Závěr minulého týdne byl pro mne dosti náročný. Svatba syna, to dá rodičům zabrat. A tak je mi omluvou, že jsem se v následujícím týdnu jen tak poflakoval. Využil jsem to volno i ke čtení a sáhl jsem po „Velkém Mystikovi Sv. Janovi“, autorovi Janova evangelia Nového Zákona.
Učení Ježíše Krista není tou literaturou, která by se četla jako nějaká beletrie. Často stačí jeden či dva verše a kniha mizí z mého zorného pole a nastoupí krátká koncentrace, ve které se přidávají i pestré obrazy, jež doplňují mystický text. Neřeknu tedy nic nového, když tu zdůrazním, že toto evangelium je opravdu mystickým textem a bylo vskutku velkým štěstím, že upravovatelům jeho myšlenek, kteří pocházeli z omezené světské moci, unikal často skrytý a pravý smysl. Cenzura tedy fungovala i v raně křesťanských dobách, ale mystika a její pravdy nebyly naštěstí tenkrát dostupné všem. A ta dostupnost v chápání nepřišla pro mnohé ani po těch mnoha staletích, které od časů raného křesťanství uplynuly.V jednom okamžiku mne při čtení a koncentraci napadlo, že se podívám na některé důležité a obsažné výrazy blíže. Možná to není náhodou, že v českém jazyce začínají všechny ty mnou vybrané na písmeno S – s. Jsou to světlo, Syn, syn, Slovo a slovo. Tyto výrazy jsem i zběžně spočítal a v tom uvedeném pořadí jsou v evangeliu zastoupeny v tomto počtu – 21, 32, 5, 8 a 27. Určitě jsem však některé verše vynechal a počty nebudou přesné. Ale to není důležité.
Světlo se vyskytuje v mnoha souvislostech; jako vůdčí světlo lidí; světlo, které tma nepohltí; světlo, o kterém je vydáváno svědectví; světlo, které osvětluje cestu v nitru lidských bytostí a které není vnímáno lidskými smysly; světlo, které někteří lidé nemilují, protože jim vládne tma negativní síly; světlo proroka, ve kterém se lidé mohou radovat z poznání; světlo života a světa zosobněné v Ježíši; světlo, které je mezi námi; víra ve světlo, abychom se stali jeho syny a dětmi…
Syn s velkým S je tím označení jednorozeného Syna z Trojjedinosti, tím vtěleným Slovem, které bylo na počátku. Ježíš se tak označuje, když mluví o svém vztahu k Otci, k Bohu. Je to ten Syn, který mluví a svědčí o svém Otci, o tom, s čím ho na svět poslal. Velký význam má i označení Syn člověka, tedy sám Ježíš v tom okamžiku, kdy na něho sestoupil Duch svatý a který tak získal moc návratu k Otci, a to v libovolném okamžiku života. Tak mohlo dojít i k vyvýšení tohoto Syna člověka a také je zřejmý ten fakt, že kdo v něj uvěří, v jeho učení a bude ho dodržovat, tak bude mít život věčný. Syn přichází pro spásu světa, těch, kteří ho poslouchají a kteří ho budou následovat. Otec dává Synovi svoji moc, protože On je vtělením jeho Slova, je vlastně jím samým a tím, kdo může promlouvat k lidem a učit je to, s čím byl pro ně poslán. Otec označuje pro Syna ty, které má ze smrti /z jejich zaměření na světské dění/ přivést k novému zrození, k osvícení, kdy mrtví, uslyší-li hlas Božího Syna, vstanou pro nový život. Jak silné musí být Slovo, které uslyší-li ho mrtví v hrobech svých nečistě žijících těl, povstanou k životu! Syn nám dává svůj pokrm pro život věčný, obrazně je to to pití vína jako jeho krve a jídlo v podobě chleba, jako jeho těla. Krev a chléb je tu Synovou podstatou, tím, aby mohl ve fyzickém světě vůbec jednat a žít a být Učitelem lidí. Kdo vidí Syna, kdo se s ním setká ve svém nitru, ten je vzkříšen pro život věčný a po posledním dnu jeho života, po posledním vydechnutí se Syn o své ovce postará. Jak říká, je jejich dobrým pastýřem a ovce znají jeho hlas.
Pár mých slov ještě pro Slovo, které si v jeho síle uvědomuji s mojí plnou pokorou. Je to označení té prvotní tvořivé energie z počátku, záměru a síly, kterou vyslal Bůh sám ze sebe, stručně Slovo, jako tvořivá a zářivá Síla. Slovo je Moudrost, Slovo je Syn Boží, Slovo je Chléb života a Živá voda, Slovo jako Život, Světlo a Dech Boží, Slovo jako Svaté jméno, Slovo jako pravá Vinice, která dozrává k úrodě, Slovo jako Strom života. Slovo lze uvnitř člověka, v jeho nitru, slyšet. Je to tvořivý zvuk, jako Hudba sfér. Slovo je tím větrem, který vane kam chce a je tím pravým Svědectvím. Kdo nemá Slovo, je ještě slepým ve svém srdci; Slovo je lékařem duší, který podává lék života. Kdo má vědomí Slova, je dítětem Světla, bez Slova jsou lidé dětmi Temnoty. Se Slovem se získávají pravé a věčné poklady na nebesích. Do Slova se vstupuje přes čisté oko, která je tou těsnou branou a kterou není lehké k Němu vstoupit. Slovo otevírá dveře, po předchozím klepání, hledání a prošení. Kdo má vědomí Slova, nese svůj kříž mnohem lehčeji. Ke Slovu se dostáváme vroucí modlitbou a jedině ta nás přivádí k jeho kouzelné formě. Vnitřní Slovo dává pochopit Synova přikázání a podobenství. Učí morálce a správnému životu a ve vědomí s ním přináší život člověka v dokonalém naplnění.
Zajímavé je, že mnohokráte se u Jana opakují další slova s počátečním písmenem s, které mají velký význam v chápání Ježíšova mystického učení – svět, spása, soud, svědectví, sláva, skutky či služebník…
Již za pár dnů se budou rozžínat v obcích a městech vánoční stromky. Bude tu čas pro zklidnění a dlouhé večery vybídnou k rozjímání o všech vzácných slovech a jejich hlubokých významech.
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora: