Objevením se ducha člověka v živé hmotě vesmíru znamenal zásadní kvalitativní dějovou změnu celého stvoření. Zatímco neživý a poté jen (skrze Elohim) rostlinnými a živočišnými bytostmi oživený vesmír se vyznačoval jen „nudně“ zákonitě a předpokládatelně vznikajícími a zanikajícími ději, duch ve hmotě (člověk) začal uplatňovat svou vůli (ego) dokonce i v kontrastu k samočinnosti zákonů Stvořitele. Tím se zákonitě objevili „anomálie“ chodu stvoření i přírodních dějů, neboli i prapodivné lidské komunity, civilizace. Vznikly místně, na všech planetách vesmíru s lidstvy, i od očekávání Stvořitele odchylně probíhající děje. Jenže v hloubi bytosti člověka (v duchu) zůstává vždy přece jen touha vrátit se do místa svého původu, do místa dokonalosti duchovního stvoření. (Do „mysli“ Boha.) Tedy do blízkosti Boha.
Toto nalezení návratu do dokonalého prastvoření je smyslem poznání i konání lidského ducha ve hmotnosti!!!
Jenže na způsob cesty k Bohu (lidově do nebe) musí přijít lidská komunita i jednotlivec sám. Nejvýš s pomoci vyšších duchovních bytostí (andělů), rovněž se v jemnějších vibracích hmotnosti pohybujících. Dokonce pomoci lidem v tomto hledání mají tzv. andělé „v popisu práce“.
Lidská mysl v těle (duch) si na rozdíl od ostatních živých bytostí uvědomuje svou odlišnost. Někteří přemýšlející duchové se však nechají obsednout pocitem, že jsou „středem a původcem světa“. Cítí se „pány“ živých tvorů neboli bohy na zemi. Zejména při extatických stavech v důsledku účinku drog „je to bere“. Ale i při vadných psychických extázích, také při takové hromadné meditaci. (Často sexuální hysterie.) Živočišní a školními omylnými idejemi hypnotizovaní lidé celý život prožijí pak „konzumně“, často jsou v tom i nevinně. Až teprve při vlastním nebo blízkém umírání se začnou ptát po smyslu prožitého života a toho všeho kolem. Jednotlivci, i celé civilizace až pozdě, při zániku. (Současnost.) Nutně jsou zklamáni sami sebou a svými vůdci. Slepí vedli slepé a všichni padli do jámy nebytí. Jak řekl klasik. Tak jako před tisíciletími všechny nyní z písku vyhrabávané „Sodomy a Gomory“. Místo Boha hledali elity zaniklých civilizací a jejich slouhové sami sebe. A byli udiveni pádem svým i své civilizace do nebytí. Neptali se po Tvůrci všeho kolem, po smyslu bytí. „Nevšimli si“, že jedině člověk ze živých tvorů je schopen si položit otázku: proč jeho vědomí ve světě a těle vlastně je, proč a k čemu existuje vše kolem?
Kdo z lidí si uvedené otázky nepoloží, jen vynáší na světlo, že v sobě svého ducha „umrtvil“. Tím pojetím svého života poklesl na úroveň existence zvířete. (Ježíš se o takto žijících vyjádřil: „Mrtví v duchu nechť pochovávají své mrtvé!“ Nebo: „Musí se znovu narodit, aby pochopili.“)
Pro plnohodnotného člověka kdekoliv ve vesmíru je absolutní potřebou nasměrovat způsob svého života na dané planetě k návratu své podstaty (ducha) do plné záře Otce Stvořitele. (Nesmrtelní tvorové ve vesmíru nejsou.) Navrátit do duchovní světlé vibrační dimenze stvoření, lidově nebe, odkud vlastně lidský duch „vypadl“ do hmoty. Podle obrazné legendy bible byl lidský duch pro rozhodnutí k uplatnění své vůle namísto hledání Stvořitelovy (pojedení jablka poznání) „vyhnán z ráje“. (Ze světlého stvoření.) Svou neposlušností se tedy propadl do těžké a temné hmoty! A v ní mohl existovat jen vtělený do zvířete. Navíc přestal vidět jemnější a neskonale krásnější duchovní rozměry stvoření. Ve hmotné rovině reality je mu však dána možnost nalezení svého původního duchovního zařazení. Tím je dán smysl jeho trpného života. Nastolena zcela jiná možná perspektiva než u zvířat. Kromě starosti o tělo je mu přidán přesahující „transcendentní“ cíl, život věčný. Neboli možnost vzestupu vibrací jeho duše ke kráse a dokonalosti, tedy k Bohu. Jen o tělo se starající bytost prohlédnutím nachází jiné vyústění života, než je u zvířat. Proto jedině člověk pochovává své mrtvé předky.
Jen člověka s živým duchem přitahuje náboženství! Všechna náboženství se nepochybně vyznačují tím, že tělesnému blahu úspěšněji i méně úspěšněji nadřazují duchovní povznesení! Druhy duchovního úsilí v církvích nejsou ničím jiným, než kolektivní snahou skupin lidí a národů o nalezení krásy a souladu. Tedy snahou o opětovné čistší vibrační přiblížení všech Bohu a tím jeho dimenzi. Pozemské i mimozemské typy náboženství jsou vždy „formami hledání“ věčného života podstaty jedince i národa. Věrouky se všemi možnými i nemožnými způsoby se zjednodušeně snaží pozvednout vibrace ducha na úroveň, která je schopna navázat komunikaci s bytostmi jemnějších dimenzí stvoření. (Anděli, ufouny.) Žádají přitom od nich, více či méně kvalifikovaně, pomoc a sdělení své další vzestupné cesty. Tu jim však andělé nesmí přímo říci. Zadání Boha pro jejich roli ve stvoření je takové, že lidští duchové cestu musí najít sami!!! Právě tím nalezením cesty oprávní svou přináležitost do dimenze dokonalosti! Jenže na zemi Gaia se to po deset tisíciletí nedařilo a nedařilo! Proto tolik zaniklých civilizací! Proto nejduchovnější lidé, kteří si stav věcí uvědomili, prosili Boha o vyslání ukazatele cesty neboli Vysvoboditele ze zajetí hmoty. A byl jim anděly v mnoha náboženstvích přislíben. Ve formě zrozeného syna samotného Boha. (Také jako Syn Slunce nebo Světla.) Ten má hledajícím ukázat pravou a přímou cestu k Bohu. I civilizacím jejich optimální uspořádání.
Pokusím se s maximální snahou v hrubých obrysech, navíc nepříliš kvalifikovaně, popsat vlastní smyslové a „nesmyslové“ pozorování v této věci. Pomohu si přitom zkušenostmi všech mně znalých zakladatelů náboženství.
Vychován katolicky a vědecky jsem si všiml, že ani jeden směr poznání nevedl plně k cíli. Nevytvořil ideální společnost, ani nevedl hlavní masu lidí k prohlédnutí více úrovní reálně probíhajících dějů. Ač oba směry poznání, vědecký a náboženský, byly částečně obohacující a užitečné. Každý ve své oblasti působení. Přestal jsem proto respektovat zákazy a příkazy hlasatelů obou a hledal Pravdu všemi způsoby bez ohledu na místo jejího nacházení se. (Podle Abdrushinova ponaučení: zlatý peníz je zlatem v rukách krále i žebráka!) Materialisti mě při mém hledání vyhrožovali zblázněním, věřící (farářům a kazatelům) věčným zatracením. Pro „honiče peněz“ jsem byl podivín, pro StB (dnes BIS) neškodný blázen. Pokud to šlo, uchýlil jsem se mezi včely do přírody a pozoroval přirozené děje. Záhy jsem zjistil, že tyto nezvratitelně běží přímo podle vůle Stvořitele. Fantastická podívaná! Snažil jsem se přírodní děje a jejich logiku pochopit. Zjistil jsem, že jejich řídícím principem je zajištění rovnováhy a přežití existujícího živého. Proto např. často nepochopené požírání jednoho živého druhým je plně v řádu regulace druhů a požíraný jedinec netrpí. (Zajistí endorfiny mozku.) Jiné je to pouze u člověka. Ten má své mínění, dle svého názoru pravdu. A právě tímto „sebevědomím“ vychyluje vlastní způsob myšlení. Vychyluje jej k egocentrizmu vědeckému i církevnímu. Tj. k pojetí jednostrannému, místo k hledání konkrétní boží vůle (očekávání) pro jednotlivce i společnost. Proto začátkem všeho pravého poznání je podle mne žitý závěr typu: „Vím, že nic nevím,“ (Sokrates) nebo „Blahoslavení chudí (moudrostí) ducha, neboť jejich je království boží,“ (Ježíš na Hoře blahoslavenství.) V přírodě jsem dospěl k názoru, že právě nejhloupější jsou ti, kteří si myslí, že ví. A zejména titulovaní vědečtí a teologičtí hodnostáři, neboť nepozorují, jak jsou indoktrinovaní neboli mají svázané vlastní myšlení. Navíc „pravdami“ tohoto již zjevně odchýleného světa! Stal jsem se tedy po roce 1970 a jsem stále pro instituce neovladatelným „revizionistou a kacířem“. Navíc to skutečně hledajícím doporučuji – „nebýt člen vědícího houfu“.
Když jsem takto nadřadil hledanou Pravdu nad i vlastní prospěch, došlo k mému překvapení ke zvláštní události. Při čtení knihy Jacka Londona „Tulák po hvězdách“ jsem se podle tam uvedeného návodu „vymístil“ z těla a cosi soukromého viděl. Následkem byl pro mne názorový otřes. Nyní již jsem jen nečetl, že svět má více dimenzí, ale věděl. Navíc po měsících následovalo několik dalších „vymístění“ včetně vidění anděla tváří v tvář. Do té doby jsem nevěděl, že existují a jak vypadají. (Mimořádně velcí a neskutečně krásní.) Ač jsem do té doby nenapsal souvislý ani článek, musel jsem sednout a viděné popsat v celých knihách. První byla „Duchovní příčiny nemocí“, pak rozbor evangelií z hlediska zákonů duchovnosti „Otevření duchovního oka“, pak „Láska muže a ženy z pohledu toku duchovních a duševních sil“. Nakonec po rozčilení nad tisíciletou falsifikací českých dějin knihu „Falsifikace a falsifikátoři českých dějin“. Tam je popsáno to, jakým způsobem se falsifikují dějiny. Vypustí se některá fakta dějů a také zahraniční pozadí a tím je celku děje změněno vyznění a smysl. (Právě se děje teď.) Činí tak lidé s „černou nitkou“ neboli skrytými egoistickými zámysly. Je zbytečné a zdlouhavé občas pikantní obsah knih a vizí popisovat. Kdo má zájem, může si je objednat v Agape Brno, kde již absolvovaly za 25 let více než 6 dotisků. V knize „Duchovní příčiny nemocí“ popisujeme se spoluautorkou Janou Brzobohatou pozorovaný jev, jak nemoci člověka začínají vadnou činností jeho ducha v poměru k inkarnačnímu zadání zrozením. Na rozdíl od zvířat, kde nemoci jsou jen jedním z mechanizmů regulace nepřemnožení druhu. V knize „Otevření duchovního oka“ jsou odhaleny zákony duchovnosti v jednotlivých dějích kolem Ježíše Krista. Právě ty svým stálým trváním prokazují, že on byl oním vyslaným „ukazatelem cesty“ do duchovní dimenze. Obsah knihy se nezabývá „problémy“ mnoha pisatelů kolem životopisu Ježíše, typu „velikosti Ježíšových bot“ nebo pobývání v Tibetu. Kniha o skutečné podstatě a významu kvality lásky muže a ženy (Láska muže a ženy) je hozenou rukavicí současnému davu satanistů, kteří mimořádně aktivně degradují vztah muže a ženy na sexuální a obchodní rovinu. Opomíjí úmyslně všechno duchovní a duševní kolem tohoto vztahu. Tím blokují duchovní vývoj nejen obou bytostí a jejich dětí, ale společnost jako celek vedou do zániku. Kniha o falsifikaci dějin zase vyvolala překvapivě mimořádný zájem společnosti Sisyfů! Tito, aniž ji všichni přítomní „hlasující“ četli, ihned na pokyn Dušana Třeštíka (Jiří Grygar není historik) mručením hlasovali o její „pavědečnosti“! Nalezli bez přečtení, že se jedná o bludné názory na české dějiny! Aby si, kdo chce, udělal sám představu o kvalitě skupiny „znalců pravdy Sisyfos“ i v ostatních kauzách, doporučuji po pravdě dychtícím si knihu osobně přečíst!!! A takovému bude o této organizaci a jejich cílech ihned jasno.(Hnutí skeptiků vzniklo v USA a v ČSSR je založil patolog profesor Heřt. Proslulý výrokem: ukažte mi jeden atom duše (lásky a přátelství), a já uvěřím, že existují!
Pokud to, kdo výše v článku uvedené, vezme do vysokého „nadhledu“, uvidí, že vesmír a naše zeměkoulička v něm je vlastně takové „pískoviště“ pro hraní nedospělých duchů. Skrze něj mají dospět v plnohodnotné duchovní bytosti. Na všechny, včetně nás osobně, „dozírají“ vyšší bytosti. Říkáme jim andělé, někteří „ufouni“. Tyto bytosti nemohou přímo zasahovat, ale mohou nám formou vnitřního hlasu našeptávat momentální řešení dilemat života. Andělé jsou také „konstruktéři“ života na zemi a planetách kdekoliv ve vesmíru. Oni vypočítávají z fyzicky Stvořitelem určeného vývoje hvězd a tím podnebí jejich planet nastupující klima. Kdekoliv najdou vhodnost pro život, sestavují pro toto klima vhodnou floru a faunu. Vždy s ohledem na teplotní a radiační typ tam nastupujícího klimatického období. Tak tu na zemi bylo období plžů, mlžů, pak ještěrů, pak mamutů a nakonec lidí. Nakonec naše zemička zanikne v žáru slunečního zhroucení a všechny pomníky slavných se vypaří s ní. Po lidstvu a jednotlivcích zůstane jen to, co je zapsané (všechny životy) v našich duších a paměti Stvořitele.
Mnozí se ptají, co je příčinou vzniku a proměn života ve vesmíru? Ti méně vtipní si myslí, že se to děje náhodou! Že se náhodou dělají vhodné „genetické mutace v DNA“ druhů, včetně naší DNA po narození. Mutací, které po oplození vajíčka předurčí z větší části osud jedince. Oněmi „sudičkami“ nejsou žádné „soudružky Náhody“! (Náhodně se sestaví na sebe tak leda dva kameny, což je moje sarkastická poznámka pro „uctívače náhod“ ve vývojové teorii.) Osud a dispozice nám podle božího plánu vzestupu splétají andělé strážní. Ba ani ten koronavirus a jeho vlastnosti nejsou žádná náhoda! Způsobí změnu civilizace a světa. Záleží na našem přístupu k objevivšímu se jevu, zda k lepšímu či k „peklu“ na zemi.
Josef Staněk
Poslední články autora:
