mapa stránek || vyhledávání

Existuje Satan… /první pokračování/

„Nemůžeme zabránit ptákům, neštěstí a smutku, aby nám létali kolem hlavy, můžeme jim však zabránit, aby si v našich vlasech postavili hnízdo.“ /ze staré čínské moudrosti/

Začnu neobvykle – We Will Rock You – hit skupiny Queen – ukázka:
https://cz.sputniknews.com/videoklub/201903229483325-video-queen-rock-zpivat-tancovat-show/

Fenomén Satana dal vzniknout následujícímu názvu hnutí – vysvětlení z Wikipedie:

Satanismus je zastřešující termín pro různé směry, které se různými způsoby ideologicky zakládají na antikřesťanském motivu Satana (hebr. „Protivník“), tj. původně jednoho z andělů Jahveho a pokušitele člověka v židovství a zlého nepřítele člověka i Boha v křesťanství. Jednotlivé základní směry satanismu jsou různými ideologickými koncepcemi termínu satanismus jako takového a liší se jeden od druhého podle toho, jestli v nich Satan figuruje jako reálná bytost, nebo jen jako personifikace určitého životního postoje či gesta odporu, v prvém zmíněném případě pak dále dle toho, jestli je v nich Satan uctíván jako božská bytost prométheovsky hrdinského charakteru, neosobní Duch přírody, nebo jako zosobnění samotného zla, co se vyznavačů zla v extrémní koncepci satanismu týče. Mezi rámcovými směry satanismu jsou určité rozpory, kvůli kterým stoupenci jednoho směru považují ostatní směry za falešné a ten svůj za autentický, a to především z důvodu obrany vlastního směru proti směšování s těmi směry, v nichž jsou aspekty, které odmítají. Z toho důvodu je fenomén satanismu definičně problematický a nezbývá, než se v definičním rámci omezit na jediný definiční rys, který všechny jednotlivé satanistické směry či koncepce satanismu spojuje – terminologicky určující antikřesťanský motiv Satana.

Jako satanismus se označuje kult „padlého anděla“ Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protiklad Boha.[1][2] Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, je Satan naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezky levé ruky.

Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické. Satanismus představuje hnutí, jehož jednotlivé skupiny vznikají a zanikají bez jakýchkoliv vazeb na předcházející. Podstatou tohoto hnutí je vzpoura, která užívá symbolu křesťanského „vzdorboha“.[2] V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílem Antona Szandora LaVeye[3][4], který vycházel z antického hédonismu a Nietzscheho nihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů.[5][6][7][8]

Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Satanismus

Pro přehled a pro toho, kdo by chtěl odkaz otevřít, co tam lze najít:

1       Mytologičtí nepřátelé Ježíše
1.1    Satan
1.2    Antikrist
1.3    Lucifer
2       Historické směry satanismu
2.1    Lidové čarodějnictví
2.2    Klub pekelného ohně
2.3    Rodina Charlese Mansona
3       Současné směry satanismu
3.1    LaVeyův Satanismus
3.2    Teistický satanismus
3.3    Ordo Templi Orientis
3.4    Séthův chrám Michaela Aquina  
4       Časté symboly satanismu
4.1    Bafomet  
4.2    Číslo šelmy
4.3    Obrácený kříž
4.4    Obrácený Pentagram
5       Satanismus v kultuř
5.1    Hudba
5.2    Literatura
5.3    Film
6       Satanismus v České republice

Vyznavači satanismu si, stejně tak jako fandové třeba Sparty Praha či Karla Gotta, vytvářejí své vlastní energetické pole a jako všem, kteří se o něco zajímají, se snaží o přitahování nových zájemců do svého egregoru. A mnohdy to začíná zcela nevinně.

V mládí jsem se zajímal o hudbu, provozoval ji na úrovni kapely pro tancovačky a také jsem pořádal různé hudební festivaly. Pamatuji na jednu kapelu, která hrála „black metal“ Profesionální zvukař vytvořil obrovské decibely a lidé se svíjeli za tvrdého zvuku bicích až doslova v křečích. Nebyl jsem žádný psychiatr, ale kladl jsem si otázku, proč mladík má doslova hlavu ve stovkách wattů silné reprobedny a rytmicky se pohupuje s imaginární kytarou a s tváří v křečovité grimase. Prožíval snad pozitivní radost a uvolnění či naopak nějaké negativní vibrace, které působily opačnou vibraci, jež působila snad na všechny vnitřní orgány vč. mozku. Působilo mu to rozkoš, uspokojení? A to v té době ještě neexistoval trh s drogami, i když přístupný alkohol dělal asi také své divy. Kdo z nás by neviděl sedícího mladíka ve veřejném dopravním prostředku se sluchátky na uších, který si pouští do své hlavy decibely tvrdé muziky, které jsou dost hlasité i pro kolem sedící cestující. Ponechávám působení této hudby, ale i jiných výtvorů na lidskou psychiku tak, jak jsou. Je přece svoboda. A někdo může namítnout – chystá se síť 5G, to bude aspoň něco.

Když se soudný člověk zamyslí nad celým uspořádáním vesmíru, tak jak ho zná i třeba jen na své laické úrovni a k tomu ještě přidá sám život, známý nám zde na planetě, sebe sama jako tělesné schránky člověka, může dospět k názoru, že se nemůže jednat o žádnou náhodu. Pak ale končí další úvahy a není rozumné ponechat místo různým dalším spekulacím. Logicky se nabízí jen jeden aspekt – existence Síly či Moudrosti, která zapříčinila vznik všeho. A co patří do toho „všeho“? /Je mi jasné, že tato poslední myšlenka je příliš stručná./

Z knihy MIRDAD, která je velkou studnicí poznání, je tu rozhovor dvou arcidémonů, který mnohé napovídá a který je dnešním závěrem mého článku:

… Ve stejnou dobu spolu dva arcidémoni na nižším pólu Všehomíru rozprávěli takto:
I promluvil první arcidémon: mocný bojovník doplnil naše řady. S jeho pomocí dobudeme nebes.

I řekl druhý arcidémon: Spíše kňučící a fňukající zbabělec… Pod jeho víčky přebývá zrada, přesto je ve svém zbabělství a zradě strašlivý.

První arcidémon: Jeho oko je divoké a strašné.

Druhý arcidémon: Jeho srdce je slzavé údolí naplněné strachem, přesto je však děsivý.

První arcidémon: Jeho vědomí je pozorné a stálé.

Druhý arcidémon: Jeho sluch je tupý a těžkopádný, přesto v té těžkopádnosti sídlí nebezpečí.

První arcidémon: Jeho ruka je rychlá a přesná.

Druhý arcidémon: Jeho noha je váhavá a pomalá, přesto je jeho pomalost strašlivá a jeho váhavost znepokojující.

První arcidémon: Náš chléb bude ocelí pro jeho nervy. Naše víno bude ohněm v jeho krvi.

Druhý arcidémon: Našimi pecny nás bude kamenovat a naše číše nám rozbije o hlavy.

První arcidémon: Jeho touha po chlebu a žízeň po našem víně bude v jeho bitvě vozatajem.

Druhý arcidémon: Ten jeho neukojitelný hlad a ta jeho neuhasitelná žízeň ho učiní neporazitelným a v našem táboře vyvolá vzpouru.

První arcidémon: Ale tím vozatajem bude sama smrt.

Druhý arcidémon: Smrt bude jeho vozatajem a on sám bude nesmrtelným.

První arcidémon: Povede ho smrt proti někomu jinému?

Druhý arcidémon: Ano, sama smrt bude unavená jeho neustálým pobízením a zavede ho do tábora života.

První arcidémon: Stane se smrt zrádcem smrti?

Druhý arcidémon: Ne, život bude věrný životu.

První arcidémon: Jeho patro budeme dráždit jemným a vzácným ovocem.

Druhý arcidémon: On však bude toužit po ovoci z jiné Země.

První arcidémon: Jeho oči a nos obklopíme jasnými a voňavými květy.

Druhý arcidémon: Jeho oko však bude hledat jiné květiny a jeho nos jinou vůni.

První arcidémon: Budeme plnit jeho uši sladkou a vzdálenou melodií.

Druhý arcidémon: On však se bude obracet k jinému sboru.

První arcidémon: Strach ho k nám připoutá.

Druhý arcidémon: Naděje ho však ochrání před strachem.

První arcidémon: Bolest nám ho podřídí.

Druhý arcidémon: Víra ho však zbaví bolesti.

První arcidémon: Obklopíme jeho spánek matoucími sny a jeho bdění zahltíme nejasnými stíny.

Druhý arcidémon: Jeho fantazie však odstraní hádanky a rozpustí stín.

První arcidémon: Budeme ho považovat za jednoho z nás.

Druhý arcidémon: Považuj ho za jednoho z nás, pokud chceš, ale považuj ho zároveň za jednoho proti nám.

První arcidémon: Cožpak může být najednou s námi i proti nám?

Druhý arcidémon: Je to osamělý válečník, jeho jediným společníkem je stín. Tak, jak se přesunuje stín, tak se vyvíjí i bitva. Má-li stín vepředu, bojuje na naší straně, má-li stín vzadu, bojuje proti nám.

První arcidémon: Nebudeme ho tedy držet se sluncem v zádech?

Druhý arcidémon: Kdo by si nechal slunce pálit do zad?

První arcidémon: Tento válečník je hádanka.

Druhý arcidémon: Hádanka je ten stín.

První arcidémon: Buď pozdraven, osamělý rytíři.

Druhý arcidémon: Buď pozdraven, osamělý stíne.

První arcidémon: Buď pozdraven, jsi-li s námi.

Druhý arcidémon: Buď pozdraven, jsi-li proti nám.

První arcidémon: Nyní a navždy.

Druhý arcidémon: Zde a všude.

Tak spolu hovořili dva arcidémoni na nižším pólu Všehomíru u věčného zrození člověka.

. . . . . . . . . . . . . . . . .

(příště dokončení)
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.5
hlasů: 8
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

3 komentáře

Přidat komentář
  1. EGREGOR

    egregor ->z řeckého slova, ἐγρήγοροι (egrḗgoroi), což znamená „pozorovatele“, kolektivní skupinová mysl

    ->Od ἐγείρω ( egeírō , „ probudit “ )
    ἐγρήγορος • ( egrḗgoros ) m , f ( neuter ἐγρήγορον ); druhá deklinace

    1.bdělý

    ἐγείρω • ( egeírō )

    1.( aktivní )
    1.probudit se , probudit se , probudit se , rozruch
    2.probudit se , vzbudit
    3.Vzkřísit z mrtvých, nebo z nemocné postele
    4.zvýšit nebo postavit budovu

    2.( pasivní )
    1.se probudit , sledovat
    2.probudit se, být nadšený

  2. Rozhovoru mezi dvěma démony z knihy Mirdad předchází /logicky/ rozhovor dvou archandělů. Jak nahoře, tak dole. Prostě dualita. Navazování – akce a reakce. Myslím si, že ten rozhovor sem patří, protože až v kontextu lze pochopit tu démonickou složku., ten jiný rozhovor z Vendova článku.

    Kapitola 14. Kniha Mirdad:

    Rozhovor mezi dvěma archanděly a rozhovor mezi dvěma arcidémony u věčného zrození člověka.

    Mirdad: U věčného zrození člověka vedli dva archandělé na vyšším pólu Všehomíru následující rozhovor.

    I řekl první archanděl: Na Zemi se narodilo zázračné dítě a Země byla zaplavena světlem.
    I pravil druhý archanděl: Na nebi se narodil veliký král a celé nebe jásá.
    První archanděl: Je to plod spojení mezi nebem a Zemí.
    Druhý archanděl: Je věčným spojením otce, matky a dítěte.
    První archanděl: V něm je Země povznesena.
    Druhý archanděl: V něm je nebe ospravedlněno.
    První archanděl: V jeho očích usíná den.
    Druhý archanděl: V jeho srdci spí noc.
    První archanděl: Jeho hruď je hnízdem větru.
    Druhý archanděl: Jeho hrdlo je osnovou harmonie.
    První archanděl: Jeho paže obejmou hory.
    Druhý archanděl: Jeho prsty dosáhnou na hvězdy.
    První archanděl: V jeho kostech zuří oceán.
    Druhý archanděl: V jeho žilách kolují slunce.
    První archanděl: Jeho ústa jsou kovárna.
    Druhý archanděl: Jeho jazyk je kladivo a kovadlina.
    První archanděl: Okolo kotníků má řetězy zítřka.
    Druhý archanděl: V jeho srdci je klíč k těm řetězům.
    První archanděl: Zatím se válí v prachu jako dítě…
    Druhý archanděl:… a již je zabalen do věčnosti.
    První archanděl: Drží klíče ke všem tajemstvím a jako Bůh zná tajemství slova.
    Druhý archanděl: Zná všechna čísla kromě toho nejsvětštějšího, které je počátkem i koncem. Zná všechna slova kromě toho tvůrčího, které je první i poslední.
    První archanděl: Jednou však pozná i toto číslo a slovo.
    Druhý archanděl: Ne však do té doby, dokud nenamíří své kroky mimo nekonečnost prostoru a dokud nepozdvihne svůj zrak nad chmurnou kobku času.
    První archanděl: O, zázračné, zázračnější, dítě Země.
    Druhý archanděl: Posvěcen buď, ty králi nebes.
    První archanděl: Bezejmenný ho nazval Člověkem.
    Druhý archanděl: A on nazval Bezejmenného Bohem.
    První archanděl: Člověk je slovem božím.
    Druhý archanděl: Bůh je slovem člověka.
    První archanděl: Sláva tomu, jehož slovem je člověk.
    Druhý archanděl: Sláva tomu, jehož slovem je Bůh.
    První archanděl: Nyní a navždy.
    Druhý archanděl: Zde a všude.

    Tak spolu hovořili tito dva archandělé na vyšším pólu Všehomíru u věčného zrození člověka. / konec ukázky /

    1. Ano, ten rozhovor archandělů v KNize Mirdad předcházel rozhovoru démovů. Venda to nedomyslel. A tak je dobře, že to tu je.

      Téma „Satan“ je silné. Od počátku lidstvo provází, i když si ho často personifikovalo, což k jeho poznání nevede. Jsem zvědav na pokračování.

      Zdravím autora.
      Luboš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference