mapa stránek || vyhledávání

Co na duchovní cestě následuje po klidu?

…aneb, jsme na cestě sebepoznání!

Klid a vyrovnanost na duchovní cestě jsou dobré a nezbytné vlastnosti člověka. Již to tu bylo zdůrazněno, pohyb v klidu a klid v pohybu jsou uměním pro člověka s vědomím sebe sama a s uvědoměním si, co a proč chci a kudy vede k realizaci cesta. Vyrovnaná a klidná mysl je také silnější než mysl vzrušená a plná třeba mstivosti, hněvu, nějakých materiálních tužeb, které se navíc jeví jako málo splnitelné. Nálada ovlivňuje náladu. Proto se klade velký důraz i na dobrou společnost. Nakonec, i divoká zvířata se uklidní, když je v jejich blízkosti člověk, který má pokojnou a vyrovnanou mysl.

Mysl je třeba osvobodit od zbytečných závislostí a činností. Po navození klidu přichází podmínky pro koncentraci. Ta se ukáže až tehdy, když se vše uvede do souladu a ten, kdo chce učinit významný pokrok v koncentraci, musí se dostat do stavu osvobození. Navodit stav klidu. Přirovnám to k odrážejícímu se obrazu břehu, stromů, oblohy a slunce v hladině tůně. Je-li klidná, obraz je klidný. Je-li rozčeřená, je obraz nejasný. Předpokladem a současně i jednou z definic jógy jako cesty je celkem jednoduchá myšlenka – jóga je ovládnutí procesů, k nimž dochází v duševní přirozenosti.Koncentrace pro ovládnutí těchto procesů je základem. Současně je to i odpověď na moji otázku v názvu článku. Ovládnutí mysli se tak stává, obrazně řečeno, výchozím nástupištěm.

Proč tedy koncentraci, která má v sanskrtu jméno dhárana? V prvé fázi je dílčím cílem zklidnění. To je nutné pro duši. Dokud mysl a duše nejsou vyjmuty z nižší úrovně těla a světa hmoty a pokud není vědomí plně zkoncentrováno do očního centra /do třetího oka/, nelze počítat s tím, že dojde k další fázi postupu. Tomu třetímu oku se říká desátá brána a ta jediná vede k vnitřní cestě.

Něco /ve zkratce/ z Bhagavadgíty – zpěv šestý, verš 10 až 15:

„Nechť se jogín zabývá jógou neustále, nechť tuto cestu provádí sám na skrytém místě, ovládá mysl i ego, nechť je prost touhy i nadějí. Na osamělém místě nechť zbuduje pevné sedátko, ani příliš vysoké, ani příliš nízké, zhotovené z vrstvy látky a vrstvy trávy kuša. Zde nechť sedí nehybně s myšlenkami i smysly potlačenými, nechť soustřeďuje svou mysl do jediného bodu a tím nechť provádí jógu očisťující jeho já. Nechť drží tělo, hlavu a krk zpříma, sedí bez pohybu a upírá svůj pohled na špičku nosu. Klidný a mírný, beze strachu, aniž porušuje slib zdrženlivosti, aniž přestane ovládat svou mysl, nechť upře myšlenky na mne, plný souladu, nechť sedí a učiní mne svým cílem.“

Začal jsem prvním článkem „Chvála pohybu…“. Ten byl určen převážně pro fyzickou podstatu člověka, která žije zde, trpí zde, raduje se zde. Následovala popsaná fáze „Chvály klidu…“, ve kterém začínají první kroky do vnitřní cesty. Tento krátký článek objasňuje již to, čím je sebe vědomá duše vedena k hledání smyslu života. DÍKY ZA POZORNOST.
 

Václav Žáček /Venda/ …zdroje v učení Mistrů
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 2
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

8 komentářů

Přidat komentář
  1. Vendo, mohla bych se Vás zeptat, jak skloubit duchovní život s rodinným životem a vyděláváním na domácnost? Myslím, jaký na to máte názor, popř. zkušenost. Děkuji Eliška

    1. Dobrý večer,
      díky za položenou otázku. Kde je vůle, tam to jde. Nechci to odbýt takovým klišé. To by bylo ode mne neseriózní. Ale nechci se teď příliš rozepsat.

      Víte, můj Mistr nám, svým žákům dal pro cestu čtyři pokyny, které je nutné dodržovat. Jedním z nich je požadavek pro to být – žít jako slušný člověk. Míní se tím elementární slušnost a upřímnost k sobě i druhým a poctivý způsob obživy.

      Dnešní doba je zvláštní a není pro mladé lidi vůbec lehká. Mně je sedmdesát roků a na duchovní cestu jsem vstoupil v mých 52 letech. Tři naše děti jsem měli s manželkou již tenkrát zabezpečeny, teď mají svoje rodiny a pomáháme, pokud můžeme a pokud o to stojí. I když to nemají jednoduché, vědí ode mne, že existuje jiná cesta. Opravdu je tato doba těžká! Ale jen tak pro ilustraci. V těch mých dvaapadesáti letech jsem měl hrubý příjem 13.300,-Kč, tenkrát asi 9 tis. pod průměrem. Naštěstí, duchovní cesta změní nároky, změní pohled na svět. Odstraní ze života konzum a odstraní postupně vlastně vše, co je zbytečné chtít. Ještě pro ilustraci. Jednou můj Mistr dostal od žáků dárek, úplnou drobnost, sadu kapesníků. Poděkoval, ale doslova řekl. Jeden kapesník mám u sebe a druhý se mi doma suší. V akceptování požadavků duchovního života to nemusí být tak těžké pro jednotlivce, který již nemusí být otrokem doby – především mysli. Ale jsou tu děti, zaplacení poplatků za bydlení….. . Děti chtějí často co je módní, co vidí u svých spolužáků /samozřejmě že ne všichni/. Jak jim vysvětlit, že na to nemáme? To je nebo může být opravdu problém. Ale třeba to již máte za sebou.

      Do mého kurzu jógy chodila jedna mladá žena, myslím že ji bylo 36 roků, když se začala o duchovní cestu hluboce zajímat. Dnes je již zasvěcená a je spokojená. V té době měla dvě malé děti, myslím že 9 a 11 let. Postupně dostávala poznání a postupně, s velkou láskou a s trpělivostí se změnily i její děti. V požadavcích. Naučila je i vařit a dnes v 13 a 15 letech jsou již více soběstačné. Problém může nastat u manžela, ale pokud je vztah nenarušen, manžel /manželka/ pochopí, že ta duchovní cesta není žádný útěk od denních povinností. Naopak.

      Je jednoduché od mně napsat, že duchovnímu životu, lásce k Bohu, podřídíme vše. Ale při zamyšlení se nad tím se dá uznat, že ano, že to tak nějak musí být. / promiňte – Ježíš říká, že se nedá současně sloužit císaři a Bohu, chápete to, byť jsem to trochu změnil/ Přece cíl života duchovního života člověka nemůže být v hromadění bohatství, věcí, módy. Ten duchovní život nabídne pak mnohem víc, než je třeba zadlužení se pro nákladnou dovolenou nebo pořízení lepšího auta. Materiálně v životě potřebujeme přístřeší, teplo, oblečení, jídlo. Třeba touha po kariéře se také nemusí s duchovním pohledem na život krýt. Je třeba se tedy naučit rozlišovat, co je podstatné, co je nepodstatné.

      Moje zkušenost je dobrá. U manželky jsem měl podporu, vařit jednoduchá vegetariánská jídla jsem uměl a známí, kteří mě znali jako zpěváka pop rockové kapely a dobrého kumpána pro radosti života pochopili dost rychle, že procházím změnou. Je takovéto rčení – když je duše žáka připravena, Mistr se objeví. Každá duše tu prochází svým vlastním osudem a prožívá radosti i strasti. Lze si uvědomit, že vše, co se nám děje, tedy ty zásadní věci, mají své místo. Lze z nich získat i poučení. Pokora snášet a k tomu trpělivost. Někdo na okolnosti nadává, vzteká se, někdo přijímá či i odpouští.

      Paní Eliško, nevím o Vašich podmínkách, které máte ve svém životě. Ženy jsou pro duchovní život ale velmi vnímavé. Pokud děláte ten první krok, krok změny, přijdou pak ty další.

      Je to na delší povídání. Mnohem pružnější a tedy lepší by bylo odpovídat na Vaše dotazy přímo.

      Ještě poslední; kdo miluje Boha /nejvyšší přikázání/ celým svým srdcem, myslí a duší, umí veškeré překážky řešit. Postupně. Miluje své bližní, miluje děti, které sice mohou zlobit, protože si uvědomují svoje místo v životě a jsou v jeho materiálním zajetí. Děti neprocházejí tou změnou, ale Vaše láska a příklad je může /postupně/ přesvědčit.

      Ale vím, že se mi to píše – říká mnohem jednodušeji, protože jsem již důchodce. Třeba jste samoživitelka a nemáte to opravdu lehké. Ale, pokud taková situace je, je z mého pohledu lepší být s Bohem a mít v něm oporu než překonávat potíže tím, že se vrhnete do toho víru, do průserů a starostí a stálé připouštění si působení určitých negativních vlivů a nevíra v sebe, v Boha. Při tom hraje dominantní roli mysl, která ale nenabízí vždy správná řešení.

      Nevím, jestli jsem Vám něco nabídl k pochopení Vaší pozice. Skloubit duchovní život s rodinným životem a vyděláváním na domácnost lze, protože při upřímné snaze, oddání se ideálu hledání Boha / v sobě /, jsou pak jiné překážky dosti malicherné.

      Přeji Vám zdraví a poprosím Vás. Pokud byste měla ještě doplňující otázky, s radostí Vám budu odpovídat. Co vím, může být i Vaše. Také bych mohl tu ženu, o které se zmiňuji, kontaktovat a ona by se mohla s Vámi / nebo Vy s ní spojit /. Je jí čtyřicet roků a věřte mi, že i když se setkává s problémy života dnes a denně, je šťastná, že na to není sama.

      Na úvod jsem uvedl, že jsou čtyři pokyny, takové ukazatele pro duchovní cestu. Když budete chtít, vysvětlím i další. Bůh nám totiž dává mnohem víc.

      Existuje takový mini příběh. Žák jde s Bohem a lze vidět jejich stopy vedle sebe. Pak žák uvidí, že tam jsou stopy jen Boha a vyčte mu, že ho na cestě opustil. Bůh na to odvětil. Ne, to jsem tě musel nést. Bůh totiž ví, co potřebujeme a je třeba mu naslouchat. Lépe řečeno, naučit se to.

      Paní Eliško, mějte se hezky.

      Václav Žáček

    2. Zdravím Vás Eli2.

      Ač jste se ptala výslovně Vendy, nedá mi nenapsat ještě jiný pohled na položenou otázku… Třeba Vám to bude k dobrému.

      Základní a tím nejdůležitější je uvědomění si své podstaty. Lidské bytosti jsou duchovní podstaty.

      Jestli toto pochopíte a příjmete, pak odpověď na Vaši otázku bude prostá.
      Není potřeba nic skloubit, jelikož jakákoliv činnost prováděna lidmi, by jimi měla být produchovněna. K tomu třeba dodat, že Duchovní = Cituplný …

      Jak jiné bylo by naše bytí, kdybychom se byli vydali touto cestou …

      Současnost je důsledkem odklonění se lidstva od cesty Citů (lidskosti/člověčenství) k cestě Rozumu.

      Peter

  2. Dobrý den,

    začnu citátem, který jsem někde slyšela a kupodivu i zapamatovala. Leč nevím, kdo je autorem, což nemusí být podstatné – „Postoje člověka do určité míry ovlivní to, jaký bude jeho život“.

    Pane Václave, přesvědčila jsem se, že Vaše autorské články mají „patu a hlavu“. V této mini sérii vidím, co se tu snažíte lidem sdělit. Samozřejmě, mohl byste jít kupříkladu na face book, ale to není Vaše parketa. Vaše myšlenky jsou vypouštěny do ákášického pole a dál již tvoří podle vyšších zákonů. Zrovna tak je nimi ovlivněn ten, kdo si je jen přečte. A tady je ta vazba na postoj člověka, na postoj k nim. Může být kladný či záporný, ale když je, tak prostě je a žije svou existencí. A to je výchozí pozice pro tvorbu a život každého vědomého tvora zde. Více tvoří u člověka vstřícného a svým způsobem připraveného. U některých lidí to je však jen to první semínko kde může být i malá úroda. Ale bude vždy, i to je zákon pro vývoj. Ještě jednou – to je právě ten zákon Síly, který zde působí. O jeho pojmenování tu byl nějaký spor. /proč Indie, proč Čína, proč ne Izrael, Evropa….?/ To však cítím jako nedůležité, protože na tom nezáleží. Je tu od počátku a šťasten může být ten, kdo k němu zaujme vstřícný postoj pro svůj život, kdo jej hledá.

    Nechci předjímat, ale tuším, že k těmto tématům jste ještě nenapsal všechno.

    Jsem za ně vděčná, děkuji a těším se na další.

    Marie Š.

    1. Milá Marie,

      žádný člověk, ať mladý nebo starší, nemůže říci se stoprocentní jistotou, co ho čeká v budoucnu. Ten Váš citát se ke klidu velmi, opravdu velmi vztahuje. Jak myslíme, o čem, s jakým cílem, podtextem, to nás formuje. Myšlenky, pak samozřejmě činy – skutky. Všechno má svou souvislost, kterou my, lidé neumíme poznat. Nevíme o propletenci v životě nic. Ale, a to je důležité, můžeme svým vlastním úsilím mnohé změnit, přinejmenším napomoci té změně.

      Ten můj první článek byl o fyzickém životě. V kontextu i na tu situaci, kterou prožíváme, někdo více, někdo méně. Pohyb, imunita, cirkulace všeho v nás, asimilace v hloubce naše nitra či organismu. V druhém článku je nástup pro snahu dostat se na vyšší úroveň. Relaxace, zpracovávání toho, co život přináší, eliminace toho, co nám škodí. Třetí článek jde již do hloubky a dostává se mimo působení tohoto světa. Mimochodem, ten, který tu je, nepřeje duchovním snahám, protože jeho „tvůrčí“ síly nepotřebují naší snahu se odsud vymanit. Potřebuje ten kousek Boha v nás, duši, aby tu byla vázaná.

      Čtvrtý článek ještě do vánoc přijde. Teď udělám takovou malou odbočku. Sepisovatelé všech evangelií, ať těch uznaných či hierarchií pozdější církve neuznaných, nikde nepopisují podstatu Ježíšova učení, to jeho know how?! Chápete? On s nimi byl, se svými učedníky, mnoho stovek dnů a v příbězích jsou jen zlomky ze společně stráveného času, ve kterém se udála „výuka“ v té tzv. teoretické rovině a pak i praxe, to setkávání se s lidmi jejich doby, Mistrovo kázání jim, Mistrova podobenství předávaná a tím i předávaná jeho nauka. On dobře věděl, pro koho jsou jeho slova určena. Všichni ji nemohli pochopit, někomu bylo dáno, někomu ne. Proto se jako zlatá nit vine evangelii jistá nauka morálky a etiky. Přeměna člověka, která musí nastat pro to, aby se naplnilo poselství od Otce. V ní je ten klid již obsažen, sice latentně a bylo na každém posluchači, jestli uměl vycítit podstatu sdělovaného.

      Chci tou odbočkou potvrdit, že Vaše tušení je správné. Jste žena na své vlastní cestě a naše cesty se mírně setkaly. Snad jste si přečetla, že tu jsou i lidé, kteří mají různá jiná směřování. Není třeba v nich hledat něco negativního. To, co jste mi napsala o tom pocitu „probrání se z opice“ a také malá úvaha o některých negativních lidských vlastnostech, s tím mohu jen souhlasit. Ale ti lidé to nemají ve své moci a hlavně, musí si tím projít.

      Jsem rád, že tu jste a někdy napíšete své myšlenky. Mé pozvání do Prahy na sobotní satsangy stále platí, ale jak víte sama nejlépe, situace nedovoluje je nyní pořádat. Přece jen se tam schází cca 100 lidí, a to není ten správný počet, že? Budu velmi rád, když na jaře 2021 se možná setkáme.

      Buďte zdravá a těším se na Vaše příspěvky sem i na maily.
      Včera jsem mluvil s Aloisem a řekl jsem mu, že Vám dnes napíši. Vyřizuji od něj pozdrav. Je teď trochu klasicky nachlazen a asi ho přes víkend neuvidím.

      S úctou a přáním všeho nejlepšího.
      Václav Žáček

      1. O budoucnosti vážně nic moc nevíme. V ní je jen jedna událost jistá. Po zrození, které se stalo, nastane někdy konec. A je jedno, jestli někdo má víru v karmu, osud, náhodu. Svůj život a jeho kvalitu si však vytváříme sami. Samozřejmě, že je k tomu potřeba jisté vědomí sebe sama. To batole zatím jen je a žije z pocitů – líbí, tj. nemá hlad, žízeň, má suchou plínku a lidi kolem na něj dělají chi chi. Nelíbí, a to proto, že je něco naopak. Jeden můj kamarád mi zasvěceně vyprávěl, jak končí kalijuga, ten špatný věk. Prý příští rok. A všechno se hned změní k lepšímu. Ti, co si zadělali špatně a nebo něco podělali, ti na tom mají být hůř. Zeptala jsem se; co tebe v tom přerodu čeká a kam budeš patřit ty? A proč by měla změna přijít nějak najednou? Nevěděl, zrovna jako ten boháč, který kul plány za co utratí utržené peníze z prodeje obilí a nevěděl, že nedožije rána. Řekl mi taky, že počítač, internet, že jsou od ďábla. A sedí přitom u něho často. Vývoj pokračuje a neovlivníme ho naší vůlí. Můžeme se však každý jeden člověk za sebe snažit o něco více a více pozitivního.

        Přínosem je pro nás klid mysli, nepodléhání pokušení smyslů. Kolegyně v práci mi povídala; co bych za to dala, kdybych se mohla setkat, a teď nevím jméno toho herce, který hraje v seriálu Slunečná. Pěla na něj ódy, jak je mladý, hezký, upravený…… . Uměle vytvořená role, já na to. Říkám ji, představ si, že záběr kamery na něj tě okouzluje, za kamerou je kameraman, asistent, režie, světla, klapka a nevím kdo ještě…..vše je umělé, pak rejža zavelí dobrýýýý a jedeme na další záběr. V životě máme naši roli kontinuální, nic nejde vrátit a zopakovat, nikdo nepřisvětlí, neopraví make up, neřekne o chybě v zahrání a hlavně, náš scénář neznáme.

        Jsem opravdu vděčná za Vaše slova a myšlenky. Napsal jste to i celkem dobře a pochopitelně i té paní Elišce.

        Na závěr. Asi se bude opakovat v bledě zeleném letošní jaro a tak ta Praha, pokud vyjde, by mohla být až třeba v květnu či červnu.

        Mějte se hezky.

        Marie Š.

  3. cit: Nálada ovlivňuje náladu. Proto se klade velký důraz i na dobrou společnost.

    Souhlasím. Nejlepší společnost jaká existuje, je blízkost milovaného batolátka. Nejčistší esence prostupující božské lásky, důvěry a pravdy. Kéž by se všechny děti rodily z lásky a do lásky…

    https://www.youtube.com/watch?v=tb1E9WgLpew

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference