Motto: „Co ještě nevíme, to si neuvědomujeme.“
Známý pojem evoluce, tedy proces postupného vyvíjení se všeho od nižšího k vyššímu, se tu, v pozemských podmínkách děl, děje a dít bude. S tím se dá možná bez výhrad souhlasit. Vývoj se děje u lidské bytosti od narození, od prvního nádechu. Končí pak posledním výdechem. Pak na nějakou dobu, která se dá měřit pozemským časem, ale nikdy nevíme u konkrétního člověka na jak dlouho, se vývoj zastaví, protože subjekt tu přestal existovat. Naštěstí existuje něco vyššího, co má existenci věčnou, nezávislou na našich smyslech, mysli či inteligenci. Vidíme to, cítíme a prožíváme to, jinak řečeno, jsme si toho vědomi. Má to jeden ze základů v přispění již zmíněné ákáši a za působení prány. Možná je to ale nepřesné, lze to namítnout? Ne v tom přispění, ale uvědomění si, že vývoj se děje především a právě v těchto dvou fenoménech. Tyto jsou tou základní živnou půdou, jako jedné části, a bez spolupůsobení síly prány, jako té druhé, by nebyla žádná existence vědomého života a tím ani žádný postupný vývoj. Na úvod však dodám, že v celém Stvoření měl, má a bude mít evoluční vývoj vždy svůj patřičný čas. Záhy po tzv. „Velkém třesku“ byly tyto fenomény ještě nečinné a v počátcích tvoření Stvoření byly neprojevené. Jejich čas nastal tehdy, až nastat měl.
V dosud známém astronomickém vesmíru, který již někoho až tak moc nepřekvapuje, v naší sluneční soustavě, jsou prostory, kde neexistují nám známé projevy života. Žádná flora, žádná fauna. Logická otázka by mohla být – působí tam tedy ákáša a prána? Vědec by možná nic nenamítal, když bych na tuto otázku odpověděl touto srovnávací myšlenkou – ano, působí, ale velmi omezeně. A doložil bych jeden argument, jímž je naše hvězda, SLUNCE, a její působení. Vzdálené planety naší soustavy a jejich satelity přijímají velmi málo od Slunce. Určitě je rozdíl mezi tím, co dává energie Slunce naší planetě Zemi a tím, co dostává třeba planeta Uran. Zda-li pak by nějaká lidmi zkonstruovaná meziplanetární sonda mohla u planety Uran mít „rozbalené“ sluneční panely a vyrábět si tak pro svoji potřebu energii?
K té mé zvýrazněné nepřesnosti dodám ještě toto. Evoluční vývoj života tam, kde nastaly podmínky pro jeho vznik, se udál za přispění mnoha dalších fenoménů…, zmíněné Slunce, esence jako voda, vzduch, země, oheň. Ale také třeba chemický prvek uhlík C. Jak by ten organický život tady mohl, bez těchto a ještě mnoha i dalších podmínek, vůbec existovat…?
Zmínil jsem vodu, zemi, vzduch a oheň. Opět musím na chvíli přejít do učení Véd tak, jako v úvodu prvního článku. Je to učení starobylé a těžko někdo může říci, kdy přesně vznikal jeho počátek. Je jasné, že když se zde, na území současných Čech a Moravy, vyskytovala naprosto neosídlená místa, kdy tu končil neolitický vývoj, tak existovaly v příhodnějších pozemských životních podmínkách již civilizace, kde se lidé zajímali o vznik vesmíru, o jeho základní strukturu směřovanou právě k podstatě života. A v ruce drželi kámen a již tehdy věděli, že je v něm pohyb.
Zmíněné Védy mají pro základní stavy hmoty či esence pojmenování tattvy. Je jich pět; mimo vodu, zemi, vzduch a oheň je tu ákáš, jinak éter. Každá má své pojmenování v sanskrtu, ale to není důležité uvádět. Mnohem důležitější je to, že tyto stavy hmoty či esence jsou, mimo jiné, stavebním materiálem životních forem. Ta nejjednodušší forma vyššího života, rostlina, zelenina, květina…., má ve svém základě aktivní vodu, které reprezentuje tekutý stav jakékoliv substance. Veškerý hmyz obsahuje dvě aktivní tattvy, oheň a vzduch. Oheň představuje rozklad a teplo a znamená přechodný stav hmoty; také by se na něj hodilo pojmenování záření či vyzařování. Vzduch představuje plynný stav hmoty. Ptáci a ryby mají aktivní tři tattvy dosud uvedené; vodu, oheň a vzduch. Ve vyšších zvířatech jsou aktivní čtyři tattvy, země, ta prezentuje pevné hmoty, minerály a k tomu ty již tři zmíněné. Jedině v člověku je aktivních pět tattev, kde pátou je ákáša neboli éter. Těchto pět tattev je ve skutečnosti obsaženo ve všem, co na světě existuje a co se projevuje jako život. Všechny však nejsou podle předchozího řazení aktivní. Lidská bytost dokáže právě působením prány tvořit a využívat ákášický princip daného stavu hmoty. Proto, i když má člověk třeba horší kvalitu smyslů než mnohá zvířata, například zrak nebo sluch, jedině on dokáže užívat intelekt, mysl, rozum, intuici, svědomí, paměť, představivost… A tak ještě jednou připomenu definici; v materiálním vesmíru, existuje-li pouze jediná základní substance jako esence života, tak zde také logicky existuje pouze jediná prvotní síla, od níž jsou odvozeny všechny ostatní. Nazývá se pránou. Prána je tedy primární silou hýbající vším, co bylo stvořeno v hmotných oblastech. Již dlouho je dokázáno, že všechna hmota se skládá z elektricky nabitých částic. Skládání elektronů s jádry je jednoduše metodou, kterou příroda používá, aby nám poskytla mnohotvárnost hmoty a materiálních věcí tak, jak je vidíme. Tento poznatek je i jedním z kroků k lepšímu pochopení všezahrnující jednoty přírody. Někoho možná právě napadla otázka – a co Duch svatý, Slovo, Logos, Šabd? Ano, to je „něco nad úrovní astrálního světa“. Je to proud či vlna stále vznikající a obsahuje souhrn veškeré Boží moudrosti – je to On sám, vyjadřující se sebou samým.
Pro pozorného čtenáře jen uvedu, že píši o hmotném stvoření. V jeho hierarchickém uspořádání je pak „nad“ ním svět astrální, kde je zdroj této pránické síly (v prvním díle uvedený pod názvem Sahansdal Kanval). Mystiky je popisován jako obrovský hrozen světel všech barev a intenzity, známý jako tisíciplátkový lotos. To bych však již zacházel i do energetických center známých u člověka jako čakry. Bude-li zájem, dostanu se k tomu ve třetí části.
Významný autorem, který se prezentuje na těchto stránkách a který objasňuje působení prány v mnoha souvztažnostech, je pan J.J.J. Miška. V jeho zde prvním článku napsal k ní toto:
„Vládnoucí klan vědátorů nedokáže vysvětlit bezpočet přírodních jevů. A to jenom proto, že neznají zapomenutou prasílu, energii prostupující jak Galaxií, Sluneční soustavou, tak také naší planetou. Prasílu zabudovanou do všeho, co se na Zemi nachází; jako např. do kamenů, rostlin, živočichů a člověka.“
Tedy, nazývají ji prasilou. Poznámka – „zapomenutou prasílu“ – přesnější by možná bylo, dosud touto civilizací neobjevenou pro vědecké zkoumání.
A pak ještě v úvodu dodává, že:
„Neboť prasíla byla našimi prapředky nejenom daleko více vnímána, a proto také poznána, ale dokonce už před desítkami tisíc lety též účelně využívána. I když mnohé zmizelo, tak přesto dodnes zůstává na jejich „energetickou“ činnost bezpočet odkazů, z nichž jsou mnohé, protože je odborníci nedokáží vysvětlit, považovány za magické.“
Více je v tomto odkazu:
https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/prasila-energeticke-lecebny-a-oresak-kralovsky/
Přidám tak jako minule pro závěr citaci jiného autora, tentokráte to je z významného díla ruského mystika D. Andrejeva, které má název „Růže světa“. Tato síla je v něm pojmenovaná jako „ARUNGVILTA-PRÁNA“.
(Z kapitoly „Vztah k náboženství knihy I. – str. 60)
„Prozřetelnost je právě proto Prozřetelností, že nikdy neponechala národy a rasy jako hračku v rukou fantazií a iluzí bez jakékoliv možnosti dotknout se vyšší skutečnosti. Nikoli Bůh, ale temná, zlá síla by se musela uznat za pravého vůdce lidstva, pokud bychom připustili, že pravěké lidstvo desítky tisíc let nemělo možnost prožít cokoli duchovního nebo alespoň jinomateriálního, dotknout se čehosi jiného kromě fyzického světa a vlastních fantazií.
Dejme tomu, ale čím může duchovní zkušenost „divocha“ obohatit nás, kteří přece ve srovnání s ním stojíme na o tolik vyšším stupni duchovního poznání? Přece právě tím, čeho tenkrát dosáhla v oněch podmínkách ta neopakovatelná psychika, co však nebylo předáno, ztratilo se, nebylo vstřebáno dalšími formami duchovního poznání do jejich pokladnice. Speciální výzkum magických představ a zkušeností pralogického myšlení by z tohoto hlediska pomohl nejen „rehabilitovat“ tuto prastarou víru v jejích podstatných rysech, ale našel by jí i místo v nyní se utvářejícím syntetickém náboženském světovém názoru. Pak by se například zjistilo, že představy australského kmene Arunta o jednotné vitální substanci, nepřetržitě a všude se přelévající v materii z bytosti do bytosti, z předmětu na předmět (na takových představách spočívá v podstatě celé náboženství tohoto kmene) – představují prastaré poznání lidstva o transfyzickém kosmu. To je živé, silné vnímání jednotné vitální síly, jednoznačnější než kdykoliv potom. Australané ji nazývají arungvilta, vysoce rozvinutý brahmanismus ji nazývá prána, a jak ji pojmenuje za dvacet nebo třicet let světová věda, to se teprve dozvíme.
Tento rozpor, jenž vzniká mezi prastarými kulty věřícími tezi arungvilty-prány, a většinou pozdějších náboženských učení, které ji odmítají, je možné považovat za rozpor stadiální, rozpor „vertikální“, rozpor mezi různými stupni náboženského poznání. I zde se však setkáváme se stejnou chybou, se stejným nesprávným přístupem k cizí zkušenosti, se kterým jsme se seznámili při rozboru otázky odmítání kultu svatých či ideje Trojjedinosti islámem. Za všemi důvody, uváděnými proti prastarému zjevení, se skrývá tatáž naivní úvaha: pokud o arungviltě-práně nic neříkají mnou uznávané kanonické texty, znamená to, že neexistuje. Úvaha přinejmenším nebezpečná, protože v takovém případě se musí odmítat skutečnost nejen arungvilty-prány, ale také radiových vln, elementárních částic a množství chemických elementů a galaxií, dokonce například planety Uran, neboť o tom všem kanonické texty zachovávají naprosté mlčení.“
Ještě dodám, že praktikuji cestu jógy a v ní je ovládání prány jednoznačnou možností pro jistý postup, tedy doslova pro jógu jako cestu spojení se s Podstatou.
Tento aspekt je velmi důležitý a i současná lékařská věda již i s něčím z této oblasti pracuje – viz. například akupunktura či akupresura.
(pokračování)
Václav Žáček
/Venda/
Použité materiály z Jógy slyšitelného životního proudu učení Sant Mat.
Poslední články autora: