…aneb, jsme na cestě sebepoznání!
Klid a vyrovnanost na duchovní cestě jsou dobré a nezbytné vlastnosti člověka. Již to tu bylo zdůrazněno, pohyb v klidu a klid v pohybu jsou uměním pro člověka s vědomím sebe sama a s uvědoměním si, co a proč chci a kudy vede k realizaci cesta. Vyrovnaná a klidná mysl je také silnější než mysl vzrušená a plná třeba mstivosti, hněvu, nějakých materiálních tužeb, které se navíc jeví jako málo splnitelné. Nálada ovlivňuje náladu. Proto se klade velký důraz i na dobrou společnost. Nakonec, i divoká zvířata se uklidní, když je v jejich blízkosti člověk, který má pokojnou a vyrovnanou mysl.
Mysl je třeba osvobodit od zbytečných závislostí a činností. Po navození klidu přichází podmínky pro koncentraci. Ta se ukáže až tehdy, když se vše uvede do souladu a ten, kdo chce učinit významný pokrok v koncentraci, musí se dostat do stavu osvobození. Navodit stav klidu. Přirovnám to k odrážejícímu se obrazu břehu, stromů, oblohy a slunce v hladině tůně. Je-li klidná, obraz je klidný. Je-li rozčeřená, je obraz nejasný. Předpokladem a současně i jednou z definic jógy jako cesty je celkem jednoduchá myšlenka – jóga je ovládnutí procesů, k nimž dochází v duševní přirozenosti.Koncentrace pro ovládnutí těchto procesů je základem. Současně je to i odpověď na moji otázku v názvu článku. Ovládnutí mysli se tak stává, obrazně řečeno, výchozím nástupištěm.
Proč tedy koncentraci, která má v sanskrtu jméno dhárana? V prvé fázi je dílčím cílem zklidnění. To je nutné pro duši. Dokud mysl a duše nejsou vyjmuty z nižší úrovně těla a světa hmoty a pokud není vědomí plně zkoncentrováno do očního centra /do třetího oka/, nelze počítat s tím, že dojde k další fázi postupu. Tomu třetímu oku se říká desátá brána a ta jediná vede k vnitřní cestě.
Něco /ve zkratce/ z Bhagavadgíty – zpěv šestý, verš 10 až 15:
„Nechť se jogín zabývá jógou neustále, nechť tuto cestu provádí sám na skrytém místě, ovládá mysl i ego, nechť je prost touhy i nadějí. Na osamělém místě nechť zbuduje pevné sedátko, ani příliš vysoké, ani příliš nízké, zhotovené z vrstvy látky a vrstvy trávy kuša. Zde nechť sedí nehybně s myšlenkami i smysly potlačenými, nechť soustřeďuje svou mysl do jediného bodu a tím nechť provádí jógu očisťující jeho já. Nechť drží tělo, hlavu a krk zpříma, sedí bez pohybu a upírá svůj pohled na špičku nosu. Klidný a mírný, beze strachu, aniž porušuje slib zdrženlivosti, aniž přestane ovládat svou mysl, nechť upře myšlenky na mne, plný souladu, nechť sedí a učiní mne svým cílem.“
Začal jsem prvním článkem „Chvála pohybu…“. Ten byl určen převážně pro fyzickou podstatu člověka, která žije zde, trpí zde, raduje se zde. Následovala popsaná fáze „Chvály klidu…“, ve kterém začínají první kroky do vnitřní cesty. Tento krátký článek objasňuje již to, čím je sebe vědomá duše vedena k hledání smyslu života. DÍKY ZA POZORNOST.
Václav Žáček /Venda/ …zdroje v učení Mistrů
Poslední články autora:
