mapa stránek || vyhledávání

Existuje Satan… /první pokračování/

„Nemůžeme zabránit ptákům, neštěstí a smutku, aby nám létali kolem hlavy, můžeme jim však zabránit, aby si v našich vlasech postavili hnízdo.“ /ze staré čínské moudrosti/

Začnu neobvykle – We Will Rock You – hit skupiny Queen – ukázka:
https://cz.sputniknews.com/videoklub/201903229483325-video-queen-rock-zpivat-tancovat-show/

Fenomén Satana dal vzniknout následujícímu názvu hnutí – vysvětlení z Wikipedie:

Satanismus je zastřešující termín pro různé směry, které se různými způsoby ideologicky zakládají na antikřesťanském motivu Satana (hebr. „Protivník“), tj. původně jednoho z andělů Jahveho a pokušitele člověka v židovství a zlého nepřítele člověka i Boha v křesťanství. Jednotlivé základní směry satanismu jsou různými ideologickými koncepcemi termínu satanismus jako takového a liší se jeden od druhého podle toho, jestli v nich Satan figuruje jako reálná bytost, nebo jen jako personifikace určitého životního postoje či gesta odporu, v prvém zmíněném případě pak dále dle toho, jestli je v nich Satan uctíván jako božská bytost prométheovsky hrdinského charakteru, neosobní Duch přírody, nebo jako zosobnění samotného zla, co se vyznavačů zla v extrémní koncepci satanismu týče. Mezi rámcovými směry satanismu jsou určité rozpory, kvůli kterým stoupenci jednoho směru považují ostatní směry za falešné a ten svůj za autentický, a to především z důvodu obrany vlastního směru proti směšování s těmi směry, v nichž jsou aspekty, které odmítají. Z toho důvodu je fenomén satanismu definičně problematický a nezbývá, než se v definičním rámci omezit na jediný definiční rys, který všechny jednotlivé satanistické směry či koncepce satanismu spojuje – terminologicky určující antikřesťanský motiv Satana.

Jako satanismus se označuje kult „padlého anděla“ Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protiklad Boha.[1][2] Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, je Satan naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezky levé ruky.

Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické. Satanismus představuje hnutí, jehož jednotlivé skupiny vznikají a zanikají bez jakýchkoliv vazeb na předcházející. Podstatou tohoto hnutí je vzpoura, která užívá symbolu křesťanského „vzdorboha“.[2] V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílem Antona Szandora LaVeye[3][4], který vycházel z antického hédonismu a Nietzscheho nihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů.[5][6][7][8]

Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Satanismus

Pro přehled a pro toho, kdo by chtěl odkaz otevřít, co tam lze najít:

1       Mytologičtí nepřátelé Ježíše
1.1    Satan
1.2    Antikrist
1.3    Lucifer
2       Historické směry satanismu
2.1    Lidové čarodějnictví
2.2    Klub pekelného ohně
2.3    Rodina Charlese Mansona
3       Současné směry satanismu
3.1    LaVeyův Satanismus
3.2    Teistický satanismus
3.3    Ordo Templi Orientis
3.4    Séthův chrám Michaela Aquina  
4       Časté symboly satanismu
4.1    Bafomet  
4.2    Číslo šelmy
4.3    Obrácený kříž
4.4    Obrácený Pentagram
5       Satanismus v kultuř
5.1    Hudba
5.2    Literatura
5.3    Film
6       Satanismus v České republice

Vyznavači satanismu si, stejně tak jako fandové třeba Sparty Praha či Karla Gotta, vytvářejí své vlastní energetické pole a jako všem, kteří se o něco zajímají, se snaží o přitahování nových zájemců do svého egregoru. A mnohdy to začíná zcela nevinně.

V mládí jsem se zajímal o hudbu, provozoval ji na úrovni kapely pro tancovačky a také jsem pořádal různé hudební festivaly. Pamatuji na jednu kapelu, která hrála „black metal“ Profesionální zvukař vytvořil obrovské decibely a lidé se svíjeli za tvrdého zvuku bicích až doslova v křečích. Nebyl jsem žádný psychiatr, ale kladl jsem si otázku, proč mladík má doslova hlavu ve stovkách wattů silné reprobedny a rytmicky se pohupuje s imaginární kytarou a s tváří v křečovité grimase. Prožíval snad pozitivní radost a uvolnění či naopak nějaké negativní vibrace, které působily opačnou vibraci, jež působila snad na všechny vnitřní orgány vč. mozku. Působilo mu to rozkoš, uspokojení? A to v té době ještě neexistoval trh s drogami, i když přístupný alkohol dělal asi také své divy. Kdo z nás by neviděl sedícího mladíka ve veřejném dopravním prostředku se sluchátky na uších, který si pouští do své hlavy decibely tvrdé muziky, které jsou dost hlasité i pro kolem sedící cestující. Ponechávám působení této hudby, ale i jiných výtvorů na lidskou psychiku tak, jak jsou. Je přece svoboda. A někdo může namítnout – chystá se síť 5G, to bude aspoň něco.

Když se soudný člověk zamyslí nad celým uspořádáním vesmíru, tak jak ho zná i třeba jen na své laické úrovni a k tomu ještě přidá sám život, známý nám zde na planetě, sebe sama jako tělesné schránky člověka, může dospět k názoru, že se nemůže jednat o žádnou náhodu. Pak ale končí další úvahy a není rozumné ponechat místo různým dalším spekulacím. Logicky se nabízí jen jeden aspekt – existence Síly či Moudrosti, která zapříčinila vznik všeho. A co patří do toho „všeho“? /Je mi jasné, že tato poslední myšlenka je příliš stručná./

Z knihy MIRDAD, která je velkou studnicí poznání, je tu rozhovor dvou arcidémonů, který mnohé napovídá a který je dnešním závěrem mého článku:

… Ve stejnou dobu spolu dva arcidémoni na nižším pólu Všehomíru rozprávěli takto:
I promluvil první arcidémon: mocný bojovník doplnil naše řady. S jeho pomocí dobudeme nebes.

I řekl druhý arcidémon: Spíše kňučící a fňukající zbabělec… Pod jeho víčky přebývá zrada, přesto je ve svém zbabělství a zradě strašlivý.

První arcidémon: Jeho oko je divoké a strašné.

Druhý arcidémon: Jeho srdce je slzavé údolí naplněné strachem, přesto je však děsivý.

První arcidémon: Jeho vědomí je pozorné a stálé.

Druhý arcidémon: Jeho sluch je tupý a těžkopádný, přesto v té těžkopádnosti sídlí nebezpečí.

První arcidémon: Jeho ruka je rychlá a přesná.

Druhý arcidémon: Jeho noha je váhavá a pomalá, přesto je jeho pomalost strašlivá a jeho váhavost znepokojující.

První arcidémon: Náš chléb bude ocelí pro jeho nervy. Naše víno bude ohněm v jeho krvi.

Druhý arcidémon: Našimi pecny nás bude kamenovat a naše číše nám rozbije o hlavy.

První arcidémon: Jeho touha po chlebu a žízeň po našem víně bude v jeho bitvě vozatajem.

Druhý arcidémon: Ten jeho neukojitelný hlad a ta jeho neuhasitelná žízeň ho učiní neporazitelným a v našem táboře vyvolá vzpouru.

První arcidémon: Ale tím vozatajem bude sama smrt.

Druhý arcidémon: Smrt bude jeho vozatajem a on sám bude nesmrtelným.

První arcidémon: Povede ho smrt proti někomu jinému?

Druhý arcidémon: Ano, sama smrt bude unavená jeho neustálým pobízením a zavede ho do tábora života.

První arcidémon: Stane se smrt zrádcem smrti?

Druhý arcidémon: Ne, život bude věrný životu.

První arcidémon: Jeho patro budeme dráždit jemným a vzácným ovocem.

Druhý arcidémon: On však bude toužit po ovoci z jiné Země.

První arcidémon: Jeho oči a nos obklopíme jasnými a voňavými květy.

Druhý arcidémon: Jeho oko však bude hledat jiné květiny a jeho nos jinou vůni.

První arcidémon: Budeme plnit jeho uši sladkou a vzdálenou melodií.

Druhý arcidémon: On však se bude obracet k jinému sboru.

První arcidémon: Strach ho k nám připoutá.

Druhý arcidémon: Naděje ho však ochrání před strachem.

První arcidémon: Bolest nám ho podřídí.

Druhý arcidémon: Víra ho však zbaví bolesti.

První arcidémon: Obklopíme jeho spánek matoucími sny a jeho bdění zahltíme nejasnými stíny.

Druhý arcidémon: Jeho fantazie však odstraní hádanky a rozpustí stín.

První arcidémon: Budeme ho považovat za jednoho z nás.

Druhý arcidémon: Považuj ho za jednoho z nás, pokud chceš, ale považuj ho zároveň za jednoho proti nám.

První arcidémon: Cožpak může být najednou s námi i proti nám?

Druhý arcidémon: Je to osamělý válečník, jeho jediným společníkem je stín. Tak, jak se přesunuje stín, tak se vyvíjí i bitva. Má-li stín vepředu, bojuje na naší straně, má-li stín vzadu, bojuje proti nám.

První arcidémon: Nebudeme ho tedy držet se sluncem v zádech?

Druhý arcidémon: Kdo by si nechal slunce pálit do zad?

První arcidémon: Tento válečník je hádanka.

Druhý arcidémon: Hádanka je ten stín.

První arcidémon: Buď pozdraven, osamělý rytíři.

Druhý arcidémon: Buď pozdraven, osamělý stíne.

První arcidémon: Buď pozdraven, jsi-li s námi.

Druhý arcidémon: Buď pozdraven, jsi-li proti nám.

První arcidémon: Nyní a navždy.

Druhý arcidémon: Zde a všude.

Tak spolu hovořili dva arcidémoni na nižším pólu Všehomíru u věčného zrození člověka.

. . . . . . . . . . . . . . . . .

(příště dokončení)
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.5
hlasů: 8
Tisk Tisk

8 komentářů

  1. EGREGOR

    egregor ->z řeckého slova, ἐγρήγοροι (egrḗgoroi), což znamená „pozorovatele“, kolektivní skupinová mysl

    ->Od ἐγείρω ( egeírō , „ probudit “ )
    ἐγρήγορος • ( egrḗgoros ) m , f ( neuter ἐγρήγορον ); druhá deklinace

    1.bdělý

    ἐγείρω • ( egeírō )

    1.( aktivní )
    1.probudit se , probudit se , probudit se , rozruch
    2.probudit se , vzbudit
    3.Vzkřísit z mrtvých, nebo z nemocné postele
    4.zvýšit nebo postavit budovu

    2.( pasivní )
    1.se probudit , sledovat
    2.probudit se, být nadšený

  2. Rozhovoru mezi dvěma démony z knihy Mirdad předchází /logicky/ rozhovor dvou archandělů. Jak nahoře, tak dole. Prostě dualita. Navazování – akce a reakce. Myslím si, že ten rozhovor sem patří, protože až v kontextu lze pochopit tu démonickou složku., ten jiný rozhovor z Vendova článku.

    Kapitola 14. Kniha Mirdad:

    Rozhovor mezi dvěma archanděly a rozhovor mezi dvěma arcidémony u věčného zrození člověka.

    Mirdad: U věčného zrození člověka vedli dva archandělé na vyšším pólu Všehomíru následující rozhovor.

    I řekl první archanděl: Na Zemi se narodilo zázračné dítě a Země byla zaplavena světlem.
    I pravil druhý archanděl: Na nebi se narodil veliký král a celé nebe jásá.
    První archanděl: Je to plod spojení mezi nebem a Zemí.
    Druhý archanděl: Je věčným spojením otce, matky a dítěte.
    První archanděl: V něm je Země povznesena.
    Druhý archanděl: V něm je nebe ospravedlněno.
    První archanděl: V jeho očích usíná den.
    Druhý archanděl: V jeho srdci spí noc.
    První archanděl: Jeho hruď je hnízdem větru.
    Druhý archanděl: Jeho hrdlo je osnovou harmonie.
    První archanděl: Jeho paže obejmou hory.
    Druhý archanděl: Jeho prsty dosáhnou na hvězdy.
    První archanděl: V jeho kostech zuří oceán.
    Druhý archanděl: V jeho žilách kolují slunce.
    První archanděl: Jeho ústa jsou kovárna.
    Druhý archanděl: Jeho jazyk je kladivo a kovadlina.
    První archanděl: Okolo kotníků má řetězy zítřka.
    Druhý archanděl: V jeho srdci je klíč k těm řetězům.
    První archanděl: Zatím se válí v prachu jako dítě…
    Druhý archanděl:… a již je zabalen do věčnosti.
    První archanděl: Drží klíče ke všem tajemstvím a jako Bůh zná tajemství slova.
    Druhý archanděl: Zná všechna čísla kromě toho nejsvětštějšího, které je počátkem i koncem. Zná všechna slova kromě toho tvůrčího, které je první i poslední.
    První archanděl: Jednou však pozná i toto číslo a slovo.
    Druhý archanděl: Ne však do té doby, dokud nenamíří své kroky mimo nekonečnost prostoru a dokud nepozdvihne svůj zrak nad chmurnou kobku času.
    První archanděl: O, zázračné, zázračnější, dítě Země.
    Druhý archanděl: Posvěcen buď, ty králi nebes.
    První archanděl: Bezejmenný ho nazval Člověkem.
    Druhý archanděl: A on nazval Bezejmenného Bohem.
    První archanděl: Člověk je slovem božím.
    Druhý archanděl: Bůh je slovem člověka.
    První archanděl: Sláva tomu, jehož slovem je člověk.
    Druhý archanděl: Sláva tomu, jehož slovem je Bůh.
    První archanděl: Nyní a navždy.
    Druhý archanděl: Zde a všude.

    Tak spolu hovořili tito dva archandělé na vyšším pólu Všehomíru u věčného zrození člověka. / konec ukázky /

    1. Ano, ten rozhovor archandělů v KNize Mirdad předcházel rozhovoru démovů. Venda to nedomyslel. A tak je dobře, že to tu je.

      Téma „Satan“ je silné. Od počátku lidstvo provází, i když si ho často personifikovalo, což k jeho poznání nevede. Jsem zvědav na pokračování.

      Zdravím autora.
      Luboš

  3. Vendo, jste autorem série článků okolo satanizmu a tak mne zajímá Váš pohled na realitu satanizmu, zejména projevu nenávisti k lidem, případně i k celým národům jako ku příkladu k Číně – nejstaršímu kulturnímu národu světa, jaký se projevuje i u našeho diskutéra P.v. A jak je to s inteligencí u takového vyznavače satanizmu? Může být satanista inteligentní? Děkuji za odpověď.

    1. Když říkám, že Číňané se nechovají civilizovaně (například nedrží slovo), neznamená to, že nenávidím Čínu. Říkám jen, že většina toho národa je v duchovním úpadku tak, jak to bylo i v naší zemi za vlády komunistů. Pravidelně jsme se zůčastňovali falešného rituálu, kterému se říkalo „volby“. S volbami to nemělo nic společného – tím, že jsme tam šli, demonstrovali jsme své duševní zotročení (podvolení). Všichni, kdo se toho zúčastnili, nesli nepřímou vinu na vraždách a zničených životech, které komunisté v naší zemi páchali.

      V Číně jsou i lidé, kteří mají morální integritu – například křesťané. Nedovolil bych si odsuzovat Čínu jako celek – přisoudil bych Číňanům princip kolektivní viny (hodil bych je neprávem všechny do jednoho pytle).

      1. P.v.: Stratil jste svou „svatozář“, když jste se ještě prezentoval jako „věřící křesťan“, ale teď ste se demaskoval a ukázal v celé své nahotě kdo jste. Slušný člověk si jenom odplivne.

  4. Trošku Vás opravím. Není to série článků o satanizmu. Je to o té negativní síle, o Satanovi, který z velké části formuje život člověka v jeho projevech. A to za jistým účelem. Hlavně ten můj třetí díl na to poukazuje celkem jasně. Satanismus, jako existující kult nijak nepopisuji, i když jsem ho musel zmínit. Nenávist k lidem či k životu vůbec, žárlivost, mstivost, nedůtklivost, neuctivost, lakomost, pokrytectví, cílevědomé lhaní….a desítky dalších projevů člověka, jsou projevem destruktivní lidské činnosti. Stojí za tím nezvládnuté myšlenky a z nich skutky a bohužel i tady je to u některých diskutujících zcela jasně vidět. Na lidi působí negativní síla a pro snadnější pochopení ji nazývám Satanem. Je v nás, v každém. Ale někde je v činnosti, u někoho se za celý život nemusí projevit.

    Jsem dalek toho, abych Pavla V. kritizoval. Někteří lidé, třeba i dobří křesťané, nedokáží pochopit, že lidská civilizace se nezmění, protože je zde, a právě u nich, to ovládání právě tím Satanem. Lidstvo, ať žluté, bílé či jiné barvy pleti, různé rasy, různé kultury a různé jazyky, to vše ukazuje na naši podstatu, která se může, spíše by se měla někdy sjednotit. Dojít k harmonii. Jinak je ta cesta stále do těch pekel, paradoxně ale chystané lidmi.

    Jeden z nejstarších národů na zemi, z Číny, procházel a prochází stále vývojem. Tak jako my ve střední Evropě či v Jižní Americe. Někdo nepřekročí svůj vlastní stín a bude uzavřen v určitém nazírání na svět, které má blíž k Satanovi než ke slovům Ježíše – miluj bližního svého a také k odpouštění.

    Inteligenci nemohu u pana Pavla V. posoudit a také bych to nikdy nemohl udělat. Má vysokoškolské vzdělání, jak tu jednou zmínil, ale to ještě nic nevypovídá o člověku. Samozřejmě, že určitě nevyznává satanismus, protože často tu uvádí svůj křesťanský postoj. A inteligence satanisty? Proč ne? Za sebe však intuitivně cítím, že je zřejmě nějak deformována. Viz třeba toto z wikipedie: Klub pekelného ohně
    Související informace naleznete také v článku Klub pekelného ohně.
    Roku 1749 založilo v Anglii několik vysoce postavených osob Klub pekelného ohně (v původním názvu Hellfire Club), jeho vedoucím byl sir Francis Dashwood[16]. Členové klubu sloužili černé mše na tělech nahých dívek a scházeli se k satanistickým orgiím v rozvalinách cisterciáckého opatství. Hlavní náplní bylo nezvyklé sexuální dobrodružství v tehdejší puritánské společnosti, náboženská funkce sdružení buďto nebyla vůbec nebo byla zcela minimální.

    Možná by se to někomu ze zdejších čtenářů i líbilo, že?

    Jen tak na okraj. Mám kamaráda, který má Čínu velmi rád. Právě pro její bohatou historii se i ve svým padesáti letech učí čínsky. Kdyby byla normální situace ve světě, tak bych se s ním asi již letos na takové malé poznání Číny vypravil. Měli jsme to v plánu teď na jaře.

    Dávám jeden odkaz, kde si možná uvědomíte, že Čína má mnohá tajemství z časů, kdy tady, na území našich Čech žila hrstka, snad pár tisícovek lidí v době bronzové.

    https://www.youtube.com/watch?v=HfPi7sNS46Q

    Všimněte si, možná to cítím ale jen já, jak je na začátku vidět upravenost této vesnice.

    Mějte se pěkně.

    1. → Není to série článků o satanizmu. Je to o té negativní síle, o Satanovi, který z velké části formuje život člověka v jeho projevech.
      ______________ Není to (série článků) o satanizmu. Je to (o té negativní síle,) o Satanovi, který z velké části formuje život člověka v jeho projevech.
      Tvl. Vendelíne, srandisto náš místní, čteš si ty svý s&h někdy po sobě?

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference