„Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“ lékař, neuropatolog a filosof František Koukolík
„Největší nepřátelé lidstva jsou politici, náboženští fanatici a filosofové. To jsou lidé, kteří generují zrůdné myšlenky schopné spustit společenské jevy…“ spisovatel sci-fi Ondřej Neff na téma, že umělá inteligence a roboti jsou hrozbou lidstva
„Když se na nás někdo dívá, chováme se jinak.“ /biolog a popularizátor vědy prof. Jaroslav Petr/
„Tady na nějaké emoce už staletí prdíme, přitom jde o tělesné děje. Pracujeme na umělé inteligenci a chystáme se letět na Mars, ale vlastní hlavě pořád moc nerozumíme.“nestor české psychiatrie Radkin Honzák
Můj optimismus: Emoce jsou to, co převýší vyspělou umělou inteligenci.
Kohosi moudrost: Optimismus je způsoben nedostatkem informací.
Většina článku je inspirována článkem Jak emoce řídí náš osud /viz dále/.
K následujícímu článku předesílám:
Nezvratný osud (určený karmou) neexistuje. Je to i proti samotné přírodě. I nejjednodušší organismy bojují s podmínkami o přežití, a tím mění svou životní situaci. Myšlení člověka je na mnohem vyšší úrovni než mozková činnost u zvířat. Ale i u člověka jsou pro život a jeho průběh ve společnosti nezbytné emoce, které předchozím generacím pomohly přežít. Úspěch ve společnosti, zaměstnání, rodinném životě zásadně ovlivňuje emoční inteligence. Inteligence a emoční inteligence jsou ovlivněny geny. Emoční inteligence se dá v jistých mezích naučit. Ovládání chování nenítotéž jako potlačování emocí.
Knihu Daniel Goleman: Emoční inteligence by si měl přečíst každý, kdo řídí nebo bude řídit skupinu spolupracovníků. Měl by jí chápat každý, kdo chce smysluplně řídit i chování své vlastní. Tato kniha říká, že úspěšnost člověka v zaměstnání závisí asi ze 70 % na emoční inteligenci (EQ), to je mnohem více, než na inteligenci (IQ), a to i u vědeckých pracovníků.
Jak emoce řídí náš osud
Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., časopis TÉMA, 3/2021, asi 5 stran.
Redaktorka: “ ..K čemu jsou nám vlastně emoce? Potřebujeme je k životu? Nestačil by nám „chladný rozum“, logika?“
Prof. Horáček: //Text je lehce zkrácený// „Emoce potřebujeme. Slouží k tomu, abychom se dokázali přizpůsobovat, udržet si rovnováhu organismu a základní životní potřeby. Lidský mozek mapuje vlastně tři základní věci:
- Svět, tedy okolní realitu
- Stav našeho těla
- To, jak nám je, jak se cítíme a jak jsme vzdáleni od nějakého optimálního stavu.
V každém okamžiku našeho života nám emoce říkají, jestli pro nás daná chvíle je, nebo není výhodná, zda se optimálnímu stavu přibližujeme nebo vzdalujeme. Čili podstata emocí tkví v tom, že dodávají každodenní realitě jakési znaménko plus nebo mínus, a tím řídí naše chování…
Emoce slouží k tomu, aby nám „řekly“, která situace v minulosti pro nás byla pozitivní, a která negativní. Svět máme v mozku reprezentovaný v jakýchsi mapách, v nichž je zaneseno, jak jsme se v minulosti v té které situaci cítili, jak nám bylo. A to upřesňuje naše chování do budoucna. Tyto mapy určují to, do kterých míst se budu chtít zase dostat, a kterým se budu spíš vyhýbat.
Emocím odpovídají spíše jakési propojené sítě či okruhy, jež zahrnují řadu i poměrně vzdálených oblastí mozku. Jsou zde ale oblasti, které jsou pro emoce důležitější, než jiné.
Patří sem například amygdala.“
Redaktorka vhodně doplňuje pro čtenáře základní infromace o amygdale:
„Vývojově prastará část mozku, jejíž základní funkcí je zajistit přežití- například při ohrožení díky ní reagujeme rychleji, než je schopen vyhodnotit rozum.
Původně v amygdale, kterou měli už první suchozemští čtyřnožci zhruba před 300 miliony let, „sídlily“ jen dvě základní emoce, a to strach a vztek. Amygdala uměla v tomto směru vydat tři základní povely, a to ztuhni, útoč nebo prchej. U savců přibyly emoce další a amygdala začala hrát klíčovou roli i při vytváření a ukládání vzpomínek spojených s emočními prožitky a při jejich využívání v reakci na nové situace.“Prof. Horáček: „Amygdala je součásti limbického systému… Tento systém komunikuje s dalšími emočními okruhy a společně pak vytvářejí emoci. Na rozhodování, jak se cítíme, se tedy nepodílí jen amygdala, nýbrž celý mozek. Ten vyhodnotí situaci a zasadí ji do kontextu předchozích zkušeností. A na základě toho vyšle do amygdaly příkaz, aby generoval příslušnou emoci, pozitivní nebo negativní, která ovlivní naše chování.“
Prof. Horáček mluví dál moudře a v logických návaznostech, je těžké to zkrátit při zachování smysluplnosti. Ale zkusím to.
Přibližně říká prof. Horáček: Na rozdíl od zvířat jsme schopni předjímat svůj stav na mnohem delší dobu dopředu. My jsme ochotni pět let trpět na vysoké škole a všechno tomu obětovat s očekáváním, že jednou za to přijde odměna.
Můj názor: U člověka je tato vzdálená odměna i mnohem abstraktnější jako třeba finanční ohodnocení a budování kariéry. Zvířata bych ale nepodceňoval. Hlavně směrem zpět si pamatují svého páníčka roky. Takřka filmový příběh psa se odehrál i v naší domácnosti. Na vsi se pes pohyboval volně po návsi a někdo ho odvezl autem do víc jak 10 km vzdálené vesnice, kde žil v nové rodině dva roky. Ale toulal se, jak jsme se později dozvěděli. Jednou se dostal až k autobusové zastávce, kde na zavolání jménem přiběhl, naskočil do auta a byl zase náš.
Prof. Horáček: „Emoce musí vyhodnocovat celou řadu protichůdných motivů. Z vyhodnocení by měl jeden závěr, protože chováni je jen jedno. Ale když z vnitřních rozepří nelze jeden závěr vyvodit, pramení z toho nejrůznější psychické poruchy…“
Déle říká zhruba, že poškození mozku může vyústit v problém s prožíváním emocí.
Prof. Horáček: „V mozku například existuje místo zvané „nucleus accubens“. Maličké jádro ležící poblíž amygdaly. Aktivita tohoto jádra je spojena s dopaminem.“
➡ https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopamin
➡ https://www.wikiskripta.eu/w/Hypothalamus
➡ https://cs.wikipedia.org/wiki/Hipokampus
Zjednodušeně: Dopamin funguje jako neuropřenašeč, který v jistých částech mozku umožňuje přenos impulsů. Funguje také jako neurohormon, jako takový je vytvářen v hypothalamu, v malém množství ho tvoří také dřeň nadledvin. Dopamin v mozku umožňuje komunikaci mezi nervovými buňkami a díky jeho vyplavení se cítíme dobře.
Pravděpodobně nejznámější funkce plní dopamin v mezolimbické dopaminové dráze vedoucí ze středního mozku přes nucleus accumbens až do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití jistých drog a to především stimulačních, například kokainu. Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem. https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopamin
Moje poznámka: Z hlediska biologie mám střední vzdělání před více jak padesáti lety, tedy dnes žádné. Hypothalamus (psáno též hypotalamus) velikosti asi jako půlka jádra vlašského ořechu je někde pod mozkem, to se mi v šedé kůře mozkové udrželo. Podobně jako, že amygdala je prastará část mozku tvaru mandle, taky někde pod mozkem. Ale, že amygdala je pravá a levá, to jsem nepobral, asi jsem studoval distančně.
Také hipokampus má dvě části. Hipokampus je součástí limbického systému (amygdala, septum a hipokampus). Limbický systém je zvlášť důležitý pro regulaci lidské emocionality, motivace, paměti a učení, umožňuje lepší a pružnější adaptaci lidského chování na změny prostředí.
Hipokampus je rozhodující nejen pro paměť, ale je také bránou chronického stresu a cílovou strukturou pro kortikoidy.
Profesor Horáček říká:
„Zásadní roli v emocích má amygdala… Potlačování emocí vede k frustraci… Deprese původně poskytovaly ochranný útlum… Život bez emocí je jeden z nejhorších stavů…“
Na internetu lze najít třeba:
https://www.csnn.eu/casopisy/ceska-slovenska-neurologie/2012-5-2/emocni-pamet-patofyziologie-a-klinicke-souvislosti-38690
Můj názor: Následující text je zaměřený na sídla emocí a paměti u člověka podle vědy. Čakry jsem v mozku nenalezl. Jsem tu jako exot, který slouží k virtuální lidové tvořivosti. Pardal, který má materialistické smýšlení a neztratil cestu k Bohu. Každý si může tu cestu hledat nebo nezpřetrhat, pokud chce. A věřit, čemu chce. Víra v srdci je slovní obrat, vyjadřující, že víra je hluboko v mysli. Analogie s Biblí (víra tvá tě uzdravila): Čakra tvá tě uzdravila.
Jako obvykle jsem nenalezl nic ke spravedlivé karmické odplatě a nezvratnému osudu.
Emoční paměť //výběr z textu odkazu//:
Změny emocí se projevují v podobě přechodných změn v činnosti mozkových struktur, které jsou doprovázeny subjektivně libým nebo nepříjemným pocitem, a zároveň jsou ještě doprovázeny somatickými příznaky, jež ovlivňuje autonomní nervový systém. Pokud se emoční stimul opakuje, vytvoří se paměťová stopa a celá reakce organizmu probíhá rychleji, nevědomě. Spojením amygdaly s dalšími mozkovými strukturami ale vznikají také vzpomínky explicitní, to znamená, že si člověk přesně vzpomene, proč v něm daná situace právě tyto pocity vyvolává.
Emoční paměť zahrnuje dva systémy:
- Vědomá paměť na emoce je zprostředkována hipokampem.
- Amygdala je potom odpovědná za emoční odpověď.
Amygdala i hipokampus, struktury mediálního temporálního laloku, jsou dva nezávislé paměťové systémy, každý s jedinečnými charakteristickými funkcemi během emoční situace. Amygdala má specifickou schopnost ovlivnit jak vyvolání, tak i uložení vzpomínky závislé na hipokampu. Podobně hipokampus, který formuje explicitní vzpomínku na událost, může ovlivnit vybavení paměťové stopy závislé na amygdale.
Emoční zážitek je nejdříve zpracován senzorickým systémem a dále pak v mediálních temporálních strukturách. Senzorický systém podnět zpracuje, v hipokampu je po zpracování uložena explicitní vzpomínka na podnět a amygdala je odpovědná za emoční odpověď na tuto vzpomínku.
Důkazy, že oba systémy jsou nezávislé, pocházejí ze studií pacientů s fokálním postižením amygdaly či hipokampu. Bechara et al se zabývali klasickým podmiňováním, kdy po vizuálním (modrý čtverec) nebo zvukovém stimulu následoval bolestivý podnět. Pacienti s lézí amygdaly nevykazovali normální autonomní odpověď organizmu typickou pro strach, ale byli schopni explicitně vyjádřit, že po modrém čtverci bude následovat bolestivý podnět. Naopak pacienti s poškozeným hipokampem předvedli opačnou reakci. Autonomní odpověď organizmu odpovídala strachu, ale nebyli schopni určit, z čeho fakticky mají strach. To potvrzuje, že oba paměťové systémy jsou funkčně nezávislé, ale navzájem se ovlivňují. Stejně tak, pokud se člověk vrátí do místa nehody. Místo mu připomene onu nehodu a člověk si vzpomene, kam jel, s kým jel a další podrobnosti o této události – toto je explicitní paměť zajištěná hipokampem a dalšími strukturami paměťového systému čelního laloku. Kromě toho dochází ke zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence. To už je proces emoční paměti, na kterém se výrazně podílí amygdala.
Vzpomínka, na jejímž uložení se podílejí oba systémy, je uložena lépe než jiné.
Další zajímavou otázkou v této oblasti je problematika pravé a levé amygdaly a vlivu na paměť. Poslední studie založené na zobrazovacích metodách ukázaly, že levá nebo pravá amygdala může proces ukládání informací ovlivňovat odlišně v závislosti na pohlaví pozorovaného subjektu. Levá amygdala koreluje s procesem zpracování a uchovávání vzpomínek u žen, naopak pravá amygdala je odpovědná za tyto procesy u mužů. Lze také předpokládat, že tato lateralita může mít vliv na volbu strategie při zpracování podnětu.
Pravá amygdala je přitom spojena především s kontrolou vnějších funkcí, levá ovlivňuje vnitřní.
Můj názor: Svůj život si člověk spoluutváří sám, má k tomu vrozené instinkty, emoce a myšlení. Genetické dědictví rodičů a z části prarodičů v mnohém určuje předpoklady fyzické, inteligenční a emoční. Spouštěčem těchto předpokladů je výchova se základem v rodině, dále vzdělání, společnost. To a mnoho jiného ovlivňuje životní styl a životní cíle. Víra v nezvratný osud je v rozporu s tvořivým mozkem, který nachází řešení.
Emoční inteligence a myšlení
Emoční inteligence //výběr textu a zestručněno//
Koncept emoční inteligence byl zpopularizován velmi rychle (např. české překlady prací Golemana či Shapira. Dle Vágnerové je emoční inteligence chápána jako komplexní schopnost, na níž závisí životní spokojenost a úspěšnost v praktickém životě. Má vliv na životní dráhu člověka. Lidé s vyšší emoční inteligencí mají dobré předpoklady stát se v osobním životě dobrými přáteli, partnery, milenci. Při budování kariéry mají předpoklady stát se dobrými poradci, manažery, vůdčími osobnostmi. Emoční inteligence je u žen a mužů zastoupena stejně, ale u každého z pohlaví vyniká jiná složka.
Myšlení
Myšlení lze dle Vágnerové definovat jako mentální manipulaci s různými informacemi (tj. kognitivními prvky, vesměs prezentovanými v symbolické podobě: s vjemy, představami, symboly nebo znaky), která slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů, na jejichž základě odvozuje určité závěry. Dle Pokorného předměty a jevy vnějšího světa poznáváme nejdříve prostřednictvím smyslů. Tento stupeň poznání je bezprostředním, tj. nijak nezprostředkovaným odrazem skutečnosti. Podává nám pouze vnější, povrchové poznání světa . Myšlení je podle Pokorného zprostředkované a zevšeobecněné poznání světa a jevů a procesů v něm. Umožňuje poznávat podstatné vlastnosti a vztahy mezi jevy skutečnosti, cílevědomě usměrňovat praktickou činnost, řešit problémy, předvídat chod a průběh událostí. Myšlení odkrývá vzájemné souvislosti skutečnosti, které nejsou přístupné smyslovému poznání, hlouběji postihuje podstatu. Myšlení začíná tehdy, když smyslové poznání je nedostačující nebo když smyslové poznání není možné. Je nástrojem efektivního přizpůsobení se změnám prostředí a je regulátorem lidského chování. Pokorný uvádí, že téměř na každém kroku používáme naučených schémat a vžitých způsobů myšlení a jednání. V řadě situací nám tato schémata usnadňují řešení problémů, poskytují cenné nástroje myšlení ve formě vzorů myšlenkových operací. Jsou výsledkem zobecnění zkušeností celých generací lidí. Tento způsob rozlišování, spojování, porovnávání a posuzování vjemů a zkušeností probíhá ve formě řeči. Ta je prostředkem a také určujícím prostředím myšlení. Při myšlení se uplatňují všechny poznávací procesy. Obsahem a produktem myšlení je myšlenka.
Funkce myšlení
Formy myšlení chápeme jako prostředek k dosáhnutí cílů nebo k řešení problémů. Člověk napřed formuluje cíl nebo identifikuje problém a následně začne hledat možná řešení či postupy jednání. Následně navazuje proces hodnocení a souzení, porovnává a posuzuje dosažený stav situace se stavem cílovým, zamýšleným, zkušenost s představou. Jak výchozí a konečný stav spolu korespondují. Na základě získaných zkušeností (vnímaných, naučených, zapamatovaných) myšlení odhaduje i plánuje, redukuje nejistotu, rozebírá příležitosti nebo možnosti realizace zamýšleného. Marta Golasowská: Vliv pozitivních a negativních emocí a myšlení na lidské jednání
Můj závěr:
Snažil jsem se zde i v předchozích článcích ukázat, že nesouhlasím s představou nezvratného osudu a života, který určuje karma. Důkazy pro nezvratný osud a spravedlivou karmickou odplatu nejsou žádné. Evropský starověk a středověk žádnou karmu neznal a nepotřeboval a život byl velmi těžký. Proč ji potřebujeme nyní?
Smysluplný život je právě to – svým úsilím naplnit možnosti, které jsou nám dány geneticky, výchovou v rodině, vlivem vzdělání a vlivem celé společnosti. Smyslem života je i usilovat o vytvoření lepších možností pro příští generace.
Odevzdání se nezměnitelnému osudu nebo protrpění života kvůli lepší karmě, to považuji za špatný životní postoj. Náš život ovlivňují emoce, které provázely vývoj člověka i společenství lidí. V kritických okamžicích pomáhají emoce přežít situace, kdy myšlení člověka nestačí.
Výběr z předchozích diskuzí:
Napsal jsem nedávno článek o konci života na Zemi, který neodvratně nastane.
„Představa karmy, která se po smrti přenáší (odkudsi, někdy a někde) na další lidi na Zemi, má zásadní problém, že lidí stále přibývá. Protože je to pro karmu problém zásadní, tak se jím nikdo nezabývá. Na konci lidstva na Zemi to bude opačně, karmy bude obrovský přebytek. Vyřeší se to pravděpodobně jako před tím její nedostatek. Nijak.“
Nikdo si toho nevšiml. Karma má problém, který vyřešit nelze.
V diskuzi jsem Pardal 17.1.2021 (23:32) uvedl k názoru na údajně nezvratný osud:
„Náš pozitivní nebo negativní přístup však neodvrátí osud od toho, aby konal. Osud uplatní svoji moc a dovede nás do situace, která bude příčinou našeho pádu, bez ohledu na to, kterou z možností jsme si vybrali. To bylo naším osudem. Tato situace byla předurčena; zůstává tedy nezměněna.“
Komentář:
Budu tomu říkat cyklostezky, zacyklené pěšiny kolem pojmů a dojmů. Pořád dokola.
Akce a reakce, příčina a následek, spravedlivá karmická odplata a neodvratný osud.
Hledání cesty k dosažení duchovního klidu se propagují formou naprosté beznaděje: „Náš pozitivní nebo negativní přístup však neodvrátí osud.“Můj názor: Předurčený nezměnitelný osud a karma jsou ve sporu. Je-li osud předurčen, nelze ani tu karmu měnit, o což se má prý fest usilovat. Na karmu se lze vykašlat, ale určitě usilovat slušným způsobem o lepší život pro sebe a nejbližší.
Někdo si tu karmu a nezvratný osud v diskuzi hýčká jako mimino. Když se něco v diskuzi nedaří, tak se to přebalí a zavine do zavinovačky dalších frází.
Můj argument: Příčina pak následek platí všude, takže nevím, proč s tím operovat jako se strašákem odplaty a ještě k tomu spravedlivé.
Jiná věc je údajný zákon akce a reakce jako ve fyzice. Ve společnosti lidí neplatí.
Akce a reakce jsou síly opačné, stejně velké a vznikají zanikají ve stejnou dobu. Kdežto příčina v údajně nevratném osudu spouští něco, co nastane bůhví kdy. Výslednice sil akce a reakce ve fyzice není nulová, protože síly působí na různá tělesa. Takže tady to je přesně opačně- působí na nás jako na jedno těleso a nepůsobí ve stejnou dobu (dlouhodobý alkoholismus a později bídné zdraví a úrazy).
Něco mírně jiného je zobecnění zákona akce a reakce, Braun-Chatelierův princip pro (chemické) děje. Soustava reaguje tak, že svými účinky působí proti změně, která ji vyvolala. Ale není to tak jednoduše vidět. Třeba: Zvýšení tlaku vede k posunutí rovnováhy ve směru ke zmenšení objemu soustavy, která před tlakem jakoby ucukne.
Zvýšení tlaku argumentů v diskuzi nevede k reakci proti argumentům, ale ucuknutí kamsi zpět v diskuzi do situace, kdy argumenty ještě nikdo nevyvracel.“
Komentář: Vzápětí se objevil článek karma, kde všechno jede o začátku: kauzalita, zákon „příčiny a důsledku“. Nesouhlasím s:
„Nutně dodávám, tento zákon karmy funguje i na úrovni lidské mysli stejně jako na úrovni hmoty.“
Vlastnosti hmoty popisují přírodní zákony, často je lze vyjádřit jako matematické formulace, třeba rovnice. Zákon karmy nelze vyjádřit nijak, jen lze opakovaně psát, že existuje. Na úrovni mysli.
Pardal
Poslední články autora:
