Na úvod. Zdejší návštěvníci stránek gnosis jsou více či méně alergičtí na popis mystického poznání. Je to, podle mne, určité dědictví z etapy jejího vývoje v potírání tzv. kacířství v učení církve, kdy až násilím byla z myšlení lidí vymýcena cesta k mystickému vhledu, který byl označen jako odchylka, ač je cestou, kdy se může člověk setkat s pravým poznáním. A to jedině a výhradně uvnitř, v lidském nitru, kde pokorný žák dojde k nevyvratitelným důkazům. V usilování na této cestě hraje významnou roli člověkem neovlivnitelné působení síly, kterou na konci zdůrazňuji výrazným písmem. Setkání s ní je zázračným pramenem samotného poznání. Setkání s ní však stanovuje mnohé podmínky, které světský člověk, zaujatý sám sebou, svým já a svoji rolí v pomíjivém životě, neakceptuje. Ale k mému vyznání.
Pohyb a existence jsou slova podmíněně stejného významu a mají platnost ve vesmíru jako celku. Oproti tomu člověkem stvořené cokoliv, jakýkoliv systém, nevyjadřuje pohyb stálý, věčný či nějak věčně setrvačný. Stvoření je ale naopak i přes svoji rozmanitost ve stavu neustálého pohybu, proudění a stálé proměnlivosti. Ve stvoření nezůstává nic takové nějaké jisté; všechno se neustále mění. Vědci, pronikající více a více do podstaty hmoty, zjišťují, že síly, molekuly, atomy, a sub-atomické částice nejen že způsobují, že hmota, potažmo vesmír, je neustále ve stavu vysoce energetického kmitání, ale že tento pohyb je i základem její existence. A právě tento pohyb či vibrace uvnitř tohoto zázračného systému /v mikro i makro úrovni/ způsobují, že tyto věci hmotné podstaty se jeví jako existující.
Co by nastalo, kdyby pohyb přestal, kdyby nepůsobilo to, co dává vesmíru jeho existenci? Vesmír, stvoření, by snad jednoduše zmizelo? Jako fata morgána na poušti, jako vlnky na povrchu kalužiny? Ano! Námi vnímaný svět se jeví, ať se nám to líbí, nelíbí, jako by neměl žádné zákonité omezení. Dokonce se ani nezdá, že by aktivita jeho nejdrobnějších částic, dosahující nesmírné rychlosti v otáčkách, v oscilacích za sekundu, projevovala nějakou tendenci se zastavit. Neznám však vědce, který by „ústy“ své vědy dokázal říci, odkud tato prvotní energie, která drží vesmír při životě, pochází. Ano, jsou schopni v daném stupni svého poznání a s daným technickým vybavením leccos popsat, nazvat, nějak změřit, dokonce i spoutat a využít, ale nejsou schopni říci, odkud tato energie pochází anebo čím skutečně je. Na své nejzákladnější úrovni zůstává fyzikální vesmír úplnou záhadou.
Mystici však v průběhu časů říkali a říkají, že prvotní energie či vibrace je to Slovo samotné. Je to ta Boží Síla, ze které se rodí všechny věci, která udržuje nám známý život, která vytváří základní pořádek a organizaci nejen ve hmotném vesmíru, ale i ve vyšších regionech – v celém hierarchického uspořádání stvoření. A tou je Slovo, jako hlavní Tvořívá Síla Boha. Je Jeho emanací, tvořivým vyzařováním a jí bylo vše stvořeno a v jeho působení je i vše udržováno. Takto pojaté Slovo s jedinečným významem, byť s jiným pojmenováním v rozličných kulturách, je věčnou součástí Pravdy. Pozorný čtenář by si mohl povšimnout, že mi nyní, ale již i v minulém článku, chybí jedno pojmenování, důležité pojetí, které však samo o sobě, bez vytvořených rozumových schopností daných člověku a vazeb k němu, jeho mysli a duši, má menší význam. Které to je…?
Jestliže jsem v mém předchozím článku (zde) někoho popudil svým nadšením pro pojmenování Slova, a to i s mnoha gramatickými chybami při psaní velkých písmen, mohu říci, že v tom byl jen ten záměr mého vyjádření pokorné úcty.
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
