Nebudu spekulovat nad tím, kdo, proč a kolik lidí si myslí, že život, tak, jak ho tady známe, vznikl nějakou postupnou neřízenou organizací změn a vývojem ve hmotě a následkem nějakého neřízeného procesu v čase a prostoru se vyvinul až do dnešní podoby. Anebo druhá možnost, která je uznávaná mnoha lidmi – jestli je možné, že jeho vznik byl zapříčiněn nějakou tvůrčí neznámou silou, která mu v jiných dimenzích předcházela, aby pak, do příhodných podmínek, byl reflektován nějakým nám nyní nepochopitelným přenosem /nepíši dnes záměrně uvozovky a ani velká písmena pro některé pojmy/. Ta druhá varianta neznamená žádné klonování či manipulaci s DNA někým či něčím, tak, jak ho /ji/ dnes známe.
Nebudu ani spekulovat nad tím, jak dlouho je tady nynější civilizace, kterou mohou vědci a historikové zkoumat a výsledky dokládat podle záznamů, nálezů různých pozůstatků z dřívějších dob. Určitě je nějaká mlhavá představa o tom, co mohlo existovat v čase osm až deset tisíc roků zpět. Co ale bylo před 20ti, 60ti či 150ti tisíci léty…, kdo to ví spolehlivě? A to již vůbec nemluvím o řádu pouhopouhého jednoho milionu let, který je jen jednou tisícinou z miliardy. A těch prý bylo u naší planety cca 4,5. Nutno ovšem přiznat, že dlouhou dobu tady podmínky pro život, jak jej známe dnes, prostě nebyly.
Svět, stvoření, vesmír se vyvíjel dlouhý čas bez účasti člověka a jeho svědectví a pozdějších zákonů, které až postupně přicházely na světlo světa. Ale ta první tři slova předchozí věty se vztahuji jen ke hmotě. I když věda neuznává nic, co nemůže změřit, zvážit, prohlédnout si přístroji či dokázat teorií, existoval zcela jistě stav, kdy ještě ani ta hmota neexistovala, a to v žádné formě.
Málokdo si asi umí představit, že hmotě předchází působení světa neviditelných sil a energií. A tyto síly a energie, bez pojmenování a nebo s názvoslovím z určité kultury, které tu není přijímáno, jsou tady i přes to neustále a drží svět dohromady. Jak nesmírně daleko bylo, je a bude ve vývoji od zdánlivého nic /před tzv. velkým třeskem/, kdy z ničeho, jak vysvětluje pozemská věda, vzniklo následně něco i se zákony vývoje…, až to celé dostoupilo ke stvoření života ve hmotě s později objevenými zákony přírody. Biosféra, to je pro mne velký zázrak, který tu s dalšími vědomými bytostmi, jako vrcholem organizovaného života, mohu vnímat. Naše nedokonalé smysly, naše mysl, naše myšlenky v neustálém víru, intelekt, snaha o poznání… to vše tu existuje.
Od počátku stvoření existuje neviditelný svět, ve kterém se projevuje věčný boj neviditelných sil jiných úrovní, které mohou být nazvány dimenzemi či regiony. Tento svět, ve kterém žijeme, je doslova polem, kde se ten boj odehrává tak, že se vzájemně prolíná za pozitivního i negativního působení nepoznaných sil a energií. Za sebe mohu napsat, že pak vnímám jevy světa; svět se projevil, stvoření působí. Jeho krásy ale i deformace, jeho zdánlivou dokonalost i cesty další evoluce mohu vnímat a nebo jen tušit.
Co je realita? Například realita světa? A co je vlastně náš svět? Je tím, čím se nám jeví být, nebo se jeho skutečná realita skrývá pod jeho vnějším zdáním? Určitě nejsem sám, kdo ví, že vše, co v našem světě existuje, se mění každým okamžikem, že vše podléhá trvalé a stálé změně; stádiu zrodu, určitého trvání a zániku s další přeměnou. Existuje něco, co se neproměňuje? Co je realitou stojící za viditelnými jevy? Známe ji? V běžném životě poznáváme pouze jevy /fenomény/ neboli zdání /appearance/. Realita je pro nás /snad to není ode mne troufalé/ zapečetěnou knihou. Ale nemusí tomu být napořád.
Snad se dá zkoumat i realita samotného člověka, cíl lidského života, realita času a prostoru a dojít se dá /myslím, že se musí dojít/ až k nejvyšší bytosti. Vždy její role přijde na přetřes, protože rozum neví, kam a jak dál. Na tomto světě se zdá být každá věc relativní; existuje a je důležitá pouze ve vztahu k ostatním věcem. Je tato relativita pravdou? Jestliže ano, pak tento svět může být pouhým klamem. Může existovat pouze relativně, vzhledem k nám samým.
Těch velkých otázek a nejasností z nich plynoucích je mnoho a jsou různorodé. Tak, jako je pestrý svět jevů světa. Vnímavý člověk může pojmenovat základní otázky svého světa jako problémy bytí, problémy morálky, bídy, krutosti a smrti… atd.
Filosofie jde na vysvětlení těchto otázek zbraněmi rozumu. Hlavním nástrojem filosofie je intelekt, pomocí schopnosti myšlení se filosofové pokoušejí vyřešit tyto problémy, které jsem tu neúplně uvedl.
(pokračování)
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
