Inspiroval mě pan MVDr. Staněk, který v posledním „Kožíškovi“ píše, jak se parta léčitelů snažila o zázrak. Spočíval v tom, že léčitelé spojí své síly a někoho uzdraví. Ten nemocný nehledal uzdravovatele, ale opačně, pánové v honbě za zázrakem hledali nemocného. Chtěli si to zkusit. Tvůrce, náš Bůh však ví, proč „dal“ někomu právě takovou nemoc /viz. ta deformace u mladého pacienta/.
Zázrak se nekonal. A pan Staněk pochopil, proč to tak nejde.
Ale nejsem pesimista. Kolem nás lidí se zázraky dějí neustále, Bůh je rozsévá plnými hrstmi:
- Není snad každá hodina světla a tmy zázrakem?
- Není to zázrak, že má každý člověk jinou tvář?
- Není snad zázrak to, že každé dítě, ať se narodí kdekoliv na světě, v kterémkoliv národě, jakékoliv víry nebo barvy pleti, užívá stejné první slovo – máma?
- Není snad zázrak, že vidíme barvy duhy?
- Věda a technologie se nemohou vyrovnat žádnému z těchto zázraků. Věda může vzít člověka na Měsíc, ale nemůže Měsíc vytvořit. Nemůže stvořit nové Slunce. Věda může zvířata klonovat, ale originál nikdy nevytvoří. Zázraky se dějí jen skrze naši víru. Kde není víra, tam nemůže být zázraků, kde je víra, můžeme vidět zázraky ve všem kolem nás.
Víra a Pravda jsou stejnou věcí – u Boha je to Pravda, u nás Víra.
Václav Žáček /Venda/
S úctou k učení Sant Mat a k učení Mistrů o duši.
Poslední články autora:
