Lidstvo se snaží neustále něco pro svůj život vylepšovat, což je logické. Přicházet s novými řešeními a objevy, jenž mu mají v jeho rozvoji a všedním žití pomáhat. Člověk chce poznávat, cestovat, nakonec i do hlubin vesmíru. Nahlížet tam i onam a hledat odpovědi na mnohé otázky. Je obtížné říci o něčem, že to něco znám z pěti či deseti procent, když nevím, kolik je těch sto procent, co vše je ještě skryto. O našem vědomí, podvědomí, nevědomí, nadvědomí, pro někoho zkráceně a jakoby vědecky, o našem mozku, se můžeme někde dočíst různé odhady podobných čísel; a tedy s tím i navodit nejasnost – jak moc známe sami sebe. Co napsat o naší kapacitě možného intelektu, o našich rozumových a fyzických schopnostech s přihlédnutím k tomu, že jsme v roli objevitelů sebe sama a našich životů a jejich kvalit. Tedy připustit, že naše člověčenství má v sobě „nevyužitý potenciál sil“ a je (možná) někde ještě na počátku. A tak chceme věřit naději a volat sláva, máme /možná/ ještě mnoho nevyužitých rezerv. Může nás to utěšovat a i konejšit.
Je těžké hodnotit, co je projev pravého člověčenství, když opět neznáme všechny možnosti, když neznáme svůj – náš lidský vrchol tvoření. Smetanova Má vlast, skladby W. A. Mozarta, J. S. Bacha, obrazy V. Gogha, P. Picassa, knihy W. Shakespeara, H. Balzaca, sochy M. Buonarrotiho…, je to již vrchol? Ale proti tomu? Násilí španělských dobyvatelů a vyrabování domorodých civilizací, různé hrůzné další a další genocidy, různá přesvědčování široké škály pohanů a barbarů o správnosti toho kterého náboženství, které jim člověk nabízí, ba násilím vnucuje, fakta o dobyvačných válkách, za kterými se dá většinou nalézt touha jednotlivců či skupin lidí více a více ovládat, mít vliv, mít se lépe… A k tomu navíc atomové, vodíkové a kdo ví jaké bomby. A ty novičoky a plyny a bakterie ve zbraních… Všechno je ale nakonec určeno pro lidi, ne?
Když si i tuto druhou stránku člověka uvědomuji, přišla mi sem jednou otázka a já se zeptal; existuje antilidstvo? Odpověď jsem neočekával a pochopitelně ani odnikud nepřišla. Snad i možná proto, že po materiální stránce by mělo být takové lidstvo stvořeno z antihmoty. Asi by bylo celé nesmysl to nějak pitvat. Jen něčeho trošku, do tématu mi to patří! Tato otázka by se dala vyložit tak, že by mohlo existovat antilidstvo jako hodnotově zcela odlišné proti nám, známému lidstvu, o kterém by si mohl někdo z nás myslet, že je, lépe napsáno, že jsme my na jisté morální úrovni, a to jako pozitivní! A to druhé lidstvo by muselo být pak negativní. Že je tedy lidstvo, které má zcela opačné tendence svého vývoje než my a tak i zcela jiné směřování. Tím by mělo mít asi opačné vlastnosti a cíle a tím se lišit od nás, lidí. V čem asi a jak?
Předesílám ale my, že my, lidé, minulosti i přítomnosti, máme to i ono. Pozitivní i negativní.
Ideální stav pro nás by mohl být v tom, když by měl člověk pro svůj život stanoven jasný a hodnotný ideál, za jehož uskutečnění jde s plným vědomím. Když by totiž byl na něj vnitřně plně naladěn a měl tak stálou motivaci, tak by nemohl být neúspěšným. Často se mezi lidmi řeší pojmy jako láska, harmonie či jednota. Hledá se i univerzální zákon a jeho působení, který má člověka vést a posuzuje se míra vlastní svobody a vůle. Každý ví o sobě, že se mění, nejen na úrovni stavby těla a jeho buněk. S léty přibývají zkušenosti, různé touhy a přání jsou na denním pořádku. A život nese s sebou v toku času stále se tvořící a propukající postoje a emoce. Kladné i záporné. Člověk často sní a pohybuje se v oblasti, o které si myslí, že se mu děje jen v jeho hlavě. Vstupuje tak do stavu meditace, zklidnění, vytváří si myšlenky a slova své modlitby, která se většinou nedostanou na světlo boží, kdy ani naši nejbližší o nich nic nevědí. Každý jednotlivec má také okruh „svých lidí“, kterým přeje štěstí a pevné zdraví a pro které je schopen navíc leccos udělat i obětovat. V těle člověka cirkuluje sám život, probíhá neustálá asimilace všeho, co člověk do něj dodává. Nutně potřebuje ale i odpočinek, zdravý spánek jako klid pro svůj psychický stav. Všechno o čem soudí, že je špatné a co na vědomé úrovni poznává, chce eliminovat, ze sebe vyrušit. Odpadní látky metabolismu i své například vzteky a sobeckosti. Z fyzické i psychické roviny bytí. Zkrátka to, co mu škodí.
Člověk vymyslel mnohé berličky pro to, aby byl život pro něj snadnější. Různá náboženství a cesty jako výchozí podmínky pro další a další nabalování rituálů, obřadů, poutí, koupelí a svatých křtů v různých formách a strukturách. Bůh, ať se jmenoval v různých jazycích a kulturách jakkoliv, jeho různorodost a Duch a módně i spiritualita, to vše může mít nakonec i ten neslušný člověk v záloze, aby mohl v nějakém čase přejít na „jinou“ cestu. Ale člověk ve svém životě neustále řeší následky, to, co si sám navařil, nadrobil, zasel, k čemu zavdal příčinu, v tom dobrém i zlém. Vnímal a vnímá tu obrovskou sílu přírody, někdy více, někdy méně. I odměnu nebem či peklem člověk zahrnuje do svého konání jako možné plody. Hledal a hledá moudro a pomoc, hledal posly pro lidstvo, Ježíše, Buddhu, Mohameda…, hledal počátek toho, co v něm bylo a je uloženo a co by chtěl mít ve své moci. Snažil se o vyladění, naladění, aby zněl v souzvuku tvořivého Slova, aby tak i poznal Pravdu s velký P na začátku. Hledal a hledá tady a tam, dole i nahoře, pod zemí i pod vodou a v kosmu… a čas mu nenávratně plyne.
A do toho všeho… mysl, nápady, myšlenky ve stále prožívaném víru, živené, chtěné i zapuzované. Přemýšlí nad tím větrem, který vane…, odkud a kam? A prosi o milosrdenství, o ochranu před tím zlým.
Existuje nějakým způsobem v tom našem pomíjivém světě Satan?
(pokračování)
Václav Žáček /Venda/
P.S. Téma jsem již popsal i kupříkladu zde: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/negativni-sila-existuje-pusobi/.
Chci však poukázat na nový pohled, ke kterému jsem byl inspirován zdejšími názory od jiných diskutujících.
Poslední články autora:
