Na obalu na vejce jsem viděl tento text:
„Tato vejce pochází z chovu, kde slepičky po ukončení intenzivní snášky nacházejí nový domov na zahradách ve spolupráci s neziskovou iniciativou Slepice v nouzi!“
Nějaký pan Josef Provazník to dal na Facebooku a napsal 8. července k tomu tento drobný komentář /a docela vtipný/:
„Tahle pitomost přesně symbolizuje dnešní zpovykanou dobu. Dřív končily slepice po splnění své funkce v polívce, dnes existují neziskovky, které jim shánějí nový domov. Neziskovka „Slepice v nouzi“ fakt existuje. Můžete si tam mj. adoptovat slepici!!! Já bych se již vážně nedivil, kdyby nějací aktivisté začali lobbovat za to, aby mohly žít dvě slepice v jedné domácnosti a byla jim povolena adopce malých koťátek…“
Vtipné, kdyby to nebylo i smutné.
Tady je důkaz o existenci – https://www.slepicevnouzi.cz/oceneni-sance-pro-slepice
V odkazu se dočtete, že za tím stojí Hnutí DUHA Střední Čechy! Mají tam v odkazu mírně rozvinutou tu svoji nosnou myšlenku:
„Mysleli jsme si, že lidé ve velkochovech budou rádi, když jim pomůžeme v tom, aby co nejvíce slepiček, které je dobře živí, dostalo šanci prožít druhou část svého života na zahradách, kam přirozeně patří.“
Dá se z toho dedukovat – lidé pracující ve velkochovech slepic, kteří jsou jimi živeni /dobře?/, a to velkovýrobou vajec, nemají asi zájem umístit staré slepice do zahrad. Nevděčníci jedni.
Nazval jsem svůj článek Otevírání „OKEN“.
Abych pochopil co to Overtonovo okno vlastně je, je dobré pochopit i paradoxy, které jemu mohou často předcházet. Mají myšlenku někdy i vtipnou, ale i skrývají důležitost lidského konání – Paradox hromady: tisíc kamenů tvoří hromadu; když odeberu jeden, je to ještě hromada? Nebo tento – Nevlezu do vody, dokud se nenaučím plavat. Paradox slabého mladého Slunce…, další – Bůh není všemocný, protože nemůže postavit zeď, kterou by nemohl přeskočit…
K předmětu úvodu mého článku se hodí tento paradox – Co bylo dříve, slepice nebo vejce? /Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slepice,_nebo_vejce%3F/
Divnou situaci popisuje tento úvod článku:
„Priamo v Spojených štátoch sú rodiny, kde sa rodia deti na predaj. Ich pôrod sa nikde nehlási, nemajú rodné listy, a keď ich predajú, nikomu nebudú chýbať, ak ich zabijú. Do USA sa dovážajú aj deti bez dokladov z iných krajín. Nejde len o ich sexuálne zneužívanie pedofilmi, ale aj o mučenie. Pri mučení sa získava detská krv s vysokým obsahom adrenalínu, používa sa pri satanistických rituáloch.“
/Trošku více je zde: https://zemavek.sk/unosy-mucenie-a-vrazdenie-deti-v-ciernych-ritualoch//
K tomuto slovenskému časopisu nemám přístup, ale dá se předpokládat, že takové děti se dají vychovat do určitého věku a pak slouží možná i jako dárci nových orgánů pro ty bohatší lidi. Podivností je u nás na planetě velmi mnoho. Vrátím se na chvíli ale k těm slepicím, které již nemohou snášet.
Člověk, který celý život pracoval, zplodil děti, postavil dům, ošetřoval zahradu a pak mu došly síly /byl na konci své snůšky/ a může být dán nějakou neziskovkou na konečný „zelený výběh“ k dožití. Co by to bylo? Dvakráte čtyři metry prostoru na jednoho člověka, tj. postel a nějaká skříň, stará slepice má jen to bidýlko, základní jídlo pro člověka v takové míře, aby žil. I ten výběh, nějaký park, sady, blízkost lesa… Slepice, které ve snůšce zestárly a již nic nedávají, mohly být někdy obšťastněny kohoutem? Ale spíše ne a z vajec pro konzum se kuřátka – dětičky, neklubala. Ale lidé mají děti a ti by je v konečných výbězích navštěvovaly, že? Mnohým dětem jsou již staří rodiče na obtíž, ale jednou za čas udělat návštěvu? Proč ne. Zisk pro neziskovku /paradox/ – zatímco dnes má starý manželský pár obytnou plochu svého 2 + 1 kupř. 38 m2, teď by měl mnohem méně. V praxi to znamená úsporu tepla, vody, elektřiny. Pralo by se pro všechny, televize jen jedna pro nějaký počet lidí. A neziskovka by získala ten uvolněný byt a mohla by ho prodat těm, co ještě snášejí vejce.
V současné době se může pozorný čtenář setkávat s otevíráním nových Overtonových oken. Třeba i to, že by se jedlo lidské maso, kupříkladu zde:
„Problém přelidnění planety a jejího znečištění nezmizí, „i kdyby bylo Rusko vybombardováno“, a proto je třeba „sníst děti“! /…inu, řekla to paní na akci demokratů Spojených států amerických…/“ Více zde: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/prelidneni-vybombardovat-rusko-nestaci-je-treba-snist-deti/
Již zcela běžně otevřeným oknem je akt eutanazie. Radim Ucháč asi před osmi lety k tomu napsal:
„Při diskuzi o eutanazii je totiž téma bolesti zástupným problémem. Dříve lidé neměli zdaleka takové možnosti tišení bolestí, jako máme dnes, a přesto nikoho nenapadlo svého blízkého usmrtit. Zdá se, že s odmítnutím víry přestala západní civilizace také chápat pozitivní prvek bolesti. Přestala chápat, že právě bolest a nemoc nás vytrhují z neustálého kolotoče vydělávání peněz, (dávají nám možnost uvědomit si karmické vyrovnávání dluhu, a tím nám dávají…) dávají nám vyrůst, orientují nás na trvalejší hodnoty a při péči o nemocné v nás probouzejí lidskost.
Je zde však jiná bolest, o které se vytrvale mlčí. Bolest, jejíž příčinou je ztráta smyslu života. Ztráta, kvůli níž všechno, co bylo, hořkne a kterou blahobyt paradoxně zesiluje. Tato ztráta je důsledkem odmítnutí Boha, bez kterého nic nemá stabilitu a vše pomíjí. Doufejme, že naší odpovědí na toto zoufalé volání po lásce a po smyslu existence nebude nabídka smrti.“
Blíží se Vánoce, svátky klidu a míru, a opět dojde u někoho k zamyšlení i nad smyslem života. A tak tu mám na závěr tip na dárek pro děti. Žádného pejska, kočku či morče. Pořiďte, zvláště ti rodiče, kteří mají zahrádku, tu starou slepici a nebo i dvě. Děti si je možná zamilují a budou s nimi chodit na procházky. A když by se stará slípka omrzela? No vždy ji lze sníst v té polívce a nebo vypustit do volné přírody. Ta se o ni postará třeba prostřednictvím kmotry lišky.
Kvok.
Václav Žáček /Venda/
P.S.
Abych byl však pozitivní a také objektivní. Ty koncentrační tábory – velkochovy – sice přinášejí většinu při produkci vajec, ale jsou i tací zemědělci, kteří vnáší do jejich výroby lidskost.
Pro svůj podestýlkový chov si slepičky sami odchováváme. Má to hned několik výhod: kuřičky známe od prvního dne, víme jaký má hejno základ a jak se chová, navíc nemusí absolvovat náročný transport. S podestýlkovým chovem jsme začali v roce 2010 a tím jsme se zařadili mezi chovatele s malou produkcí, kteří jsou schopni držet si nejvyšší možnou kvalitu a současně individuální přístup ke zvířatům. V podestýlkovém chovu mají slepice volnost pohybu. Abychom podpořili jejich přirozené potřeby, zpestřujeme jim den čerstvě nasekanou trávou, senem, slámou, pískem a někdy i pokáceným stromkem.
Více informací najdete na jejich webu www.nosnice.cz.
Poslední články autora:
