Již na samém počátku mého psaní článků zde, v části webu Gnosis „Hledání Světla“, jsem považoval za nutné upozornit, podle svého poznání, na existenci fenoménu dobra a zla v nás, v lidech. Opět až dole pod článkem najdete odkazy na mé dva dřívější ryze amatérské pokusy něco v tomto závažném tématu zdejším čtenářům sdělit. Jsou již více jak pět let staré, a tak i proto si myslím, že nastal čas je doplnit. Pokusím se znovu hledat v působení negativní síly /má mnoho jmen – viz. dále/ a existenci jejího věrného sluhy, hříchu.
Hřích a Satan. Obé spolu velmi úzce souvisí a snad se čtenář dostane až k vysvětlení, které může pomoci k pochopení tohoto spojení. Je velkým hlavolamem a také dosti značným paradoxem, jak Bůh, o kterém se říká, že je naplněním lásky, že je milostivý, že je to blaženost a sám mír, vytvořil stvoření, kde je mezi lidmi tolik nenávisti, sobeckosti, nesouladů, úkladů a utrpení. Šlo by to jednoduše vysvětlit tak, že v tomto světě proti sobě stojí neslučitelné polarity; láska a nenávist, radost a smutek, spokojenost a nespokojenost, laskavost a zlá vůle, hlad a nasycenost, bohatství a chudoba, mír a válka, vůně a zápach, zdraví a nemoc…? Dokonce i živočišné druhy, které jsou nedílnou součástí celé říše stvoření, žijí neustále ve strachu, kdy se stanou potravou pro ty silnější. Jeden tvor se zmocňuje druhého a je tam jeden cíl – sníst nebo být sněden. Život má svoji jedinečnou cenu pro každé stvoření a smrt, ta se dá potkat tak velmi lehce.
Nad říší zvířat stojí člověk. Velmi zanedbatelné procento úmrtí lidí má příčinu být sežrán – zabit predátorem. Ale sám sobě a též i jiným člověk škodí, a to velmi často a také velmi sofistikovaně. To je zcela běžné – viz. stovky zpráv a informací denně křičících z médií, kde faktor vědomé vůle životu škodit, či ho zničit, hraje důležitou roli. Nutné dodat, že se za tím většinou skrývá touha po moci, po uznání a bohatství… atd. I ti nejbohatší lidé, žijící v nesmírném blahobytu a zdánlivém bezpečí, se ale mohou obávat, a obávají se, že o své bohatství přijdou, revolucí, požárem, záplavami a nebo přijde zloděj či daňový úředník. Slavní lidé dělají vše proto, aby jejich popularita neklesala, jsou na ni velmi závislí. A mladí a krásní, kteří dnes nabízejí své tělo a tvář do reklam, ti nenávidí zatím jen vrásky a šediny. A oproti tomu chudobný člověk? Obává se často a s hrůzou dalšího dne, co vůbec bude jíst, kde bude spát, jak zabezpečí tím nejzákladnějším svoji rodinu, zda nepřijde nemoc a s ní další trápení.
Základní otázka zůstává – proč Bůh stvořil toto stvoření, kde ani štěstí, ani utrpení nevykazují žádný vztah k dokonalé lásce, která, jak se často říká a píše, tvoří Jeho absolutní podstatu. Vědec, matematik, fyzik, chemik… či další, i ti by si mohli položit obdobnou otázku. U vědců však není vzorec pro míru této lásky, žádné jednotky či míry, které jsou nutné pro poměření množství, tvaru, velikosti či vlastností. Tedy zdá se snad, že Bůh zcela selhal v tom, aby se s dušemi obývajícími tento svět podělil o své nejlepší vlastnosti? Jestliže je Bůh Největším Pánem, je tedy absolutně zodpovědný za všechno, co se děje v Jeho stvoření? A jak je ve všem a jak je prvotním hybatelem všech věcí, dějů a procesů od počátku, mohlo by se říci – napsat, že je i stvořitelem utrpení, bídy či nenávisti. Proč ne? Jak by totiž On nebyl tím stvořitelem této negativity, mohl by být tím Nejvyšším? Jak tomu všemu rozumět?
Přečetl jsem mnoho knih a časem se v nich dokázal i orientovat. Tu více, tu méně. Jedno v nich hraje svoji obrovskou důležitost, která potěší ty, kteří spolu se mnou věří v Nejvyššího Pána, v Boha Lásky, Jednoty a Harmonie. Stvoření je uspořádané v rozsáhlých hierarchiích, kde všechny její úrovně a substance čerpají jedinečnou sílu z tohoto Největšího Pána, ale zároveň se však, v rámci svých přidělených regionů, chovají zcela autonomně. Pro pochopení jsou důležité tyto myšlenky: Tak, jako každý jeden člověk zde, v našem stvoření koná, jakoby měl zcela svobodnou vůli a požíval vlastní nezávislou identitu, tak současně jsou však všichni lidé a všechny projevy života univerzálními silami a zákony přírody svázáni v jeden jediný celek. A tak i vládcové všech regionů a hierarchií v tomto uspořádání stvoření konají v rámci vůle Nejvyššího Pána, ale se zdánlivou nezávislostí. Naším rozumem však chápeme /často stěží/ dění v té nejnižší části stvoření. Směrem vzhůru se pravé podstaty a zákonitosti otevírají k poznání jen nemnohým lidským duším.
Satan! Jeden z těchto nižších vládců požívající sil Pána, je tím, který lidský život, člověka /a nejen jeho/, ovlivňuje nejvíce. Již v mnoha článcích a v diskuzi jsem se na něj odvolával jako na Negativní Sílu, což je v pojetí logiky, v polaritě světa, zřejmý opak síly pozitivní. Lze na něj najít modernější pojmenování v naukách o duši, které zní Univerzální Mysl a další, ale to bych odbočoval jinam, do jiných, značně vzdálených věků a kultur. Mimo zmíněného Satana má ve známé Bibli mnohé pojmenování, jakým je Belzebub, Ďábel, Kníže světa, Kníže ďáblů, Nepřítel, Zloduch, Zlý, Kníže temnot, Had… Pokud je pravdivý záznam evangelií, tak v podobenství o rozsévači se například o něm Ježíš Kristus v Markově evangeliu vyjadřuje jako o Satanovi, v Matoušovi hovoří o Tom Zlém a evangelista Lukáš má pro něj ve stejné souvislosti jméno Ďábel.
Mým záměrem napsat článek s tímto názvem má za cíl zdůraznit, že Negativní Síla, ať je pojmenována jakkoliv, existuje. Jejím hlavním nástrojem v lidských bytostech je mysl. Ta může svým smyslným konáním vytvářet HŘÍCH, jako konání s výsledkem, který se neslučuje s atributy Lásky, Jednoty a Harmonie. Role lidské duše, té, která je podstatou života, která čerpá Sílu z Ducha a která má Boha milovat, se tak dostává do područí špatného a hříšného konání. Hřích jako příčina je pak tou setbou, která vyvolává u člověka následek v podobě špatné sklizně. Co zaseješ, to sklidíš.
Možná si někdo uvědomuje z dosud napsaného až nepochopitelný paradox, že Negativní Síla koná v rámci Božské vůle. Vysvětlení by mohlo spočívat v tom, že úkolem této Síly je plnit zadání Boha; ten Satanovi přikázal, aby udržoval celkovou rovnováhu ve stvoření, držel duše svázané (čím?) ve svém nižším panství a bránil jim v (předčasném) úniku a též i v návratu k Němu. (Některým duším je již známo tajemství, ví, jaký živý chléb mají jíst, ví o poznání pravdy, která je učiní svobodnými…)
Na úrovni lidí se do sféry nástrojů „Toho Zlého“ zahrnuje paměť, intelekt, emoce, myšlenky, předvídavost, rozlišování, intuice a další mentální vlastnosti, energie a sklony. To celé zahrnuje lidské slabosti i silné stránky. A vše, co považujeme za lidské, je vyjádřené prostřednictvím těla a jeho různých smyslových a pohybových funkcí. Tělo je tak ve skutečnosti venkovním vyjádřením, anebo manifestací mentálních schopností a vlastností. A to vše, a to je velmi důležité, je součástí Satanova systému, kterým tu On nad námi vládne. Kdo by neznal rčení, že někomu byla vnuknuta zlá myšlenka, že podlehla svodům svého chtíče, že neodolali pokušení…; ano, takto to nabízí lidská mysl, agent Negativní Síly! Člověk pak buď odolá a nebo podlehne. A pak koná v hříchu.
Je neskonale složité pochopit, jak Ďábel může konat v rámci božské vůle??? Trocha vědy z „Vědy o duši“ nemusí pro ujasnění uškodit. Představuji si Negativní Sílu jako absolutně supervýkonný, ultralogický megapočítač, fungující v celém stvoření. Řídí se jediným svrchovaným zákonem, který funguje v „jeho“ daném regionu – úrovni; kauzalitou, což je mnohorozměrný, mnohoplošný, superdynamický „zákon příčiny a následku“. Právě tak, jako film v promítacím přístroji rozděluje bílé světlo z xenonové lampy na množství barevných obrazců na plátně, i Univerzální mysl /jako jinak pojmenovaná Negativní Síla/ rozděluje Jednotu Boží tvořivé Síly na miliardy tancujících, kauzálně propojených „částí“. A tedy vše, co se stane v říši Negativní Síly /Univerzální Mysli/, se stane z nějakého „důvodu“. Za vším je vždy nějaká příčina. A jak se všechny skutky a události dějí, mají i jim zodpovídající důsledky. To je základní zákon Univerzální Mysli a zjevně působí právě ve světě hmoty, nejposlednějšího uspořádání ve stvořené hierarchii, kde je vidět, že všechny ostatní přírodní zákony, kterým člověk rozumí, tento nejvyšší princip potvrzují. Všechno, co se tu děje, má příčinu, vlastně celý komplex příčin, které jsou samy o sobě jen částmi nekonečného bludiště a složité sítě příčin a následků. A zbývá jen dodat, že nechť každý člověk dělá cokoliv, vše má svůj původ v mysli, ať již jsou myšlenky či mentální pochody jakkoliv prchavé. Ať se člověku stane cokoliv, ve větší či v menší míře to jeho mysl ovlivní a zanechá to v ní jistý otisk.
Více je pak zde o dobru a zlu a také o vášních mysli. Po přečtení lze odvodit rozsah toho, co nazývám hříšné chování a jednání, které zde pak lidskou duší drží v zajetí opakujících se zrození. Tento svět – náš hmotný, astrální a kauzální tvoří oblasti, ze kterých se nedá z vlastní vůle odejít. Podmínkou výstupu je to, že veškeré dluhy individuální duše tu budou zaplaceny – vyrovnány do posledního haléře. Zde jsou odkazy na mé dřívější články:
https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/dobro-a-zlo-aneb-pozitivni-ci-negativni-v-nas-1-cast/
https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/dobro-a-zlo-aneb-pozitivni-ci-negativni-v-nas-2-cast/
Václav Žáček /Venda/
/zpracováno podle vlastního poznání a knih učení Sant Mat/
P.S. Jediným únikem od břemena hříchu a z oblasti, kde neustále existuje spravedlivý koloběh rození se a smrti, je spása, kterou nám nabízí osvícený Spasitel. Ten má stejnou podstatu jako Slovo a k jeho působení je povoláván Bohem. Z prvorozeného Slova, jako tvůrčí Síly Ducha Svatého, vychází SYN, přichází na svět a je připraven osvobodit duše, které jsou k odchodu připraveny. A to je obrovská naděje a současně i cíl života. Vítězství nad Negativní Silou a hříchem.
Poslední články autora:
