mapa stránek || vyhledávání

Redukce potřeb a váha štěstí

Cit.: „Pani Věro, a Vám to, čo píšete stačí?“ /Degon/

 

„Kdo mě nepřijme jako dítě, ten mě jistě nepřijme“, říká Ježíš.

Dosud jsem v této větě viděla jen jeden smysl: kdo mě nepřijme jako dítě (1. pád – nominativ), ten mě jistě nepřijme.

Ale stalo se něco, co mi odkrylo ještě jiný smysl tohoto verše: kdo mě nepřijme jako dítě (4. pád – akuzativ), ten mě jistě nepřijme.

Dítě totiž přijímáme absolutně, nezpochybňujeme jeho dar, hodnotu a smysl. Neříkáme – jo, já tě mám rád, ale moc se mi nelíbí ty tvoje uši, často pláčeš, nevyspím se s tebou a vůbec jsi trochu divný, nevím co si myslíš, nerozumím ti…..

Ne – dítě přijmeme bez výhrad bezpodmínečnou láskou, protože dítě dá poznat stav absolutního štěstí. Příchod dítěte zredukuje všechno ostatní na nulu a stává se vším. Nastává čas, kdy nepotřebujete vůbec nic. Nepotřebujete žádné rozbory duchovních traktátů, žádné ezoterické plky, protože všechno je tak čiré, nekomplikované, v duši je klid a mír a nic víc už není potřeba.

Jsem přesvědčená, že pokud stejným způsobem nepřijmeme svého Krista, pak ho jistě nepřijmeme, přesně tak, jak je to psáno. Minimalistické absolutno. Nic nepotřebovat, protože všechno JE a to, co JE, to STAČÍ.
 

Mimochodem – štěstí nejen chutná a voní, ale taky je pořádně těžké, to moje váží sedm kilo :-)
 

Věra z Vysočiny
 

Poslední články autorky:


hodnocení: 3.4
hlasů: 10
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

111 komentářů

Přidat komentář
  1. Měl bych ještě jiné vysvětlení. Děti jsou upřímné. Vytvářejí svou upřímností roztomilé trapasy, jež jsou kořením života. Například když dítě řekne, že císař je nahý. Ježíš byl upřímný, tedy pravdivý. Byl ztělesněním pravdy. My bychom měli být stejní: mluvit pravdu i za cenu, že se tím znelíbíme a na tento luxus, který si děti nevědomky dopřávají, doplatíme.

    1. Pavle, ono ani tak nejde o to, abychom pravdu mluvili, ale především o to, abychom v pravdě žili. Koho zajímají naše pravdy……jen sami se sebou bychom to měli mít srovnané.

      1. „Kdo mě nepřijme jako dítě, ten mě jistě nepřijme“

        Ježíš tím říká: Přijmout mne může jedině ten, kdo na má slova a učení pohlíží očima dítěte.
        Proto nabádá učedníky, ale i ostatní lidi, slovy „Buďte jako děti!“

        Nejprve je nutno ujasnit si, že dětskost vůbec není vázána na dítě. Jistě i sami znáte děti, kterým chybí opravdu krásná dětskost! Jsou tedy děti bez dětskosti! Z toho jasně vyplývá, že dětskost a dítě jsou dvě různé, samostatné věci.

        Slovo „dětský“ je výraz, který je lidmi používán falešně. Kdo toto slovo nepochopil v celém jeho významu, nemůže je také správně používat …

        Neustálý shon po pozemských věcech i vědění (učenost) dospělců je prací rozumu! A Rozum neumožňuje průchod citům! Tak lidé ztratili schopnost dětsky cítit.

        Dětskost je výsledkem vnitřní čistoty, nebo znamením, že takový člověk je oddán čistotě a slouží jí. To vše jsou jen různé způsoby vyjádření, ve skutečnosti je to vždy totéž.

      2. Pro otazník:

        šlo mi o něco jiného, než o ten nominativ. Tohle je ta hlavní myšlenka, kterou jsem chtěla vyjádřit:

        „Ale stalo se něco, co mi odkrylo ještě jiný smysl tohoto verše: kdo mě nepřijme jako dítě (4. pád – akuzativ), ten mě jistě nepřijme.“

        O čistotě dětské mysli se toho už namluvilo hodně, ale pokusila jsem se obrátit pozornost k čistotě dospělé mysli, která přijímá svoji víru v lásce bez podmínek, tak jako přijímá narozené dítě.

        Mimochodem, dítě se nerovná dětskost a dospělý se nerovná dospělost. Proto mluvím o DOSPĚLÉ mysli, která DOSPĚLA do určité vědomé úrovně mravní kvality.
        A ještě poznámka – dospělá mysl nikdy nezatracuje rozum. Rozum není na duchovní cestě překážkou, ale předpokladem. Nevím jak vy, ale já neznám duchovně vyzrálého(dospělého) blbce:-)

    2. A právě proto jsou ty citáty z Bible tak nesrozumitelné a náchylné k různému (někdy až protichodnému) výkladu, že si můžeme vybrat mezi různými možnostmi, stejně jako zde, mezi nominatívem a akuzatívem…

      1. Správně, Návštěvníku. Celý život musíme volit mezi vícero možnostmi. Tak je tomu už od Adama a Evy :-), a přesně o tom duchovní cesta přece je.

      2. No, konečně tady dochází k plodné diskuzi. V ní se tady objevili dvě čísla 7 a 340. Nebudu teda mluvit o lidech, ale o těch číslech.
        Číslo 7 sa v porovnání s tím větším číslem cítilo zaskočené a tak vyslalo signál:“mám zájem“ a čekalo. To větší číslo si ale uvědomilo, že už dávno není tak reální a tak aby zachránilo situaci, couvlo. Víme přece ze škol, že existují čísla reální a imaginární a tak zaujalo pozici vyčkávací – jak to dopadne. Bylo potřeba tu trapnou záležitost nějak sklidit ze světa – nějak to zamluvit. No a v tom jsme přece machry, že jo? A tak jsme začali vytvářet clonu, neboli dým. Tam je možné ukrýt cokoliv. Za to nemůžeme my, ale naše „EGO“! Jen lidé se ptají – co to ono EGO vlastně je? Je to součást naší bytosti – tedy duše? A to je velice nepříjemná otázka, že jo? Ještě, že tady máme ten spásný dým… Howk…

  2. Pěkné, stručné a jasné, leč nepřesné.
    Ježíš o dětech nikdy nemluvil v souvislosti se sebou – píšete: „Kdo mě nepřijme jako dítě, ten mě jistě nepřijme“, říká Ježíš.
    Matouš – 19, 13-15
    Marek – 10, 13-16
    Lukáš – 18, 15-17

    Ježíš Kristus tím vyslovuje přirovnání a požadavek – nutnost přijmout království Boží jako /kdo,co/ dítě. Děti totiž, obzvláště nemluvňátka, jsou opravdu čistá, čistého srdce. /než je semele výchova, škola a získá u něj často nadvládu egoismus/

    V Lukášovi říká Ježíš v kapitole 14. zástupům -viz. 25-27: Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.
    /V ekumenickém překladu NZ je místo lpět užito sloveso zříci/ Teprve takový člověk, který toto dokáže, nelpět, zříci se, přijímá Ježíše – stává se jeho učedníkem.

    Všichni rodiče nepřijímají dítě stejně; karma a? – dítě? šup s ním do baby boxu, odložit i zabít. Dějí se i takové hrůzy.

    Ještě to Vaše „absolutní štěstí“ a ta „redukce na nulu“ – o tom by se dalo diskutovat, ale proč? Zůstaňme o toho narozeného čistého štěstí.

    Máte 7 kilo štěstí-jako maminka či už babička ? Moje štěstí váží cca 340 kg / 7 vnoučat /

    Pěkný den.
    Václav Žáček

    1. ad – o tom by se dalo diskutovat, ale proč? Zůstaňme o toho narozeného čistého štěstí.
      ______________

      BINGO ! konečně !
      Nač diskutovat o nesmyslech? Zůstaňme u podstaty.
      Díky, Vendo :-), mám radost:-)

      1. Že si Vy, paní Věro, vyberete z mé reakce na Váš prosťoučký článek, to méně podstatné. To je zajímavé.

        Ale již dost, že? Nemám ale radost, že si vymýšlíte vlastní text evangelií a píšete, že to říká Ježíš? Dal jsem odkazy na Matouše, Marka a Lukáše, teď ještě na Tomáše:

        22. Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu – pak vejdete do království.

        Pěkný víkend.
        Václav Žáček

      2. ad – Že si Vy, paní Věro, vyberete z mé reakce na Váš prosťoučký článek, to méně podstatné. To je zajímavé.
        __________

        Vendo, ano, ten článek je prosťoučký a to je moc dobře, protože celý život je prosťoučký:-) To je na tom to zajímavé:-)
        To jen někteří kvazijogíni ho komplikují a píší články plné nesmyslů, dlouhé jako nohavice, málokdo je dočte do konce:-))

        ad – Nemám ale radost, že si vymýšlíte vlastní text evangelií a píšete, že to říká Ježíš?
        __________________

        Venco nelži, karma tě dostihne. (tak by vás mělo pokárat vaše svědomí)
        Pane Vendo, napsala jsem:
        „Ale stalo se něco, co mi odkrylo ještě jiný smysl tohoto verše“….
        Chápete obsah věty?

      3. Velmi sympatické, že Věra z Vysočiny se dala do psaní. Ode mne jedna námitka. Píše:“Jsem přesvědčená, že pokud stejným způsobem nepřijmeme svého Krista, pak ho jistě nepřijmeme,“.
        Každý má svou představu Krista a tu snadno přijme. Ale o to v postupu ke Pravdě nejde! Kristus je Syn boží neboli Objektivity (Pravdivosti). Tudíž každý, kdo chce vejít k Otci neboli do Pravdy, musí přijmout objektivního Krista, nikoliv svého, alias svou představu o něm.

      4. Chápu Vás Věro, chápu, že jste tam takový verš, jak jej uvádíte, nenašla, a proto jste si ho musela vymyslet.

        Tady ten Váš vlastní výmysl zní: „„Kdo mě nepřijme jako dítě, ten mě jistě nepřijme“, říká Ježíš.“

        Kde to takto Ježíš říká? Nechte již toho vykrucování a uveďte kde, v jakém překladu jste toto našla? A pak budu již potichu, protože podáte důkaz a pochopím Vaše hrátky s jazykem českým.

        Nalézt lze ale jiné znění, známé, uvedené ve zdrojích NZ /ještě jsem to pak doplnil i zněním od evangelisty Tomáše/:
        Matouš – 19, 13-15
        Marek – 10, 13-16
        Lukáš – 18, 15-17

        pěkné sobotní odpoledne

        Václav Žáček

      5. Vendo,

        máte pravdu, že jsem ten verš tak, jak jsem uvedla v prosťoučkém článečku nenašla, protože jsem jej původně ani nehledala. Teď jste mě přiměl, abych se podívala do textu a podle Lukáše ten verš zní: „Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ Mea culpa, moje nepřesnost. Přesto ale smysl úvahy zůstává zachován. Nominativ nebo akuzativ? Obojí je možné a já v tom vidím tu druhou variantu.
        Pěkný sobotní večer i vám:-)

      6. Pane Staňku, píšete:

        „Tudíž každý, kdo chce vejít k Otci neboli do Pravdy, musí přijmout objektivního Krista, nikoliv svého, alias svou představu o něm.“
        __________________

        ale jak byte chtěl identifikovat objektivního Krista? Kristus je vždycky osobní, všechno, co nás vede do duchovního prostoru je vnitřní, tedy ryze subjektivní cesta a dialog.

  3. Už jsem si myslel, že si Věra a Venda padnou do náruče a budou se objímat a hle – co se nestalo? Už jsou zase v sobě! Že by to bylo tím lidským „egem“? – Jak se ho zbavit? – O tom Ježiš nic neříkal?

    1. Věře z Vysočiny:
      ale jak byte chtěl identifikovat objektivního Krista? Kristus je vždycky osobní, všechno, co nás vede do duchovního prostoru je vnitřní, tedy ryze subjektivní cesta a dialog.
      Identifikovat objektivního Krista je první povinností jeho následovatele?

      Kristus je dokonalá představa Stvořitele, jak by měl vypadat a chovat se člověk ve hmotnosti!!! Subjektivní Kristus je fantazie, pohodlná pro jejího tvůrce!§§
      Pane Staňku, co je objektivní láska?
      Objektivní láska je to, co stojí nad povinností správného chování k milovanému podle očekávání Boha a je bez podmínek neboli bez nároku na opětování. Jen objektivní lásku odměňuje Bůh. Je třeba v manželství z boží vůle, nikoliv z dohody lidí.

      1. Pro pana Staňka:

        ad – Je třeba v manželství z boží vůle, nikoliv z dohody lidí.

        Jak byste oddělil dohodu lidí (manželství) od boží vůle, pane Staňku? Přece je psáno, že bez boží vůle ani vlas z hlavy nespadne.

        ad – Subjektivní Kristus je fantazie, pohodlná pro jejího tvůrce!§§

        Proč? Centrem citů je srdce a centrem svědomí je hlava. Každý si neseme své srdce a svoji hlavu. I Krista neseme každý toho svého. Kolik mozků, tolik bohů…ale jak říká pan prof. Václav Bělohradský: může to být jinak, ale to neznamená, že naopak:-)

      2. → Subjektivní Kristus / Objektivní láska

        To jsou panečku zas s&h.:-)

      3. ad – → Subjektivní Kristus / Objektivní láska
        To jsou panečku zas s&h.:-)
        __________________

        To tedy jsou :-)

      4. Věře z Vysočiny:
        Je třeba v manželství z boží vůle, nikoliv z dohody lidí.

        Jak byste oddělil dohodu lidí (manželství) od boží vůle, pane Staňku? Přece je psáno, že bez boží vůle ani vlas z hlavy nespadne
        V následcích, nikoliv v rozhodování člověka, jinak by neměl svobodnou vůli. A když nevíte, jaký je rozdíl v manželstvích z vůle lidí a boží tak vás lituji. Proto ta hořkost a útočnost ve vašich komentářích. Po popisovaném v článku toužíte, máte za správné, ale neznáte. Jako scholastici: Ukazují správný směr, ale nikam neběží!!
        Podrobněji v dalších ještě neuveřejněných pokračováních videa:
        https://www.youtube.com/watch?v=Wnl99B53_Zo

      5. Pane Staňku, píšete:

        „V následcích, nikoliv v rozhodování člověka, jinak by neměl svobodnou vůli. A když nevíte, jaký je rozdíl v manželstvích z vůle lidí a boží tak vás lituji. Proto ta hořkost a útočnost ve vašich komentářích.“
        ______________________

        Pane Staňku, mluvíte o tzv. objektivním Kristu. To je něco tak podivného, že nad tím opravdu lze jen zakroutit hlavou. Mně vždycky zajímá jen jediné – jestli interpret svých vlastní tezí dokáže svoje výroky vysvětlit a přenést do praxe, do běžného života. Většinou tomu tak není. Hořké a útočné jsou vaše články a většina komentářů. Bůh ví proč.
        O manželství z boží vůle a z vůle lidí mluvíte vy. Nestavme boha mimo svět. Každé manželství je z vůle lidí, dovedete si představit, že by tomu tak nebylo? A máme-li se odvolat na boží slovo, pak je psáno, že bez boží vůle ani vlas z hlavy nespadne. Z toho jednoduchou rovnicí vyplývá, že každé manželství z vůle lidí je i boží vůle.

        Abychom si rozuměli: já vás chápu, jak to myslíte. Ale vy to jinak myslíte a jinak říkáte. A v tom je právě ten kámen úrazu. Lidi jinak myslí, jinak mluví a jinak jednají. A pak vzniká Babylon, ve kterém se ani oni sami nevyznají.

        ad – Ukazují správný směr, ale nikam neběží!!

        Pane Staňku, už jsem se naběhala dost, teď už si jen tak „objektivně“ JSEM, a věřte, je to blaženost sama…:-))

    2. Čím více se někdo chce něčeho, ne jen ega , zbavit, tím více to něco přetrvává.

      Před časem jsem napsal, že sem Věra přinesla čerstvý vítr, už bych to nenapsal.

  4. Věro,
    tak jak Vám to šťourání jde? Říkala jste, že se prošťouráme k nějakému jednoznačnému výsledku:-))

  5. Pre Kolemjdoucího 6.6.2020 (12:44): To je od Vás pekné, že nehovoríte o ľuďoch, ale o číslach, lebo čísla sa nemôžu uraziť, aj keď môžu mať svoju pridanú hodnotu, ako je v tom prípade čísla 340. Nečudo, že to malé číslo 7 sa zatúžilo zväčšiť.
    Čo sa týka toho ľudského „ega“, ja si myslím, že je v tom dajaká čertovina, ako v prípade tých našich prarodičov A+E. Bez toho by sme si tu žili ako v raji…
    Bude to niečo podobné ako aj s tou našou súčasnou pandémiou. Tiež nikto nevie, kde sa to tu vzalo…

  6. → Nic nepotřebovat, protože všechno JE a to, co JE, to STAČÍ.

    „Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět“, pamatuješ jak jsem do Tebe kdysi „ládoval“ Drtikola? Že nejdůležitější ze všeho je – BÝT TADY A TEĎ.

    1. Pro Honzu:

      To víš, že pamatuju:-), ale tohle se nedá naučit a pochopit, dokud to nežiješ.
      (viz. Kazatel…)

    2. „Že nejdůležitější ze všeho je – BÝT TADY A TEĎ.“

      Tak to určitě není to nejdůležitější.

      Mnohem více důležitější je se z tohoto světa dostat již na trvalo pryč, ne?

      1. „Existuje tolik světů, kolik se jich vejde do hlavy.“ (Stanisław Jerzy Lec)

  7. Buďte jako děti!

    „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“
    Matouš 18, 3

    Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“
    Matouš 19, 14

    V jednom z mých článků jsem napsal takovou definici Boha – Jednoty:
    Jednotu bychom si mohli představit jako nějaké BYTÍ bez prostoru a času, kde všude všechno je. Nemá cenu se někam pohybovat, protože všude všechno je. V Jednotě není tedy pro pohyb žádný důvod, není tam žádná energie, není pojem prostoru a času, žádná rychlost, atd.

    Všimněme si, že naše slova nestačí na vyjádření toho, co Jednota je, proto se pouze omezujeme na vyjmenovávání toho, co Jednota není. Tady vidíme, jak naše myšlení je velmi striktně spjato s polaritou, na vyjádření Jednoty nám chybí slova. Jediné, co můžeme o Jednotě říci, je to, že JE.

    Jestliže člověk zemře, odloží toto pozemské tělo, tak jeho duch (bytostné Já) zažívá víceméně tento stav. Více či méně je podle toho, kolik energie, karmy (karma = konání, jednání) se mu již podařilo spálit, aby se k tomuto stavu přiblížil. Pokud ještě nějakou energii má, rodí se znovu na tuto Zemi, aby tuto přebytečnou energii spálil a přiblížil se k Bohu. Duch (bytostné Já) bere na sebe tělo tak jako potápěč skafandr, když chce prozkoumat, co je pod hladinou moře.

    Jestliže se narodí malé dítě, tak ještě pořád zažívá pocit oné Jednoty. Malé dítě asi do tří let nezná pojem já – ty. Jestliže o sobě mluví, tak mluví o sobě v třetí osobě. (Milan má hlad. Milanovi je zima.) Biblicky by se tento stav dal nazvat „zrozením z ducha“. V takovém stavu je člověk zrozený z ducha. (Jungův termín je: má individualizované bytostné Já.) Postupem času se ale tento stav vytrácí a myšlení dítěte se čím dál více rozkládá v polaritě.

    Asi do šesti let má dítě otevřené nevědomí. Vše co dělá, se zapisuje rovnou do nevědomí. Proto výchova dítěte do šesti let je vůbec nejdůležitější. (Kdybych byl králem či vládcem, nechal bych mateřskou dovolenou ženám až do šesti let, aby se mohly plně věnovat výchově dítěte.) V šesti letech se toto nevědomí uzavírá a dítě se stává vědomým. Proto si skoro nic ze svého života do šesti let nepamatujeme. Přesto ale je to něco, co nás ve zbytku života z 90% ovlivňuje.

    Dítě od šesti let do puberty je ale stále ještě plně nerozloženo do polarity. Teprve v pubertě se z něj stává muž či žena a začíná naplno žít pozemský život rozložený v polaritě.

    Když nás Ježíš nabádá „buďte jako děti“, tak co si máme představit?
    Jako děti do tří let? Jako děti do šesti let? Jako děti do puberty?
    V každém případě by se to dalo vyložit jako výzva k tomu, abychom nebyli příliš rozloženi do polarity, abychom nebyli tou polaritou tolik zaujatí.

    Malé děti jsou upřímné. Klidně se posmívají svému spolužákovi, že koktá, že kulhá nebo že má odstáté uši. Teprve dospělí ho musí naučit té „správné“ morálce a přetvářce. Tato morálka a přetvářka v nás pak vytváří psychické bloky, které způsobují jak zdravotní problémy, tak i problémy v mezilidských vztazích.

    Takže podle mě je výzva „Buďte jako děti!“ výzva k upřímnosti, otevřenosti, spontánnosti (bezprostřednosti), opravdovosti a k odhození předsudků a pokrytectví.
    To je cesta k Bohu (Jednotě).

    1. ad – Proto si skoro nic ze svého života do šesti let nepamatujeme.

      To není pravda. Vzpomínky jdou mnohem hlouběji, do 4 let bezpečně.

      ad – Malé děti jsou upřímné. Klidně se posmívají svému spolužákovi, že koktá, že kulhá nebo že má odstáté uši. Teprve dospělí ho musí naučit té „správné“ morálce a přetvářce
      _____________

      Myslíte, že by ho té – podle vás – „správné“ morálce učit neměli? Že je správné (bez uvozovek) aby se děti posmívaly a šikanovaly spolužáky? Podle mého názoru je potřeba dětské zlo eliminovat a děti kultivovat, učit je, co je a co není správné (bez uvozovek). Podle vás je lepší nechat děti růst jako dříví v lese a (ne)vychovat z nich neomalené a nebezpečné násilníky?

    2. ad – Jestliže člověk zemře, odloží toto pozemské tělo, tak jeho duch (bytostné Já) zažívá víceméně tento stav. Více či méně je podle toho, kolik energie, karmy (karma = konání, jednání) se mu již podařilo spálit, aby se k tomuto stavu přiblížil. Pokud ještě nějakou energii má, rodí se znovu na tuto Zemi, aby tuto přebytečnou energii spálil a přiblížil se k Bohu.
      ____________________________

      Lojzo, co vám to přináší, vytváření takových neuvěřitelných myšlenkových konstrukcí? Tomu přece sám nevěříte, tak jaký to má smysl?

      ad – V jednom z mých článků jsem napsal takovou definici Boha – Jednoty:

      Mohl byste dát odkaz?

      1. ad – Ta definice tady v článcích opravdu není, je jenom v mé knize:

        OK. Milan je taky hezké jméno:-)

      2. Pro Lojzu:

        cituji motto z vašeho odkazu:

        „Motto: Zůstane-li v tobě sebenepatrnější představa o tom, co je správné a co špatné, zanikne tvoje duše ve zmatku.“

        Bohužel – nedokážu v tom citátu najít smysl. Pomozte mi, prosím.

    3. ad – V každém případě by se to dalo vyložit jako výzva k tomu, abychom nebyli příliš rozloženi do polarity, abychom nebyli tou polaritou tolik zaujatí.
      ________________

      Nejvíc jsou zaujati polaritou hledači Světla na Gnosis ..:-) Všichni vědí, že polarita je tak samozřejmá jako země a vzduch, ale o to větší úsilí věnují jejímu popírání..:-)
      S polaritou stojí a padá cesta k Bohu a kdo neřešil polaritu, jako by nebyl:-))
      Ještě že jsem takovou polární masáží neprošla v dětství. Všechno bylo tak krásně jednotné a samozřejmé a jedinou polární věcí byla liška na kabátu mojí mamky:-)

    4. Lojzo,
      píšete:

      „Malé dítě asi do tří let nezná pojem já – ty. Jestliže o sobě mluví, tak mluví o sobě v třetí osobě. (Milan má hlad. Milanovi je zima.)“

      Vy jste náhodou Milan, že? Dnešní děti to tak většinou nemají, ale je to individuální. Snacha je učitelkou v MŠ. Sleduji to i na svých vnučkách. Většina dětí do tří let již zná a velmi silně rozlišuje „já“ a „moje“ a ne ona a její?!

      Pokračujete: “ Biblicky by se tento stav dal nazvat „zrozením z ducha“. V takovém stavu je člověk zrozený z ducha. Zrození z Ducha, nazývá se jako křest. Ježíš ho zažil ve věku cca třiceti let.

      Píšete dále:
      Takže podle mě je výzva „Buďte jako děti!“ výzva k upřímnosti, otevřenosti, spontánnosti (bezprostřednosti), opravdovosti a k odhození předsudků a pokrytectví.
      To je cesta k Bohu (Jednotě).

      Dám příklad- jste naučen být upřímný a myslíte si, Vy jako subjekt, že soused je blbec, máte proto své důkazy a řeknete mu to upřímně do očí – otázka – byly ty Vaše subjektivní důkazy správné, nezakládaly se na nějaké třeba jen mylné informaci? V každém případě jste mu mohl ublížit myšlenkou i slovem. /karma/

      Další příklad – jeden můj příbuzný se v úzkém kruhu svých kolegů, zaměstnanců na tzv.Hitlerově dálnici vyslovil otevřeně k vraždě zastupujícího říšského protektora, ve smyslu, že je to dobře a jeden z nich to ve své opravdovosti neustál a upřímně o tom informoval v německé kanceláři. Bratranec mé matky je za svoji otevřenost od té doby již jistě v nebi.

      I ta spontánnost by se měla hlídat. Syn mého kamaráda se nahlas, opravdově a spontánně projevil a vyhlásil začátkem osmdesátých let to, že „Rusáci nás okupovali“ a nedostal se na vysokou školu.

      Děti jsou opravdu upřímné, zvláště ta nemluvňátka, jak to uvádí Lukáš 18 – verš 15..

      Jinak, píšete moc hezky.
      Alois Vrobel

      1. Aloisi, Lojza dospěl ke stejnému závěru jako já, že dítě používá Ježíš jako symbol upřímného, opravdového, ne pokryteckého člověka. Ježíš pokrytectví nesnášel – obviňoval z něho farizeje a zákoníky a naznačoval, že pokrytectvím (falešnou zbožností) znehodnotili v Božích očích všechny své dobré skutky.

        Teta Kateřina v románu Saturnin ráda zdůvodňovala své ne vždy čestné jednání odvolávkou na Mudrosloví národa slovanského v příslovích. Jirotka chtěl možná ukázat, jak hloupé je slepé plnění přikázání. To platí i o těch příkladech, které jste tu popsal.

        Uvedu jiný příklad. Jedno z desatera přikázání zní: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Je to totéž jako nebudeš lhát? Není. Přikázání dovoluje pronést křivé svědectví (lež) v e p r o s p ě c h bližního svého. Ba dokonce skrytý význam tohoto přikázání je takový, že zdržet se svědectví o zločinu nějakého darebáka (nevarovat druhé, jak je nebezpečný) je výrazným morálním pokleskem (hříchem). Například, když krade dotace z veřejných rozpočtů.

      2. ad/
        „Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Je to totéž jako nebudeš lhát? Není. Přikázání dovoluje pronést křivé svědectví (lež) v e p r o s p ě ch bližního svého.“

        Tož toto nepochopení a výklad, to je silné kafe!
        Vy si tam Pavle V. přidáte navíc, zda jde o prospěch a hned je z toho nové a čistě lživé přikázání.

        ad/
        Například, když krade dotace z veřejných rozpočtů.

        A hned to přenést na politiku – u b o h é!

        Alois Vrobel

      3. Jsem skálopevně přesvědčen, že lhát při výslechu na Gestapu neodporuje desateru Božích přikázání.

        Krýt zločince (zamlčet pravdu o něm) je porušením 8. přikázání. Je křivým svědectvím, když vím, že nějaký zločinec krade a já se tvářím, že je to v pořádku, protože tak činí také jiní lidé. Jestliže se takový zločinec náhodou zabývá politikou, s jeho zločinem to nesouvisí. Upozornit na krádež není politika.

    5. Buďme jako děti ? ? ?

      Tady říká náš současný špičkový vědec a lékař v čase kolem 6 minut 05 sec, jak naše děti se stávají blbější. Nechte stupidní děti přicházet ke mně ?? /Ježíš Kristus /

      https://www.youtube.com/watch?v=aoSsbWtDVgg

      Realita je podle pana M.J.Stránského deformovaná a hlavně naše mládež ji „užívá“. Lidský mozek slábne, neuroaktivita mizí, frontální lalok nepřemýšlí o tom, o čem jsme přemýšleli?!

      Doporučuji ke shlédnutí, k poslechu.
      Alois

      1. Aloisi, odkaz https://www.youtube.com/watch?v=aoSsbWtDVgg je velmi poučný, skvěle mluví pan Stránský i připravená moderátorka. Zvláště ke konci říká, že smyslem naší existence je výchova dětí. Vysvětluje také, že mozek si musí odpočinout, aby mohl tvořit a dát pocit štěstí, které je stejně potřebné jako zdraví atd.
        Trochu zavádějící se zdá pojem kvantové provázanosti a jevy po smrti, jakýsi odraz vědomí ve vesmíru. V několika větách se to ovšem říct pořádně asi nedá .
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A9_prov%C3%A1z%C3%A1n%C3%AD je existující jev, ale podmínky jeho vytvoření jsou velmi vzdálené činnosti mozku a po jeho smrti už vůbec.

      2. Pardale, díky za odkaz na Wikipedii, teď už to (kvantovou provázanost) chápu :-)

      3. ad – Zvláště ke konci říká, že smyslem naší existence je výchova dětí. Vysvětluje také, že mozek si musí odpočinout, aby mohl tvořit a dát pocit štěstí, které je stejně potřebné jako zdraví atd.
        ______________________

        Přesně tak. Existence sama o sobě sice může být zajímavým filosofickým tématem, ale pokud existenci není dodán smysl, pak samotná existence spíš ubíjí než povznáší.
        Zvláštní, že na pocit štěstí se někteří „hledači“ dívají jako na cosi nežádoucího, jako na něco, čemu by se správně duchovně zařazený člověk měl vyhnout, na něco, co tzv. svádí ze správné cesty.

  8. Lukáš 18: 15
    15Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.
    15 Άρχισαν δε να του φέρνουν και τα βρέφη τους για να τα αγγίξει· αλλά βλέποντάς το αυτό οι μαθητές άρχισαν να τα επιτιμούν.
    Překlad:
    15 Začali k němu nosit i ty malé děti proto, aby se jich dotýkalo; ale vidouce to ti učedníci, začali je zpochybňovat.
    Překlad z jazyka symbolů:
    15 Začali k němu nosit i ty nerozdělené proto, aby se jim přiblížilo; ale vidouce to ti učedníci, začali je znejišťovat.

    * malé dítě-> symbol sjednocení
    * vidět-> být si vědom
    * učedníci -> symbolizují vnitřní život
    * zpochybňovat-> znejišťovat-> nejasnost, váhavost, rozpačitost, nerozhodnost, nestálost, nesoulad->roztrženost

    Lukáš 18: 16
    16Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
    16 Ωστόσο, ο Ιησούς τα φώναξε, λέγοντας: «Αφήστε τα παιδάκια να έρχονται σε εμένα και μην τα εμποδίζετε. Διότι σε τέτοιου είδους άτομα ανήκει η βασιλεία του Θεού.
    Překlad:
    16 Nicméně, Světlo/rozumu/ je okřiklo, pravíc: „Nechte jít ty malé děti tak, aby šly uvnitř mě a neklaďte jim překážky. Kvůli spojení uvnitř takovým, nerozděleným/jako atom/, patří království Boží.
    Překlad z jazyka symbolů:
    16 Nicméně, Světlo/rozumu/ je okřiklo, pravíc: „Nechte jít ty nerozdělené tak, aby šly uvnitř mě a neklaďte jim překážky. Kvůli spojení uvnitř takovým, nerozděleným/ jako atom/, patří království Boží.

    * Ιησούς -> „Světlo rozumu“
    * klást překážky-> ohraničovat mysl představami a domněnkami jednotlivě z  různých stran pohledu

    Lukáš 18: 17
    17Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“
    17 Αληθινά σας λέω: Όποιος δεν δεχτεί τη βασιλεία του Θεού σαν παιδάκι δεν πρόκειται να μπει σε αυτήν».
    Překlad:
    17 Vpravdě vám pravím: Kdokoli nevnímá království Boha jako malé dítě, nebude schopen se zmenšit uvnitř něho.
    Překlad z jazyka symbolů:
    17 Vpravdě vám pravím: Kdokoli nevnímá oblast/říši/ duchovní jako jednotu /sjednocenou/, nebude schopen se sjednotit uvnitř ní.

    * království Boží-> duchovní oblast
    * malé dítě-> symbol sjednocení

    Matouš 19: 13
    13Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.
    13 Τότε του έφεραν παιδάκια για να βάλει τα χέρια του πάνω σε αυτά και να προσευχηθεί· αλλά οι μαθητές τα επιτίμησαν.
    Překlad:
    13 Tehdy mu přivedli malé děti proto, aby na ně vložil ruce a aby se modlil; ale ti učedníci je zpochybňovali /kritizovali/.
    Překlad z jazyka symbolů:
    13 Tehdy mu přivedli sjednocené proto, aby na ně vložil ruce a aby obrátilo pozornost do vlastního nitra; ale ti učedníci je zpochybňovali /kritizovali/.

    * učedníci -> symbolizují vnitřní život
    * modlitba-> obrácení pozornosti do vlastního nitra
    * zpochybňovat-> znejišťovat-> nejasnost, váhavost, rozpačitost, nerozhodnost, nestálost, nesoulad->roztrženost

    Matouš 19: 14
    14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“
    14 Ο Ιησούς, ωστόσο, είπε: «Αφήστε τα παιδάκια και μην τα εμποδίζετε να έρθουν σε εμένα, γιατί σε τέτοιου είδους άτομα ανήκει η βασιλεία των ουρανών».
    Překlad:
    14 Světlo nicméně pravilo: „Nechte ty malé děti a nebraňte jim /nebuďte jim v cestě/, aby se vracely uvnitř mne, protože uvnitř takovým, jako druh atomu /nerozděleným/, patří království nebes.“
    Překlad z jazyka symbolů:
    14 Světlo nicméně pravilo: „Nechte ty sjednocené a nebraňte jim /nebuďte jim v cestě/, aby se vracely uvnitř mě, protože uvnitř takovým, jako druh atomu /nerozděleným/, patří oblast duchovní.“

    * Ιησούς -> „ Světlo rozumu“
    * malé děti-> symbol sjednocení-> sjednocení

    Matouš 19: 15
    15Požehnal jim a šel dál.
    15 Και έβαλε τα χέρια του πάνω σε αυτά και έφυγε από εκεί.
    Překad:
    15 A vložil ruce nahoru na ně a odešel odtud.
    15 A dal jim požehnání a odešel odtud.

    * ruce obrácené dolů->symbol dávání
    * pohladit dítě-> požehnání
    * požehnání ->potvrzení změny orientace ze světského prožívání na duchovní, přičemž požehnání osvobozuje ze spárů pudového prožívání ty personifikace jimž je žehnáno

      1. Video pana Staňka.
        No, to video, ufouny a koronavirus a jeho umělý původ atd raději nekomentuji.
        Denní úmrtí ve světe na kovid snad klesá viz graf na
        https://www.worldometers.info/coronavirus/
        takže vcelku věřím, že koncem léta může být lépe. V zimě s nástupem chřipek bude těžko rozlišit, co je chřipka a co kovid, vitaminů je málo, slunce málo. Druhá vlna přijít může, neví to rozumně nikdo.
        Mám výhradu proti výkladu, jak podle žluté moči poznat nedostatek/vylučování přebytečného vitaminu B. Žlutá barva moči plyne pouze z vitaminu B2 (riboflavin je žluté barvivo málo rozpustné ve vodě) a dále barva moči silně závisí na množství tekutin v těle. Když si dáte B komplex ( obsahuje B2) ráno na lačno a nepijete celé dopoledne, tak moč bude žlutá hodně.
        Dostatek vitaminu C,D,B doporučují lékaři obecně jako posílení imunity i ke koronoviru. Moc se toho s tím pokazit nedá, i kdyby účinek byl hlavně psychický.

      2. ad. Pardal
        Dovolím si nevyžádanou poznámku – může být, že počet úmrtí klesá, ale u nás bohužel roste i nyní číslo R, a to není dobré
        https://www.seznamzpravy.cz/sekce/koronavirus-stopcovid

        Co se týká další případné vlny – tato vlastně ještě neskončila, ono to plynule přejde do další. A jedno, jestli nám to sdělí lidský rozum, nebo se jedná o vhled.
        Kéž by neměl pan Staněk pravdu, jenže mi to kdesi před 2 stránkami v komentáři vyšlo stejně.
        A logicky také, protože když vidím, jak se lidé chovají, přijde mi, že rovnováha je narušena a pokud se tzv. rovina příliš nakloní na jednu stranu, následuje pád. V tomto případě onemocnění, jedno, jak smrtelné.

      3. Matko, odkaz
        https://www.seznamzpravy.cz/sekce/koronavirus-stopcovid
        koronavirus tu tu s námi je a hodnoty kolísají, nárůst nových případů nelze přeceňovat, je to pod 100 osob/den, rozumné rozvolnění opatření je nutné, ekonomika a život musí jít dál. Nic není bez rizika, není ohně bez dýmu.
        Švédská hlavní televize přiznala chyby a chystá rozhovor s Prymulou.
        Zatím na koronavirus v ČR zemřelo přes 300 lidí, to je asi počet úmrtí na rakovinu střev za měsíc.
        https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/koronavirus-nakazeni-dul-darkov-karvina-nemocnice_2006092114_vtk
        Důl Darkov má v přímé souvislosti 459 případů, Jihočeský kraj má počet aktivních osob 191, okres J.Hradec nemá ani jednoho aktivně nemocného. Darkov je prostě lokální ohnisko, v okolí se hodně testuje, takže se i nachází pozitivní případy.
        Vyjádření pana Staňka na videu, že 300 horníků s příznaky těžce pracovalo nerozumím, proč by to mělo něco zlehčovat. Naopak -ukazuje se, že šíření může být (znovu) rychlé.

        https://www.idnes.cz/koronavirus
        Dnes( 10.6) jsou 4 uzdravení, 2 mrtví.
        Čili aktuálně se víc lidí uzdravuje. A mění se to denně.
        Není to koeficient R, který se vypočítává a k tomu ještě různě (Ministerstvo zdravotnictví ho počítá z údajů za 2 týdny)
        https://koronavirus.mzcr.cz/co-je-to-r-cislo/

      4. ad. Pardal10.6.2020 (10:43)

        Souhlasím, těch různých hledisek je opravdu hodně, zemřelých v porovnání s jinými diagnozami skutečně jen zlomek, jde spíš o určitou kázeň lidí, aby se to zbytečně nerozšířilo opravdu masověji, jako např. v tom Vámi zmiňovaném Švédsku. Co se týká roušek – nejsem si jista, že dokáží dokonale tzv. ventilovat vzduch, jednak ten, co k nám přichází zvěnčí, ale i ten, co vydechujeme my. Mnoha lidem se díky vlastnímu vydechování zhoršila pleť, což není příznak ničeho dobrého a zdravého. A je to poučení i pro doktory, jak něco takového zvládat a neponechávat stranou pacienty s jinými diagnózami. A nepodceńovat, že jsou v tzv. první linii a tak se musí chránit a nelitovat prostředků na os. ochranné prostředky.
        Atd. atd.

      5. Někde jsem tu v diskuzi četl, že všichni ti naši jasnovidci, astrologové….atd., nepředvídali na letošní rok nějaký virus. Teď, když virus zaútočil, tak se asi objeví další předpovědi různě aktualizované o tom, jestli bude jeho konec a nebo se nějak vrátí. Pan Staněk a jeho video je asi mezi prvními, kde předvídá. Má v tom jasno a jestli nezemřu, tak jeho předpověď budu sledovat.

        Tady je předpověď naší viroložky, která se v této oblasti pohybuje a má praxi současnou, ne více jak padesát let starou z éry socialistické armády, jako měl a má pan Staněk.

        https://www.novinky.cz/domaci/clanek/virolozka-sona-pekova-letos-do-zahranici-nejezdete-40327093#seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=V2ELFBedCco-202006101228&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=

        Tak jsem zvědav, jestli se ukáží jako reálné vhledy MVDr.Staňka nebo možná vědečtější pohled paní viroložky.

        Zdravím všechny.
        Alois Vrobel

      6. Pro p. Staňka:
        Tu imunitu jste vysvětlil velice pěkně. Po dlouhé době docela rozumné video, dávám 1-.
        To minus je za to, že koronavirus nevytvořili Číňani ani Američani, ale andělé. V nehmotném bytí stvořili koronavirus a pak ho šoupli do hmotného bytí. Pochopte už konečně, že ti „andělé“ to musí tvořit prostřednictvím lidí:-))

        P.S.
        K tomu hořčíku. Existuje přípravek chlorid hořečnatý a ten má v sobě navázaný hořčík tak, že ho tělo dokáže vstřebat. Z normálních tablet hořčíku zakoupených v lékárně si to tělo neumí vzít. Dá se koupit zde:
        https://www.hlavnezdrave.cz/obchod/horcik-chlorid-horecnaty-100g/
        Dají se s tím léčit i infekce včetně koronaviru. Nikdo ale nedokáže vysvětlit, jak to, že to funguje.

      7. Lojzo, nestrašte. Chlorid hořečnatý MgCl2.6H20, obsahuje ve 3 g krystalů 240 mg iontů Mg2+. Doporučená denní dávka je 375 mg (závisí ovšem na hmotnosti a fyzickém výdaji energie). Doplňky stravy z lékárny, třeba od Dr.Max obsahují MgO odpovídající 400 mg Mg2+. MgO se v žaludku rozpustí v kyselině HCl na MgCl2. A není pravda, že velký nadbytek Mg neškodí, kromě průjmu vede i ke skleróze.

  9. Konečně je tady jedna pěkná a záslužná téma – malé děti. Jeden z nás má dětí hodně (celých 340 kg) a proto si ho musíme vážit, ctít a mu naslouchat, protože ví, co říká!?!
    Někteří „ulétávají“ do svých bujných konstrukcí, které se potom stávají předměten kritiky, ale, právě na to je zde ta diskuze, aby se zde potírali extrémy a nepravdy. Proto – pišme a diskutujme!

      1. Venda mi často vytýká, že se nedržím tématu. Alois se ho jistě drží :-) V jeho příspěvku také figurují děti. Říká se tomu oslí můstek.

    1. Aluška,kterou sem zatáhl Alois, pak satanisti a konspirace a už to jede. Ach, jo.
      Aluška na uvedené odkazu
      https://aluska.org/adrenochrom-elitni-fontana-vecneho-mladi-vyschla-satanistum-z-hollywoodu-nastaly-krusne-casy/
      :“Dnešní elixír mládí se nazývá ADRENOCHROM. Jedná se o odebranou krev dětí s co možná nejvyšší koncentrací adrenalinu. Krev je extrahována z epifýzy dítěte v okamžiku strachu a hrůzy, když hladina adrenalinu vrcholí.“

      Komentář:
      https://cs.qwe.wiki/wiki/Adrenochrome
      https://www.wikiskripta.eu/w/Epif%C3%BDza
      Epifýza neosahuje adrenalin.
      „Epifýza je producentem melatoninu, čímž se podílí na regulaci cirkadiánních rytmů. Melatonin působí jako specifický hormon, ale zároveň ovlivňuje a moduluje funkci řady endokrinních žláz. Ovlivňuje rytmickou funkci gonád a hypofýzy (pozitivně ovlivňuje produkci růstového hormonu a růstových faktorů). Sekrece melatoninu kolísá v průběhu 24 hodin, neboť je tlumena světlem.“
      https://www.wikiskripta.eu/w/Adrenalin
      “ Adrenalin (epinefrin, z řec. epi nad, nefrós ledvina) je endogenní katecholamin s kombinovanou α- a β-sympatomimetickou aktivitou. Jedná se o hormon a neuromediátor produkovaný dření nadledvin, kromě toho se vyskytuje i v postgangliových sympatických nervech a některých částech centrálního nervového systému. Jeho biologickou úlohou je příprava organizmu na stresové situace − boj, útěk. Zvyšuje dodávky kyslíku a glukózy do mozku a svalů a také potlačuje některé méně naléhavé procesy“

      1. Pane Pardale, alušku jsem pod tento článek nezatáhnul. Nejsem ten anonym, který dal odkaz na alušku 9.6.2020 v 18:48 pod článek paní Věry z Vysočiny. Vaše tvrzení – „Aluška,kterou sem zatáhl Alois,…..“, mi přijde od Vás až sprosté.

        2.6.2020 (11:53) jsem překopíroval velkou část z webu aluska.org pod článek pana Staňka viz. https://hledani.gnosis.cz/jak-a-proc-se-na-zemekouli-objevil-zivot-a-clovek/comment-page-2/#comments

        Můžete si to ověřit.

        Nedal jsem tam ale odkaz, jen jsem sdělil v závěru svého příspěvku, že ….“(no není to hezké ?? ) . . . .pokračování pro toho, kdo má zájem je na aluska.org“

        A Vy jste bezprostředně a hezky na to zareagoval – viz.:

        Pardal l2.6.2020 (21:13)

        Aloisi, bál jsem se o Vás, že jste to napsal sám. Psala to aluska.org, takže snad to bude dobrý.
        Píšete:“musíte obnovit své spojení s přírodou a trávit zde více času.
        Velmi jednoduché, funkční a bezpečné je, začít se uzemňovat a nabíjet u stromu. Ideálně najít si na to každý den alespoň 30 minut čas a setrvat bosky v přírodě.“
        Byl jsem v přírodě víc jak 8 hodin, ujel na kole asi 130 km, vylezl na rozhledu 30 m vysokou, zaplatil 50 Kč, neviděl nic kromě nenápadného věnce kopců Českomoravské vrchoviny . . . . . . . . . .atd..

        Pane Pardale, prosím, važte pro příště svá slova. Díky.

        Alois Vrobel

      2. ad.
        Alois pro pana Pardala19.6.2020 (11:56)
        „…Pane Pardale, alušku jsem pod tento článek nezatáhnul. Nejsem ten anonym, který dal odkaz na alušku 9.6.2020 v 18:48 …“

        Pane Aloisi,
        já ten odkaz také nenapsala. Jenže to nedokážeme, lidé si tvoří vlastní, mnohdy neopodstatněné konstrukty i o autorství komentářů.
        Ale pokud někdo alušku čte a články přebírá,… no, lidé čtou hodně a mnohé, ostatně proč ne. Každý si může udělat vlastní názor.
        Mozek holt pracuje v matrixu tak, jak pracuje. A líbit se to nikomu nemusí. A věda to zase třeba vyvrátí a najde novou teorii,…

        https://www.youtube.com/watch?v=JUNEB4FQBH4

      3. ad – Pane Pardale, alušku jsem pod tento článek nezatáhnul. Nejsem ten anonym, který dal odkaz na alušku 9.6.2020 v 18:48 pod článek paní Věry z Vysočiny. Vaše tvrzení – „Aluška,kterou sem zatáhl Alois,…..“, mi přijde od Vás až sprosté.
        _______________

        Aloisi, pod tento článek zřejmě ne, to už jsme pořešili dříve. Ale zatáhl jste ji sem, na Gnosis, tedy na stránky, kde takový škvár nemá co dělat. Pardal jen reagoval na moji poznámku, kterou pochopil správně. Ale ono už na tom není co vylepšit, aluška nebo Zeman, prašť jako uhoď.

    2. Po přečtení výšeuvedeného odkazu na aluska.org mne napadlo, jaká musí být duše člověka, který sbírá podobné články? A nenapadlo mne nic jiného, než že satanisté žijí stále mezi námi…

      1. ad – Po přečtení výšeuvedeného odkazu na aluska.org mne napadlo, jaká musí být duše člověka, který sbírá podobné články?
        ___________________________

        Přesně tak.

  10. ad – Někteří „ulétávají“ do svých bujných konstrukcí,……..

    ………kterým ani oni sami nevěří. Pro svět, pro naše blízké a pro nás samotné vůbec není důležité, jaký konstrukt boha jsme sestrojili. Důležité je jen, kolik lásky jsme rozdali.

  11. Lidičky, pokud vnímáte dítě jako nějaké štěstí či dokonce nejvyšší štěstí a nejvyšší metu, tak máte před sebou ještě hodně dlouhou cestu poznávání. Dítě ve skutečnosti není nic cennějšího než cokoli ostatní, to si jen ego, a ne každé, dítě vyvyšuje nad ostatní věci této reality. Přitom nic pomíjivého nemá žádnou opravdovou hodnotu, tu hodnotnost věcem a zážitkům přiřazuje mysl.
    Pro jednu mysl je nejhodnotnější to a pro jiné něco dalšího.
    Opravdu hodnotné je pouze to, co může být takto vnímáno úplně každým a co každý má a vnímá to stejně. A to jediné je samotný pocit existence, vědění, že jsem a vnímám, toto je shodné pro všechny lidi.
    Vše ostatní je individuálními filtry ega poznamenáno a různě vnímáno a interpretováno.

    1. ad – Opravdu hodnotné je pouze to, co může být takto vnímáno úplně každým a co každý má a vnímá to stejně. A to jediné je samotný pocit existence, vědění, že jsem a vnímám, toto je shodné pro všechny lidi.
      ____________________

      Anonyme2, samotný pocit existence je k ničemu. Jak sám píšete – je to jen pocit. Pocit, kterou vnímá každý po svém.

      1. Pocit existence odlišuje živého vědomého člověka od mrtvoly. Ta nejzákladnější souvislost každého živočicha, živochuťa.

      2. Anonym 2 nepíše, že je to „jen“.
        To vnímání každý po svém je to ego, kterým se tu odlišujeme a od Boha oddělujeme. Jeden každý v odlišné míře.
        Venda

      3. Zkusím to osvětlit.
        Pocit a prožitek existence má každý člověk a vnímá ho naprosto stejně.

        Až to vše ostatní, co se děje za tím, vnímá každý jinak a podle nastavení ega. To ostatní zatím je myšlen souhrn všeho co mohou smysly těla detekovat a mysl s tím může pracovat, včetně samotných přicházejících myšlenek.
        Takže prožitek „existuju“ je shodný.
        Posouzení počasí, vzhledu, spravedlnosti atd. je rozdílný, stejně tak reakce na myšlenky.
        Přijde myšlenka přelezu přes plot a natrhám si ty krásné hrušky. Jedno ego se nad touto myšlenkou zaraduje a zařídí se podle toho. Jiné se začne obviňovat, cože to za nepěkné nápady má, že by něco takového neudělalo, a proč vůbec takové myšlenky má, a další se nad takovou myšlenkou jen pousměje a hned ji propustí z mysli.

      4. Pro Vendu:

        Vendo, pocit je vždycky jen pocit. A pocit je (ze své podstaty) vždy „JEN“ subjektivní.
        Proto pocit nemůže být definován jako: “ Opravdu hodnotné je pouze to, co může být takto vnímáno úplně každým a co každý má a vnímá to stejně“.

        Píšete:

        „To vnímání každý po svém je to ego, kterým se tu odlišujeme a od Boha oddělujeme. “

        Jenže ona ta druhá část vašeho výroku není pravdivá, resp. není možná. My totiž od Boha (opět z podstaty věci) odděleni být nemůžeme, protože Bůh je podstatou všeho. Nikdo z nás nemá na tzv. „oddělování od Boha“ žádný, ale vůbec žádný vliv. Jsou to opět jen a jen pocity a emoce, se kterými nějakým způsobem bojujeme. Realita je jinde – v lhostejné plynulosti věcí, na sebe navazujících v nekonečném koloběhu příčin a následků.

        Krásný den ve vědomí Boží přítomnosti:-)

  12. cit:

    To vnímání každý po svém je to ego, kterým se tu odlišujeme a od Boha oddělujeme

    _______________

    O egu se zde mluví jako o něčem nežádoucím, co je potřeba upozadit, nejlépe „zabít“, zničit, potlačit, jiná cesta k Bohu údajně není. Tohle ale dobrá cesta není, protože požaduje nemožné. Spoustu lidí to zbytečně přivádí do ambulance psychoterapeuta. Mělo by tomu být naopak – o svoje ego je potřeba pečovat, s láskou a porozuměním sobě samému. Ego nestojí jako překážka na cestě k Bohu, člověk by neměl chtít být někým, kým není a ani být nemůže, nemůže popřít svoje já. I Kristus říká „JÁ JSEM“, a v tom „já jsem“ je uložené vědomí své vlastní existence. Bez Já = Ego (lat.) toto sebeuvědomění není možné.

    cit.:
    Není-li e. schopno plnit svou zprostředkovací funkci mezi pudy a realitou, projevuje se to určitými symptomy a vzniká určitý druh neurózy. Není-li vybaveno dostatečným množstvím energie, uchyluje se e. k potlačování nepříjemných psych. obsahů (představ, myšlenek, pocitů) a vystavuje se vlivu dětských traumatických zážitků. Jestliže e. podlehne v konfliktu s „nad-já“, vznikne nutkavá neuróza, melancholie a někdy je já „dohnáno k smrti“.
    https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Ego

    1. Ego je Božské stejně jako cokoli ostatní, nic není vně Boha. Ego patří do tvořivého aspektu Boha, a vzniká ztotožněním pozorovatele s tělem a myšlenkami. Ego se transformuje do pozorovatele procesem uvědomění, že nejsem tělo.

      1. Jednou větou říkáte, že když se pozorovatel ztotožní s tělem a myšlenkami, vzniká ego. Následně se podle vás ego transformuje do pozorovatele procesem uvědomění, že není tělo. Není to trochu krkolomné? Duchovní cesta sice není jednoduchá, ale nesmí být prostoduchá, musí být logická, protože Logos = Bůh

      2. Je to prosté, celé toto stvoření se děje v dualitním procesu. Je to jako nádech a výdech.
        Myslím si, že jsem tělo a jméno, myslím si, že ostatní je někdo jiný, a musím se vůči nim vymezovat a bránit.
        Přijde uvědomění, že nejsem toto tělo, že jsem vše a každý, že Bůh a já jsme jedno, tím ego zaniká.
        Je tu jednoduchá rovnice Bůh,ego,člověk.
        Bůh+ego=člověk. Člověk-ego=Bůh

        Kristovství je předstupeň totálního osvobození a Božství.
        Ukřižováním Ježíše došlo k ukřižování malinkého egoismu, který Ježíše odděloval od Boha. On ještě říkal, já a otec jedno jsme. Bylo tam ještě lehké oddělení. Po aktu ukřižování byl už jen otec, od kterého nešlo Ježíše oddělit.

      3. Anonyme, píšete:

        – Přijde uvědomění, že nejsem toto tělo, že jsem vše a každý, že Bůh a já jsme jedno, tím ego zaniká.

        – Ukřižováním Ježíše došlo k ukřižování malinkého egoismu, který Ježíše odděloval od Boha. On ještě říkal, já a otec jedno jsme. Bylo tam ještě lehké oddělení. Po aktu ukřižování byl už jen otec, od kterého nešlo Ježíše oddělit.
        _____________

        Takže podle vás stačí si uvědomit, že že nejsem toto tělo, že jsem vše a každý, že Bůh a já jsme jedno, tím ego zaniká. Ježíš měl smůlu, ten to nevěděl, ukřižováním došlo k ukřižování jen malinkého egoismu a teprve po ukřižování už byl jen otec. Ó, jak my, internetem kovaní, máme tu vstupenku do božství lehce dostupnou, ukřižování není nutné.

        ad – Bůh+ego=člověk. Člověk-ego=Bůh

        ……….vlastně není co dodat, řeč je obrazem ducha. Tak se mějte :-)

      4. Pro Věru…../ lépe/ i Logos – Slovo je Bůh, Je to Jeho projev nejen z Počátku, ale věčný proud Ducha bez konce. I Syn je Bůh….., Jeho zhmotnělý projev pro náš lidský svět,…. i my jsme potenciální Bohové….., ale až za splnění podmínek, která umožní člověku návrat do Něho, k Němu….. jo,jo!

        Pro Anonym 2:

        Ego je něco, co nás zcela proniká. Ego je výkonná složka mysli. Jen kvůli jejímu fungování jsme právě zde na tomto světě. Pokud by člověk neměl ego, zcela jistě by na tomto světě nebyl. (a nebyl by člověkem) Pán stvořil toto stvoření skrze ego a s pomocí ega. Tak nás k tomuto stvoření připoutal (naštěstí ne trvale). Kdybychom ke světu nebyli připoutání, nikdo by zde nezůstával. Je to naše závislost, co nás přivádí znovu a znovu zpět. (naše nezvládnutá – neovládnutá mysl) Pokaždé když umíráme, nás ego převádí z jednoho těla do druhého. To vše je ego, tak působí. Jsou to pouta, která nás ke stvoření vážou mocnou sílou, a dokud jsme jimi vázáni, nemůžeme odejít z kola nových, obrovských možností se opakovaně zrozovat. Jinými slovy, nebudeme spaseni. Můžete udělat i jistý duchovní pokrok, ale nemůžete být osvobozeni, pokud jste připoutáni k věcem a tvářím tohoto světa. To vše je ego. Ego znamená připoutání k tomuto stvoření.

        Všichni na tomto světě jsme k něčemu připoutáni. Všichni jsme pouhými loutkami, všichni tančíme dle své karmy a všichni pevně věříme, že ten kdo nás nutí tančit, jsme jen a jen my samotní. Já jednám! Já konám! Já jsem udělal to či ono! / já, já, já, jenom já …..ego/ A vůbec netušíme, co nás nutí, abychom to vše dělali. Pro
        naši mysl je velmi obtížné pochopit, že to, co nás nutí tancovat jako loutky, je náš vlastní karmický program.
        Náš problém je, že si loutky neuvědomují, že jsou loutkami, nejsou si vůbec vědomy, že jejich nitky tahá kdosi za scénou. Jsou pyšné na svůj tanec. Já tančím! A abych mohl tančit, aby můj tanec byl dokonalý, musím bojovat se svou karmou a s celým světem. Stále dokola, jako ve víru tance derviše.

        Tak když toto vím, pak přijde pokora. Mocná zbraň proti egu. Lidské zbraně zabíjejí člověka, jeho tělo, ale tato zbraň je namířena k ovládnutí ega.

        Mnoho úspěchů na cestě s pokorou.

        Zdravím.
        Václav Žáček

      5. ad – my jsme potenciální Bohové
        _______________________________

        ……Vendo, Vendo…….

      6. Anonyme 2,

        je zřetelné, že nechápete smysl a cíl Boží tvorby a tomuto nechápání podřizujete vaši životní filosofii. Proto taky vaše rovnice mají špatné zadání.
        Správně mají být:
        Duch z Boha + ego = člověk
        Duch z Boha + láskyplné ego = Syn člověka

        Ducha z Boha máme všichni stejného (jako Kristus), ego máme každý vlastní.
        Duchem z Boha jsme všichni synové/dcery Boha (jako Kristus) – to nám je dáno, a proto jsou si před Bohem všichni lidé rovni.
        Titulu Syn člověka však musíme dosáhnout vlastní misí života (jako Ježíš Kristus).

        A dodatek:
        Bůh po nás nechce utrpení – účty z dávných dob srovnal Spasitel na kříži.
        Bůh po nás chce láskyplné vztahy, protože Bůh je láska a podobné poznává podobné.

      7. Pravdou je, že většina toho, co konáme, je výsledkem emocí a málokdy výsledkem logického rozumu. Na druhé straně tvrzení, že jednání člověka je výslednicí jeho vychování, prostředí, v němž žije, působení veřejného tlaku, osudu, představuje člověka jako loutku. To by znamenalo, že člověk nenese odpovědnost za své činy. Nese. Mohou být dva lidé ve stejném prostředí a jejich chování bude diametrálně odlišné. Například, když rodiče jsou alkoholici. Jeden potomek ve svém životě jen zopakuje vzorec chování, který u nich vidí. Jiný si řekne: Nechci žít v takovém marasmu – a nevezme alkohol do úst.

        Člověk nenese odpovědnost jen za sebe, ale za celý svět. Vypustí-li do světa zlo, ono pak žije dál svým životem. Naštěstí platí i opak, že když vypustím dobro, tak se to dobro samovolně zmnožuje. Platí „efekt motýlích křídel“. Když se zde zasadím o spravedlnost, může to pomoci ubožákovi na druhé straně zeměkoule. Svět je dnes veliká vesnice.

    2. Věro,
      většinu diskuzí o egu přeskakuji, připadá mi to jako mlácení do prázdné slámy a zrno nikde k nalezení.
      Píšete 11.6. rozumně :
      „O egu se zde mluví jako o něčem nežádoucím, co je potřeba upozadit, nejlépe „zabít“, zničit, potlačit, jiná cesta k Bohu údajně není. Tohle ale dobrá cesta není, protože požaduje nemožné. Spoustu lidí to zbytečně přivádí do ambulance psychoterapeuta. Mělo by tomu být naopak – o svoje ego je potřeba pečovat, s láskou a porozuměním sobě samému. Ego nestojí jako překážka na cestě k Bohu, člověk by neměl chtít být někým, kým není a ani být nemůže, nemůže popřít svoje já. I Kristus říká „JÁ JSEM“, a v tom „já jsem“ je uložené vědomí své vlastní existence. Bez Já = Ego (lat.) toto sebeuvědomění není možné.“
      Můj názor:
      Kromě cesty k Bohu, je třeba hledat cestu a jít po cestě k lidem, hlavně z nejbližšího okolí. Tam je třeba „je potřeba pečovat, s láskou a porozuměním sobě samému“ a také k ostatním.
      Každému je jasné, že potřeby vlastní a potřeby vyvolané okolím mohou jít proti sobě. Vyvážení těchto vztahů je záležitost na celý život. Víra v Boha by měla vést i k pokoře, pomoci slabším a vyhýbání se konfliktnímu jednání.
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id
      http://wiki.knihovna.cz/index.php/Ego
      „Ego je tedy charakterizováno racionalitou, principem reality (odlišuje fantasii a realitu) a je prostoupeno mnoha obrannými mechanismy (projekce, identifikace). [1]
      Ego je uloženo ve vědomí i nevědomí. Je organizováno tzv. sekundárním procesem[2], kdy jsou okamžité reakce odkládány a člověk si může věc promyslet. V psychoanalýze je takové chování popisováno jako jednání naprázdno, v představách. Ego je tedy místem, kde je psychika časově, prostorově a logicky organizována.
      Ego ve Freudově pojetí má tedy funkci centrální řídící jednotky psychiky, je zdrojem citů a ovládá motoriku. Člověk s vyvinutým egem je považován za zralou osobnost – je schopen přiměřeně reagovat na danou situaci a odhadnout její následky.“
      Můj názor: Ego se stalo pojmem, který zkoumá věda i pavěda. Je otázka, jestli závěry jedné nebo nebo druhé strany případně vztah ega k Bohu k něčemu potřebujeme.
      Celé generace vyrostly a žily se zemědělským nářadím v ruce. Bylo samozřejmé, že na nejtěžší, nesložitější a nejvíc nebezpečnou práci nastoupil ten, kde byl silnější, schopnější a odolnější. Rodina pracovala většinu dne v těsném kontaktu.
      Snad něco z toho v genech ještě máme, pracovat spolu v rodině na něčem, hlavně výchově dětí, je třeba pořád.

      1. Pardale, píšete

        “ Je otázka, jestli závěry jedné nebo nebo druhé strany případně vztah ega k Bohu k něčemu potřebujeme.“

        moje odpověď – absolutně k ničemu. Je to takový intelektuální sliz. Můj děda říkal: Pracuj, jako bys tady měla být sto let a modli se jako bys měla zítra umřít. Péče o půdu ruku v ruce s péčí o duši. O „ego“ se nikdo nestaral, ani nevěděli, co to je. Věci musely fungovat Freud Nefreud :-)

        ad – Kromě cesty k Bohu, je třeba hledat cestu a jít po cestě k lidem, hlavně z nejbližšího okolí. Tam je třeba „je potřeba pečovat, s láskou a porozuměním sobě samému“ a také k ostatním.
        Každému je jasné, že potřeby vlastní a potřeby vyvolané okolím mohou jít proti sobě. Vyvážení těchto vztahů je záležitost na celý život. Víra v Boha by měla vést i k pokoře, pomoci slabším a vyhýbání se konfliktnímu jednání.

        Bez debat, to je jasná věc.

      2. to “ Víra v Boha by měla vést i k pokoře, pomoci slabším a vyhýbání se konfliktnímu jednání.“

        Petr Chelčický hlásal ještě vyšší zásadu než pouhé vyhýbání se konfliktu – neodporovat zlu zlem. Byla mylná, jak o tom mluví Daniel Kroupa ve své úvaze:

        „Prorokem nenásilí a neodporování zlému byl, jak známo, slavný ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, který se inspiroval dílem našeho náboženského myslitele Petra Chelčického. Tomáš Garrigue Masaryk s ním nesouhlasil a často s ním polemizoval. V proslovu k vojenským letcům v Rusku v roce 1917 to vyjádřil lapidárně: „Mezi útočným násilím a odporem, mezi napadením a obranou je rozdíl nejen psychologický, nýbrž i mravní. Mravnost nebo nemravnost každého skutku, každé činnosti posuzuje se podle pohnutky, úmyslu, motivu.“ Jinými slovy, odsouzeníhodným se užití síly stává teprve tehdy, když je spojeno s agresivním úmyslem někomu uškodit, a ne samo o sobě. Masaryk byl dokonce přesvědčen o tom, že je sebeobrana nebo obrana druhých před násilím nejen povolena, ale je přímo mravní povinností.“
        https://plus.rozhlas.cz/daniel-kroupa-policejni-nasili-8225886

      3. ad – Petr Chelčický hlásal ještě vyšší zásadu než pouhé vyhýbání se konfliktu – neodporovat zlu zlem. Byla mylná, jak o tom mluví Daniel Kroupa ve své úvaze:
        ________________________
        Věci nejsou černobílé a každá válka začíná až druhým výstřelem.

      4. Je to takový intelektuální sliz… O „ego“ se nikdo nestaral, ani nevěděli, co to je…

        Ve skutečnosti se o ego stará každý a vždycky.
        I tady píše každý jen o svém egu, o jeho úrovni – přestože to některým nedochází a jiní to dokonce chtějí popírat.
        (Jak chtějí poznat Boha, když popírají i nástroj k jeho poznání?)

        Vždyť i Bůh – když se v tomto světě rozhodne mluvit – mluví skrz ústa ega člověka.
        Ovšem v takovém případě se ego musí ztišit, protože dva jedněmi ústy mluvit nemohou.

      5. Válka začíná křivdou. Když nás Němci na začátku druhé světové války obsadili a utvořili protektorát, na našem území se neválčilo a přesto jsme byli ve válce. Když agresor vytvoří atmosféru strachu, že se nikdo ani neodváží proti němu bojovat, neznamená to, že není válka. V tomto smyslu jsme u nás měli válku také od roku 1968 do roku 1989. Máte pravdu, věci nejsou černobílé.

  13. Ježíš žádnou smůlu neměl, byl příkladem, na kterém bylo ukázáno jak se věci mají.
    A není naprosto jisté, a není to ani důležité, jestli Ježíšův život a jeho ukřižování fyzicky proběhlo, nebo ne. Pokud to proběhlo skutečně, tak Ježíš díky svému minimálnímu egoismu a tedy neztotožnění se schránkou těla, necítil téměř bolest. Tím aktem byl vysvobozen z těla a splynul s Bohem. Co je na tom za smůlu? Navíc přesně věděl co ho čeká, a s pokorou tomu šel naproti, normální člověk ztotožněn s tělem by se před Pilátem snažil všemožně obhajovat a případně prosit o milost.

    Jde o mystérium toho příběhu, celé je to jen obraz-informace o tom, jak se věci mají.
    Uvědomění, že nejsem tělo je událostí za kterou případně následuje ukřižování egoismu ještě v průběhu života těla. Ale i ostatní nepřijdou zkrátka, protože k odložení egoismu u nich dojde při smrti těla. Takže to nemine nikoho, ani Věru.

    Pokud toto s Vámi nesouzní, vypusťte to klidně z mysli.

    1. Anonyme 2, věřím v duchovní podstatu všeho a jelikož jsem minimalista, věřím, že tak to bohatě stačí pro klid a mír v duši. Všechno ostatní považuji za zbytečný outěžek na cestě. Věci se dějí i bez nás, nač jim tedy překážet.

  14. Venda:
    ad – A vůbec netušíme, co nás nutí, abychom to vše dělali. Pro naši mysl je velmi obtížné pochopit, že to, co nás nutí tancovat jako loutky, je náš vlastní karmický program.
    ___________________________

    Vendo, co vás nutí psát 131 obsáhlých článků + vaše alter ego Alois dalších 11?
    Není to třeba proto, že „Náš problém je, že si loutky neuvědomují, že jsou loutkami, nejsou si vůbec vědomy, že jejich nitky tahá kdosi za scénou. Jsou pyšné na svůj tanec. Já tančím! A abych mohl tančit, aby můj tanec byl dokonalý, musím bojovat se svou karmou a s celým světem. Stále dokola, jako ve víru tance derviše.“

    ?

    1. Kdyby mělo být mým vlastním karmickým programem psát obsáhlé články, měl bych se tomuto „tanci“ tímto vyjádřenému nějak bránit?

      O Aloisovi nebudu nic psát. Snad jen to, že se s ním znám již více jak šedesát roků, že má rád přírodu, vyzná se v bylinkách a nedávno mě požádal o zapůjčení nějaké literatury z duchovní nauky Sant Mat. Co ho nutí? Zeptejte se ho sama.

      Btw, dnes jdeme na bylinky. V plánu máme rdesno ptačí, kopřivu a heřmánek.

      Tak pěkný den i pro Vaše sedmi kilové štěstí.

      Václav Žáček

      1. teď sbírám diviznu, sléz,…průběžné mátu, mateřídoušku, řepík, pelyněk,…

      2. ad – Kdyby mělo být mým vlastním karmickým programem psát obsáhlé články, měl bych se tomuto „tanci“ tímto vyjádřenému nějak bránit?
        ___________________

        To nevím, Vendo. Tím se opět dostáváme k otázce, kolik prostoru máme pro svoji svobodnou vůli a jestli tedy vůbec jsme schopni řídit se morálním kodexem, když tak jako tak je všechno karma. Byla bych vůči takovému přístupu velmi opatrná. Skoro by se mi chtělo říct, že takový přístup k sobě samému je bohapustý a nebezpečný alibismus. Myslím si, že – obecně – trochu upozadění a lehkého odříkání neškodí, půst tělesný i duchovní má vždy něco do sebe. To je každého věc…
        ale naše sedmikilové štěstí určitě povedu k zodpovědnosti za svoje skutky a racionálnímu vyhodnocování všech nástrah a lákadel na jeho životní pouti.
        Tak pěkný den i vám.

    2. Věro. Visí tu ve vzduchu karmohujerismus, jak řekl klasik :“Logika je trochu slabší, ale tou pílí.. nesmírnou, si dobré známky zajistí“. Myslím tím odžití karmického dluhu, astrální duši atd.
      Jistota pro všechny je, že si život odžijeme.
      Mám před sebou 21.stletí, červenec 2020. Hlavní téma je: Život po životě, minutu po minutě. Ještě jsem to nečetl. Podnadpis : Mozek během prvních fázíé klinické smrti zvládne i vysoce organizovanou činnost. .. Hranice života a smti jsou totiž od sebe dál, než jsme dosud tušili… POsmrtný život se odehrává před smrtí..

      1. Pardale, karma není zdarma, zadní vrátka je dobré nechat pootevřená, člověk nikdy neví. Jeden z mých dávných zážitků z dětství – hodně let zpátky (za tuhého socialismu) jsem se bůhvíproč nachomýtla k uspávání dvou synků váženého pana soudruha ředitele naší ZŠ. No a kluci s paní ředitelovou svižně odříkávali „Andělíčku můj strážníčku…“
        A tak je to se vším :-)

      2. Věro,
        zadní vrátka se nezavírají- co kdyby-. Na začátku puberty jsem měl pochyby, ale když jsem v létě přespával na výměnku na posteli pod dvěma svatými obrazy, tak jsem si říkal, že se raději pomodlím večer, že by jinak mi to mohlo přinést ztrátu ochrany anděla strážného. No teď, když jsou děti daleko, tak je to s obavami o ně podobně.

    1. Márty, ahoooooj, no to je hezké, že ses ozval, díky :-)
      (myslím, že jsme si před lety tykali, ne? klidně v tom pokračuj)
      Pořád píšeš básničky, jen tak dál, poezie, štěstí a lásky není nikdy dost:-)

  15. Tak jsem si ten Věřin článek konečně přečetl celý. Zatím jsem reagoval na diskuzní příspěvky jiných diskutérů. A tak jsem se nad ním i zamyslel. Honzo, divné, co? A nic naplat musím souhlasit s jejím často opakovaným rčením, že „řeč je obrazem ducha“. Myšlenku, kterou přidělila i sama sobě. A ta tu sedí jak zadní část těla na hrnci.

    V prvé části przní Ježíšova slova. Ale to je její přístup, co proti tomu mít? A navíc, dost to tu rozebrali s kolegou Václavem i dalšími.

    Píšete o duchovi s malým písmenem d? Co tato paní duchem myslí, nevím, ale to se jí neptám, protože by při vysvětlování zabrousila do plků, které sama nechce.

    Přátelé, Věra je bezesporu přínosem pro tuto diskuzi k Hledání Světla. Ani ji její častý sekundant z minulosti nemusí pomáhat. A to je skvělé, skvělejší až nejskvělejší.

    Věra nám razantně sděluje – „Ne – dítě přijmeme bez výhrad bezpodmínečnou láskou, protože dítě dá poznat stav absolutního štěstí.“

    No, Věra nikdy nepoznala to neštěstí, když se rodičům narodí postižené dítě? Nějakou dobu to oni nemusí ani vědět, to je fakt, ale pak lékaři přijdou na vážnou závadu v jeho tělesné, smyslové či duševní výbavě. Štěstí se tak umenšuje a již nebývá absolutní. Co milionů dětí se rodí ročně do rodin, kde ani jejich rodiče a ani ty děti samotné málokdy poznají štěstí, o absolutním se určitě nedá mluvit. Mají smůlu ty rodiče nebo ty děti?

    Věra ve své moudrosti nám píše – „Nastává čas, kdy nepotřebujete vůbec nic.“ Ano, souhlasím, ten stav je absolutní a nastává po smrti – tehdy již nepotřebujeme /naše tělesná schránka/ skutečně nic. A Věra to potvrzuje i následujícími větami – / připomenu, že je to po smrti člověk…./ „Nepotřebujete žádné rozbory duchovních traktátů, žádné ezoterické plky, protože všechno je tak čiré, nekomplikované, v duši je klid a mír a nic víc už není potřeba.“ Moudrost na druhou ! ! ! V představě mávám nad ní palmovou ratolestí.

    Věře tleskám, jen snad to, že ta duše nemusí mít po opuštění těla klid a mír. Ale to, co bych k tomu mohl napsat, to by ona považovala za ty plky.

    A na závěr opět komolí slova z Nového zákona, když píše – „Jsem přesvědčená, že pokud stejným způsobem nepřijmeme svého Krista, pak ho jistě nepřijmeme, přesně tak, jak je to psáno. “ Co na to říct – Věra je sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím by se solilo?

    A následuje její špičkový ezotorický plk – „Minimalistické absolutno.“ A pokračuje svým zkresleným pohledem na pomíjivý svět – „Nic nepotřebovat, protože všechno JE a to, co JE, to STAČÍ.“ No, mohla by o tom vyprávět dětem a rodičům v Etiopii, Somálsku, v některých státech střední Afriky, v Bangladéši, v Sýrii, v utečeneckých táborech v Turecku či Řecku……. .

    A pak na závěr píše, tajnůstkářka jedna,…. „Mimochodem – štěstí nejen chutná a voní, ale taky je pořádně těžké, to moje váží sedm kilo.“

    Pejsek, kočka či půlroční dítě? Přeji paní Věře, ať je tíha jejího štěstí pro ni slaďoučká a ať si ho pěkně užívá.

    A tak jsem na závěr již jen přidělil jejímu článku procenta. Moc to nebylo.

    Pěkný večer všem čtenářům článku hledačky Věry v jejím Hledání Světla.
    Alois Vrobel

    1. Wow, jak říkají dnešní mladí lidé.

      Včera jsme s Aloisem přetáhli večerku, chtěli jsme si připomenout mladá léta, rok 1976, kdy naší fotbalisté porazili Nizozemsko a pak hráli slavné finále s Německem. Dívali jsme se na televizi. Alois nebyl ale ve své kůži a místo u fotbalu seděl více u počítače a psal.

      No, vznikl z toho dost zajímavý článek jako reakce na Věru, na její „redukci potřeb a váhu štěstí“. Musím dodat, že je ta Aloisova reakce dost ostrá, ale veskrze slušná.

      Píši jen proto, že jsem si neuvědomil konec toho Věřina článku. Vždycky jsem si myslel, že paní Věra patří mezi nás, starší diskutující, prostě babička. Ale když jsem to dnes četl, tak je docela možné, že paní Věra je maminkou dítěte, dnes již asi přes sedm kilo vážícího.

      Jestli budete paní Věro reagovat a jestli se Vám bude chtít, byl bych rád, kdybych věděl, jestli Vaše štěstí je vnouče nebo dcera /syn/ a nebo nějaké malé voňavé zvířátko.

      Václav Žáček

      1. ad – Alois nebyl ale ve své kůži a místo u fotbalu seděl více u počítače a psal.
        __________________________________

        Jak říkám: řeč je obrazem ducha, vy potenciální bohu:-))

  16. Cit.:

    Věra nám razantně sděluje – „Ne – dítě přijmeme bez výhrad bezpodmínečnou láskou, protože dítě dá poznat stav absolutního štěstí.“

    No, Věra nikdy nepoznala to neštěstí, když se rodičům narodí postižené dítě?…
    _________________________________

    Píše svým přátelům teoretik vyznavač duchovního učení Sant Mat na stránkách Gnosis, Hledání Světla. O bezpodmínečné lásce se toho tady namluvilo velmi mnoho, velmi zasvěcené a velmi přesvědčivé teorie. Kde jsou ale skutky, kde je pravda? Jsou ta slova myšlena vážně nebo je to jen vítr slov? Ezoplky bez obsahu? Kde jsou ty skutky, které hovoří?
    Relativizace lásky bez podmínek – od Nuly, která se považuje za potenciálního Boha? Neuvěřitelné….:-)

    Ráda bych připomněla, že nejen dítěte se týká :

    „Nějakou dobu to oni nemusí ani vědět, to je fakt, ale pak lékaři přijdou na vážnou závadu v jeho tělesné, smyslové či duševní výbavě. Štěstí se tak umenšuje a již nebývá absolutní.“

    ale totéž se týká i dospělých, sourozenců, partnerů, manželů, rodičů…..a pak už láska k nim nebude absolutní? Pak se láska umenší? Nemělo by tomu být naopak? Duchovní „mistr“, samozvaný potenciální Bůh relativizuje lásku jen tak, pro zábavu, s pochybnými úmysly. Kde potom stojí obyčejný člověk, který ví, že Bůh není nikde TAM, vysoko a daleko, ale tady a teď, v našich úmyslech a skutcích?

    Aby tento příspěvek nebyl jen plácnutím do vody:

    ad – Věra nikdy nepoznala to neštěstí, když se rodičům narodí postižené dítě?

    odpověď: Věra (a Věra určitě není sama, stejnou zkušenost budou jistě mít i jiní diskutující) to neštěstí poznala, a taky poznala sílu absolutní bezpodmínečné lásky, která z toho neštěstí vyrostla. Když se láme chleba, pak se vyjevuje pravda. Do té doby je všechno jen iluze, stejná jako východ Slunce.

  17. Jak složité to mají dospělí, mají potřebu řešit, jestli „podepsat“ či „nepodepsat“. Zbytečné dilema, vítr slov. Jak jednoduché to má dítě, které nezná nic, než lásku bez podmínek! Dítě nezkoumá, jestli jeho máma/táta/babička/děda…“má vážnou závadu v jeho tělesné, smyslové či duševní výbavě“. V očích dítěte se nezrcadlí nic, než boží království. Kéž by dítě vidělo boží království i v těch očích, do kterých se dívá ono.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference