mapa stránek || vyhledávání

Karmiony

Čas mi letí jako důchodci, hned je zase další víkend. Pracujícím čas taky letí, hned zítra zase musí do práce. Ale soustava, která letí, má relativisticky zpomalený čas. A tak se mi stalo, že koncem srpna mám teprve prvního apríla.

Jel jsem na kole, rychlost bicyklová je ve srovnání s rychlostí světla plazivá z hlediska fyziky, ale z lékařského hlediska pohyb prodlužuje život.

Jsme součástí vesmíru, původně astronomický pojem (sluneční) korona je strašákem našeho pozemského života. Karma je strašákem nadpozemského (nebeského, věčného, astrálního) života naší (nehmotné) duše. Otisk této duše se zděděnou karmou prý může být v jiných dimenzích. Přechod mezi těmito dimenzemi ale není možný. Pokud nenalezneme další základní mikročástice hmoty – karmiony.

Nejlepší mozky fyzikálního světa se po celá desetiletí marně snaží sjednotit do jedné teorie obecnou teorii relativity (teorii gravitace) a kvantovou mechaniku. Přitom pomocí karmionů se nabízí teorie maxisjednocení obecné teorie relativity, kvantové mechaniky a věčné duše. Nikdo neví, co bylo před Velkým třeskem. Když je duše věčná, byla i před tím. A jsme u karmionů jako základních částic všeho a pořád.

Problém je, že karmion je mužského rodu a není genderově vyvážen. Je tedy třeba hledat karmiony-m (maskulinum mužské) a karmiony-f (femininum ženské). Než se z dětí, naduživatelů mobilů, stanou přemoudřelí mobilní závisláci, je třeba hledat dětský karmion, nazvu ho karmino. Název je podle podobného principu zavedeného italsko-americkým atomovým fyzikem E. Fermim, který vymyslel název neutrino, něco jako bambino od neutronu.

Univerzální teorie karmy potřebuje jednoho Boha, který údajně zahrnuje všechna božstva všech náboženství, když karmu má mít každý. Zapomnělo se na indiány, i když mají jméno odvozené od rodiště karmy Indie. Manitou se ke karmě neznal a k sobě povolával hlavně zdatné bojovníky, i Vinnetou cítil při západu slunce, že se ta doba blíží. Jak to dopadlo ve filmu Poslední výstřel, nevím, asi padl posledním výstřelem. Zmeškal jsem to kvůli přepnutému kanálu při reklamě.

Jel jsem dnes celé odpoledne hlavně lesem na kole ve snaze okysličit mozek a zaktivovat zbylé miliardy nervových výběžků (dendritů). Chtěl jsem něco originálního vymyslet a místo toho se mi v hlavě usadil podivný verš písně Daniela Landy, které jinak moc nemusím.

Nebudeš mužem ani ženou,
budeš nulou vyváženou.

Vzhledem k tomu, že nic dalšího z textu si nepamatuji, začal jsem na v podstatě recitovanou melodii něco tvořit.

Čeká nás doba karmová,
horší jak třetí světová.
Svět bude virtuální, ten co není,
jen poplatky se nezmění.
Už je to tady, je to dané,
heslo karma, je gůglované.

Našel jsem ten text od D. Landy a podle očekávání, je vše a bude vše jinak:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/landa-daniel/ukolebavka-830466

Během cesty po rovině lesem jsem přemýšlel, měl jsem sebou kus papíru, abych něco nezapomněl a pak zase znova neobjevoval. Není to žádná hanba, takové zápisky měl i fyzik Faraday, aby neobjevil to, co už objevil dříve. Což mohlo být způsobeno otravou rtutí, se kterou pracoval v laboratoři. Dnes se dá mozek otrávit půlkou věcí, co je na internetu.

Mozek se mi přepínal na režim přežít, když jsem šlapal do kopce jako hovězí dobytek. Dobytek jsem ale neviděl v obrovském zemědělském areálu se stájemi ani kolem na jakoby pastvinách. Ne, že by tam nebylo ani živáčka, byla tam tříbarevná kočka, která přežila i reformy zemědělství. Kočka má sedm životů, přežila mezi kravinami, mezi těmi internetovými snad přežijeme i my.

Vjel jsem do jiné vesnice, kde cedule hlásala: Vesnice je sledována kamerovým systémem. V zatáčce ve vsi byla figurína fešné manekýnky oblečené jako dopravní policistka a měla i stop plácačku. Hned za vsí se ale kradlo, nevím jestli ani poledne nedrželi, bylo už odpoledne. Rodina měla zaparkované auto s otevřeným kufrem na strništi napůl posečeného pole a sbírali pěkně zralé klasy pšenice do přepravek.

Jel jsem zase po rovině, musel jsem přemýšlet, jestli, když se krade kapitalistům, ještě platí, jak Karel Marx vymyslel pojem nadhodnota, o kterou kapitalisté okrádají pracující dělnickou a rolnickou třídu, dnes i pracující inteligenci. Co dokáže nadspotřeba a naduživatelé, to netušil Karel Marx (žid, lutherán, atheista, anarchista, revolucionář, filosof, ekonom, emigrant, spisovatel). Netušil to ani jeho otec Heinrich Marx právník, ani jeho dědeček Marx Levy Mordechai, narozený v Postoloprtech, rabín v Trevíru.

Marx ukázal, kudy cesta nevede. I kdyby karma ukazovala cestu, tak nevím, kam vede.
 

Pardal
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2.1
hlasů: 8
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

58 komentářů

Přidat komentář
  1. skvělé:-))
    Za povšimnutí stojí jedna skutečnost: karmoši a spol. pozbyli smyslu pro humor.

  2. Starý brachu Pardale. Píšete: „I kdyby karma ukazovala cestu, tak nevím, kam vede.“

    To že nevíte, i to je karma.

      1. Akce vyvolá reakci. Ano, tak je definována karma.

        Ještě se ji říká zákon vzájemného vyrovnání.

        Popřípadě jako sklizeň ovoce svých dobrých a špatných činů.

        Nebo také příčina má vždy následek. (skutečným světem příčin je neviditelný svět myšlenek; vše,co kolem sebe vidíme je svět následků)

        Takto různě definován zákon vládne jenom v těch oblastech, kde je v činnosti mysl a hmota.

        Není až tak složité.

        Pěkný den.
        Popřípadě jako sklizeň ovoce svých dobrých a špatných činů.

    1. Vendo, můj názor, kam ukazuje karma cestu lze vyjádřit lidově. Ano, přesně tam.
      Slušně řečeno: Vede k jednoduchým závěrům, které nevedou nikam. Takže nevím kam vede.
      Máme tu dva závěrečné názory, vypadají jako epitafy:
      Alois: Všechno je karma.
      Venda: I to je karma.

  3. Werich říkal, že humor musí být pravdivý. Humor je forma obrany bezbranných a zdeptaných proti zlovůli mocných. To byly například vtipy „o zlatou mříž ministerstva vnitra“. A tak Husákovi, Štrougalovi, Biľakovi i Miloušovi zhořkla chuť moci, po níž tak prahli. Takzvaná bodrost humorem není. Bodrost je vpodstatě narcismus.

    1. Pavle V., jak se u nás na Hané říká; Pardal je chetré jak sviňa. Uvědomte si, že narcismus je také definován jako sexuální odchylka spočívající v erotickém zájmu o vlastní tělo, až v zamilovanosti do vlastní osoby; nadměrná sebeláska a sebeobdiv.

      Jak by řekl můj vnuk z Německa – Ja, ja, das könnte nützlich sein. / pro některé zdejší lidičky /

      Pěkný den.

  4. Pardala, vymyslel jste dva termíny – karmion a karmoš ! Pro pobavení a pro zesměšnění. / v polštině karmione značí krmeno – překladač google /

    Ve Vašem článku si povšimnu jen něčeho, co má nějakou relevanci. Vaše jiné toky myšlenek nechám být.

    ad/Karma je strašákem nadpozemského (nebeského, věčného,……..
    Ne, karma ve věčném a nebeském již neexistuje. V astrálním světě ano.

    ad/ Vzhledem k tomu, že nic dalšího z textu si nepamatuji,….
    Pardale, mělo to tak být to vypadávání z paměti a také upozorňuji na zcela reálnou možnost – lepšit se to prostě nebude

    ad/I kdyby karma ukazovala cestu, tak nevím, kam vede.
    Pardale, prozradím Vám něco, protože to, co nevíte mě u Vás překvapuje. Cesta každého, v tomto světě vede od narození ke smrti. Tak ať si svá léta užijete.

    Tak to je tak vše.

    1. Vendo, psal jsem :“Karma je strašákem nadpozemského (nebeského, věčného, astrálního) života naší (nehmotné) duše.
      Vy píšete :“Karma je strašákem nadpozemského (nebeského, věčného,……..
      Ne, karma ve věčném a nebeském již neexistuje. V astrálním světě ano.“
      Komentář : Tak to je malér. Mnohokrát jste tu agitoval, jak karma je vlastně v Bibli, jen stačí to správně vysvětlit, jak to ti evangelisté případně přímo Ježíš, mysleli.
      Tedy věčný nebeský ( =křesťanský) svět nemá s karmou nic společného, karma v něm neexistuje. Takže křesťan se může na karmu klidně vykašlat, to doporučuji už dávno. A dělám si legraci z karmových tažení a výtažků, které tu pořádáte. Prostě články a diskuzi ládujete karmou, články jsou karmou krmeny (=karmiony, jak jste přeložil do polštiny).
      Nechápu jak jsem mohl žít bez toho, že česky krmeno (též krmen, krmený, krmená) se řekne polsky karmiony. Já jsem vystačil s tím, že moje nové české slovo karmiony se anglicky (stejně tak šošonsky, lucembursky nebo třeba somálsky) píše carmions.
      Slovo karmoš jsem v článku záměrně nepoužil, abych se Vás přímo nedotkl, ale byl jste potrefen. Slovo karmoš se rázem stalo mezinárodním, skoro všechny jakzyky ho znají jako karmos, jen albánština má karmoš.
      Vymyslel jsem i slovo indeligentní ( ve smyslu něco chytrého vymyšleného v Inddi) a taky je mezinárodní, dá se jako podobně psané přeložit od angličtiny až po jazyk zulu.
      Píšete :“ad/ Vzhledem k tomu, že nic dalšího z textu si nepamatuji,….
      Pardale, mělo to tak být to vypadávání z paměti a také upozorňuji na zcela reálnou možnost – lepšit se to prostě nebude“
      Vendo, text jsem slyšel jednou a jenom jeho část, takže své závěry a vlastní zkušenosti odložte
      Závěr totiž je : Nic nemůžu zapomenout, protože si nic nepamatuju.
      Píšete: „Pardale, prozradím Vám něco, .. Cesta každého, v tomto světě vede od narození ke smrti. “
      No to je objev, jak říkají Slováci: tesat do kameňa.
      Já jsem psal, že nevím, kam karma směřuje. Teď už to vím: do astrálního světa. Ale nevím, co je astrální svět. Zato jsem se dozvěděl správnou odpověď na jinou a nepoloženou otázku. Že jsem se narodil a umřu.

    2. Venda tu píše: „Ne, karma ve věčném a nebeském již neexistuje. V astrálním světě ano.“ Pane Vendo, vidím, že sa naše názory ani tak veľmi neodlišujú, rozdiel medzi nami je snáď iba v tom, že si pod tým „večným a nebeským“ a „astrálnym svetom“ každý predstavujeme niečo iné. Mohol by ste prosím bližšie definovať tieto dva pojmy? Ďakujem…

      1. Mohl bych definovat. Ale Vy mi neodpovídáte na mé dotazy pod článkem Přirozenost.
        Nicméně, zítra Vám odpovím, teď jdu cvičit.

        Pěknou nerušenou noc.
        Václav Žáček

      2. Dobré ráno,
        slíbil jsem, tak něco málo. Je to velké téma, ale pod hloupý článek /leč velmi a silně humorně pojatý od pana Pardala / se mi moc nechce psát.

        Tady popisuji takový počátek v těch mnoha příbytcích z Nového Zákona:
        https://hledani.gnosis.cz/v-dome-meho-otce-je-mnoho-pribytku-jan-kapitola-14-vers-2/

        Tučně je tam vždy zvýrazněno slovo astrál, astrální. Povšimněte si prosím, že třetí odstavec souzní s Vaší uvedenou zásluhovostí. Píšu – „Každý ale dojde přesně tam, kam si svými zásluhami z života v hmotném světě zasloužil.“ Pak již ale používám jiné označení, a to jako karmické vyrovnání. Od toho jste se Vy odklonil. Tento můj 5 let starý článek jste zřejmě nečetl, vlastně to nemohu tvrdit, ale v diskuzi pod ním nejste.

        V článku píši takovou obecnou moji informaci : „Pod regiony čistého ducha se pak nachází oblasti mysli a posléze hmoty, v naší západní terminologii známé jako kauzální, astrální a hmotné vesmíry.“

        Z toho vyvozuji /neumím tu šipku paní Věry z Vysočiny /, že jsou nejvyšší oblasti, oblasti čistého ducha, pak oblasti mysli a posléze hmoty – a v té jsou tři – kauzální, astrální a teprve potom naše, oblast hmoty.

        Na stvoření by se dalo pohlížet jako na to, co je pro duši při její cestě „dolů“ a nebo, když je z Milosti Otce přijata, při cestě vzhůru.

        Tak jako jsou čakry v těle, je jich šest, sedmá je již v astrálním světě, tak i vyšší světy mají další vrstevnaté světy nad těmito hmotnými – to značí, ty čakry lidského těla jsou odrazy vyšších světů. Snadno se dá spočítat, kolik světů, regionů stvoření je. A jen jeden je astrální.

        V závěru mého článku z odkazu píšu, a dávám to tu celé, protože je to důležité:

        Transcendentní poznání podle mne existuje. A toto poznání je proto transcendentním, že není závislé na smyslech člověka. Překračuje všechno konečné rozumové chápání a všechny lidské představy (moje malá vsuvka – tak, jako se narodí člověk s obrovským talentem – třeba hudebním jako W. A. Mozart – tak se rodí i člověk s obrovskou představivostí). K prožití mystického – transcendentního transportu je však potřeba především změnit směřování svého vědomí – ne z těla ven, do zdejšího světa iluzí a Máji, ale k univerzálnímu vnitřnímu prozření v chrámu těla. A to v prvé řadě předpokládá mít nadsmyslové schopnosti s otevřenými duchovními smysly. I když to rozum nemůže pochopit, tento transport existuje právě tak, jako existuje sluneční svit. Duše člověka však musí proniknout závojem jevů a nahlédnout do hlubin Boží síly. Astrální oblast je tou první, se kterou se lze potkat a ve které se dá i velmi lehce, bez Mistra, Učitele či Syna, zbloudit.

        A také, vstup pouze do astrální oblastí není konečným cílem pravé duchovní cesty. Naopak, je jen tou vstupní branou a prvním setkáním se s „jiným“ světem. Pro někoho však je tato součást stvoření určitou překážkou, svým uspořádáním a nadpozemskou krásou i zastavením postupu. Kdo by však tento dar postupu a zkušenosti využíval pro své ego, pro pocit výjimečnosti a snad i pýchu nad dosaženým, ocitá se naprosto ve slepé části své cesty.
        – – – – – – – – – –

        Tak toto je k první části těch „mnoha příbytků“, hlavně ale pro Vás k astrálnímu regionu.

        V jiném mém již devět roků starém článku – zde : https://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/

        popisuji a hodí se to jako doplnění k předchozímu:

        Oblast ANDA, astrální svět, je mnohem rozlehlejší než náš celý hmotný vesmír. Má své hlavní místo, což znamená vrchol této oblasti a nebo také jeho energetické centrum, které nazývají mystici-Mistři Sahansdal Kanval. V Bibli bývá v Novém Zákoně označován jako Nový Jeruzalém. Jinak se tomuto místu říká také „tisíci plátkový lotos“ jako sedmá čakra, neboť se skládá z obrovského hroznu-shluku úchvatných světel všech barev spektra a ty jsou vlastní energetickou centrálou pro nižší oblasti. Pod ním se nachází mnoho astrálních podoblastí, tzv. nebí či očistců, tj. nápravných zařízení, v nichž probíhá nekonečně různorodý život. Vše je tu vyššího řádu než na Zemi, vše je prozářenější a krásnější – ovšem kromě částí zvaných očistce, které jsou určeny k nápravě charakterů. A do nich se po smrti fyzického těla odebírá podstatná část pozemšťanů! To vše je pochopitelně pro náš zrak neviditelné kvůli vyššímu kmitočtu vibrací, jinak řečeno, je to mimo naše zorné pole. Přirovnáme-li to ke slovníku vědců, kteří zkoumají sluneční spektrum, jsou tyto astrální světy nad a za oblastí ultrafialového světla.
        – – – – – – – –
        A teď si uvědomuji, že bych měl odpovědět na rozdíl mezi „věčným a nebeským“ a na druhé straně „astrálním světem“, na což se vlastně ptáte.

        Zásadní rozdíl je v tom, že existuje periodicky opakující se tzv. zničení, to menší /nebudu používat označení v sanskrtu/ ničí od hmotného světa až po ten region univerzální mysli. Nemusíme se obávat, to ničení přichází po velkých časových obdobích a nás dva to jistě nezastihne. /pokud se jako lidstvo nezdecimujeme či nezahubíme sami /

        To velké ničení sahá až po oblast čistého ducha, je to tzv. pátý region oblasti, již čistě duchovní, před ním /pod ním/ jsou čtyři – všechny mají své opodstatnění. Proč o nich není nic známo třeba z Nového Zákona? Ježíš neviděl důvod mást hlavu svým učedníkům při sdělování jeho učení. Byli to většinou lidé prostší, rybáři, celníci… . Důležité bylo tenkrát, že jim řekl – Já jsem ty dveře, jen přes mě se dostanete k Otci!! Chápete? A samozřejmě, že toto velké zničení přichází ještě po mnoha a mnoha eonech – věcích a v podstatě pak celý nám známý Vesmír „usíná“ – pro vědce v nekonečně malém bodu; dál se chlapíci ještě nedostali.Aby se zase jednou „probudil“ a celý cyklus nastal znovu.

        Jen tak namátkou z těch světů nad univerzální myslí:

        Dasvándár, jako tzv. desátá brána – tam je duše bez mysli, vnímá vše vědomím. Je to třetí duchovní oblast

        Bhanvár Guphá – doslova rotující, vířící jeskyně, čtvrtá duchovní oblast

        No a nad pátou duchovní oblastí, oblastí věčného ducha odkud přicházejí duše, jsou ještě tři nejvyšší regiony, ale to již raději dost.

        Rozdíl je veliký. Myslet si, že astrál je něco dokonalého a božského – ba ne, v něm je svět sice beztělesný, ale „řeší“ se tam velké věci – třeba to, co duše zavinila, ať v dobrém či špatném.

        Takže rozdíl spočívá nejen v trvání /astrální oblast není věčná/, ale také např. s obsahem hmoty. Zatímco u nás, tady „dole“ je nejvíce hmoty /zhuštěné energie/ a malá příměs Ducha Svatého / Božského Vědomí/ v tvořivém aspektu Boha-Otce, tak ty čistě duchovní oblasti již nemají žádnou hmotu.

        Víc Vám zatím nenapíšu.

        Mějte se hezky.

        Václav Žáček

      3. Ano, dobře jste to napsal. Ala jak víte, existuje mnoho pravd, mnoho cest.
        Jsem rád, že končí diskuze pod článkem Přirozenost. Přirozeně mám na to názor, na článek i diskuzi, že byla nepřirozená.
        Ještě jedno, jsem rád, že jste pozval mezi nás, jakési rebely, paní Marii Š.. Její vyhodnocení právě té nepřirozeně roztříštěné diskuze pod „přirozeností“ bylo brilantní.
        Teď jedu ke kamarádovi na jižní Moravu. Ochutnat trochu hroznového nápoje – mléka starců – neboli první burčák.

        Tak se mějte fajn, pane Václave, a zase něco napište. Škoda, že Vám ten p.Šupa pod posledním článkem neodpoví.

        Krbec

      4. Pane Krbče, tak vypijte pohár burčáku i na zdraví zdejších diskutujících. Já jedu v pondělí na poslední týdenní relaxační pobyt na Podhájskou, cvičit jógu. Týden s príma lidmi, bazény, masáže a doufám, že covid na tom nic nezmění. Podívám se letos i do Topolčianok, na zámek, kde trávíval odpočinek náš prezident T.G.Masaryk. Je tam i velký hřebčín, chov lipicánů. Paní Marie mě potěšila svým zdravým selským rozumem a tím, jak se svým mailem zapojila.
        Srdečně zdravím a pěkný pobyt na Moravě.
        Václav Žáček

      5. Venda:“pod hloupý článek /leč velmi a silně humorně pojatý od pana Pardala / se mi moc nechce psát.“
        S hloupostí navrhuji brzdit.
        Venda :“Oblast ANDA, astrální svět, je mnohem rozlehlejší než náš celý hmotný vesmír. Má své hlavní místo, což znamená vrchol této oblasti a nebo také jeho energetické centrum, které nazývají mystici-Mistři Sahansdal Kanval.“
        Komentář : astrální svět je nehmotný, takže nemůže mít energetické centrum.
        Viz E= mc˄2. V nehmotném světě není energie. Světlo má nulovou jen klidovou hmotnost.
        Venda :“ vše je pochopitelně pro náš zrak neviditelné kvůli vyššímu kmitočtu vibrací, jinak řečeno, je to mimo naše zorné pole. Přirovnáme-li to ke slovníku vědců, kteří zkoumají sluneční spektrum, jsou tyto astrální světy nad a za oblastí ultrafialového světla.“
        Komentář : Nesmysl. Vyšší frekvence za oblasti ultrafialového světla mají větší energii, tedy odpovídají větší hmotnosti, opět podle E= mc˄2.
        Přirovnání je Vendova silná stránka.
        Třeba čin a odplatu přirovnává k akci a reakci ve fyzice. Karmický zákon akce a reakce je údajně obdoba Newtonova zákona akce a reakce.
        Není. Nebo je to obdoba typu : čas letí, divoká husa letí.
        Čas letí jako bláznivý a husa v hejnu neletí jako bláznivá, ale navzdory tomu, že má pověst hloupé husy, letí chytře. Husy se střídají na špičce hejna, pomáhají si. Nepotřebují na to filosofické bádání jak pomáhat, ale ne hned, ale až duševně uzrají. Divoké husy žijí až 55 let a neřeší nějaké odžití karmického dluhu, že se někdy flákaly na konci hejna. Potřebují nahromadit husí sádlo na zimu, jinak jim ani karma nepomůže.
        Venda:“A samozřejmě, že toto velké zničení přichází ještě po mnoha a mnoha eonech – věcích a v podstatě pak celý nám známý Vesmír „usíná“ – pro vědce v nekonečně malém bodu; dál se chlapíci ještě nedostali.Aby se zase jednou „probudil“ a celý cyklus nastal znovu.“
        Komentář: Tak on ten nehmotný astrální svět smrskne celý vesmír do nekonečně malého bodu. To jsou tedy maxičakry.

      6. Přirovnání je Vendova silná stránka.
        Třeba čin a odplatu přirovnává k akci a reakci ve fyzice. Karmický zákon akce a reakce je údajně obdoba Newtonova zákona akce a reakce.
        Není. Nebo je to obdoba typu : čas letí, divoká husa letí.
        Čas letí jako bláznivý a husa v hejnu neletí jako bláznivá, ale navzdory tomu, že má pověst hloupé husy, letí chytře. Husy se střídají na špičce hejna, pomáhají si. Nepotřebují na to filosofické bádání jak pomáhat, ale ne hned, ale až duševně uzrají. Divoké husy žijí až 55 let a neřeší nějaké odžití karmického dluhu, že se někdy flákaly na konci hejna. Potřebují nahromadit husí sádlo na zimu, jinak jim ani karma nepomůže.
        /Pardal/
        ______________________

        To je kráááása:-))

      7. Vendo, co s příspěvkem, ve kterém vám najde Pardal tolik chyb a nesmyslů, že vlstně příspěvek nejen ničím nepřispívá, ale dokonce škodí? Je vám známo, že jak se člověk staví k jedné věci, tak se staví ke všemu? Vám je úplně šumafuk, co ze sebe sypete, hlavně, že je toho HODNĚ, viďte….:-))

      8. Pro Krbce:

        ad – Jsem rád, že končí diskuze pod článkem Přirozenost. Přirozeně mám na to názor, na článek i diskuzi, že byla nepřirozená.
        Ještě jedno, jsem rád, že jste pozval mezi nás, jakési rebely, paní Marii Š.. Její vyhodnocení právě té nepřirozeně roztříštěné diskuze pod „přirozeností“ bylo brilantní.
        ____________

        Krbče, diskuse pod článkem „Přirozenost“ zůstává zůstává otevřená. Nerozumím vašemu „jsem rád“, může vám přece být úplně jedno, kde se diskutuje. Podle vás je diskuse nepřirozená – proč? Protože se tam sešli lidé? Nepřejete jim to? Vede vás špatný rádce.
        Cítíte potřebu zdejší disutující informovat o jakési „rebelské“ frakci? To je přece vaše svobodná vůle, když tu potřebu máte, proč ne? Nikdo vám to zcela určitě závidět nebude. Jen nevím, nerozumím, proč si myslíte, že to musíme vědět a už vůbec nerozumím, vůči čemu zaujímáte „rebelský“ postoj, když si můžete dělat co chcete. Holt někdo to tak má, že bez nepřítele nedokáže žít a když ho nemá, tak si ho vymyslí.
        Přeji vám hodně slastných rebelských chvil při řešení prdíků.

  5. ad – Humor je forma obrany bezbranných a zdeptaných proti zlovůli mocných.
    __________________________

    Ale kdepak. Humor je DAR vidět věci z jejich lehčí stránky, je to schopnost povznést se nad tíhu života. Kdosi řekl, že v životě neexistuje situace, na kterou by se nedalo nahlédnout s humorem, byť černým (extrémy jsou výjimkou, potvrzující pravidlo).
    „Humor je nejdůstojnějším projevem smutku“
    /M. Kopecký/

    T.Halík v jedné ze svých promluv říká, že kdo nemá smysl pro humor, kdo neumí – není mu dáno chápat vtip, většinou nepochopí ani spirituální obsah věcí. Obojí se totiž zjevuje ve skrytosti, v podobenství, metafoře…

    Vidím to i na našem malém štěstí – když se tzv. dělá legrace, očka září a je plno smíchu. Je naprosto boží sledovat, jak štěstíčku zraje dušička, protože už dokáže tu legrácku očekávat a je zklamané, když se tak nestane. Smysl pro humor patří mezi nejdůležitější věci do výbavy na životní pouť.

  6. Tentokrát jsem si s chutí početl článek Pardála i Věry s Vysočiny.I diskuzi pod nimi. Děkuji. Sálá z nich úsilí o samostatné myšlení i nadhled.
    Ne tak z některých diskutujících. Z některých sálá snaha napadnout za každou cenu. Asi jsou to členové zájmové organizace „antibabiš“.

    1. Pane Staňku, děkuji za příspěvek k článku. Jako křesťan umíte odpouštět, mnohokrát jsem s Vámi nesouhlasil zvláště v oblasti, které říkáte vhled, asi nějaké mimosmyslové vnímání s možností předvídat budoucí děje. Sám jsem zažil živý sen, jako krátké video končící těžkým pádem. A za 3 dny se to v rodině stalo, otřes mozku a zlomená horní čelist. Přesto myslím, že podstatné je, že jiné vize, které se nenaplnily, člověk hodí za hlavu a nepamatuje si je. S tím odpouštěním jste mě inspiroval k příspěvku, který by byl na celý článek, ale zkusím to napasovat sem.
      Digitální svět a Bůh.
      Vyrazil jsem na kole za zřejmě posledního srpnového slunečného počasí daleko do neznámých pohraničních lesů. Nebojím se, že se ztratím, komáři najdou každého. Na mapy se z principu nedívám, věřím, že všechny cesty někam vedou. Kromě cesty karmy, jak jsem už jednou psal. Dostalo se mi poučení ve stylu chytré horákyně, že se ode mě dalo očekávat, že to nevím. Kam vedou cesty karmy jsem se nedozvěděl a nechybí mi to.
      V batohu na nosiči mi pípnul mobil, očekával jsem akční hlášení: Vítejte v Rakousku, ale bylo to Vítejte v zóně EU. Asi pořád ještě nejsme v té pravé zóně nebo někdo s rozhodl ušetřit jedno písmenko.
      Bory nešuměly po skalinách, ale v pěkném písčitém borůvkovém lese.
      V hlavě se mi opět usadil kus textu písně od Daniela Landy pro dceru o budoucím digitálním věku. Než jsem přišel jsem z koupelny, kde jsem zkracoval vousy, zase kus chyběl, takže to asi bude vlastní úprava.
      Zdědíš po mámě touhy, po mě obří dluh,
      z kamer na nároží bude hledět Bůh.
      Motto jak na založení nového digitálního náboženství. Digitální už máme skoro všechno, náboženství zatím ne. Nazval bych ho goddig (jako Bůh digitální), aby to vypadalo americky. Česky by se to mohlo číst gódig, aby se to odlišilo od godík, což zní jako jméno dobráckého psa.
      Hlavní myšlenka je hodně jednoduchá, dědíme vlastnosti i majetek po obou rodičích a Bůh na nás stále hledí.
      To jsem ale rozvíjet nechtěl. Při přemýšlení o těchto verších mě napadlo srovnání křesťanství a víry v karmu. Nerad bych tvořil další nové slovo karmalismus.
      Křesťanský Bůh je spravedlivý a umí odpouštět.
      Lidský mozek je tak složitý, že se sám v sobě nevyzná. Hlavně se stará o prospěch svého těla, tedy i o prospěch svůj. Kromě těla řídí i emoční a duchovní oblast, kde silně překonává zvířata. Jak se to navíc nazývá, není podstatné, třeba duše. A nemusí být nesmrtelná. Křesťanská víra učí jak žít na zemi- ctít Boha, rodiče, nehřešit, pracovat a pomáhat, starat se o rodinu.
      Po rodičích dědíme geny, je to spravedlivé z hlediska statistiky mnoha lidí. Kdo se snaží rozvíjet své tělo a ducha, zajistit hmotné potřeby a je zdráv, ten má větší šanci žít s někým, kdo má obdobné vlastnosti a cíle. Děti mají šanci získat dobré vlastnosti obou. Mají šanci, větší pravděpodobnost. Ale je tu evoluce, která tvoří výjimky, které umožňují prokličkovat změnami podmínek života. Z hlediska jednotlivce to spravedlivé být nemusí. Spravedlnost je něco, co příroda nezná. Silnější ze dvou orlích mláďat vyhodí slabší z hnízda. Silnější než všechno jsou instinkty přežití rodu.
      Křesťanský Bůh z Nového zákona odpouští a je dobrý. Bůh hodnotí nejen hříchy, ale i dobré skutky a zásluhy. Jestli je to až tak spravedlivé, že má tak rád napravené hříšníky, to nevím. Ve Starém zákonu hubí Bůh rukou svých věrných nepřátele po desetitisících.
      Karma – není spravedlivá a neodpouští. Karmou je nespravedlivě někdo zatížen, aby si duše, která přilétla na kohosi a odkudsi z astrálního světa, odžila svůj trest za provinění v předchozím životě. Karma je věčná, asi musí pracovat na směny, jinak nestíhá, lidí stále přibývá. Od roku 1999 do roku 2012 přibyla 1 miliarda lidí, kteří nemají po kom zdědit karmu. Od samého začátku řekněme v 7.stol. př. n. l., je stálý nedostatek duší, které se mohou reinkarnovat. A to je nějakého řečnění o spravedlivé odplatě za provinění. Karma neodpouští, jen trestá. Navíc hlavní myšlenka je, že trest (údajně zasloužený) si musí člověk odžít, tedy neodvratnost osudu.
      Hodně by mě zajímalo, jak se z indických jazyků (sanskrtu ?) dostalo do našeho jazyka slovo astrální. Jak to ti Indové mohli rozlišovat jako dnes. Astrální svět není hmotné povahy..

  7. Pardale,

    v poslední době často mluvíte o Vendově spiritualitě jako o kacířství, byť vy sám jste asi termín kacířství přímo nepoužil. Nelíbí se vám Vendova snaha smířit křesťanskou a východoasijskou religiozitu. Křesťané v dějinách často bojovali (i mečem) proti různým bludům a přitom si neuvědomovali, že se největší kacířství často usídlilo v jejich vlastních řadách. Mám na mysli hluboký nesoulad mezi jejich teologií a jejich jednáním.

    Pracoval jsem jako technik ve středně velké strojírenské firmě. Moje pozice obnášela jednání s pracovníky různých oddělení na horizontální úrovni – bez účasti šéfů těchto oddělení. Jinak to nešlo. Jednalo se o problémy, které musely být řešeny rychle a během jednání se ihned řešily technické detaily, aby se našlo nejefektivnější řešení. Pracovníci oddělení, s nimiž jsem jednal, považovali moje požadavky za jakousi práci navíc a tak se při jednání projevil jejich charakter. Někteří z nich mi s gustem dali „sežrat“, že když mi vyhoví, dělají mi velikou milost. Jiní, aby ukázali svou důležitost, uváděli důvody, proč „to nejde“ zrealizovat, aby po velkém zdráhání, nakonec vyhověli. Narazil jsem na pracovníka v řízení výroby, který byl zcela odlišný. Místo, aby vymýšlel překážky, hledal cesty, jak by se věc dala vyřešit. Byl vždy ochotný, zdvořilý. Jednali jsme spolu jen občas, ale vždy bylo jednání s ním příjemné. Když po roce 1989 padl režim, přineslo to i změnu vztahů mezi lidmi. Předtím nepřipadalo v úvahu, aby se někdo přiznal ke své víře. Asi proto, že by byl považován za hlupáka, který vězí ve středověku a věří pohádkám, které věda dávno vyvrátila. Když se tedy stavidla otevřela a já se dověděl, že onen člověk je věřící, vůbec mě to nepřekvapilo. Jeho život byl v souladu s jeho vírou.

    Gándhí řekl: „Jakou cenu má víra, není-li převedena v činy?“ Je zřejmé, že své jednání musíme integrovat se svým systémem víry, abychom se stali lidmi integrálními, lidmi celistvými. Touto zásadou se však – bez ohledu na své náboženství – příliš často neřídíme.

    1. Pavle v. ….nesoulad mezi teologií (obecně každou teorií) a jednáním je součástí života, skoro pořád je otázka – už mám od teorie (od vzorného chování) ucuknout a trochu to zašmodrchat hned nebo až za chvíli, abych přežil .
      Sám nevěřím všemu, co je v Bibli (prvotní hřích, věčná duše v nebi nebo plameny pekelné), nejsem prostě teoretik, abych se zamýšlel pořád jak konat a skoro nekonal.
      Teoretici karmy tvrdí, že je to spravedlivá odplata za špatné skutky kohosi. Není spravedlivá, z hlediska člověka zatíženého tou údajnou karmou od narození určitě ne. Astrální (nehmotný ) svět, astrální duše – to jsou prázdné pojmy, které se někomu hodí k zakrytí toho, co se chápat nedá. Nikdo neví, co bude po smrti. A potřebujeme to vědět?
      To čím člověk převyšuje ostatní živočichy skončí smrtí a rozkladem mozku.
      Napsal jste :“Gándhí řekl: „Jakou cenu má víra, není-li převedena v činy?“
      To je v přímém rozporu s odevzdání se osudu, čemuž se tady říká odžití (protrpění) karmického dluhu. Vyrovnání nezaslouženě seslaného dluhu, ne vytvořit něco hodnotného navíc pro sebe a pro své blízké.
      Karma je jak státní rozpočet, děravý pytel dluhů. Žádná naděje za života člověka odčinit přestupek, hřích, špatné jednání. Žádná spravedlivá odměna na zemi, jen kdesi v astrálním světě třeba za několik generací odžitý karmický dluh a věčná astrální duše. Jak už jsem psal mnohokrát, karma se nemůže spravedlivě dědit, protože v posledních desetiletích po každých 12 až 16 let přibude navíc 1 miliarda lidí.
      Křesťanství projevuje snahu napravit prohřešek, chybu, věřit v odpuštění od lidí na zemi a snad pak od Boha v nebesích.
      Venda na základní otázky kolem karmy odpovědi nemá, takže psal recykláty.
      Nerad bych se dostal do podobné pozice, své názory jsem už řekl dost jasně a snad je nebudu pořád opakovat.

      1. Pardale, Vy plácáte vše dohromady, bez jakékoliv znalosti souvislostí a bez uvědomění si vývoje člověka tady na Zemi, vývoje jeho kultur a poznání. Typický Váš nechutný dort ve stylu pečení dortu pejskem a kočičkou. Hlavně že Vám chutná.

        Kdybych měl okopírovat všechny Vaše otázky a zpochybnění karmy a to, co jsme si k tomu psali, tak to bude na takových 60 až 80 stran formátu A4.

        Za všechny Vaše přiznané nesmysly, pod které teď píšu jen jeden – „karma se nemůže spravedlivě dědit“.

        Vy si opravdu myslíte, že Váš syn nebo dcera zdědí Vaši karmu, ať již jste spravedlivý či nespravedlivý a nebo to dědění je i mezi sousedy.

        Zkuste se k tomu vyjádřit, prosím.

      2. Vendo, konzistentně tvrdím opakovaně, podstatné věci i naposledy tady nahoře v příspěvku na něj jakoby odpovídáte:
        1) Karma neexistuje, čili se ani nemůžete dědit (přenášet odkudsi z astrálního světa na kohosi na zemi). Spravedlivě už vůbec ne, když karma mže usednout na kohosi právě narozeného, který s minulými prohřešky do něj karmicky vložené duše neměl nic společného.
        2) Přenášení věčné astrální duše na každého je nemožné, , každých 12 až 16 let v posledních desetiletích přibývá 1 miliarda lidí, takže jsou nutně bez karmy.
        3) Děti (a moje vůbec) a své karmovize do toho netahejte. Kdybyste si alespoň přečetl, co píšu o dědičnosti, to je dědičnosti z hlediska genetiky, kterou nikdo nemá šanci popírat. A věřím, že ji chápete i Vy.
        Aby mi z toho, co píšete, nezačaly vstávat vlasy na hlavě, tak asi začnu zase cvičit stoj na hlavě (šíršasána).
        Doporučuji Vám totéž, protože Google na heslo šíršasána, vyhodí jako první kus mého článku
        pardalnet.wz.cz
        „Pak provedla vzorný stoj na hlavě (šíršasána), kdy se její pozoruhodné vnady vystavené obrácenému působení gravitace staly ještě pozoruhodnější.“
        Je to samozřejmě špatně, jak jinak, moje chyba, má být
        Stoj na hlavě (Širšásana).
        Vendo, díky, opravdu mi chutná všechno, včetně dortů, teď zrovna zbytek cuketové cmundy. A netloustnu, takže, jak tu přesvědčujete asi ve 100 článcích, astrál mi seslal v tomto směru z hlediska stravy dobrou karmu.

      3. Tak astrál Vám seslal z hlediska karmy dobrou stravu……hmm .
        Že ho pozdravuji. Pardale, již mnohokráte jsme Vám po různě dlouhých diskuzích na téma duše, karma, reinkarnace napsal, že z mé strany dost. A teď již napořád.

        Hloupostí a ryzím nepochopením je např. Vaše : „Přenášení věčné astrální duše na každého je nemožné, , každých 12 až 16 let v posledních desetiletích přibývá 1 miliarda lidí, takže jsou nutně bez karmy.“

        Ale dost.

        mějte se hezky

      4. Vendo, jak se ta Vaše karma přenáší nemáte ani tuchy, čili nemáte ani čím mlžit. Takže mé názory na Vaše karmovize jsou : „Hloupostí a ryzím nepochopením“ a konec diskuze.
        Já Vám nezakazuji diskutovat pod mými články a příspěvky. Váš problém je, že nemáte argumenty a to, co vydáváte za pravdu Vás hezky odkope.

  8. Pro Pavla:

    ad – Nelíbí se vám Vendova snaha smířit křesťanskou a východoasijskou religiozitu.
    _________________________

    Pavle, můžete prosím vás vysvětlit, jak a v čem vidíte smíření křesťanské a východoasijské religiosity? Jak chcete sloučit či „smířit“ křesťanskou spásu a milosrdenství s východoasijskou karmou?
    Mimochodem – ty dvě religiosity spolu nijak nesoupeří, existují pěkně vedle sebe, není potřeba jim do toho kecat a pokoušet se je „smiřovat“.

    ps – výraz „nelíbí“ je podle mě nepřesný, spíš bych řekla, že Vendova snaha je směšná.

  9. Kdysi se křesťané různých denominací do krve přeli o různé teologické otázky. Dnes se většina z nich smířila v ekumenickém hnutí. Bývalé spory se dnes jeví jako malichernosti. Co malicherné není, je skutečnost, že tyto spory nesmírně poškodily křesťanskou myšlenku. Řada lidí dnes vidí křesťany jako hádavé a neústupné lidi. Tedy přesně opačně, než jaké je chtěl mít Ježíš.

    Já na reinkarnaci nevěřím, ale ve vašem sporu s Vendou je to nejméně důležitá věc. Je tady něco mnohem důležitějšího, co nás všechny spojuje. Vy i Venda věříte, že nelze spáchat dokonalý zločin. Že i kdyby pachatel své špinavé peníze stokrát přestěhoval mezi daňovými ráji, stále je tu Někdo, před nímž se to utajit nedá a jednou to vyjde najevo. Vy i Venda víte, že když pomůžete trpícímu, aniž byste to vytrubovali do světa, stále je tu Někdo, kdo to ocení. Jedině u Věry si nejsem jist, že se s těmito závěry ztotožňuje.

    „Jak chcete, aby druzí jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi (Lk 6,31).“ Všiml jsem si, že Venda se vám dvěma snažil projevit úctu, jednal s vámi zdvořile, neurážel vás, pokud nebyl vyprovokován a nezesměšňoval vás. To je pro mě mnohem cennější, než to, že se neshodneme v nějakých teologických otázkách.

    1. Pavle, církev se mění jako se mění všechno a změny nejsou bez rozepří. Nejsme v době husitské, aby se válčilo kvůli přijímání pod obojí a bojovalo proti prodávání odpustků okovaným cepem. Před asi tak 60 lety kněz v kostele mluvil většinu latinsky : In nomine Patris, Filii, et Spiritus Sancti atd.
      Mluvil jsem několikrát soukromě v době, kdy se svépomocí opravovaly kostelní střechy, s farářem, který pracoval taky. Zjednoduším to, řekl, že nejvíc škodí křesťanství to, že lidé jsou po generace vykořeněni z křesťanské výchovy v rodině. Při obtížích se nechají se vtáhnout do východních nebo nových náboženství, kde si vybírají, jaký Pán Bůh a co se jim hodí. A mají z toho v hlavě zmatek.
      Venda se chová zdvořile a s úctou, když už na to nemá, a když se mu to hodí ke zlepšení diskuzního obrazu svého. Jinak má opakovaně hlavní odpovědi : neumíte číst, nechápete text, nejste schopen mu porozumět, doporučuje mi pod jeho články nediskutovat, že na to nemám. Takže nic moc úcta.
      Jak má rád tu karmu se spravedlivou odplatou, tak ji občas dostane.
      „Satira (z lat. (lanx) satura – všehochuť) je označení pro umělecký, zejména literární žánr využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů.“
      „Ironie (řec. eironeia, zastírání, předstíraná nevědomost) je literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často humorný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného než skutečně míní: může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak.“
      „Smysl pro humor je právě ta schopnost tvůrčího vidění a zejména popisu skutečnosti, který pobaví.“
      Viz Hašek, Havlíček Borovský. Měli se asi nad sebou zamyslet a ne psát celé knihy.
      Můj názor: zesměšnit lze hlavně toho, kdo se zesměšňuje sám. Prostě nejsem ČT televizní noviny sledované jakousi komisí, aby TV informovala vyváženě.

      1. Pardale,

        když si z někoho utahujete, může to vám připadat legrační, ale rozhodující je, zda to jako legrační vidí ten postižený. Ostatně, všimněte si, že vtipálkové si nedovolí na každého, že lidem, které mají vyšší postavení, dají pokoj. Karel Havlíček však postupoval přesně opačně, proto zaslouží obdiv.

        Venda zde mnohokrát mluvil o odplatě za špatné, ale i dobré činy. Také Ježíš však mluvil o odplatě – v evangeliích najdete spoustu poznámek na toto téma. Je tam řeč také o milosti Boží, kdy Bůh zapomene na zlý čin, když viník toho činu upřímně lituje. Lítostí se rozumí náprava zlého činu (odškodnění poškozeného). Bůh není policajt číhající na každý chybný krok, jak byl možná líčen ve středověku, ale není ani hodný strejda, který si nechá šlapat po hlavě. Neodpustí všem, zejména lidem, kteří o odpuštění vůbec nestojí. Jako příklad bych uvedl Stalina – neumím si představit, že by se takový člověk obrátil (mohu se však mýlit). Nebo Miloše Zemana – bylo mu soudem dokázáno, že lhal a přesto od své lži neustoupil. Někteří lidé jsou vybaveni gigantickou pýchou, která jim obrácení nedovolí.

        Píšete, že farář vás varoval před východním náboženstvím. Pan farář by si měl hlavně zamést před vlastním prahem. Je do veliké míry chybou církve, že své náboženství lidem zprotivila. Jednak svou hašteřivostí, jak jsem o tom psal minule. Ale také pro dnešního člověka nesrozumitelným projevem. Výjimku tvoří lidé jako Tomáš Halík, Marek Vácha nebo Ladislav Heryán (Exotem na této zemi). Ti nejsou mezi kněžími sázejícími na lidovou zbožnost oblíbeni. A je skutečností, že křesťanská výchova v rodině, o níž píšete, byla právě na tuto lidovou neboli formální zbožnost zaměřena. Nazval bych ji zbožností nedělního dopoledne. Zeptám se vás otázkou: Setkal jste se někde s věřícími chlapy, kteří by diskutovali v hospodě nad otázkou, jak se zachovat, když jim učitel vyhrožuje, že se dítě nedostane na školy, pokud bude přihlášeno do náboženství?

        Pardale, u vás, ale zejména u Věry mám pocit, že jsme jakoby naladěni každý na jinou vlnu. Když něco napíšu, mám pocit, že moje myšlenka nebyla vůbec pochopena. Možná je mojí chybou, že se neumím vyjadřovat srozumitelněji …

      2. Pavle, naše diskuze je na odpis.
        Píšete :“Zeptám se vás otázkou: Setkal jste se někde s věřícími chlapy, kteří by diskutovali v hospodě nad otázkou, jak se zachovat, když jim učitel vyhrožuje, že se dítě nedostane na školy, pokud bude přihlášeno do náboženství?“
        Pamatuji soudruha, který párkrát u nás doma v selské kuchyni během poledne říkal mámě , která přilítla z pole a vařila zády k němu oběd, že když nevstoupí do JZD, tak se děti nedostanou na školy. Soudruh u toho kouřil a táta šel radši na dvůr. Dostali jsme se na VŠ všichni, bratr musel napřed na rok na učňák. Na ZŠ jsme chodili na náboženství dva, nikdo nám nevyhrožoval. Třídní učitelka byl dcera místního velkého komunisty, měla mě ráda a do posudku mi nedala špatného nic.
        Farář, který svým postojem a činy spojil místní a přispěl návratu k víře, nemůže za chyby církve minulosti.
        Nějak nemůžu natrefit na něco, co by z vašich textů bylo povznášející, chyb kolem vidíte až moc.

      3. ad – Pardale, u vás, ale zejména u Věry mám pocit, že jsme jakoby naladěni každý na jinou vlnu. Když něco napíšu, mám pocit, že moje myšlenka nebyla vůbec pochopena. Možná je mojí chybou, že se neumím vyjadřovat srozumitelněji …
        __________________

        Jedna rada pro vás zadarmo: možná je vaší chybou, že dělíte lidi na věřící a nevěřící. Věřící = ti hodní, nevěřící = co za všechno můžou. Dáváte do souvislosti věci, které spolu nesouvisí.

        Zkuste trochu sebereflexe, pomůžu vám: když jsem uzavřela diskusi pod poněkud kontroverzním tématem „O ničem“, pánové u Václava spustili dosti odpornou žlučovitou reakci. Ohradila jsem se a vaše odpověď byla tato:
        „Věro, nikdo vás nekamenoval. Pokud se objevila zášť a zloba (urážky), pak jen u vašeho zbožňovatele Honzy.“
        Z toho vyplývá, že projevená zášť vůči mě vám vlastně nevadí, dokonce jste tomu byl rád.

        Lidé jsou dobří i zlí, a i věřícím se přihodí, že se – světe div se! – nezachovají správně. Možná, když si trochu srovnáte optiku, budou vám lidi lépe rozumět a především – vy budete lépe rozumět jim.

      4. Můj nejstarší bráška se kvůli špatnému posudku z obce nedostal ani na střední školu. Místo něj se dostal syn místního velkého komunisty s horšími známkami. Bratr onemocněl a v 36 letech umřel. Kdyby nemusel dělat fyzicky vyčerpávající práci, možná by žil déle. To však je mimo téma. Tématem byla výchova k formální zbožnosti, jak ji praktikovali kněží a rodiče. Důsledkem byl pohodlný život ve lži. Lidé učili své děti, že doma musí mluvit pravdu a ve škole lhát. Byla to schizofrenie – prostě fialový hnus. A církev se tvářila jako že nic. Někteří kněží se dokonce pokoušeli smířit Marxův ateismus s vírou v Boha. Ať dělám, co dělám, nic povznášejícího v tom nevidím.

        Když se dnes bude někdo hlásit k nacismu, budou na něj lidé pohlížet tak, že je stejný jako nacisté, kteří vyvolali druhou světovou válku. Sotva mu někdo uvěří, že on to myslí dobře a že za to, co dělali ti bývalí nacisté, nemůže. Když se tedy přihlásíte k nějakému učení, spočine na vás i ta tíha chyb či zločinů, které vykonali ti, co se k tomu učení hlásili. To platí i pro církev. Co s tím? Je nutné všechny ty zločiny veřejně přiznat a demonstrovat tak, že je církev již nikdy nechce opakovat. Mluvil váš pan farář někdy o hlubokých vinách, které na církvi spočívají?

        Vám se zdají moje příspěvky málo povznášející. Sorry. Nikoho však neurážím, nezesměšňuji, neponižuji.

      5. —>Pavel v., píšete :“ Nikoho však neurážím, nezesměšňuji, neponižuji.“
        No to je dobře.
        Ještě že se svým smyslem pro humor nejste filmový kritik nebo nějaký kulturní soudruh, co ven pustil film Na samotě u lesa.
        Nejlacinější zedník v kraji sedí ožralý na vozíku. „Pane Lorenc, uvezu to ?“ – „Ne, dvě uber“. A ubere dvě tvárnice.
        Jasně to uráží, zesměšňuje a ponižuje zedníky, lidi na vozíku, lidi se jménem Lorenc, chalupáře, vesničany i Pražáky a svépomocné stavebníky.
        Když od rána za celý den odvezete 200 koleček plných betonu od míchačky k vrátku a dál po prknech při betonování stropu stavby, tak hláška: Dvě (lopaty) uber, docela utkví v hlavě.
        Takže jak píšete i přes hluboké rány, za které se komunisti nikdy pořádně neomluvili a nedemonstrovali, že se to už nebude opakovat, tak i v té době dokázali dobří lidé vytvořit skvělé věci. Velkou osobností byl v roce 1989 kardinál Tomášek. Nesypal si popel na hlavu za prohřešky církve, ani nezatracoval ohněm pekelným ty , kdo napomáhali komunistům. Ukazoval cestu smíření a návratu k  hodnotám, které církev staletí vytvářela.
        Papež František se omluvil za přestupky kněží, možná i za vyvraždění Jeruzaléma křižáky. Setkal jsem se s více faráři, ani jeden nepovažoval restituci církevního majetku za dobrou věc pro církev, uškodilo jí to nyní a v budoucnu bude ještě hůř.
        Farář není politik (Halík nebo Hermann se jimi prakticky stali a nic moc), ale může být dobrý psycholog, který umí povzbudit. Třeba vyprávěním při společném obědě na faře během práci na kostele. Utkvěla mi historka z pohřbu zasloužilého bratra Sokola, kdy jiný bratr Sokol řekl: “ Měli jsme tě rádi a buď zdráv“.
        Přeji Vám, abyste se vymanil z temného negativního světa minulosti, která tak ublížila mnohým. Buďte zdráv ve smyslu dopředu příznivě naladěné mysli. Je to pomoc a dar, které je třeba umět přijmout.
        Ať se budete trápit nebo ne, zítra ráno slunce vyjde zas.

      6. Mezi věřícími a nevěřícími jsou rozdíly. Lidé, kteří věří v Boha, vědí, že dokonalý zločin nelze spáchat, nevěřící si myslí, že to možné je. To pochopitelně neznamená, že věřící vždy jedná správně a nevěřící nikoliv. Ke spáchání zločinu vede řada okolností. A jedna z nich je právě naděje na spáchání dokonalého zločinu. Nevěřící má tedy ke zločinu poněkud snadnější cestu.

        Věro, Honzovy sprostoty a urážky nebyly určeny vám. Vám naopak pochleboval.

      7. ad – Ke spáchání zločinu vede řada okolností. A jedna z nich je právě naděje na spáchání dokonalého zločinu. Nevěřící má tedy ke zločinu poněkud snadnější cestu.
        ____________

        Pavle, většina zločinců věří v dokonalý zločin a doufá, že zrovna on tu kliku bude mít, a je úplně jedno, jestli je vrahoun věřící nebo nevěřící.
        Ach, pardon, věřící přece nevraždí, protože kdyby ano, tak to není ten PRAVÝ věřící….:-))))))))))

        ad – Věro, Honzovy sprostoty a urážky nebyly určeny vám. Vám naopak pochleboval
        ___________

        Ale já mluvím o tom, že když napsal sprostý a urážlivý komentář „nějaký“ Luboš Věře z Vysočiny, tak vám to nevadilo, dokonce vás to i potěšilo, že?
        Nejde mi o nějakého Luboše, ale o vás, o Pavla. Ono to s tím svatouškovstvím nebude tak horké, viďte. Občas se nějaký ten hříšek přihodí.

      8. ad – Bratr onemocněl a v 36 letech umřel. Kdyby nemusel dělat fyzicky vyčerpávající práci, možná by žil déle.
        ____________

        Možná v tomhle příběhu je klíč k vašemu vnímání reality. Neustále se vracíte do hořké minulosti, nedokážete se s bratrovou smrtí srovnat.

      9. Jsem také bývalý svépomocný stavebník a film Na samotě u lesa jsem vždy miloval. Mně nejvíce utkvěla věta: „Dědečka máme rádi, ale překáží nám.“

        Z negativního světa minulosti jsem se po takzvaném „plyšáku“ zcela vymanil. Jenže on se nám v podobě Miloše Zemana, Babiše, Falmera, Okamury, Klause a Pullmana vrací zpět. Mám stejný pocit, jako v době takzvané „normalizace“.

        Přejete mi pozitivně naladěnou mysl a zdraví. Díky. Dovolte, abych vám popřál totéž – hlavně vůči Vendovi.

      10. ad – Mně nejvíce utkvěla věta: „Dědečka máme rádi, ale překáží nám.“
        ____________

        Pavle, proč si nejvíc pamatujete jen to, co navozuje negativní energii v mysli?
        Co takhle změnit software? To chcete zemřít takhle zapšklý?

      11. Věro, velice se mýlíte. Vyjádření té holčičky je velmi půvabné, protože je upřímné. Rozhodně není negativní. Film přeci končí tím, že díky dětem je děda Komárek „adoptován“, ač si to paní domu nepřála. Překrásné (pro ty, co nenávidí uprchlíky, nepochopitelné).

      12. ad – Překrásné (pro ty, co nenávidí uprchlíky, nepochopitelné).
        __________________

        Pavle, proč vám „adoptovaný“ děda Komárek na první dobrou asociuje nenáviděné uprchlíky?

      13. –>Pavel v. :“Překrásné (pro ty, co nenávidí uprchlíky, nepochopitelné).“
        To jste trochu přehnal. Překrásný závěr filmu může chápat každý.
        Takže uprchlíky řešte někdy jindy, hlavně až budete mít nějakého usazeného blízko nebo ho vezmete domů. Nechtít a nenávidět není to samé.
        Změnil se k lepšímu i samorost děda Komárek. Pěkný tříbarevný pes dříve uvázaný na řetězu je volný a radostně běží přivítat Pražáky.

    2. Pavle, tzv. dokonalý zločin je termínus technikus a spáchat samozřejmě lze, v historii kriminalistiky jich najdete xy. Nevím tedy, jak jste na to přišel, ale já věřím, že lze spáchat dokonalý zločin.

      Prosím – neřešte Pardala, Vendu a Věru, řešte sebe.
      Například to, proč jste ode mě požadoval omluvu za něco, co se vlastě – jak jste později sám napsal – vůbec nestalo.

    3. ad – Je tady něco mnohem důležitějšího, co nás všechny spojuje.
      _______________________

      Pavle, podléháte romantickým frázím. Co Bůh rozdělil, člověk nespojuj. Nevím jak vy, ale já rozhodně s Vendou, Aloisem, Lubošem a podobnými individui být spojovaná nechci. A věřím, že oni se mnou taky ne. Nemá smysl si hrát na mateřskou školku, kde se VŠICHNI hezky vezmeme za ručičku a budeme se točit dokolečka.

    4. Rozesmál jste mne. Fakt.
      Tedy …pokud nebyl vyprovokován…. – což nemyslí na svou karmu, karmičku?

    5. Mimochodem, Pavle – to, jak se o mě vyjadřuje Vendův „kamarád“ Luboš – to vám nevadí a to vám přijde OK? Podotýkám, že jeho ataky jsou naprosto bezdůvodné, nikdy jsem s tou osobou neměla co do činění. A ještě jednou podotýkám – Vendu to těší.

      1. Můžete dát odkaz na alespoň datum, ve kterém se Luboš o Vás vyjádřil?
        Děkuji

        Václav Žáček

      2. „Nějaký“ Vendo, máte na mysli příspěvek od „nějakého“ Luboše? To si, prosím, dohledejte sám, nerada pracuji za lenochy. Kromě toho – to se týká „nějakého“ Pavla a jeho vkusu. Taky je hezké, že vás přišla podpořit „nějaká“ paní Marie, už jsem si dělala starost, že jste tu sám, jako „nějaký“ kůl v plotě.

        zdraví vás „nějaká“ Věra z „nějaké“ Vysočiny.

  10. → Z negativního světa minulosti jsem se po takzvaném „plyšáku“ zcela vymanil.

    ___________________Hmm…

    „Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností.“ — Bertrand Russell

  11. → Ala jak víte, existuje mnoho pravd, mnoho cest.

    Krbec, Krbec, odhlédnuli od tý slovní sračky „jak víte“, nedá mi, abych se nezeptal, kdepak takovýhle – existuje mnoho pravd, mnoho cest – kraviny učej? V který léčebně?

    ps: se slovíčkem EXISTENCE, bych byl převelice opatrný. Mávat s ním jako s fanglí, jako s všeobjímajícím slovním hovnem a frází, no nevím, nevím.
    Kýč má tisíce podob, Krbec, víte?

  12. → existuje mnoho pravd, mnoho cest

    Krbec, vyznavateli existence mnoha pravd, mnoha cest, kolikpak je jedna plus jedna?

    Napiš, Krbec. Další z mých otázek, bude znít, jak voňej fialky?
    Už teď se těším na odpověď, notabene za situace a proklamace: existuje mnoho pravd, mnoho cest – :-)

    ps: sorry Krbec, ale šláp sis jen do svýho vlastního hovna. Neočekávám vděk, nepotřebuju to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference