá vodník nebo čert je pohádkou pro malé děti. Žádnou duši nemáme, protože nejsme tělo, které by tu duši mělo. Jsme tou duší, správněji jsme vědomím, a vědomí nic jako duši nemá.
    Nemůžeme se jako vědomí dostat do žádného pekla. Do pekla se rodí tělo při příchodu na tento svět, a k tělu jsme připoutáni v podobě sebe si nevědomého Božského vědomí. Pak je tu ještě hmotné vědomí, neboli ego a to je v podstatě mysl člověka. Toto stvořené vědomí umírá s tělem, a nejsme to my.

    1. Měl jste si to přečíst celé. Pak je to jasné :“ To tzv. peklo je stav našeho vědomí. Zrovna jako nebe. Do pekla i do nebe se uzrává na úrovni fyzického života. A kdo uzrává? Inu, podstata života, v našem případě lidská duše.

      Toto je důležité, co Venda napsal:
      „Hmotný lidský život má své vědomí a své limity a oproti němu existují nepoznané světy stvoření, do kterých se člověk z naší úrovně nemůže v lidském těle dostat a tudíž jejich „vyšší vědomí“ je mu nedostupné.

      Tady je to od autora podstatné, co by Vám to mohlo objasnit:
      “ Mystici pokládají tento přístup za zcela negativní, hluboce zavádějící a dokonce jako pohodlný a sebe litující postoj mysli. Duši pokládají za skutečná „Já“ a chápou, že je stejnou podstatu jako Bůh. Člověk je od Boha odloučený pro svoji mysl, falešné „já“, což jsou nástroje Negativní síly v nás. Toto malé „já“ anebo mysl skutečně pochází z Negativní síly, ze Satana, ale životní síla duše v našem nitru je mimo tuto dualistickou sféru a je kapkou čisté Boží lásky. “

      Ale v článku šlo o něco jiného.

    2. Pane Milenium, domnievam sa, že sa naše predstavy dosť približujú, aj keď je tu stále ten problém vyjadrovací. O podstate nášho tela a duše ste toho už povedal dosť, ale čo tá problematika ducha? Jestvuje niečo také ako duch? A ak áno, ako vzniká a ako pôsobí?

    3. Degone,

      ano, jsou tu překážky ve vyjadřování, pojmech a představách co za tím je.

      Jediné co opravdu existuje je vědomí, Božské vědomí.
      Duch je část tohoto Božského vědomí přiřazeného planetě. Dalo by se říci uvězněného pod hmotou planety. Duch je zároveň soubor všech duší. Duše jsou pouze dočasné a oddělené části tohoto Ducha, které si postupně projdou inkarnacemi a nakonec dojde k jejich splynutí s jednotným Duchem této planety. Tento Duch je ale také jen jednou z oddělených částí Božského vědomí.
      Pro lidské chápání to jsou problematické záležitosti co se představivosti týká.

    4. Milenie, psal jsem třetí část příspěvku k Satanovi. A ukončil jsem to, stručně napsáno mj. konstatováním, že peklo si vytváříme sami, když podlehneme jistému působení Negativní síly v nás. A popsal jsem ty možnosti, kterou vedou k ne příliš šťastnému životu. Po smrti již jen nastává další etapa nového zúčtování a duše je tím, co se opět zrozuje. (podle „zásluh“ – karmického zákona/

      Píšete, že žádnou duši nemáme, protože nejsme tělo. Ano, tělo je jen náš poslední závoj, nástroj nutný pro život zde. Duše má tělo, ne naopak. / má ještě kauzální a astrální tělo, nebo obal – jak chcete/ Duše je věčná. Tělo je smrtelné, pomíjející a je tím, co pomocí mysli a smyslů koná. Vědomí se váže k duši. Když duše nemá vědomí, je v bezvědomí. Nefunguje nic v bezvědomí – mysl, tělo, nic. Ten stav nastává třeba v uspání na operačním stole. K Božskému vědomí se musíme teprve dostat a cestou je především ovládnout mysl, ego, hněv, chtíč, chtivost, lpění a všechny ty vlastnosti – projevy, které s tím souvisí. To vše jsou překážky, které brání duchovnímu vzestupu. Nemáte pravdu v tom, že mysl umírá s tělem. Ne. / Vaše poslední dvě věty: “ Pak je tu ještě hmotné vědomí, neboli ego a to je v podstatě mysl člověka. Toto stvořené vědomí umírá s tělem, a nejsme to my.“ /
      Vědomí není mysl.

      Kdybyste měl nějakou otázku k tématu závěrečného článku, rád zodpovím.
      Václav Žáček

    5. Vendo, zase jste si s chutí zakarmoval, nové zrození duše atd.
      Vendo, píšete :“ Duše má tělo, ne naopak. / má ještě kauzální a astrální tělo, nebo obal – jak chcete/ Duše je věčná. Tělo je smrtelné, pomíjející a je tím, co pomocí mysli a smyslů koná. Vědomí se váže k duši. Když duše nemá vědomí, je v bezvědomí. Nefunguje nic v bezvědomí – mysl, tělo, nic. Ten stav nastává třeba v uspání na operačním stole.“ “
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Bezv%C4%9Bdom%C3%AD
      „c) Kóma – postižený leží v pasivní poloze, zpomaleně dýchá, tělo je bezvládné, reakce zornic na osvit negativní, nereaguje na oslovení ani na bolestivé podněty na bolestivé podněty (unresponsive).“
      Takže i ve vysokém stupni bezvědomí tělo zpomaleně dýchá.

      Takže i ve vysokém stupni bezvědomí zpomaleně dýchá.
      Jak Vám mám věřit pojmy vědomí, duše, mysl, když se neshodneme ani na bezvědomí.

    6. Pardale, může mě to mrzet, ale já po Vás nechci nějaké Vaše věření. To je věc každého, kdo se o toto zajímá.

      Jeden postřeh. Rád vybíráte extrémy. To kóma je také bezvědomí, ale hluboké. Takový člověk nemá také vědomí sebe sama. I kóma lze také použít jako příklad bezvědomí. Při narkóze taky, při spánku / v určité fázi / také. Bezvědomí ale neznamená stav smrti. To lze pochopit.

      Jinak děkuji za upozornění – opravuji – člověk v bezvědomí si sebe sama neuvědomuje. To nic /že nefunguje/ znamenalo to, že v těch stavech bezvědomí má člověk vypnuté /není to nijak odborné/ vědomí, duše ale není mrtvá, tělo není mrtvé, mysl není mrtvá, není tam ale vzájemné vědomé propojení. Vím, že tomu rozumíte. Váš vědecký přístup má rád pregnantní vyjadřování a tady jsem pochybil. Ještě jednou děkuji.

    7. Vendo,
      „vědomí není mysl“
      Jsou tu dvě vědomí.
      Božské nesmrtelné vědomí, naše podstata. A pak dočasné hmotné vědomí.Synonymum pro hmotné vědomí je ego, mysl, satan. Toto vědomí umírá s hmotou těla.

    8. Milenie, máte v tom tzv.“hmotném vědomí“ dosti zmatků. Ale protože se to netýká tématu mého článku, je zbytečné se o tom bavit.

      Snad jen to, že vědomí duše v tomto hmotném světě je „rozprostřeno“ svoji pozorností a přes mysl a její smysly do dění v hmotném světě. Vědomí není v žádném případě hmotné, jak píšete. Při splnění jistých podmínek lze vědomí nasměrovat do nitra a dostávat se tak k vyššímu vědomí.

      Pěkný den.

    9. Duše je Bohem pro každého „člověka“,tedy ducha,mysl./Genesis/
      Duše je čisté vědomí a je součástí Nadduše tedy Vědomí,Univerza.
      Duše je Bohem duchu.
      Nadduše,Bohyně oceánu je Bohem pro Otce.Otec,její Syn,je Bohem pro Matku.
      Jen spolu tvoří Vědomí,Srdce celé.

      “ Někteří tvrdí, že duše počala z Ducha svatého. Mýlí se. Nevědí, co říkají. Kdy se stalo, aby žena otěhotněla z ženy? Duše je panna, kterou žádná mocnost nepošpinila. Je prokletím pro židy, totiž pro apoštoly a žáky apoštolů. Tato panna, kterou žádná mocnost nepošpinila, přišla, aby mocnosti pošpinily samy sebe.“

    10. Milenie,

      abyste na pár řádcích uvedl tolik kravin, to není jen tak – to se podle mého nedá zvládnout bez speciálního školení.

      … Synonymum pro hmotné vědomí je ego, mysl, satan…
      Jak je to ve skutečnosti?
      – Hmotné vědomí v tom smyslu, že by si samotná hmota něco uvědomovala, neexistuje.
      – Ego je konglomerát různě kultivovaných zvířecích vlastností.
      – Mysl je nástrojem ega pro orientaci v životním prostředí.
      – Satan je odpůrcem Boha a (dohodnutým) vládcem tohoto světa.
      Ještě pořád chcete tvrdit, že jsou to synonyma?

      … Toto vědomí umírá s hmotou těla….
      Není to pravda. Neživá hmota nemá jak zadržet (natož rozložit) živé vědomí.
      Takže po oddělení života od těla zůstává hmota v prostředí hmoty a vědomí v prostředí vědomí.

      Milenie, z vašich naprosto nelogických a nesmyslných příspěvků vyplývá, že:
      Má-li se vaše filosofie BRÁT VÁŽNĚ, znamená to, že už na samém počátku tvorby se Bůh rozhodl (Bůh ví proč) tropit si z vás nyní šaška.
      Což zároveň znamená: takovou filosofii NEBRAT VÁŽNĚ.
      To je dilema, co?

    11. Vendo, jde mi opakovaně o něco jiného, než detaily, o kterých se bavíme pořád dokola.
      Píšete: „A Satan, ke své potěše, tím rozšířil v nás svůj výběr munice. Té, kterou potřebuje pro to, aby naše duše se tu uvazovala pro nová zrození. Staneme se tak sami sobě otrokem vášní a tužeb. Když mysli podlehneme, jsme zkrátka na cestě neustálého kolotoče nových zrodů. A to je pro Satana v nás ten hlavní cíl. Mít naše duše karmickým zákonem pod kontrolou“.
      Pořád nechápu souvislosti Satana a kolotoče nových zrodů. Ono učení o karmě a Váš San Mat má taky Satana? Satan je v Bibli mnohokrát třeba Job, evangelia (Marek 4 atd).

    12. Pardale, odpovím Vám, ale v podstatě se dostanu k závěrům naší již dřívější mnohé diskuze, kdy jste jednoznačně projevil nezájem nějak souhlasit s tím, že člověk má duši a že karmické vyrovnání je to, co člověku určuje tzv. kvalitu života /starosti, utrpení ale i radosti / pro budoucí zrody.
      Určuje kvalitu komu? Toť může být první nejasnost.

      Zdůrazňuji, že člověk je charakterizován v tomto světě, v tomto stvoření především svým tělem. Rodí se, vyrůstá, stárne, umírá. Je mužem či ženou, svalovcem či drobným mužíkem, sex bombou či jemnou ženou. Zrzkou či plešounem. Bělochem či černochem. Brýlatým či vousatým. Prostě, tělo se svými znaky. Pomíjivá stránka v životě, pomíjivá schránka-obal, bez kterého by ale člověk nebyl člověkem. Uvnitř je duše, která má mnoho „nitek“, jež tahají za provázky funkčnosti těla, na vědomé či i nevědomé úrovni. /autonomní – parasympatikus – sympatikus /

      Jeho podstatu však tvoří duše. Mám k tomu něco psát? Kde se vzala? Odkud a co čerpá? Zatáhnout do toho Ducha? Raději ne.

      Duše před zrozením se do těla prochází různými scénáři. Především, již žila ve fyzickém světě, těle a nebo ne? Rozdíl je také ve vývoji – duše zvířete, duše člověka. Buď jde tedy do prvního zrození ve formě člověka a nebo se její zrození opakuje již po několikáté. Jako nově narozené mimino je zpočátku s vědomím jen na úrovni pocitů – hlad, chlad, načůráno v plínce, teplo, nasyceno, pohodička…. a nemá o ničem jiném ponětí. Pak přichází postupně fyzické vědomí do fáze moje, tvoje, můj bobek v nočníku, mé jablko, má hračka. Fáze uvědomování se a identifikování se ve světě.

      Důležité a názorně. Zemře tělo = člověk = nějaký Jan Novák. Jeho tělo je zpopelněno. Jeho duše a příkrovy, další neviditelná těla či obaly, zůstávají s ní. V jakém poli, sféře existuje uložení paměti, to Vám teď nebudu vysvětlovat, ale je fakt, že po smrti si duše v tzv. záhrobí /nejvíce to tu používal pan Staněk / vše pamatuje a je ji předložen účet. Neviďte za tím nějakou hierarchii andělů, čertíků, či honosných králů vyšších sfér. Vše se děje na úrovní vědomí, které duši, zrovna tak jako mysl, zůstává. Po jisté době, nevyjádřeno ale časem a také nevyjadřuji náplň, co se v ní děje, se duše vrací k dalšímu zrodu. Pan Novák je zapomenut, vše kolem pana Nováka je pryč. Duše se zrodí do nového tělíčka, které je ji určeno, kde je ji již předem nalinkován základní osud pro to, aby mohlo, jako výkonný nástroj života duše na Zemi, zúročit to, co prožilo v tzv. záhrobí /za hrobem/ a nést i karmu, jako nějaký otisk, osud pro nový život z toho, co má za sebou
      -ať kladného či záporného. Neberte to za hrobem doslova – za, pod, nad. Rodiče tohoto tělíčka, ve kterém je duše, která byla v minulosti tím panem Novákem, ji navíc mohou dát svým pohlavním spojením, početím, jistou kvalitu nebo i nekvalitu – genetická informace. Vztah k rodičům se vytváří, zrovna tak k příbuzným, dědům a babičkám, strýcům a tetám, sourozencům a později společnosti….., a duše se identifikuje v nějakém daném prostředí s danou výchovou. Třeba chudobné prostředí nebo naopak oplývajícím bohatstvím. Vše má však svůj účel. Pan Novák ublížil kdysi / před mnoha léty pozemského času / jistému panu Nováčkovi. Jejich těla jsou již dávno po smrti, ale jejich karma, dluhy budou existovat a existují jako otisk. Pan Nováček se již jako ten „starý“ pan Nováček nezrodí, ale duše pana Nováka, která je teď duší v novém těle si bude muset, pokud je to karmicky do tohoto života dáno, prožít to, co způsobil, jakou třeba újmu. Nebudu to více rozepisovat, ale dluhy se musí platit.

      A nyní ten Satan. Já ho současně nazývám i Negativní silou. Je správcem tohoto světa. Jeho „nadřízeným“ je Bůh, ten, který je nade vším. V hierarchiích stvoření a jejich mnoha sfér jsou stupně vědomí, velkých duší, jinde píši monád, které plní jisté zadání jako své úkoly. Ve své sféře jsou hlavním bossem. Naše Negativní síla vládne, a teď to důležité, spravedlivě, duším. Má k tomu nástroje, chtíče, chtivosti, hněvy, lpění, pýchu……, to vše se váže k mysli. Mysl je první obal duše při jejím sestupu „dolů“. Věřte a nebo ne, že komplexní stvoření, to není jen nám známý / a většinou neznámý/ astronomický svět. Jsou to hierarchie stupňů vývoje. Se silami, energiemi, které jsou člověku /ten je na žebříku stvoření nejníže / neznámé. A Negativní síla potřebuje pro svůj „Svět“ duše. Sama je neumí stvořit. To je doména Boha. Bůh ji je dává, protože bez duší by tu nebyl život, tak, jak ho známe. Bůh si stvořil život / i člověka/ k obrazu svému, ale vlivem jistých vzpour, píšu o tom jinde, musí tolerovat vývoj duší, který se jmenuje – cesta návratu do Oceánu lásky – a ta cesta není krátká. Tedy duše i neposlušné, po jisté cestě zkušeností, se vracejí do svého Domova. A teď je místo pro vysvětlení role Negativní síly, jinak Satana. Ta dbá, aby člověk, má-li tužby a upne na ně svoji mysl, chce auto, domy, chce bohatství, aby to získal. Ale pozor – ne vždy v tomto životě. Ta tužba je prvním momentem, tvůrčí myšlenkou, nad kterou Negativní síla v nás jásá, protože duše ní zavdala příčinu k novému zrození se! A kdy ji Satan to přání splní? O tom duše nerozhoduje. A pak je tu druhý důvod pro nové zrození se. Duše nezvládla svoji mysl, ta byla dominantní a při své touze mít např. milenky, rozkoš pro smysly, ukojení chtíče, narušila, přímo třeba i rozbila někomu manželství, někdo nad nevěrou své manželky mohl třeba spáchat zločin…..a hle, čin byl na světě a karmická odplata je opět důvodem zrození se.

      Kdybyste ještě něco nechápal, jsem Vám dispozici mým vysvětlením učení, nejen o cestě duše či působení Satana.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

    13. Pro Vendu

      „Pak přichází postupně fyzické vědomí do fáze moje, tvoje…“
      Toto fyzické vědomí je o čem jsem psal jako o hmotném vědomí, které zemře s tělem. Je to možno nazvat také ego a satan v člověku.

      „kde je ji již předem nalinkován základní osud“

      Osud je nalinkován do nejmenších detailů, protože i maličkosti jsou součástí a často i samotnou příčinou věcí a situací velkých a zásadních. Kdyby se mohl každý člověk na planetě podle nějakého vlastního s ostatním světem nepropojeného vědomí či rozumu rozhodovat, tak by těžko mohlo dojít k věcem které se mají stát jako zasetí a vybytí karmy všech těch lidiček.
      Za podmínek svobodné volby by docházelo k událostem, které by se daly zvenčí nazírat jako náhody. Existence náhodných dějů by nezařídila vybíjení karmy, postihování špatnostmi by byli lidi jež nemají nic takového v danou dobu prožít, protože jejich karma tomu nezavdává příčinu.
      Vezměte si, že se má člověku vrátit třeba okradení, jak by to fungovalo, kdyby si lidi mohli zvolit kdy, co, kde a komu ukradnou, nebo že nic neukradnou? Když Vám má být na oplátku ukradeno, tak tu musí být někdo konkrétní v dosahu, ve správný čas na správném místě, aby Vám karmu vybil. A bez danosti a přesného programu to hmota nemá jak zařídit.
      Ukradení, ale i být okraden ve zkutečnosti není konání podle lidských představ, -tenhle odsouzeníhodný darebák ukradl tomuto nešťastníkovi to a to. Udělal to ze své vůle, protože je špatný.
      Ne, on to udělal, protože to má v programu, a nemůže to neudělat, nemůže tomu satanovi odolat, prostě to není možné. Můžete logicky namítnout že okradený trpí, a pokud ho chytnou, tak trpí i zloděj, případně jen tíhou svědomí, a všichni jsou neviní a přišli k tomu jak slepý k houslím, zloděj jen hraje svou úlohu a to, že ukradl přece splnil svůj úkol. Ano, to je pravda, ale ptám se, kdo trpí? Trpí jen tělo a jeho hmotné vědomí, tedy stvořené a pomíjivé prvky, které jsou tu jen jako prostředky pro Božské vědomí, chcete li duši. Jediné, co je skutečné je to Božské vědomí. Z lidského omezeného pohledu to je od Boha surovost a totalita. Ale z absolutního pohledu tomu tak není, a dokud se považujete za tělo, tak berete osobně co se tělu děje a proto můžete trpět. Jediné co může být útěchou, je, že ten co to už jakoby nedokáže unést má zadní vrátka pro odchod z tohoto trenažéru. Ale i ta sebevražda není svobodnou volbou, a ti, co jim je vývojově přiděleno už tělo s programem, který obsahuje snížení úrovně ega-hmotného vědomí na minimální mez, ty se přestanou s tělem identifikovat, dokážou s pokorou přijímat co se děje, chápou už pravidla hry a proto netrpí a sebevražda jim ani nemůže přijít na mysl. Vědí, že oni jsou vším, tedy veškerou hmotou i veškerým Duchem či Božským vědomím. Takže oni jsou ti, co si to stvořili a naplánovali aby to mohli v zapomenutí pod egem v tělech prožít.

      Opravdu chápu, že egu je nesvoboda volby strašně proti srsti, ale bez tohoto přesného scénáře se děj nemůže správně odehrávat.

    14. Venda se zdráhá do svých popisů „zatáhnout Ducha“ jak píše, no Milenium napíše jakou má v otázce Ducha představu.

      Duch je část Božského vědomí, chcete li Boha. Je to část, která se ponořila pod planetu země při jejím vzniku, tedy do dané hmoty. Od té doby zde je, a rozdrobil se postupně s vývojem života na planetě do hmotiček těl a to ve svých částečkách kterým se začalo říkat duše.
      Takže schematicky tu jsou dočasné duše, které se postupně sjednotí do také pouze dočasného Ducha a ten se s ostatními Duchy dalších planet jednou sjednotí a navrátí do jediného věčného co existuje, do Božského vědomí. Takže duše je kapka, Duch je moře a Bůh je všechna voda dohromady.

    15. Vendo, díky, dal jste si s tím hodně práce. Ptal jsem se, jestli v učení San Mat existuje Satan a jestli existuje Satan v náboženstvích, která věří v karmu a znovuzrození. A odpověď žádná.
      Chápu, co píšete, věříte ve znovuzrození duše. Já v to nevěřím a znovuzrození není ani v křesťanství. Dokázat znovuzrození nelze, takže všechny rozbory jsou na vodě.

      Kosmologové teoretizují o cestování v čase ( červí dírou, rychleji jak světlo), řeší horizonz událostí při pádu do černé díry.
      Hořké zklamání? Cestování červí dírou je prý možné, ale je nesmírně pomalé
      http://www.osel.cz/10494-horke-zklamani-cestovani-cervi-dirou-je-pry-mozne-ale-nesmirne-pomale.html
      No prostě se zachováním informace je problém. A jestli se ta věčná informace jmenuje duše, tak problém trvá.
      Přeji hezké svátky.

    16. Pardale,
      v článku se odvolávám na učení Sant Mat. A používám termín Negativní síla /Satan/.
      Ano, Sant Mat má Satana, v originále Kál /sanskrt/ a v českém jazyce o něm mluvíme jako o Negativní síle. Omlouvám se, že jsem Vám neodpověděl tou nejjednodušší větou.

      I Vám přeji moc pěkné svátky.
      Václav Žáček

    17. Vendo, díky za informaci. Satan = Negativní síla = Kál. Takže místo jednoho Boha máme různé (indické) bohy, místo Satana různé satany a místo života věčného máme život s recyklovanou duší díky karmě.
      Co bude případně nebude po smrti neví nikdo, ani ti různí bohové se na tom neshodnou.

    18. Pardale, nemáte zač děkovat.
      K počtu pojmenování satanů, ale i Boha, ale i Slova či Ducha. Dá se jich najít mnoho. Co jazyk, co kultura, tak je to jinak.

      Duše je stále stejná, mění se jen tělo.

      A lidé se neshodnou na tomto světě v pohledu na mnohem jednodušší problematiku. A to je zde, ve světě, kde žijeme.

      A dnes odvážný název článku: https://cz.sputniknews.com/svet/201904199676638-byla-dokazana-hlavni-teorie-evoluce-vesmiru/

      No není to potěšitelné?

    19. Vendo, věda v primárním výzkumu většinou netvrdí, že něco tak či onak je.Říká, jak jsou dosavadní výsledky a předpokládá možný vývoj zkoumání toho problému, včetně počátků vesmíru.
      Náboženství tvrdí- bylo to tak a tak to bude pořád, což je v rozporu s vývojem světa.
      Váš příspěvek o tom, že je jeden Bůh a jeden Satan s mnoha jmény v různých jazycích nějak nechápu. Různí bohové v různých náboženstvích mají zcela různé vlastnosti včetně toho, ž si jednotlivé oblasti rozdělují. Počínaje Řeckem, kde je asi A4 stránka jen jmen bohů
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:%C5%98e%C4%8Dt%C3%AD_bohov%C3%A9.
      Satan jako negativní síla v různých náboženstvích
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Satan

  2. Tento poslední Vendův příspěvek jsem si pročetl pozorně. Milenium tu hledal něco k tělu a k vědomí a jeho mystická zkušenost bloudí mimo téma. To je ale jeho postoj a jeho hledání. Vše však souvisí se vším a hledat je potřeba. On má na to svých 500 inkarnací /nebo snad 500 roků?/; nevím, jak to již použil. Jeho první až deváté ročníky a jeho přechody do dimenzí. Venda použil ve svém textu 2 x výraz tělo. Tělo je jen přechodná schránka, jeden z obalů, který duše pro své putování z Vůle Boha obdržela a bez kterého by se tady nedalo žít. Je jich mnohem více. Milenium má pravdu; člověk není tělem, i když se to tak jeví. V dřívějších příspěvcích autora se nachází i termín Univerzální Mysl. Oblast této mysli je první z pomyslných hmotných sfér, které vytvořila Negativní síla. A pak? Již je to tady vysvětleno. Venda tomu, kdo umí číst, vysvětil Satanovo působení dobře. Negativní síla je jako v prvopočátku Bohem stvořená, později od Jeho tvorby odpadlá. Má tu svůj účel, a to tu Venda vyjádřil.

    Děkuji.

    Luboš

  3. Našel jsem myšlenky, které podporují Váš článek. Chvilku jsem váhal, jestli je sem přepsat. Ale budiž. Je to o vědomí, o mysli, a to se tu diskutuje.

    „Duch, myšlenky spalují. Vědomí ducha a dojmy, které duch získává, a pocity, které jsou způsobeny dojmy ducha – ty spalují také vše. A co spalují? Oheň lakoty, oheň hněvu, oheň zaslepení. Ve zrodu, stáří a smrti, ve smutku a nářku, v bídě a zármutku a zoufalství spalují. Z ohnivého kázání Buddhova.

    ještě mne napadlo, proč jste nepoužil ve svém článku ani jednou pojem „Lucifer“? Já našel ve Věčné filosofii toto:

    „Když Lucifer byl ve své přirozené vrozenosti, jak jej stvořil Bůh, byl zcela ušlechtilou bytostí. Protože však zůstal sám v sobě a ve své urozenosti sám sebe vlastnil sobecky, padl a z anděla se stal ďáblem. Tak se stalo také s člověkem. Když stojí na výši své přirozenosti a je prost všeho přidaného, pak je jeho přirozenost zcela ušlechtilá. Zůstane-li však sám v sobě a vlastní sebe sobecky ve své přirozené urozenosti, padá a z člověka a stává ďábel. Kniha o duchovní chudobě

    1. Mýty a legendy jsou dávné a prakticky bez datumu. Protože když mají datum, nejsou mýtem či legendou.
      Teď je na Sputniku tato zpráva, tedy takto začíná: „Vědci z Massachusettského technologického institutu v USA došli k závěru, že ke spontánnímu vzniku života došlo nejspíše v dávných rybnících a ne v oceánech, jak se předpokládalo dříve. Uvádí to tisková zpráva na Phys.org /více zde: https://cz.sputniknews.com/svet/201904179656399-byl-vyvracen-mytus-o-vzniku-zivota//

      Mýtem či legendou je i třeba v knize Jób setkání Božích synů, kdy mezi ně přišel i Satan. /Job 1:6/ Kdy se tak stalo?

      Ale mýtus Lucifera, to je jiné kafe. To je odraz celo vesmírného dění, které se kdysi odehrálo v hlubokých celo kosmických sférách dávno před těmi rybníky v odkazu nahoře, dávno před vznikem života. Samozřejmě, že podrobnosti se nijak nezachovaly a dokonce ani v nám známé historii se nenašel nikdo, kdo by něco o tom popisoval jako z knihy Job. Všechno to, co bylo na úrovni vyšší, než je pojetí naší hmoty, převyšuje mnohonásobně kategorie našeho tzv. rozumu. Lidská slova a pojmy nemohou vyjádřit kosmické tajemství o vzpouře Světlonoše. Odpadl od svého tvůrce, zřejmě svojí svobodou volby, která náleží každé monádě a počal tvořit zcela jiný kosmos dle svého záměru. Kosmický záměr tvorby Lucifera byl protikladný od Boha. Protože však ukázal na nutnost „umístit“ i postupně další a další vzpurné duše /mnohem menší jednotky podstaty života/, byl Bohem akceptován a celá ta Negativní síla, o které zde píši, dostala pro naši oblast vesmíru, pro naši stvořenou část úkol – držet duše tak dlouho, dokud se sami alespoň nepokusí o návrat z tohoto zdejšího odpadlictví od Boha.

      Jednou jsem tu psal o možnosti chápat náš mozek v některé části jako anténu, která přijímá mimo jiné i různá neviditelná působení, a to pak působí na rozhodování duše přes svoji mysl s čidly smyslů, které ji identifikují tento svět. Stálý boj o nadvládu démonické složky nad láskou Boha ke svému Stvoření pokračuje a je veden především v jiných úrovních. Reflektuje se však zde a to Nejvyšší vědomí jej pojalo do sebe. I zde, nám již docela známém prostředí planety, ale i všude tam, kde je vědomý život, tedy všude tam, kde byl stvořen a osazen jeho prazákladem, dušemi. Že to není jen na Zemi je při nespočtu galaxií nasnadě.

      Víc o tom psát nelze. Věřím, že by se našli i zde lidé, kteří by se snažili o podání bližších informací. Ale věřte, že tzv. Lucifer je fakt, který se odehrál i velmi dávno před tzv. pozemským Rájem, který, jak je nutno poznamenat, byl ještě na jiné úrovni než je dnešní hmota.

      Uvedl bych zde jeden příklad na jednom zdejším diskutérovi, který doslova klopýtá v zajetí a působení Negativní síly. Ale proč sem vnášet nějaký nesoulad.

      Tu citovanou „Knihu o duchovní chudobě“ neznám, ale ten popis je zřejmě přesný.

      Pěkný den.

  4. Luboši, díky za Váš krátký vstup. Vždy Vás tu rád vidím.

    Zmiňujete termín Univerzální Mysl. Ano použil jsem jej. Je to zásadní sféra, kterou prochází duše a své cestě sestupu, chcete-li pádu. V jednom z článků, na které jsem dal odkaz, je k ní více. Teď si toho všímat nebudu, protože popsat tuto sféru, uznat k tomu oblast působení Máji, prakrti a třeba také vrtti, jako atributy dávné moudrosti, která tu existovala v čase naší doby bronzové, to je zbytečné. Fakt ale je, že Negativní síla má „svůj“ vesmír, ve kterém působí, právě od těchto sfér.

    Zajímavé by bylo také položit mezi Hospodina izraelského lidu a právě tu Negativní sílu rovnítko a poukázat na to, proč tento Hospodin, které rozséval mezi svůj vyvolený lid nenávist, boje, zabíjení a ničení, byl v podstatě tou ďábelskou silou.

    Pokusím se Vám k tomu napsat něco mailem.

    Mějte se hezky.
    Václav Žáček

    1. ad.: proč tento Hospodin, které rozséval mezi svůj vyvolený lid nenávist, boje, zabíjení a ničení, byl v podstatě tou ďábelskou silou.

      „Za svět odpovídá jedině Bůh. Ďábel je jen nepřijatelným hromosvodem, když svět stvořil Bůh.“
      Vendo,
      už jste pochopil, že v této větě chyba není?

    2. Lojzo, cituje jen část z mého souvětí. Ale to mi nevadí.

      „Za svět odpovídá jedině Bůh“
      Komu odpovídá?

      „Ďábel je jen nepřijatelným hromosvodem, když svět stvořil Bůh.“

      O ďáblovi jsem nenapsal ani slůvko. Ve Vašich větách /dvou/ chybu nehledám. Negativní síla či Satan, jsou Bohem stvořené monády. Vy tomu, jak a proč byly stvořeny, ale rozumět nemusíte. Ale, mohl byste. Máte na to.

  5. Pro opilé lvy Boží v iluzi vítězství :

    Izajáš 29:10
    10To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí.
    יב וְנִתַּן הַסֵּפֶר, עַל אֲשֶׁר לֹא-יָדַע סֵפֶר לֵאמֹר–קְרָא נָא-זֶה; וְאָמַר, לֹא יָדַעְתִּי סֵפֶר. {ס}

    překlad:
    10. Jako by modlářské víno YHVH vylil na vašeho ducha podobné zimnímu spánku.
    Běda! Zavřel znamení/symbolů/ tvé oko : tvé vidoucí oko Proroka Oceánu/=Ducha Svatého- Matky/ a tvé hlavy prsa,její trůn.

    *modlářské víno->
    *modlář-> každý,kdo si zvolil idol a ve své falešné iluzi,že je svému idolu podobný, začne podle něj kritizovat a odsuzovat každého ve svém okolí/viz.jednotlivci,náboženské organizace/
    *víno ->opilost->snaha o oživení ducha je degradována na pudovou přirozenost
    *zimní spánek-> spánek ducha,duchovní,tedy spánek mysli,myšlení,pozornosti
    *prorok oceánu->vidoucí srdcem;aby člověk mohl vidět srdcem,potřebuje mít
    otevřené oko duše,přes,kterou má duch spojení s Vědomím/pro člověka opačně,tzn.nevědomím/
    *kojící->symbol obětování duchovní Matky,Ducha Svatého
    *trůn->vůle

    1. Pane Krbec,
      říci si, nepůjdu na záchod když je vše dané je projev fanatizmu, ale zcela jistě jsou na světě lidé, kteří mají dané aby si prožili všelijaké fanatické přístupy.
      Ale garantuji Vám, že když to zkusíte a budete koukat na ten zápas, tak to do gatí nepustíte a na ten záchod nakonec půjdete.
      To nebyly vhodné příklady jak to ve skutečnosti běží.

      Nemohu si vzpomenout na to, že by zde někdo popisoval praktické věci z reálného života, na kterých by bylo možno vidět nějakou duchovní praxi, je to tady samá teorie, citace a osobní výroky. Už před nějakým časem na to Milenium upozorňoval. A přitom teorie bez praxe, bez sledování a studování toho jak se to duchovní promítá do dění není ničím přínosná, nikam neposouvá uvědomění. A jen ty praktické věci mohou dokazovat, že něco teoretického, někde napsaného funguje, nebo nefunguje.

    2. Milenium zde upozorňoval……., řekněte mu, jako jeho častý mluvčí zde / anebo má tak silné ego, že o sobě píše ve třetí osobě jedn.čísla ?/, že člověk je zde v roli duchovní bytosti, která tu sbírá zkušenosti života ve hmotě a nimi, každodenním konáním, myšlením, jednáním…., získává a nebo nezískává postup k vyššímu vědomí.

      Duchovní praxe je zde popsána až až, ale není Vám dáno ji pochopit. A to je přitom ta nejvyšší duchovní praxe. Holt, Vaše tzv. nalinkování do nejmenšího detailu se s touto praxí totálně míjí.

      Tak zdar a dobrou noc.
      Alois Vrobel

    3. Aloisi, máte tak malou duchovní praxi, že nechápete, že když se někdo již neztotožňuje se svým nosičem zde, tedy se již necítí být svým tělem, tak o něm klidně píše jako o někom jiném. A velké ego znamená právě naopak to JÁ, tělo, postavení, vzdělání….Čím větší ego tím silnější identifikace s tělem a tím co k němu patří, tedy rolí, funkcí inteligencí, vzděláním atd. Ale proč toto je třeba vysvětlovat člověku, který se zde prezentuje jako že do věcí duchovních vidí?
      Zde je popisována stále jen duchovní teorie všelijakých směrů, a mnoho právě že praxí nepodložených představ a domněnek, a popis nějaké skutečné zažívané praxe aby tu pohledal.
      Nějak jsem zde nenašel vyjádření ve smysl, věci se mají tak a tak, protože mam tyto a tyto praktické zkušenosti a zážitky z vlastního života. To jsou jen samé řeči, že tohle je špatné, nebo mělo by se dělat tohle a tamto, a v té a té knize se píše to a to a znamená to přesně tohle..
      Zejména akademické teoretizování, a výroky svědčící o strachu z neznámého a odlišujícího se.

    4. To co tady píše Milenium se nemíjí z praxí, s tou mi to naopak sedí. Míjí se to ale s všemožnými teoriemi postavenými na veskrze nesprávných výkladech starobylých písemností.

    5. Mohl byste blíže objasnit to, co jste napsal: „Míjí se to ale s všemožnými teoriemi postavenými na veskrze nesprávných výkladech starobylých písemností.“

      Možná by to zajímalo více zdejších diskutujících.

      Díky
      Václav Žáček

    6. Vendo, nechápu kam tou otázkou míříte, nevím co mam objasňovat, buďte konkréní.

    7. Anonyme 2, rozumím tomu, když píšete, že …..“To co tady píše Milenium se nemíjí s praxí, s tou mi to naopak sedí. ……
      Prostě, co píše Milenium, tomu rozumíte. / To značí to, co píše Milenium – a to si tady mohu přečíst /

      Ale, ihned píšete, že: „Míjí se to ale s všemožnými teoriemi postavenými na veskrze nesprávných výkladech starobylých písemností.“

      A tady tomu nerozumím – jaké, které, můžete konkrétně vyjmenovat, jsou ty všemožné teorie, postavené na veskrze nesprávných výkladech starobylých písemností ?? A v čem je nesprávný výklad starobylých písemností a jakých písemností ??

      Omlouvám se, jestli chci mnoho. To konkrétní vysvětlení by mne opravdu zajímalo.

      Děkuji.

      Václav Žáček

  6. Ad./ k panu Mileniovi:

    „Osud je nalinkován do nejmenších detailů, protože i maličkosti jsou součástí a často i samotnou příčinou věcí a situací velkých a zásadních.“

    To by Bůh měl tedy radost, jak ty životy lidstvu detailně nalinkoval a jak se marně brání jeho Vůli. Jak se snaží něco udělat, leč marně, Bůh to chce jinak. Ale každý jeden člověk neví, co ho v životě čeká a když si toto od Milénia přečte, tak může mávnout rukou a nechá všemu volný průchod. Třeba se mu ráno nechce vstávat do práce, á, mám to dáno od Boha, tak budu spát dál. Detail! Co se může stát, vždyť je to jeho vůle. Že mne vyhodí z práce. Má to tak být. A chce se mi na velkou, ale dívám se na fotbal, je to šance na šanci, naši válí, a just nepůjdu, vždyť je to Vůle Boha, abych sledoval zápas. A posral se. Manželka nadává, co je to za smrad. Miláčku, to je jen detail, Bůh to tak chtěl, abych se posral, to musíš pochopit. Musí manželka, nemusí toto pochopit? Má nalinkováno mu prát trenky a kalhoty bez řečí nebo má nalinkováno s takovým člověkem nežít.

    Kdysi jsem tu četl takové zásadní otázky, Venda je tu uvedl i nedávno pod články k filosofii. Tu jsou:

    „Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti?“

    Člověk, ne zvíře, hledá odpověď na tyto otázky. Celou dlouhou historii svého lidského života.

    „Kdo a co jsme?“ – proč se nad tím zamýšlet. Mám-li daný život do nejmenších detailů, k čemu mi to bude? Pak ale, když nehledáme jako lidé, tak jsme na úrovni nevědomého zvířete, jezevce, antilopy…..nažrat se, množit se, spát……a umřít. To je linka života bez vědomí, bez mysli!! Bez svobodné vůle.

    „Co je to vše, co vidíme kolem sebe?“ – Bůh nám nalinkoval, že tu postavíme dům, tu ho zbouráme, v mém osudu je to, že mi dá /musí/ nějaké bydlení, čekáme třetí dítě. A nebo že bych ten byt neměl dostat? . . . . . . . . . Proč hledat odpovědi, proč se o něco snažit. Mávnout rukou, vždyť má snaha nebude v souladu s nalinkováním, bude změna a s manželkou přijdeme tou změnou o celoživotní úspory…..áá, nechme to být, vyčkejme, co se bude dít z toho detailního nalinkování.

    Ještě jedna myšlenka Milenia: „Ukradení, ale i být okraden ve skutečnosti není konání podle lidských představ, -tenhle odsouzeníhodný darebák ukradl tomuto nešťastníkovi to a to. Udělal to ze své vůle, protože je špatný. Ne, on to udělal, protože to má v programu, a nemůže to neudělat, nemůže tomu satanovi odolat, prostě to není možné.“

    Ne, nemá to v žádném programu. Má to v mysli, má to jako projev jeho vášně, která je vedena chtivostí. Nemá tuto část mysli ovládnutou. Podlehne příležitosti, tomu, že něco získá, něco, co mu přinese splnění přání /vytváří karmickou zátěž /. A ten okradený? – měl si tím projít, je toho jeho sklizeň z předchozího konání /vyrovnání karmického dluhu/ a toho zloděje musel potkat = osudové dění. A buď se ten postižený zachová podle „oko za oko, zub za zub“ a bude kout pomstu či nějakým způsobem bude znovu krást, ač na to nikdy nepomyslel a nebo nastaví tu druhou tvář a uvědomí si, že je to vlastně dar pro jeho duchovní vývoj a přijme to s pokorou, bez myšlenek na pomstu. Takový je pak již na cestě !

    Leccos jsem přečetl, i tady z gnosis a vím o tzv. osudové karmě. Jo, jo, ta je dávkována, ne lidmi, ne Bohem. Prožijeme to, co prožít máme. Spravedlivě sklízíme svoji úrodu! Jsou v ní zlomové okamžiky, to ano. Právě ty osudové křižovatky a těmi si musíme projít /život opravdu není nalinkován do nejmenších detailů, jak píše Milenium/. Nemusí jich být mnoho v průběhu života. Třeba „jen“ ztráta malého syna v jeho desíti létech věku, pracovní úraz z fatálními následky, přepadení rozjařenými mladíky v parku, okradení, zbití, pak vyhození z práce, rozvod, nakonec i nemoc doprovázená bolestmi. To jsou jen vymyšlené příklady tzv. osudové karmy. Jinak má takový člověk možnost ovládnout svoji mysl, která dává jen škodící /jinému/ myšlenky a nebo mysl koná skutky a její jednání se stává příčinou jeho činů v dalších životech. Ubližuje myšlenkou i skutkem. Má ale také možnost se z „ran osudu“ poučovat a konat jinak. A třeba si i přesto přese všechno vytváří novou a ne příznivou karmu. Vždyť platí to biblické, co zasejeme, to sklidíme. To je zde, v nejnižší části života základ. Ano, vytváříme si, dělá to naše duše, dělá si pro budoucí zrození, nový osud. Ale ne do nejmenších detailů.

    Vždyť proč by se člověk modlil – „náš denní chléb dej nám dnes, prosil o odpuštění, a prosil, abychom nebyli vydáni v pokušení, abychom byli osvobozeni od toho Zlého?“ Proč, stačilo by přece jen – buď Vůle Tvá……! Linkuj, jsem jen hříčkou ve větru tvého linkování do nejmenších detailů.

    Uvědomuji si, že člověk sám svým jednáním a chováním se musí přičinit. O co? Hledejte, proste, klepejte / dle Matouše /– podle Milenia ale, proč bych hledal, proč bych prosil, proč bych klepal? Vše je nalinkováno. Hlavním důvodem toho vlastního přičinění, použití vlastní vůle, je ale to, že člověk dojde /jeho duše/ ke své spáse. A Bůh to chce vidět, to vlastní přičinění člověka, jeho boj o povznesení a to, že se vymaní ze satanského působení. Stane se čistým, jeho duše je tím vyčištěným pohárem. A pak již Satan na nás nemůže. Působení Satana je opravdu v nás, o tom to je.

    Proto ty myšlenky Milenia považuji za zcestné.

    A ještě pán pod nickem Lojza tady píše – „„Za svět odpovídá jedině Bůh.“.

    Takže člověk nic, u soudu za krádež, za znásilnění, za vraždu….řekne, to já nic, slavný soude, to Bůh. Ten odpovídá za všechno. A Milenium by přidal – ano, tak to bylo nalinkováno.

    A poslední – článek Vendy je výborný a nikdo nic proti jeho obsahu nemá.

    Krbec

    1. Pan Krbec sepsal dlouhý elaborát, ale vynechal podstatný fakt, který píšu, k tomu se radiji nevyjádřil protože nezapadá, nedá se vysvětlil jeho světonázorem.

      -„Existence náhodných dějů by nezařídila vybíjení karmy, postihování špatnostmi by byli lidi jež nemají nic takového v danou dobu prožít, protože jejich karma tomu nezavdává příčinu.
      Vezměte si, že se má člověku vrátit třeba okradení, jak by to fungovalo, kdyby si lidi mohli zvolit kdy, co, kde a komu ukradnou, nebo že nic neukradnou? Když Vám má být na oplátku ukradeno, tak tu musí být někdo konkrétní v dosahu, ve správný čas na správném místě, aby Vám karmu vybil. A bez danosti a přesného programu to hmota nemá jak zařídit.“

    2. ad.:A ještě pán pod nickem Lojza tady píše – „„Za svět odpovídá jedině Bůh.“.
      Takže člověk nic, u soudu za krádež, za znásilnění, za vraždu…

      Pane Krbec,
      ta věta je myšlena tak, že Bůh je stvořitel všeho, takže odpovídá za chod světa. To jen někteří blázni se snaží války, hladomory, nemoci a bídu podsouvat Satanovi. A kdo zodpovídá za toho Satana? Kdo stvořil toho Satana? Zase jen Bůh.

    3. A kdo zodpovídá za toho Satana? Kdo stvořil toho Satana? Zase jen Bůh.

      A co takhle svobodná vůle satana? Aha takže, když bůh nenalajnuje všechno do růžova, neudělá z nás hodné roboty, vytýčí jen jednu cestu dobra, tak by to bylo vlastně super? Nebyl by tak trochu diktátor? To jen tak.

      K zamyšlení pak stojí, když tu někdo preferuje více životů po životě atd., není to pak jedno, jestli někoho někdo zabije?, narodí se znova, kde vidíte problém, válek, zla a tak.

    4. Lojzo, jen za sebe k tomu, co jste napsal panu Krbcovi. Já jsem tu odpovídal hlavně Pardalovi a anonymovi. Jen drobnost k obsáhlé „úvaze“ pana Krbce, který sem chodí málo, ale vždy se nějak rozepíše a podle mne jsem s ním na „stejné notě“ vnímání světa.

      Satan, Negativní síla….či i Kál, jako pojmenování pro mne rozhodující, plní příkazy Nejvyššího. Tím je především to, že tu drží duše. Bez nich by se tady tato část vesmíru „nekonala“. Ony jsou oživujícím principem.

      Ale Negativní síla přímo neorganizuje války. Ani hladomory, nemoci nebo bídu.
      Člověk nebo skupina lidí, která má ve své moci „vytvořit“ ve světě válku má od duchovní cesty velmi daleko. Zrovna tak ten, nebo ti, kdo by využívali hladomor, nemoci a bídu. Tito tzv. mocní si vytváří obrovskou karmu a jejich duše opět a zase sklouznou zpět do stvoření. Po nápravě, o tom se tu také dost psalo – tedy o pokusu o nápravu v jiné sféře stvoření; a pak v novém zrodu je vyzkoušeno, jestli ta náprava zafungovala. Negativní síla opravdu plní úkol od Boha, chcete-li i tak, a nepoužívá k tomu žádné své formy násilí. Má ve své moci vášně mysli člověka, které jsem podrobně popsal ve svém závěrečném článku. A ty jsou v působení dostatečné. Rozhodnutí pro to či ono…….lze si tam ten závěr dosadit.

      Tak zdar a sílu a pokud chcete vědět něco dalšího, jsem Vám k dispozici. Jen se klidně ptejte.

      Václav Žáček

    5. Matrixi,
      „K zamyšlení pak stojí, když tu někdo preferuje více životů po životě atd., není to pak jedno, jestli někoho někdo zabije?, narodí se znova, kde vidíte problém, válek, zla a tak.“
      konečně se začínáte blížit k pochopení oč v této realitě a iluzi jde, vše je tady pouhá Bohem stvořená hmota, a ten Bůh jsme my každý, ale každý v jiném stupni vývoje a návratu k bodu uvědomění si sebe sama jako Božské vědomí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference