„Nemůžeme zabránit ptákům, neštěstí a smutku, aby nám létali kolem hlavy, můžeme jim však zabránit, aby si v našich vlasech postavili hnízdo.“ /ze staré čínské moudrosti/
Začnu neobvykle – We Will Rock You – hit skupiny Queen – ukázka:
https://cz.sputniknews.com/videoklub/201903229483325-video-queen-rock-zpivat-tancovat-show/
Fenomén Satana dal vzniknout následujícímu názvu hnutí – vysvětlení z Wikipedie:
Satanismus je zastřešující termín pro různé směry, které se různými způsoby ideologicky zakládají na antikřesťanském motivu Satana (hebr. „Protivník“), tj. původně jednoho z andělů Jahveho a pokušitele člověka v židovství a zlého nepřítele člověka i Boha v křesťanství. Jednotlivé základní směry satanismu jsou různými ideologickými koncepcemi termínu satanismus jako takového a liší se jeden od druhého podle toho, jestli v nich Satan figuruje jako reálná bytost, nebo jen jako personifikace určitého životního postoje či gesta odporu, v prvém zmíněném případě pak dále dle toho, jestli je v nich Satan uctíván jako božská bytost prométheovsky hrdinského charakteru, neosobní Duch přírody, nebo jako zosobnění samotného zla, co se vyznavačů zla v extrémní koncepci satanismu týče. Mezi rámcovými směry satanismu jsou určité rozpory, kvůli kterým stoupenci jednoho směru považují ostatní směry za falešné a ten svůj za autentický, a to především z důvodu obrany vlastního směru proti směšování s těmi směry, v nichž jsou aspekty, které odmítají. Z toho důvodu je fenomén satanismu definičně problematický a nezbývá, než se v definičním rámci omezit na jediný definiční rys, který všechny jednotlivé satanistické směry či koncepce satanismu spojuje – terminologicky určující antikřesťanský motiv Satana.
Jako satanismus se označuje kult „padlého anděla“ Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protiklad Boha.[1][2] Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, je Satan naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezky levé ruky.
Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické. Satanismus představuje hnutí, jehož jednotlivé skupiny vznikají a zanikají bez jakýchkoliv vazeb na předcházející. Podstatou tohoto hnutí je vzpoura, která užívá symbolu křesťanského „vzdorboha“.[2] V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílem Antona Szandora LaVeye[3][4], který vycházel z antického hédonismu a Nietzscheho nihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů.[5][6][7][8]
Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Satanismus
Pro přehled a pro toho, kdo by chtěl odkaz otevřít, co tam lze najít:
1.1 Satan
1.2 Antikrist
1.3 Lucifer
2 Historické směry satanismu
2.1 Lidové čarodějnictví
2.2 Klub pekelného ohně
2.3 Rodina Charlese Mansona
3 Současné směry satanismu
3.1 LaVeyův Satanismus
3.2 Teistický satanismus
3.3 Ordo Templi Orientis
3.4 Séthův chrám Michaela Aquina
4 Časté symboly satanismu
4.1 Bafomet
4.2 Číslo šelmy
4.3 Obrácený kříž
4.4 Obrácený Pentagram
5 Satanismus v kultuř
5.1 Hudba
5.2 Literatura
5.3 Film
6 Satanismus v České republice
Vyznavači satanismu si, stejně tak jako fandové třeba Sparty Praha či Karla Gotta, vytvářejí své vlastní energetické pole a jako všem, kteří se o něco zajímají, se snaží o přitahování nových zájemců do svého egregoru. A mnohdy to začíná zcela nevinně.
V mládí jsem se zajímal o hudbu, provozoval ji na úrovni kapely pro tancovačky a také jsem pořádal různé hudební festivaly. Pamatuji na jednu kapelu, která hrála „black metal“ Profesionální zvukař vytvořil obrovské decibely a lidé se svíjeli za tvrdého zvuku bicích až doslova v křečích. Nebyl jsem žádný psychiatr, ale kladl jsem si otázku, proč mladík má doslova hlavu ve stovkách wattů silné reprobedny a rytmicky se pohupuje s imaginární kytarou a s tváří v křečovité grimase. Prožíval snad pozitivní radost a uvolnění či naopak nějaké negativní vibrace, které působily opačnou vibraci, jež působila snad na všechny vnitřní orgány vč. mozku. Působilo mu to rozkoš, uspokojení? A to v té době ještě neexistoval trh s drogami, i když přístupný alkohol dělal asi také své divy. Kdo z nás by neviděl sedícího mladíka ve veřejném dopravním prostředku se sluchátky na uších, který si pouští do své hlavy decibely tvrdé muziky, které jsou dost hlasité i pro kolem sedící cestující. Ponechávám působení této hudby, ale i jiných výtvorů na lidskou psychiku tak, jak jsou. Je přece svoboda. A někdo může namítnout – chystá se síť 5G, to bude aspoň něco.
Když se soudný člověk zamyslí nad celým uspořádáním vesmíru, tak jak ho zná i třeba jen na své laické úrovni a k tomu ještě přidá sám život, známý nám zde na planetě, sebe sama jako tělesné schránky člověka, může dospět k názoru, že se nemůže jednat o žádnou náhodu. Pak ale končí další úvahy a není rozumné ponechat místo různým dalším spekulacím. Logicky se nabízí jen jeden aspekt – existence Síly či Moudrosti, která zapříčinila vznik všeho. A co patří do toho „všeho“? /Je mi jasné, že tato poslední myšlenka je příliš stručná./
Z knihy MIRDAD, která je velkou studnicí poznání, je tu rozhovor dvou arcidémonů, který mnohé napovídá a který je dnešním závěrem mého článku:
… Ve stejnou dobu spolu dva arcidémoni na nižším pólu Všehomíru rozprávěli takto:
I promluvil první arcidémon: mocný bojovník doplnil naše řady. S jeho pomocí dobudeme nebes.I řekl druhý arcidémon: Spíše kňučící a fňukající zbabělec… Pod jeho víčky přebývá zrada, přesto je ve svém zbabělství a zradě strašlivý.
První arcidémon: Jeho oko je divoké a strašné.
Druhý arcidémon: Jeho srdce je slzavé údolí naplněné strachem, přesto je však děsivý.
První arcidémon: Jeho vědomí je pozorné a stálé.
Druhý arcidémon: Jeho sluch je tupý a těžkopádný, přesto v té těžkopádnosti sídlí nebezpečí.
První arcidémon: Jeho ruka je rychlá a přesná.
Druhý arcidémon: Jeho noha je váhavá a pomalá, přesto je jeho pomalost strašlivá a jeho váhavost znepokojující.
První arcidémon: Náš chléb bude ocelí pro jeho nervy. Naše víno bude ohněm v jeho krvi.
Druhý arcidémon: Našimi pecny nás bude kamenovat a naše číše nám rozbije o hlavy.
První arcidémon: Jeho touha po chlebu a žízeň po našem víně bude v jeho bitvě vozatajem.
Druhý arcidémon: Ten jeho neukojitelný hlad a ta jeho neuhasitelná žízeň ho učiní neporazitelným a v našem táboře vyvolá vzpouru.
První arcidémon: Ale tím vozatajem bude sama smrt.
Druhý arcidémon: Smrt bude jeho vozatajem a on sám bude nesmrtelným.
První arcidémon: Povede ho smrt proti někomu jinému?
Druhý arcidémon: Ano, sama smrt bude unavená jeho neustálým pobízením a zavede ho do tábora života.
První arcidémon: Stane se smrt zrádcem smrti?
Druhý arcidémon: Ne, život bude věrný životu.
První arcidémon: Jeho patro budeme dráždit jemným a vzácným ovocem.
Druhý arcidémon: On však bude toužit po ovoci z jiné Země.
První arcidémon: Jeho oči a nos obklopíme jasnými a voňavými květy.
Druhý arcidémon: Jeho oko však bude hledat jiné květiny a jeho nos jinou vůni.
První arcidémon: Budeme plnit jeho uši sladkou a vzdálenou melodií.
Druhý arcidémon: On však se bude obracet k jinému sboru.
První arcidémon: Strach ho k nám připoutá.
Druhý arcidémon: Naděje ho však ochrání před strachem.
První arcidémon: Bolest nám ho podřídí.
Druhý arcidémon: Víra ho však zbaví bolesti.
První arcidémon: Obklopíme jeho spánek matoucími sny a jeho bdění zahltíme nejasnými stíny.
Druhý arcidémon: Jeho fantazie však odstraní hádanky a rozpustí stín.
První arcidémon: Budeme ho považovat za jednoho z nás.
Druhý arcidémon: Považuj ho za jednoho z nás, pokud chceš, ale považuj ho zároveň za jednoho proti nám.
První arcidémon: Cožpak může být najednou s námi i proti nám?
Druhý arcidémon: Je to osamělý válečník, jeho jediným společníkem je stín. Tak, jak se přesunuje stín, tak se vyvíjí i bitva. Má-li stín vepředu, bojuje na naší straně, má-li stín vzadu, bojuje proti nám.
První arcidémon: Nebudeme ho tedy držet se sluncem v zádech?
Druhý arcidémon: Kdo by si nechal slunce pálit do zad?
První arcidémon: Tento válečník je hádanka.
Druhý arcidémon: Hádanka je ten stín.
První arcidémon: Buď pozdraven, osamělý rytíři.
Druhý arcidémon: Buď pozdraven, osamělý stíne.
První arcidémon: Buď pozdraven, jsi-li s námi.
Druhý arcidémon: Buď pozdraven, jsi-li proti nám.
První arcidémon: Nyní a navždy.
Druhý arcidémon: Zde a všude.
Tak spolu hovořili dva arcidémoni na nižším pólu Všehomíru u věčného zrození člověka.
. . . . . . . . . . . . . . . . .
(příště dokončení)
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
