mapa stránek || vyhledávání

Smrt…

… death, tod, смерть, dhimashada, dood, kuolema, muerte… atd. Co jazyk, to jiný výraz a odlišné pojmenování pro stejný konec života. Smrt člověka je naprosto běžnou událostí. Tisíce lidí se každý den zastaví u různých vitrín, kde pohřební služba vystavuje parte. Lidé čtou a diskutují; kterej to byl, já znal jeho bratra, zemřel mladej, ten její se s ní rozved a to ona neunesla… tak už to má za sebou, chudák.

Ano, tělesná schránka, přechodný – dočasný nástroj neumírající duše – se jednou pro každého stane již „neobyvatelnou“ a zemře. Stačí k tomu jen jeden důvod z mnoha možností; zastaví se například srdce, ta roky spolehlivě pracující pumpa. Přestanou fungovat játra, ledviny a nebo nádor ve svém bujení znemožnil funkci plic. Mozek byl postižen závažnou cévní mozkovou příhodou a nebo až klišé – tělesná schránka utrpěla tolik postižení, například při autonehodě, že tento stav byl neslučitelný se životem. Jeden z lékařských termínů pro smrt je: „zánik jedince, u něhož vymizely známky života a jeho funkce“.

Život versus smrt jako ten nejvíce typický projev duality. Jeden moudrý člověk řekl, že je nutné smrt porazit. Přicházíme do tohoto světa jako mladí jedinci a jako jedinci s různým postižením a zkušenostmi z něj zase odcházíme. Pro každého je smrt velkým tajemstvím, do kterého v ten „správný“ okamžik nahlédne a pozná. Každý ví, že z tohoto světa odejde, nikdo však neví kdy? Může to být dnes či zítra, kdo to ví přesně, ale že to bude, je jisté. Kniha Genesis říká: „Prach jsi a v prach se obrátíš“ a nenabízí žádné možnosti úniku. I když víme, že se o duši říká, že je nezničitelná, že z těla jednoho dne zůstane pouze prach, myslíme na svůj konec jen málokdy. Pláčeme nad smrtí ostatních, ale nad svým vlastním koncem přemýšlíme málokdy. Jsme jako ten zemědělec z evangelia, který si po vskutku dobré úrodě plánoval, co všechno s utrženými penězi udělá, jaké postaví sýpky a stodoly…, nevěděl však, že z noci, která mu začíná těmito představami a plány, se již do nového dne neprobudí.

Každý člověk si může položit sám pro sebe základní otázky. Kupříkladu, bude mě smrt bolet? Mohu se té bolesti vyhnout? Co budu prožívat v těch posledních chvilkách před smrtí a kam po smrti půjdu?

Můžeme se dohadovat, přít, můžeme uvažovat a i urputně přemýšlet, můžeme nastudovat filosofické knihy a nebo odbornou lékařskou literaturu…, tajemstvím smrti však živi nepronikneme tak, že bychom o tom někomu referovali. Dokonce můžeme mít i silnou slepou víru, ale ani tím nemáme o smrti žádnou jasnou a jistou vědomost. Nikdo se z oblasti smrti ještě nikdy nevrátil tak, aby podal svědectví (tady by mohlo zaznít mnoho námitek a příkladů z populárních knih, že vrátil – tvrdím však, že nevrátil, protože pokud se někdo vrátil, tak nebyl skutečně mrtvý, nebyl pohřbený do země či spálený…). Mnoho lidí zavírá před faktem jistoty smrti oči a nechce o tom ani mluvit.

Příprava na poslední cestu. Člověk za života vykonává mnoho cest. Za týden jedu do lázní a musím mít s sebou to a to potvrzení od lékaře, musím nalézt dopravní spojení, vědět, kde budu ubytován… atd. Když pojedu do daleké ciziny, budu chtít předem co nejpřesnější odhad nákladů, studovat ceny potravin, výhodnost zvolené trasy, jaké tam bude počasí, vzít si slovník, mapu, a co očkování…? Jaká je však naše příprava na poslední cestu, na cestu na onen svět? A to máme odejít do naprosto neznámého místa a navíc nevíme, kdy to bude? Co si na cestu vzít, řešit to, neřešit? Budu opravdu nahý tak, jak jsem přišel na tento svět? Ne! Oblečte mi ty šaty či ať mám na sobě ten oblek…, a co růženec, vplést mi ho do mrtvých sepjatých rukou? A co mé zlaté zuby, nechat je tady pro své milé, a náušnice a prsten? A rakev se zinkovou vložkou, dubovou, jakou dýhu…? A nechat se spálit či uložit tělo k proměně do země? Toto se mi jeví jako starosti zcela „přízemní“, ty, které jsou dány pro život a uvažování ve hmotě.

Někdo teď mávne rukou a může si říci… umřu, třeba v nákupním centru, umřu za volantem, umřu v nemocnici, při houbové procházce či mne postihne infarkt při sledování fotbalu v televizi s vnučkou na kolenou…, ale to mne již nebude zajímat! Ano, tělesná schránka pana Nováka, paní Růžičkové…, tady skončila svůj život a parte ve vitríně je jednoznačným důkazem. Mysl a smysly, které zprostředkovávaly kontakt se světem a také mozek samotný ukončily svoji činnost. Někdo však ví, že z temné nevědomosti hmotného světa, ze světa pomíjivosti vede cesta do světa světla, pravdy a skutečné reality. A hledá a hledá již za života, jinak to ani nejde. Jsou zásadní problémy, které člověk může řešit a často je i řeší. Záleží na jeho přístupu. Problémy samotného bytí, problémy morálky, bídy, krutosti, problémy relativity. A problém smrti? Také sem patří. Řešení těchto problémů nabízí svět a jeho vývoj v rozdělení do tří základních tříd, a to filosofie, náboženství a mysticismus. Bude-li čas a zájem, mohu se k tomu ještě vrátit podrobněji.

Existuje jistý člověk, který mi řekl, že smrt je vlastně jen zdání a iluze. Když člověk opouští své fyzické tělo v čase toho, co nazýváme smrtí, prostě jen vystoupí do jiných a vyšších světů (člověk = duše jako podstata). Má s sebou již od počátku své existence mimo „domov u Otce“ jiné, jemnější tělo, které tam, kam se dostane po smrti, bude používat tak, jak je pro danou oblast přirozené – bude mu opět do jisté doby sloužit.

Mystici radí a vedou vážné zájemce k tomu, aby dokázali umírat za živa. Aby se s tímto procesem za života fyzického těla seznámili a neměli tak ze smrti žádné obavy. Ten proces „vniká“ adeptovi do jeho vědomého života postupně a přináší nová a vyšší poznání. Trpělivost, kázeň a pokora na této cestě přinese znalost a praktickou zkušenost, kterou je opuštění těla za plného vědomí a opětovný návrat do něj. Jakmile dokáže člověk volním způsobem opustit své tělo, nejenže pro něj již smrt není žádnou katastrofou, ale také v ní neshledává ani jediný okamžik nevědomí či temnoty. Ví o smrti, o tom, co tu zanechá, ví o životě, který ho čeká a ví tak o pravdě a realitě. Ježíš řekl: „Nejsem z tohoto světa…“ Jistě tím nemyslel své tělo, které se narodilo jeho pozemské matce.

Smrt se netýká jen stvořeného života v organické hmotě této planety. Smrt přijde v daný okamžik i pro planetu, slunce, pro nespočet galaxií. Ale tady bych odbočoval, toto není předmětem mého dnešního krátkého článku.

K dnešnímu psaní mne inspiroval článek s tímto názvem: „Eutanázie: Útok na podstatu. Zastánci nevědí, o čem hovoří. Život pro ně není nejvyšší hodnotou? Flirtování se zlem se šíří už také v útrobách našeho parlamentu. Uškrťte si svoji babičku raději sama!“

Odkaz je tady:

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/3024-eutanazie-utok-na-podstatu-zastanci-nevedi-o-cem-hovori-zivot-pro-ne-neni-nejvyssi-hodnotou-flirtovani-se-zlem-se-siri-uz-take-v-utrobach-naseho-parlamentu-uskrtte-si-svoji-babicku-radeji-sama.htm

Toto „politikum“, eutanazie, se bude zase mezi našimi zvolenými řešit a opět bude mnoho lidí, kteří budou volat po zavedení ryze lidského zákona, jehož výsledkem by mohla být žádost – dejte mi smrtící injekci, podejte mi chemickou substanci a já dobrovolně předem podepíši příslušné lejstro a pak zemřu! To, proč by to někdo chtěl, se dá i rozumem pochopit. Ale málokdo pochopí, že smrt je vyvrcholením života a měla by být taková, jaká tomuto procesu přináleží a jaká odpovídá té úrodě, kterou jsme si jeden každý za života sami zaseli.

Před pár lety jsem napsal dva články, které se problematiky „co je po smrti“ dotýkají mnohem více a podrobněji – zde jsou pro některé zájemce odkazy:

https://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-1-cast/
https://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/

Na závěr si dovolím kopírovat z Nového zákona Janova evangelia – kapitola 17. Verše se k mému tématu, podle mne, silně vztahují a snad je většina zdejších čtenářů pochopí. Pro poutníka, který je na pravé Cestě, značí ono Kristovo objasnění pevnou oporu ke smrti. Ať tato slova slouží čtenáři k radosti a k poznání Kristova učení, jež předával svým současníkům:

8 Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
9 Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji.
10 Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich.
11 Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.
12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.
13 Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá.
14 Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu.
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým.

 

Václav Žáček /Venda/ – jiné zdroje jsou z Učení Mistrů Sant Mat.
 

P.S.

Smrti není třeba se obávat, obzvláště když jsme prožili čestný a spravedlivý život. Smrt je pouze jméno procesu, ve kterém naše duše opouští tělo a vystupuje do vyšších oblastí. Je to pouhý odchod duše z dosahu hmotných smyslů a vstup do astrálních, kauzálních či ještě vyšších regionů Stvoření. Je to jednoduché odložení oděvu, který jsme nosili na tomto světě, což však neznamená zrušení či zničení naší bytosti. Pravý život existuje i po smrti fyzického těla, i když jej nemůžeme spatřit.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.2
hlasů: 5
Print Friendly, PDF & Email

327 komentářů

  1. Tak jsme shlédli povinnou výhru v San Marinu ve fotbale.

    Jinak ke článku teď nic zásadního.

    Jen – Faktem je, že u Otce je mnoho příbytků – pro každého se tam po smrti něco najde. Zákony kolem smrti existují. / i kolem života /

    Zítra více – spěchám .

  2. Anonym u Vendy,píšeš:

    …..Faktem je, že u Otce je mnoho příbytků – pro každého se tam po smrti něco najde. Zákony kolem smrti existují. / i kolem života /

    Tie príbytky, o ktorých je reč, mi našepkávajú , že sa jedná zas a znova o Nebeské paneláky -NP -králikarne. A kto bol za života zvyklý len a len na dedine, kde je viac ,,oblbnutiachtivých člobrdov“, ako v meste, jeho ,,náboženská duša“ tam nevydržídlhšie ako 1.00 pozemských rokov a bude ju to ťahať tam, kde prirodzene patrí. Že kde ??

    No predsa do ,,pekla“, kde je vždy klídek a tabáček, sem tam povinné mučenie
    s ,,aquou sanktuaris termális“, ale preháňajú sa tam stálice typu V.I, Stalinčok, Mao c´tungovič, Dzeržinskij, Kléma, Belzezub a niektorí Svedkovia Pekla , ktorí tvrdia , že za jasných a teplých večerov je vidieť aj súdruha V. Bilaga, ako žmolí klasy na pekelných plantážach a za ním pomaly kosia pekelné sovietske kombajny typu B-52 stereo…

    A čo v tých NP ? Nuda, nekonečné pobrkávanie nbáboženských piesňoviek a žiadne ,,štetky“…

    Ľudkovia a to tam vraj budete až do skonania Sveta, čiže ešte aspoň 14 miliard pozemských rokov…

    Keby ,,duša“ bola zložená aj z atómov číreho zlata, dávno by už skorodovalo.

    ….Čiže jedine ,,duša“ zložená z ,,ničionov“ vydrží večne…

    ……..Toto je ponuka náboženských bludárov, ale ponuka ,,tmy a ticha“ , ktoré zase čaká na nás neznabohov po opustení ,,Slzavého údolia“, je ponuka asi nádejnejšia, pochopiteľnejšia a prijateľnejšia….

    Je oslobodená od 5.000 rokov starých a skorodovaných nánosov strachu, bludov a klamstiev…

  3. Ten člověk na tom obrázku vidí přicházejícího Pána nebo je to rychlík?

    1. Ilustrační obrázek dává k článkům pan Kukliš, provozovatel stránek.

      Vybírá takový, domnívám se, podle svého pocitu, který v něm článek vyvolal. Mne osobně nikdy jeho výběr nezklamal.

      Ten poslední obrázek má v sobě jistou symboliku a lze pochopit různě. I když, někdo může vidět na něm i sebevraha na kolejích proti přijíždějícímu vlaku. (třeba uskočí? )

      Lojzo, postupně se k některým Vašim otázkám vyjádřím. Zase jedu na medvědí česnek a pak nákupy, a tak později.

      pěkný den
      Václav Žáček

  4. Nechci podporovat názory Gilgamešovy nohy, že duše neexistuje, ale zeptám se těch odborníků na duši:
    Je možné, že by ta duše uhynula po smrti těla a zůstal jen duch?
    Vede mě k tomu následující:
    – Když někde straší, tak se říká, že tam straší duchové, nikoli duše.
    – Spiritisté navazují spojení s duchy, nikoli dušemi.
    – Ve fyzice máme dualitu částice – vlna, pokud jedno zmizí, zmizí i druhé.
    Co když po smrti těla umírá i ta duše?
    – Pokud popisují lidé zážitky v klinické smrti, vždy mluví o nějaké hranici (řeka, louka, atd.), kterou když přejdou, pak se nebudou moci vrátit. Není to ta smrt duše?
    – Jak to, že nikdo nepodal svědectví o tom, jak to v tom záhrobí vypadá. Kdyby to šlo, tj. kdyby měl duši, tak by se mohl s lidmi spojit a říct to. Jak to, že to ještě nikdo nikdy neudělal?

    A včíl mudrujte astrovykladači!

    1. Pane Lojzo, teď stihnu zareagovat jen na jednu Vaši otázku :

      ad/ – Pokud popisují lidé zážitky v klinické smrti, vždy mluví o nějaké hranici (řeka, louka, atd.), kterou když přejdou, pak se nebudou moci vrátit. Není to ta smrt duše?

      V článku se k tomu vyjadřuji takto – Nikdo se z oblasti smrti ještě nikdy nevrátil tak, aby podal svědectví (tady by mohlo zaznít mnoho námitek a příkladů z populárních knih, že vrátil – tvrdím však, že nevrátil, protože pokud se někdo vrátil, tak nebyl skutečně mrtvý, nebyl pohřbený do země či spálený…).

      Tady je odkaz na svědectví australského potápěče :
      https://www.youtube.com/watch?v=nkPKCE6NQLQ

      Stručně – „Co se děje po smrti – svědectví australského potápěče“

      Byl tedy on po smrti? „Zůstal v ní“? Zřejmě ne.

      Poslední část Vaší otázky – Není to ta smrt duše? Podle mne /a nejen podle mne/, není! Duše se smrtí těla neumírá. Smrt těla nastane tehdy, jak je duše opustí – natrvalo. Pro duši je tělo jen přechodný „příbytek“, nástroj pro působení v tomto světě, ve kterém žije, koná a působí. Praxe zřejmě ukazuje, že duše se může do těla vrátit, pokud jeho stav život dovoluje.

      A teď si uvědomuji, že jsem vlastně odpověděl i na předchozí Vaši otázku :“Co když po smrti těla umírá i ta duše?“

      Nevím, kdo je podle Vás člověk, kterého jste Vy pojmenoval astrovykladačem ?

      Pěkný den.

      1. Vendo,
        staré heslo říká: Jak nahoře, tak dole. Takže když dole tělo umře, tak co tu duši pak „živí“?

        1. Pak ji živí AMRIT

          A mimochodem, duše není závislá na stravě člověka, tedy na jídle pro jeho hmotné tělo.

        2. K dalším Vaším otázkám:

          ad/ Je možné, že by ta duše uhynula po smrti těla a zůstal jen duch?

          Duše po smrti těla neumírá.

          Pro úplnou odpověď, tedy pro Vás, je nyní důležité vědět, co si Vy sám představujete nebo víte o tom, co je to duch?

          ad/ Když někde straší, tak se říká,……..
          Za sebe. Poslechnu si nejprve, kdo to říká. Pro mne je to však klišé.

          ad/Spiritisté navazují spojení s duchy, nikoli dušemi.

          spiritizmus, spiritismus >> duchařství, duchařina; víra v duchy, duše zemřelých a možnost komunikace s nimi

          Je to ze slovníku cizích slov : http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=spiritismus&typ_hledani=prefix

          ad/ Ve fyzice máme dualitu částice – vlna, pokud jedno zmizí, zmizí i druhé.

          Nevím, jestli to takto tvrdí fyzika. Posoudit se musí příčina, co ji představuje, co je pak následkem? Píšete to takto Vy, tak asi o tom něco víte. Já ne.

          Dualitu máme – třeba den a noc. Vím, čím vznikly. Když nebude již nikdy den /zmizí/, zmizí tím především sama příčina dne a noci. Tomu rozumím.

          Lojzo, zkusíte mi odpovědět na moji otázku, kdo je člověk „astrovykladač“?

          Pěkný večer.

        3. ad.: Duše po smrti těla neumírá.

          Řekl Venda, věřte tomu, objasňovat se nic nebude.
          A astrovykladač je např. p. Staněk. Ten vidí přímo do „práčovny“.

        4. Tak ještě jednou.

          Vy jste napsal dotaz – „Je možné, že by ta duše uhynula po smrti těla a zůstal jen duch?“

          Já Vám odpověděl stručně a obecně – „Duše po smrti těla neumírá.“

          Vy jste napsal „ta duše“, možná jste myslel něco jiného, něco konkrétního. Podle mne je ale při mé odpovědi, že duše po smrti neumírá / bez toho ta/ Vaše další část otázky na zůstávání jen ducha bezpředmětná.

          Přesto však trvá moje další část odpovědi Vám a tady byste si měl ujasnit vše již sám :
          „Pro úplnou odpověď, tedy pro Vás, je nyní důležité vědět, co si Vy sám představujete nebo víte o tom, co je to duch?

          No a nejčerstvěji jste napsal : „Řekl Venda, věřte tomu, objasňovat se nic nebude.“

          Nerozumím, co bych měl z mé strany dále objasňovat?
          – – – – – – – –

          AMRIT je cizí slovo. Má základ ve slově ami a to je z jazyku hindi. Vyjadřuje esenci, ze které čerpá duše sílu. Tato esence je božské podstaty.

          pěkný večer

        5. Radio Jerevan se opravuje: Správný termín měl být astrálvykladač.

          Proč by duše nemohla umřít jste znovu neobjasnil.

          AMRIT je himalájština a to neberu.

          Co si představuji pod pojmem duch jsem objasňoval myslím pod Vaším Slabikářem 2.

  5. Tak jsme tady zpět !

    Chcete vědět kdy zemřete ? Kdo by to nechtěl vědět, že ?? V ten den by se mohl datumu znalý třeba řádně vykoupat, umýt hlavu, oholit se /chlapi/ a vzít si čisté spodní prádlo.

    Tady je test: http://www.dyingtest.com/

    / tady však pozor, je to určitě zajímavý job pro ty, kdo to tam dal = ta SMSka nakonec Vás bude něco stát a možná nebudete s výsledkem spokojeni /

    Toto téma smrti však nezvažuji, je móóc závažné. Pro toho, kdo se naučí v duchovní praxi smrtí vědomě procházet, může mu zmizet nepříjemná představa akutní bolesti, která prý ji provází. Pro toho, kdo nad touto představou mávne rukou? Jasně, je to jistě pomíjivé, ostatně, jako všechno na tomto světě.

    Lojza se ptá na svědectví, jak to vypadá v záhrobí ??
    Dost o tom píše v Božské komedii například Ital Dante Alighieri a popisuje důležité části Peklo, Očistec a Ráj.

    Někdo by možná chtěl odsud /ze záhrobí/ fotografie, videodokument, který by uváděl oblíbený Václav Moravec…. . Ale víme, že do „záhrobí“ je zakázáno s sebou cokoliv brát /Cimrman/ , ani to hmotné tělo není povoleno.

    Pro mne je fascinující, a za ta léta s panem Václavem jsem to poznal víc, že celé Stvoření, i to, která nelze vůbec smysly poznat, se prezentuje jako neustálý sled událostí. Nikdy nenastane stav absolutního klidu, jako zastavení se všech projevů. Vnějších i vnitřních. A druhá fascinace – a přitom je to Stvoření pomíjivé.

    P.S.
    ad/….ani to hmotné tělo není povoleno.

    Dodnes netuším, na co bylo Ježíšovi hmotné tělo pro výstup do čistě duchovních oblastí?

    1. ad.: Lojza se ptá na svědectví, jak to vypadá v záhrobí ??
      Dost o tom píše v Božské komedii například Ital Dante Alighieri a popisuje důležité části Peklo, Očistec a Ráj.

      Ještě dost informací bylo v pohádce „S čerty nejsou žerty“

  6. Anonym u Vendy, Ty slizký materálny červ v ľudskej koži, píšeš:

    …Pro toho, kdo se naučí v duchovní praxi smrtí vědomě procházet, může mu zmizet nepříjemná představa akutní bolesti, která prý ji provází….

    Mám pre Teba a všetkých veriacich jedinečné riešnie, ako sa môžete z materialneho stavu dostať hneď a zaraz do ,,stavu“ plynnatého, ktorý je veľmo, ale veľmo blízky ,,stavu duše po …“

    Jediným ,,náboženským riešením“ je proces ako z  hmotného tela, ktoré náboženské bludy označujú za dočasný stav ,,Žitia“ hmoty, sa môžu ,,pochybní člobrdovia“ dostať do stavu ,,blaženosti,“ teda splynutia s Nadprirodzenými nebytosťami ,
    premenou zo stavu pevného na plynný, zvládnutím procesu : ,,SUBLIMÁCIE“..

    To sa jedného dňa rozhodnete, že splyniete so svojou Nadprirodzenou nebytosťou, čiže s akýmkoľvek ,,bohom“ , zavriete oči a poriadne zatlačíte a zárovň poviete kúzelné slová : Budlisimato kurdifajce, vykuklesiano …

    ….A zrazu ,,zmiznete“ z tohoto Sveta a preberiete sa v inom Svete, ktorí ste si vysnívali a kde si vegetuje aj Ježiško, syn Hlavného oplodňovača a Protožidovskej Marienky..

    Jediný prieser bude vtedy, keď som v tých kúzelných slovách poplietol nejaké tie písmenka…

    Vtedy sa môže stať, že zatlačite a poseriete sa, ale zostanete tu na Zemeplacke, kým si pre vás ,,nepríde Pandrhola s kosou“…

    Uznajte, že by to bolo ,,fikané“ riešenie…

    1. Noho, případnou diskuzi Vás a mého kamaráda nechám na vás obou. Již tu dnes není – zítra odpoledne se Vám /možná / ozve.

      Chci se jen optat k tomu, co mu píšete – na jedné straně /života/ je materiálný stav, tedy asi hmota a přechod do ,,stavu“ plynnatého. Ten není, podle Vás hmotný? A o jaký plyn se vůbec jedná?

      A kdo si myslíte že je tím, že může z tohoto světa zmiznout? Myslíte si, že to u člověka jde jeho vůlí? Měl byste tím na mysli sebevraždu?

      Dík za případnou odpověď.

  7. P.S.

    Smrti není třeba se obávat, obzvláště když jsme prožili čestný a spravedlivý život. Smrt je pouze jméno procesu, ve kterém naše duše opouští tělo a vystupuje do vyšších oblastí. Je to pouhý odchod duše z dosahu hmotných smyslů a vstup do astrálních, kauzálních či ještě vyšších regionů Stvoření. Je to jednoduché odložení oděvu, který jsme nosili na tomto světě, což však neznamená zrušení či zničení naší bytosti. Pravý život existuje i po smrti fyzického těla, i když jej nemůžeme spatřit.

    Neviděl bych to tak jednoznačně, že duše po smrti fyzického těla vstupuje do vyšších regionů stvoření. Bhagavatgíta uvádí :
    Bg 8.5 — A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb.
    Bg 8.6 — Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.
    Bg 2.13 — Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.
    Takže jedině ten, kdo dokáže v čase smrti myslet na Boha, půjde jeho duše do duchovního světa. Ostatní budou muset přijmout nové hmotné tělo podle toho, na co mysleli v čase smrti

    1. Jaromíre, díky za doplnění z veršů Bhagadgíty. Mým cílem nebylo objasnit vše. Ale v mých dvou článcích /odkaz nahoře/ z dřívějška jsem objasnil více.

      Opravdu je velmi důležité, jak člověk umírá, na co myslí v okamžiku smrti.

      Mystická cesta má specifikum v poznání procesu smrti ještě za života a umožní pak správný přechod ze smrti do života. Bylo by to na delší vysvětlování.

      1. ad.: Opravdu je velmi důležité, jak člověk umírá, na co myslí v okamžiku smrti.

        Takže, když někdo myslí v okamžiku smrti na sex, bude z něho v příštím životě .urák nebo .íča? No běhá jich po světě hodně….

        1. Moji otázku na Vás jsem napsal špatně. Omlouvám se.

          Správně měla znít :
          .urák či .íča jsou jsoucnostmi čili entitami?

          Vaše následné otázka mohla tedy znít – po mé opravě :
          Co jsou to jsoucnosti, čili entity?

          Pokud byste s tím takto souhlasil, tak bych odpověděl, že jsoucnost, čili entita je podstata dané věci.

          A tak zopakuji moji větu, na kterou jste reagoval.

          Opravdu je velmi důležité, jak člověk umírá, na co myslí v okamžiku smrti.

          Pokud myslíte při umírání na sex a duše se narodí do nového lidského těla, bude mít přirození. Sám o sobě .urák ani .iča neexistuje. Může mít však silný vztah k jeho používání, např. narodí se jako normální děvčátko, ale v dospělém věku se může stát velmi závislá na nymfomanii, ženské hypersexualitě.
          Berte to však jako moji spekulaci. Jen jako příklad k objasnění.

          Díky za pochopení.

        2. ad.:Berte to však jako moji spekulaci.

          Ano, od Vás beru všechno jako spekulaci. I ty jsoucnosti a entity.

          Vendo,
          jaký se člověk narodí v příštím životě je snad odvislé od celého jeho života a ne na co myslel při smrti. To jsem tím chtěl říct.

        3. a ne na co myslel při smrti

          Ale Vendovi východní filozofie říká, že to je na co myslí před smrtí tak to tak bude. Mimochodem Eduard Tomáš významný český mystik to říkal také.

        4. Tu informaci sem přinesl Jaromír – viz. jeho vstup 27.3.2017 (12:44)

      2. Vždycky jsem měl Bhagavatgítu za rozumnou knihu, ale ještě pár citátů, co dal Jaromír a změním názor.
        „Bg 2.13 — Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.
        Takže jedině ten, kdo dokáže v čase smrti myslet na Boha, půjde jeho duše do duchovního světa. Ostatní budou muset přijmout nové hmotné tělo podle toho, na co mysleli v čase smrti“
        Tak člověk se celý život snaží, koná dobro, pomáhá jak může. A je to úplně jedno, záleží jen na tom, na co myslí v čase smrti. Ono to myšlení v čase smrti nebude žádná sláva, když někdo v rozpuku sil vytvoří a šíří ten uvedený citát. Nevím, jak může v okamžikiu smrti myslet někdo na sex, ale bezbolestné proplouvání jakýmsi tunelem za světlem je velmi často popisovaný stav mysli v okamžiku nedostatku kyslíku v mozku, třeba po bezvědomí nebo narkóze. Zažil jsem to jako kluk při vyraženém dechu, ale to jsem ještě nevěděl nic o tunelech v okamžiku sexu.
        Když budu v okamžiku smrti mít obraz zahrádky, tak budu v příštím životě zahradník, krtek nebo krtonožka.
        Vendo poznání procesu smrti ještě za života, to je další kulatý čtvereček hodný delšího vysvětlování…
        V posledním odstavci jste naznačil, že kdo myslí na kokotiny a spekulace už za živa, v okamžiku smrti, jako když je najde.

        1. ad/ Vendo poznání procesu smrti ještě za života, to je další kulatý čtvereček hodný delšího vysvětlování…

          Je hodný delšího vysvětlování. Je to podstata mystické cesty. Ale z jistých důvodů ne vysvětlování Vám, Pardale. Psal jsem však o tom v mnoha článcích k mystice, józe…… . Kdybyste chtěl, měl upřímný zájem, dám odkazy.

        2. Když jinak nedáte, tak zopakuji ten Váš hrozný odstavec ( jen jsem vynechal druhy přirození), že sám sebe nevyloučíte z diskuze.
          „Opravdu je velmi důležité, jak člověk umírá, na co myslí v okamžiku smrti.

          Pokud myslíte při umírání na sex a duše se narodí do nového lidského těla, bude mít přirození. … Může mít však silný vztah k jeho používání, např. narodí se jako normální děvčátko, ale v dospělém věku se může stát velmi závislá na nymfomanii, ženské hypersexualitě.
          Berte to však jako moji spekulaci. Jen jako příklad k objasnění.“
          Odkazy mi nedávejte, jsem prostě Pardal, nechopil bych ty spekulace, ono tak nějak není co chápat.

    2. Bg 2.13
      dehino ‚smin yathā dehe
      kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
      tathā dehāntara-prāptir
      dhīras tatra na muhyati

      „Blaženost z Trojzvuku-nektar mysli(ducha),
      naplňující manželky záře uvnitř mysli(srdce)
      je Světlo,které dává Život Slovu Času,Duše je Horou Ducha,
      Vědění-drahokam světla zvuku v Nitru těla.“

      Bg 8.5
      anta-kāle ca mām eva
      smaran muktvā kalevaram
      yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
      yāti nāsty atra saṁśayaḥ

      „Ducha problémy neschůdné ze lží jsou,
      (JAH) plášť(obal) světla pece-On naplněn Zvukem získal důstojnost,
      nepokoje spasí(osvobodí) vzpomínka
      (na) Žiwu(WAH) Matku coby Srdce-Duši věčnou.“

      *Srdce-Duši věčnou->Mysli-Lásku věčnou
      *JAH+WAH->JEHOVAH->Dva v Jednom Srdci

      Bg 8.6
      yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
      tyajaty ante kalevaram
      taṁ tam evaiti kaunteya
      sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

      „Světlo dech Soucitu přivádí v každém čase,
      těm,co mají Živy příjem ,tmu přesměruje,
      v pravý čas ochránce dítěte Soboty vypustí,(protože)
      pro Světlo samé bez Lásky pouštním ohněm cesta peklem.“

      PS:Máš pravdu,vykladačů písem je skutečně mnoho.Má to jeden háček,
      málokdo(pokud vůbec někdo) z nich si je vědom toho,že pokud nerozumí
      symbolům a obrazům,pak v Písmech,jako je Bible,Koránu,Bhagavadgíta,Védách,atd.
      čte a hledá zcela zbytečně.Naopak,dokáže z Písma udělat neskutečný „Augiášův chlév“,který šíří v podobě lží,polopravd a nesmyslů dál velmi rychle.A ještě podle těchto lží se i sám řídí a koná,a nutí k tomu i další.A netýká se to jen
      náboženských organizací,ale i slepých a hluchých jednotlivců,mrtvol podsvětí.
      Důsledky v současnosti jsou tak cestou Peklem mnohým.

      1. Hvězdičko, jsou ty Vaše překopírované verše v cizím jazyce – např.níže, v sanskrtu?
        Bg 8.5
        anta-kāle ca mām eva
        smaran muktvā kalevaram
        yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
        yāti nāsty atra saṁśayaḥ

        A to pod tím je jejich překlad? Pokud ano, je to Váš vlastní překlad?

        „Ducha problémy neschůdné ze lží jsou,
        (JAH) plášť(obal) světla pece-On naplněn Zvukem získal důstojnost,
        nepokoje spasí(osvobodí) vzpomínka
        (na) Žiwu(WAH) Matku coby Srdce-Duši věčnou.“

        Díky za informaci.

        1. ad.A to pod tím je jejich překlad?

          Ano a dá se dále rozvíjet jako klubko.

          ad.Pokud ano, je to Váš vlastní překlad?

          Překlad je přímého původního autora,původních veršů.

          Není zač.

        2. Hvězdičko, nerad se pletu mému kamarádovi do diskuze, ale na to se nedá nezareagovat.

          Verš Bg 8.5

          Přesně tato slova jsou použita v knize „Bhagavad-Gíta, taková jaká je“. Vydána v r. 1998.

          Na tom není nic divného, je to z originálu, jazyk sanskrt.

          Pak je tam každé slovo přeloženo do českého jazyka:

          anta-kāle – na konci života, ca – také, mām – na Mě, eva – zajisté,
          smaran – vzpomínající, muktvā – opouštějící, kalevaram – tělo,
          yaḥ – ten, kdo, prayāti – jde, sa – on, mad-bhāvaṁ – mého stavu bytí, yāti – dosahuje, nāsty – je, atra – zde, saṁśayaḥ -pochyba

          A pak je to dáno do tohoto konečného překladu:

          „A každý, kdo na konci při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb.“

          Vaše informace nabízí tento překlad :
          „Ducha problémy neschůdné ze lží jsou,
          (JAH) plášť(obal) světla pece-On naplněn Zvukem získal důstojnost,
          nepokoje spasí(osvobodí) vzpomínka
          (na) Žiwu(WAH) Matku coby Srdce-Duši věčnou.“

          A píšete :
          „Překlad je přímého původního autora,původních veršů.“

          Tady si dovolím informaci ze slovutné wikipedie:
          „Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.“

          Celá informace zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bhagavadg%C3%ADta

          A když půjde hlouběji, tak ještě tuto informaci:
          Tradičně je autorství Mahábháraty připisováno mudrci Vjásovi, ale autorem eposu v dnešní podobě nemohl být jeden člověk, protože dílo se dá charakterizovat jako soubor sanskrtských mýtů, pověstí, lidových vyprávění, příběhů z Purán a nábožensko-filozofických pojednání zasazených do rámce hrdinského eposu.[4]

          Jednotlivá datování vzniku eposu se od sebe liší. Tradice určuje jeho vznik do doby mudrce Vjásy a vychází i z faktu, že epos hovoří o Kali juze jako o přicházejícím věku.[5] Moderní datování uvádí období od 4. století př. n. l. do 4. století n. l., kdy se k původnímu válečnému příběhu postupně připojovaly další části, které mají s hlavní dějovou linií mnohdy velmi málo společného.[4] Epos se pak dochoval ve dvou verzích, severní a delší jižní, které se od sebe liší řadou detailů.[4]

          Opět odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mah%C3%A1bh%C3%A1rata

          A vrátím se k Vašemu sdělení:
          Překlad je přímého původního autora,původních veršů.

          Prosím, Hvězdičko, původní autor veršů to přeložil do češtiny kdy?
          Pro ilustraci, ať nikdo nemusí přejíždět nahoru. Tady je tento překlad ještě jednou:

          „Ducha problémy neschůdné ze lží jsou,
          (JAH) plášť(obal) světla pece-On naplněn Zvukem získal důstojnost,
          nepokoje spasí(osvobodí) vzpomínka
          (na) Žiwu(WAH) Matku coby Srdce-Duši věčnou.“

          Jaký máte zdroj této informace?

          Podívejte se třeba na jazyk český u Mistra Jana Husa, o mnoho století později: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1395

          Ještě před Husem tu byla cyrilice. https://cs.wikipedia.org/wiki/Cyrilice

          Historický vývoj češtiny zachycuje významná období vývoje českého jazyka od konce 1. tisíciletí až po současnost. Čeština se jako samostatný jazyk vyvinula na sklonku 1. tisíciletí n. l. z praslovanštiny.

          Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Historick%C3%BD_v%C3%BDvoj_%C4%8De%C5%A1tiny

          Na závěr ještě jednou Vaše sdělení – Překlad je přímého původního autora,původních veršů.

          Můj dotaz – můžete upřesnit kdo je podle Vás původním autorem původních veršů a v jakém století překlad provedl ?

          Díky

        3. Anonyme u paní hvězdná je zbytečné se ptát, to jen přispěla do Augiášova chlíva všemožných vykladačů (h)různých písem :)
          Překlad BG 2.13 (a ne vlastní fantazii) už tady citoval Jaromír a Pardál, viz
          https://www.vedabase.com/cs/bg/2/13

        4. Ze soucitu,nikoliv lítosti, s tvou podstatou:

          Před kým tu vystavuješ na odiv svými šaty v podobě nevědomosti?
          Před kým tu natřásáš na odiv svými šperky domýšlivost a pošetilosti?
          Proč se lituješ a srší z tebe jen nenávist,proradnost a pomluvy?

          Protože neznáš sám sebe vpravdě.Protože sis zapomněl,kým sis,odkud
          a proč sis tady spolu s Otcem přišel.Kde je tvoje cesta?Kde je tvoje láska?
          Čím to,že sis zapomněl na Život a na Živého?Nemoc otrávila tvou mysl
          v ohnivé poušti.Kde máš vodu skrytou,abys mohl ovlažit svá ústa?
          ———————-
          Přísloví
          ספר משלי =“Předpoklad(základ) bohatství Moudrosti je Soucit“
          משלי שלמה=“Hojnost Moudrosti Bratra Citu“

          20Moudrost venku na ulicích volá,
          na náměstích svůj hlas pozvedá,
          21na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
          v průchodu městské brány proslov má:
          22„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
          kdy drzounů záliba v drzosti,
          kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
          23Obraťte se, když vás napomínám,
          hle, svého ducha na vás vylít chci,
          právě vám chci svá slova oznámit!
          24Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
          ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
          25všechny mé rady zavrhli jste,
          mými domluvami se nikdo neřídil.
          26Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
          i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
          27až jako bouře zachvátí vás hrůza,
          až jako vichr udeří vaše neštěstí,
          až soužením a tísní budete sevřeni.
          28Až mě pak volat budou, neozvu se,
          budou mě shánět, avšak nenajdou.
          29Protože nenáviděli poznání,
          úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
          30mými radami se nikdy neřídili,
          mojí domluvou vždy jen pohrdli,
          31proto ať snědí, co si navařili,
          vlastními plány ať se nasytí!
          32Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
          spokojenost tupců je jejich záhuba.
          33Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
          v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

        5. ad.
          Lubko
          28.3.2017 (21:42)
          Dovolím si pár poznámek:

          * Lidé píší verše. Mnohdy i proto, aby nepřišli o rozum. Také je různě citují, vykládají,…Píší děti, dospívající, dospělí,…a také přemýšlí, cítí, reagují,… –
          …………………………………………….

          ** „Sluníčka jen malinko,
          přesto růže otevírá květ,
          to s Tebou,…,
          je tak krásný tenhle svět.“
          …………………………………………….

          * Co k tomu verši dodat? Je nádherný. Tak snad jen větičku:

          – Každé poupě potřebuje slunce, Vánek, rosu,
          také trochu času,
          aby mohlo plně rozvinout svou krásu. –

          – Občas se k některým veršům i dialogům vracím.

          A občas vracet budu,
          pak snad uvěřím,
          že je možno Milovati básní. –
          ……………………………………………..

          *** “ Ano, je matičko,
          je možné milovati básní,
          říká Ti malá hvězdička,
          před svým odchodem.
          A nikdy nezapomeň:

          „Je to tam!“

          a také:

          “ I ty v srdci lásku máš“.

          Nikdy, nikým si ji nedej vzít.
          Naopak,
          objevenou lásku, hvězdu, růži
          v srdci dále rozdávej. “
          …………………………………………….

          * Hvězdička se kdysi rozdělila,
          svobodu rozhodla se časem druhé půli dát.
          Avšak velmi dlouho váhala:
          „Sama budu zas.
          Je to velmi bolestné,
          celý život sama být.“
          Posléze přec pochopila,
          je v tom hodně sobectví.
          Druhá půle sama lépe poroste,
          potřebuje vlastní prožitky.
          Jednou, až obě části vyrostou,
          setkají se, kruh se uzavře,
          duha všechno překlene.

          Zatím však užívejte svobodu,
          abyste byli dle svého šťastni.

          Úděl matek,
          je dát dětem křídla, svobodu.
          A těšit se na setkání….
          …………………………………………..

          Nebo také jinak :-)

        6. Nevím, jestli odpovídáte Vendovi, a to „Chválou moudrosti“ z Přísloví Šalamouna. kap.1.
          Pokud ano, tak bych to považoval za omyl – není v tom nic, kde by šlo něco vydedukovat o Vámi uvedeném překladu verše z Gíty?

          Asi je to směřováno na diskutujícího Lubka, že ?!

  8. Téma smrti je důležité a jsem rád, že to Venda otevřel. Je mi jasné, že se tady (jako většinou) neshodneme, ale podělím se s vlastní zkušeností. To co píše Jaromír dle Bhagadavíty, to jsem dříve také četl. Vcelku dobrý stres, abych nemyslel náhodou na něco jiného. Nebo, nedej Bože, abych odešel nějak nečekaně! Jak jinak k tomu přistupovat? Je v tom nějaká jistota? Napadá mě jedině eutanázie v meditaci.

    Také jsem dříve věřil velmi detailně popsanému a sofistikovanému Rosekruciánskému/teosofickému výkladu odchodu duše z těla, že když člověk např. uhoří, tak jeho astrální tělo může „ztratit“(přijít o) nějaké navstřebané informace a prožitky z této inkarnace. Dokonce může dojít až ke „ztrátě“ inkarnace a pak musí dojít k opakování. „Takže já se tady pracně zduchovňuji, medituji a pracuji na sobě a pak to třeba může být i k ničemu?“ Rovněž, když umřete a budete mít hodně plačtivé bližní, tak svými citovými projevy a tím, jak na vás myslí, nenechají vaše duševní tělo v poklidu, aby přepsalo nasbírané informace do jiného těla (už si nepamatuji ty jednotlivé termíny, ale podle tohoto učení to trvalo cca 1 až 3 dny, je to místo, kde se člověku přehrává celý život) a pak rovněž můžete přijít o zkušenosti této inkarnace. Svou tehdejší přítelkyni, nyní mou drahou ženu, jsem před lety dokonce poprosil, že kdybych náhodou nečekaně odešel, ať všem řekne, ať mě moc neoplakávají.

    Pokud je to někomu k smíchu, což možná je, tak mě je to dnes spíš k pláči.

    Z toho všeho (ale nejen z těchto učení) zbyl pak vlastně spíše strach, zda dokáži obstát a zda dojdu spásy, ať už to znamená cokoliv. Když přišly v životě skutečné těžkosti, tak ten strach byl tak skutečný, až to fyzicky bolelo.

    Díky Bohu, že se mi však dal v Ježíši poznat a já, v okamžitém zavrhnutí předchozích učení, v Něj mohl vložit svou důvěru. Přes víru v ty nejrůznější, byť velmi sofistikované a gnostické výklady, jsem toho schopen nebyl. S Ježíšem v životě do té doby mrtvá litera v Bibli najednou oživla a do mého života přišel POKOJ. Jak sladce mi dnes zní Kristova slova jako:
    „Kdo věří ve mne, má věčný život.“(Jan 6,47)
    „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.“(Jan 11,25-26)
    „Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.“(Jan 5,24)

    1. ad/
      „Také jsem dříve věřil velmi detailně popsanému a sofistikovanému Rosekruciánskému/teosofickému výkladu odchodu duše z těla……

      Inu, člověk během svého vývoje dochází do různých etap poznávání. Až jednou…..!

      Lukáši, Váš příspěvek nejde „odbýt“ jednou větou. Ještě se k němu vrátím.

      Díky

      1. Samozřejmě, že věčná spása (jejíž součástí je věčný život s Bohem) je zadarmo. Je to dar Boží milosti. A pokud vám někdo něco dává/nabízí jako dar, tak k tomu musíte udělat jediné – tento dar přijmout. To, že většina lidí tento dar odmítá s tím, že si věčnou spásu chtějí zajistit vlastní snahou a vlastní spravedlností, to je jiná věc. Ale to dělali již zákoníci, farizeové a gnostici před 2000 lety…

        „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. (Efeským 2,8-9)

        1. ad/Samozřejmě, že věčná spása (jejíž součástí je věčný život s Bohem) je zadarmo.

          Zadarmo to není. Samozřejmě, že se nejedná se o peníze, že nejde koupit.

          Život s Bohem je i tady, tedy „bez věčné spásy“. Bez Boha, Ducha Svatého by život neexistoval. Ale problém drtivé většiny lidí je v tom, že si to neuvědomují, že vědomí Boha v nich není.

        2. Vendo, je rozdíl mezi vědomím člověka a vědomím Boha (který je vševědoucí) a je také zásadní rozdíl mezi lidským přirozeným životem a životem z Boha. Pán Ježíš chodil mezi největšími hříšníky a nabízel i jim spásu a věčný život pouze za to, když se k Němu obrátí a budou v Něj věřit. Máte o tom celé Janovo evangelium. Ten věčný život je život z Boha, který v hříšném člověku není. Kdo vloží důvěru/víru v Ježíše Krista jako Spasitele, pak tento život z Boha zadarmo získá. Zadarmo, jako dar, aby se nemohl chlubit. (Ef 2,9)

          Mnohé duchovní nauky tvrdí, že ten život z Boha už všichni máme (že jsme vlastně Bohem) jen o tom nevíme a musíme ho probudit vlastním úsilím. Bible tvrdí něco jiného:

          „Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“(Jan 3,35-36)

          Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Toto je Boží svědectví, protože on sám vydal svědectví o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1.Janův 5,9-13)

          Proto apoštol Pavel jinde píše, že spása není z nás, ale je to dar Boží milosti, který člověk buď přijme (přijmu Krista, mám Syna a s Ním mám i ten věčný život z Boha) nebo ne (nepřijmu Krista, nemám Syna a zůstanu oddělený od Boha). Bible o jiných cestách k Bohu nepíše, s tím, že jiné cesty Ježíš sám zavrhl (Jan 14,6).

          Ale to nepíšu nic, co by zde už mnozí neslyšeli, každý máme svobodu zvolit dle sebe.

        3. Venda to má posichrované na všchny strany i u himalájského Mistra i u Ježíše. Člověk nikdy neví, kdy se to bude hodit….

        4. Vendo,
          jste s Lukášem v rozporu. Celou dobu tady tvrdíte, jak Vám himalájský Viktor Čistič musí čistit karmu. Lukáš tady napíše, že je spasen zadarmo a podle Vás to není v rozporu?

        5. Nepochopení vládne u Lojzu.
          Nejsem tu od toho, abych Vám předával myšlenky, které Vy uznáte za správné.
          Každý si hledá svoji cestu sám. I Vy.

          A zadarmo to není – podívejte se třeba na toto, co Ježíš přislíbil:
          „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ – asi z 8.kapitoly ev. Jana?

          Myslíte, že žádný čas neinvestujete do pokorného proste…..a bude vám dáno. Že jen jednou řeknete prosím a vyplní se to?
          Myslíte že proces „hledejte“ je na krátký čas….než naleznete?
          Myslíte, že pětkráte zatlučete a bude Vám otevřeno.

          Lojzo, brachu, pokora, trpělivost….. a možná Milost přijde.

        6. ad.: Lojzo, brachu, pokora, trpělivost….. a možná Milost přijde.

          A to je právě s tím Lukášem ve sporu. Lukáš přece tvrdí, že toto lidské snažení netřeba, stačí přijat milost spasení.

        7. Vendo, jak píše Lojza, v otázce věčné spásy jsme v rozporu. Pokud Vás chápu, Vy tvrdíte, že už Boha v sobě máme, jen je nutné to vlastním úsilím zjistit/propojit se/s pomocí rad mistrů a meditacemi nějak tuto spásu získat.

          To co tvrdím já (a tvrdím to na základě Písma sv.) je to, že věčná spása (život z Boha, přijetí hříšného člověka Bohem jako nové stvoření) je čistě z Boží milosti, je to dar hříšnému člověku. A tento dar může přijmout každý hříšník, bude-li chtít (což také obnáší to, že si člověk uvědomí, že je před Bohem hříšník a lituje svých hříchů). Potřebuji k tomu věřit Božímu slovu, tedy si uvědomit, že potřebuji Spasitele, jimž je Ježíš Kristus. Speciálně Janovo evangelium je napsáno za tímto účelem. Cituji z konce 20.kapitoly:

          Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“

          Jednoduše řečeno, naše skutky v tomto nehrají roli. Důležité je (u)věřit Bohu a přijmout spásu jako dar, který Bůh v Kristu každému nabízí. Chceš mít osobní vztah s Bohem, chceš poznávat Boha, chceš mít jistotu věčného života? Tak se obrať k Bohu, popros ho za odpuštění a vyznej Ježíše jako svého Spasitele. Důvěřuj a děkuj za to, že On tě vyslyšel. Pokud to člověk udělá upřímně, pozná, že se dost věcí mění. Třeba i to, že Bůh mu začne ukazovat Bibli trochu v jiném světle.

          Na druhou stranu, kdo přijme tento nový život Krista, tak ještě má v sobě ten starý život („starou“ duši). Duši se starým životem. Tuto duši musí proměnit tím, že ji začne zapírat (Mt 16,24 nebo L 9,24), aby se mohl ten nový život Kristova Ducha šířit i do lidské duše (tedy, aby se Kristus ve mně projevoval i v mé mysli, citech a v mé vůli). K tomu už musím s Bohem spolupracovat a mnoho věřících toto nedělá a raději žije ve staré tělesnosti jako před přijetím Krista. Asi to nevysvětluji jednoduše, ale chci tím říci, že i když člověk přijme tento dar věčného života a stane se Božím dítětem (Jan 1,12), tak to neznamená, že už nemusí nic. Vždyť pak, dá-li Bůh, žije v tomto těle i mnoho dalších let. A Pán Ježíš dává mnoho dalších varování pro věřící spasené lidi, aby žili tímto novým životem, ne aby jej zakopali do země (viz podobenství s talenty/hřivnami), apod. Přečtěte si v tomto kontextu Matouš 25,14-30, Lukáš 19,11-27, Lukáš 12,36-48.

        8. Tak to vidíte Vendo, jste v rozporu. Jste v prdeli i se Sant Matem.
          Co fčíl? Som volaaký zmetený, nevím kudy kam.

        9. Lojzo, nová duše za starou a nové tělo za staré, jak píše Lukáš, to není pro každého, to je jen pro VIP, kteří mají osobní vztah s Bohem.
          Moje stará (dobrá duše) mě na zahrádce tak zaúkolovala, že jsem byl rád, že jsem dotáhl své staré tělo domů. Ještě že stihla udělat dobrou večeři, jinak jsem svou starou duši vypustil dřív, než došla z nebes duše nová. Vidím rozpor v tom, když člověk se staré duše usilovně zbavuje a nová nikde.
          Venda nemůže mít nikdy rozpory, protože má vždycky pravdu.

        10. Nic není v hmotném – duálním světě zadarmo.
          I v usilování na cestě k Bohu, v práci k návratu, je nutné konat zcela jinak, než dosud člověk konal.

          Ježíš povolal učedníky, kteří, když chtěli přijmout nabídku Ježíše a stát se rybáři lidí, museli ihned nechat vše za sebou, rodinu, práci pro ni, rybařinu, spravování sítí…..a jít s ním. V Janovi se mnohokráte objasňuje, že tito lidé, duše těchto lidí-učedníků, byli vybrány Otcem – Otec je Ježíši dal. Dnes si mnozí myslí /ale je to jen nástraha falešného ega/, že je vybrán. Učedníci, zrovna jako Ježíš, ale odvrhli svou matku, bratry, sestry. Jinak, bez přetrhání svazků, to je ten meč, který proto Ježíš přinesl, by zůstali v područí jiných sil hříchu, než které přinesl Ježíš.

          Pohyb a život v prostoru a čase, kde vládne dualita, je složitý. Nutí člověka k rozhodování se a tehdy přichází i problém – konání pojmenovaný jako hřích. Jestliže duše, duchovní základ člověka má nějaké „zbytkové povědomí“ o existenci naprosto jiné části stvoření, a já věřím v to, že je to v každé duši uloženo, musí v nějaké části svého vývoje dojít k vědomému poznání. Postupně. Duše nepochází z tohoto světa hmoty a ocitá se již samou podstatou na cestě návratu. Byť je ještě ve sféře působení hříchu, v těch konáních, která odvádí člověka od cesty k Bohu. Tak jako novorozenec se s prvním nádechem po porodu začíná přibližovat neodvratně ke své smrti, tak i duše člověka svým pádem do hmotnosti vlastně započala cestu výstupu a návratu. To je boží zákon.

          A nyní by mohla být na místě otázka, co je to HŘÍCH? Zjednodušeně, je vším co nás, lidskou bytost, fyzické tělo jako nositele duše odvádí od Boha. Duše má pro život v této oblasti soupeře nadmíru zdatného, který působí přes fyzické tělo, smysl a mysl. Jsou to síly démonické. Ty je potřeba překonat a toto úsilí není zadarmo. Ten poslední obal, tělo, je pomíjející, podléhající smrti. A tu je nutné překonat. Zvítězit nad ní. Samozřejmě ne záchranou těla, ale s láskou, trpělivostí, s dodržováním morálních a etických principů pro život, umožnit své duši vítězství nad temnotou hmoty. Tento vývoj má své vyšší zákonitosti evoluce a vývoj přechází přes mnohé nižší formy života. Ve schránce bytosti jménem člověk však již začíná cesta vědomí, vědomí sebe sama a Stvořitel tento začátek ustanovil jako první krok k Němu. Proto ustanovil i posílání Synů, kteří putujícím, ale hlavně hledajícím a prosícím duším, pomáhají.

          Bůh je dokonalý a člověk si na své duchovní cestě ke sjednocení se s Bohem musí osvojit ctnosti, které vytvářejí lidskou dokonalost. A tedy, existuje lidská dokonalost a Boží dokonalost; ta první je odrazem druhé. Ta lidská, nutná, jako ten vyčištění pohár, jak ty připravené lampy, není zadarmo – vždy v tom musí být úsilí, láskyplné chtění pramenící s poznání. Třeba i to, že máme milovat bližního svého není zadarmo. Příkladem je, že většina lidí k tomu vůbec nedospěla.

          Osvojení cesty k Bohu není zadarmo. zrovna jako chléb, který v potu tváře vytváříme, zrovna jako nový život, který žena v bolestech přivádí na svět.

          Nic není zadarmo. Jen to, že máme pro život věčný věřit Synovi / a konat podle něho /, přináší zcela velkou a zásadní změnu do života. A nikdo nemůže k Synovi přijít, když ho nepřitáhne Otec, není-li mu to dáno od Otce. Určitě není zadarmo ani to doporučené nenávidění svého života na tomto světě, aby byl uchráněn pro život věčný.

        11. Pardale, duše je jen jedna, avšak může se proměnit. Duši beru jako mysl, city a vůli. Proto „starou duší“ je myšlen starý přirozený život našeho já a „novou duší“ je proměněná mysl, city a vůle Božím slovem/Kristem. K tomu patří například Ježíšovo podobenství o 10 družičkách (Matouš 25,1-13), která mluví pouze o znovuzrozených věřících (všichni mají olej v lampách-Ducha svatého a vyšli vstříc ženichovi=Kristu). Ne všichni ale mají další olej v nádobkách. Olej v nádobce je symbolem Krista v lidské duši (=člověk má proměněnou mysl, city a vůli – viz.Pavel“nežiji už já, ale Kristus ve mně“). Družičky bez oleje v nádobce jsou znovuzrození věřící, kteří žili starým životem (nedali příležitost Kristu, aby měnil jejich mysl, city a vůli). Kristus jako jejich věčný život je pouze v jejich duchu, ale duše je neproměněná. Takoví nebudou věčně odděleni od Boha a Jeho záměru, jsou Boží děti, ale místo odměny u soudné stolice Kristovi (1.Korintským 3,10-15) budou dočasně spravedlivě potrestáni/napravováni.

        12. Lukáši, ajajaj, toto jste neměl psát, toho se chytne Gilgamešova Noha. Kristova stolice, to bude něco pro něho!

          „Takoví nebudou věčně odděleni od Boha a Jeho záměru, jsou Boží děti, ale místo odměny u soudné stolice Kristovi ….“

        13. Lukáši, píšete :“duše je jen jedna, avšak může se proměnit. Duši beru jako mysl, city a vůli. Proto „starou duší“ je myšlen starý přirozený život našeho já a „novou duší“ je proměněná mysl, city a vůle Božím slovem/Kristem.“
          Tomu rozumím. Duše při narzení je nezatížená minulostí je čistá a prochází vývojem, který můžeme ovlivnit. Duši jako mysl, city a vůli, to může brát každý až po skoro asteisty.
          Vendy nemá cenu se na něco ptát, ten hodí mrtvého brouka, když má dát jednoduchou odpověď na něco sám začal, že se zrozením člověka má počátek i s ním sphjatá duše.

        14. Místo dlouhého nicku Anonym u Vendy budu používat zkratku. Vymysleli ji s vtipem jim vlastním dvě AA zo Slovenska! Díky.

          A teď radostné zvolání.

          Dva ďáďové se shodli na duši, stará a nová a jejich proměny. Pokrok u ďáďů nejde zastavit. A tak to má být. Osannare !

        15. Pro Anonyma u Vendy vymyslely v zahraničí použitelný nick, to je po měsíci fakt pokrok. Už se těším, jak se zase shodnou Venda a AuV, nepochybuji, že to bude o tom, že nemá smysl mi nic vysvětlovat. Když se zajímám o astronomii, a ne o citátologii nemám šanci v himalájštině (poslední verze pandžábština v severní Indii a tamní Sant Mat).

    2. Páni, Lukáši, vážně někdo hlásá takové nesmysly, že na stav vaší duše mají vliv plačtiví příbuzní nebo uhoření? A někdo tomu pak skutečně věří? To mi přijde v dnešní době dost neuvěřitelné.

      To vám tedy k tomu Ježíšovi gratuluju, to musela být po takové pakárně vážně úleva.

    3. Vendo píšte :“Tak jako novorozenec se s prvním nádechem po porodu začíná přibližovat neodvratně ke své smrti, tak i duše člověka svým pádem do hmotnosti vlastně započala cestu výstupu a návratu. To je boží zákon …Duše nepochází z tohoto světa hmoty a ocitá se již samou podstatou na cestě návratu.“
      No vida, jsme u Bible. Duše se je v těle od narození celá a čistá, až umřeme, odevzdáme duši k božímu soudu pro život věčný, kde zůstane v nebi nebo pekle.
      Takže přes 5 let vypravování o Sant Mat a karmě a návratu neodžité duše bylo o ničem.
      Ale je tu nový objev nenávidění svého života na tomto světě. „Určitě není zadarmo ani to doporučené nenávidění svého života na tomto světě, aby byl uchráněn pro život věčný.“
      To jste někde našli s Lukášem v Bibli, že máme nenávidět svůj život na tomto světě? To má být cesta k dobrému konání a skutkům nebo je to jen takové magoření?

      1. ad.: Takže přes 5 let vypravování o Sant Mat a karmě a návratu neodžité duše bylo o ničem.

        Třeba nebylo, třeba Venda je ten marnotratný syn, který to vzal k Otci oklikou přes Himaláje. A to se přece cení, napravený hříšník je ten nejcennější!

      2. Pardale, jsou témata, u kterých jsem pochopil, že je zcela zbytečné je objasňovat Vám, člověku, který se tu prezentoval svými jistými postoji a principy.

        Vy jste mohl na druhé straně pochopit, že pro mne je zcela zbytečné, abyste mi objasňoval například neutrina, leptony či teorii superstrun.

        Takže až k níže uvedené větě to celé od Vás, různá tvrzení závěry, ponechávám pro případné vyjadřování jiných.

        ad/To jste někde našli s Lukášem v Bibli, že máme nenávidět svůj život na tomto světě? To má být cesta k dobrému konání a skutkům nebo je to jen takové magoření?

        Lukáše, teď myslím zdejšího diskutujícího do toho netahejte.

        Evangelista Jan píše v 12:25. A zkuste se nad tím zamyslet, jestli máte o čem. Když na význam Kristova sdělení přes Jana přijdete, bude jen dobře.

        Pěkný den.

      3. Lojzo, Venda psal „“Tak jako novorozenec se s prvním nádechem po porodu začíná přibližovat neodvratně ke své smrti, tak i duše člověka svým pádem do hmotnosti vlastně započala cestu výstupu a návratu. To je boží zákon .“
        A teď na to neumí odpovědět, takže je chyba u mně. Já tam vidím při narození duši novou celou a čistou.
        Venda vidí přicmrdání nějaké části neodžité duše kohosi odkudsi a vláčení se s karmou, ale zrovna se to sem nehodí, Tak snad jindy, poučení není nikdy dost. Škoda je ho jen pro mně.

        1. ad/ Škoda je ho jen pro mně.

          Ne, ne. Vám, Pardale, alespoň jsem to tak za ta léta poznal, je to zbytečné objasňovat. Máte na to snad jiný názor?

        2. Mám názor jednoduchý, buď duše ( dítěte) vzniká s počátkem jeho života nebo ne. Pokud nevíte, co jste myslel, když jste psal :
          “Tak jako novorozenec se s prvním nádechem po porodu začíná přibližovat neodvratně ke své smrti, tak i duše člověka svým pádem do hmotnosti vlastně započala cestu výstupu a návratu. To je boží zákon .“
          Tak to nevadí, máme hezký večer a jsme na živu.

      4. ad/Duše se je v těle od narození celá a čistá, až umřeme, odevzdáme duši k božímu soudu pro život věčný, kde zůstane v nebi nebo pekle.

        Pardale, touto větou říkáte, že za primární v životě považujete tělo člověka. (My)..až umřeme (tělo), odevzdáme duši…..to je nepochopení z Vaší strany. Nelze to jinak nazvat. Duše je primární, jí zemře tělo, ale pro ni to je vysvobození. Tělo samotné nic neodevzdává.

        Jedinou Vaši otázku jsem Vám odpověděl takto :

        ad/ To jste někde našli s Lukášem v Bibli, že máme nenávidět svůj život na tomto světě? To má být cesta k dobrému konání a skutkům nebo je to jen takové magoření?

        Evangelista Jan píše v 12:25. A zkuste se nad tím zamyslet, jestli máte o čem. Když na význam Kristova sdělení přes Jana přijdete, bude jen dobře.

        Ale dnes to ještě doplním celou citací. A to pojmenování „magoření“ si pro příště ponechejte.
        Jan 12:25: „kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.

        A ještě dovětek. Když se mne na něco zeptáte, snažím se odpovědět. Když zareagujete na nějaký můj názor, nemusím nutně s Vámi o Vašem stanovisku diskutovat. Víte proč? Protože svůj názor, filosofii, náboženství, víru…., nikomu nevnucuji.

        O duši, v konkrétním případě o inkarnované duši v novorozenci, o sestupu duše do hmotných plánů….atd., bych mohl podávat informace. Ale proč? Vy na ni stejně nevěříte a po smrti bude pro Vás jedno velké NIC.

        1. ad. …pro Vás jedno velké NIC….
          Pokud něco funguje, tak obecně pro všechny a to bez závislosti na víře.

        2. Když něco nevidíme, ještě to neznamená, že to neexistuje! Stejně tak je to i s duší. Nevidíme ji, ale pozorujeme jenom její projevy. Když ji bereme jako „mysl, city a vůli“, ty taky smysli nevidíme, jsou to taky jenom projevy něčeho neviditelného. Neobstojí názor, že „mysl, city a vůle“ jsou produktem našeho těla. Je to jako u počítače, který se skládá z hardware a software. Obojí je produkt člověka, ale je tu jasný a patrný rozdíl. To první je hmotné povahy, ale to druhé je už nehmotné povahy. Software nelze odvážit, nebo změřit, jako u matérii. Váha paměťového média je stejná, nezáleží na tom jestli je prázdné, nebo plné TB software…

        3. Kdo nečte diskuzi Pardala, nemusí věvět nic o jeho názorech.

          Možná máte pocit, že jsem si k Pardalovi dovolil napsat něco nepatřičného nevěří na duši a já konstatoval, že po smrti bude pro něj jedno velké NIC. Myslíte si, že to bylo troufalé?

          Já ne.

          Nedávno tu napsal Lukášovi svůj výhled pro svoji budoucnost, který vychází z něčeho, co ví asi on:

          „Tak se nedivte, že jsem v bezdušovém režimu – umřu, rozpadnu se a konec, nula nula nic.“

          Napsal to tak, že tomu věřím.

        4. ad.
          Venda pro matku
          1.4.2017 (12:49)

          A já znova a opět reaguji:

          „Pokud něco funguje, tak obecně pro všechny a to bez závislosti na víře.“

        5. ad.
          dudulínek
          1.4.2017 (10:37)

          Dokonce bych si troufla i napsat: Software je schopen i vyladit hardware. Aby správně fungoval a software se v ěnm dobře dařilo….

        6. Vendo, je to jednoduché, mohl byste podávat informace o duši inkarnované v novorozenci, ale proč? Protože to nevíte, v Bibli o tom nic a podle Sant Mat reinkarnuje kus neodžité duše, která se ale podle Vás nedělí, prostě tady předvádíte 5 let pábení, abyste se zase nedojal kvůli magoření. A při tom hlásáte obojí Bible i Sant Mat, které říkají každá něco jiného. Prostě v tom lítáte jak vítr v bedně a chyba je u mně, že bych tomu nerozuměl a nejsem hoden takového moudra.
          Lukáš zde píše, že duše se našimi vlastnostmi může proměnit :“duše je jen jedna, avšak může se proměnit. Duši beru jako mysl, city a vůli. “
          Já s ním souhlasím.
          Vendo, citujete Jan 12:25: „kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.“
          Výklad je jednoduchý, máme upřednostnit možnost života věčného před možností užívání si života pozemského na sebe sama zaměřeného.

        7. Pardale, co Vy víte o tom co vím a nevím? Víte to, co si myslíte, že víte a přirozená otázka je, kde berete jistotu o mně, že něco nevím či vím?

          Druhý pohled. Již delší dobu mi / a nejen pro mne / sdělujete, na co všechno nevěříte, co odmítáte v základních filosofických či náboženských otázkách. A již stejně dlouhou dobu se z tohoto důvodu bráním diskuzi s Vámi, protože náš antagonismus je zřejmý. Poznal jsem i Vaši taktiku manipulace, kdy se například na jedné větě, myšlence, slovu, chytáte pro svůj atak. Já již ale do tohoto Vašeho stylu, a to jste si možná všiml, nechodím.

          Na závěr – jestliže máte nějakou konkrétní otázku na mne, klidně se zeptejte. Když Vám neodpovím, vysvětlím i proč. A ještě jednou zdůrazňuji to, co jsem Vám již napsal a co není tak složité pochopit. Na Váš případný komentář či názor nejsem povinen reagovat.

          pěkný den.

        8. Vendo, kličkujete jako zajíc, takže znova. Sám jste začal s duší novorozence :“Tak jako novorozenec se s prvním nádechem po porodu začíná přibližovat neodvratně ke své smrti, tak i duše člověka svým pádem do hmotnosti vlastně započala cestu výstupu a návratu. To je boží zákon .“
          A teď neumíte odpovědět, jakou duši má novorozenec, takže je chyba u mně. Já tam vidím při narození duši novou celou a čistou.
          Jedna z Vašich odpovědí je čistá vytáčka:“O duši, v konkrétním případě o inkarnované duši v novorozenci, o sestupu duše do hmotných plánů….atd., bych mohl podávat informace. Ale proč?“

          Otázka je pořád stejná. Buď jedno nebo druhé. Ne obojí, jak tu kážete.
          1) Má novorozenec duši svoji vlastní novou čistou a celou, věkem se duše vyvíjí souvisí s morálkou atd.
          2) Novorozenec má duši, do které se z části inkarnovalo cosi odkudsi kvůli čemusi z minulých životů kohosi.
          Když nemáte odpověď, nic se neděje, prostě Vaše nové náboženství má chyby. A které nemá.
          Buďte tak hodný a vynechte rozbory Pardala, už je to hodně otřepané. Můžete být leda rád, že Vám předžvýkám možné dotazy od cvičících, když je uvádíte do vyšší jógy.

        9. Pardale, nekličkuji.
          Nás mezi námi je opravdu nesmiřitelný protiklad – antagonismus. Já říkám – duše existuje, Vy říkáte, neexistuje.

          Ale chcete moci mermo o ní diskutovat?

          Co Vás k tomu vede, to je Váš problém.

          Ale, i když na duši nevěříte, ještě jednou napíšu to podstatné z mého článku :

          – Ano, tělesná schránka, jako přechodný – dočasný nástroj neumírající duše se jednou pro každého stane již „neobyvatelnou“ a zemře. Tělo zemře, duše ne.

          – Ano, duše se rodí /reinkarnuje /podle karmy do nového těla, ne starce nebo dospělého člověka, ale vždy do nového života, který je počat a její působení začne po narození nového jedince. S prvních nádechem však již opět spěje /tělo/ ke smrti. Co je na tom nepochopitelného. /tady jsou opět dva protiklady mezi námi = karma, reinkarnace /

          ad/2) Novorozenec má duši, do které se z části inkarnovalo cosi odkudsi kvůli čemusi z minulých životů kohosi.

          při vší úctě k Vám, tady jste vlivem právě toho antagonismu, jinak, nepochopení napsal obrovský nesmysl. Do duše, na kterou nevěříte, se nic neinkarnuje / na inkarnaci také nevěříte /.

          Tak co s Vámi, hochu. / z Marečku, podejte mi pero /

        10. ad.: Já říkám – duše existuje, Vy říkáte, neexistuje.
          Tělo zemře, duše ne.

          Tvrdit si může každý co chce, ale bylo by to dobré podepřít nějakými argumenty. Tak aby toho nebylo málo, tak Lojza tvrdí, že duše je a po smrti těla umírá, zůstává jen duch. A co teď.

          Já alespoň na svoji obhajobu mého tvrzení uvádím příklady lidí se zážitkem z klinické smrti, kdy měli překročit nějakou řeku a pak už by se nemohli vrátit. Kdyby ta duše neumřela, proč by se nemohli vrátit zpoza řeky?
          Také myslím, že staří Řekové dávali mrtvému pod jazyk peníz, aby měl na převozníka, který ho převeze do „věčných lovišť“.

        11. ad. Lojza 2.4.2017 (11:03)
          to by vypadalo na rozpad jing/jang.
          Nevrací se spíše část částečky (duše) zpět k celku (duchu)? A pak se může opět rozdělit?
          V praxi jsem cítila mnohé – odchod i příchod těchto částeček, ještě než k tomu došlo. Pak jsem zvolila jakýsi záhal vědomí, nebo snížení vibrací, či co,…. abych se nedostala někam, kde bych být nechtěla, či to neunesla,…

        12. Vendo, je mi to jasné, podle Vás se duše reinkarnuje do novorozence. Že duší zemřelých je méně jak narozených, ale při tom se duše rinkarnováním nedělí- stále žádná odpověď.
          Jinak děkuji za sdělení, že duše se reinkarnuje do novorozence = opustil jste křesťanskou víru, kde se duše nereinkarnuje.
          Pište si samozřejmě, co libo, včetně propagace křesťanství, s nímž jste ve sporu. Ono to Vaše psaní a filosofie křesťanství moc neuškodí, leda Vám.
          Jak píšete v okamžiku smrti se má myslet na Boha, u Vás bude problém, na kterého Boha.

        13. ad/Vendo, je mi to jasné, podle Vás se duše reinkarnuje do novorozence. Že duší zemřelých je méně jak narozených, ale při tom se duše rinkarnováním nedělí- stále žádná odpověď.

          Na to jsem Vám nedávno odpověděl a dokonce, jestli mne paměť neklame, jste si z toho udělal legraci. Jinak Vám již neumím odpovědět než tak, jak jsem již odpověděl.

        14. ad.: Nevrací se spíše část částečky (duše) zpět k celku (duchu)? A pak se může opět rozdělit?

          Ano, asi tak nějak to momentálně vidím. Duch by na sebe bral pak duši i tělo.

        15. Vendo, dělí se ta duše nebo ne, když narozených je víc jak zemřelých?
          Je hezké, že jste odpověděl, nevím kde, jasně určitě ne, to se snažím z Vás pořád dostat a nic.

  9. Lukáš, píšeš:

    ….S Ježíšem v životě do té doby mrtvá litera v Bibli najednou oživla a do mého života přišel POKOJ. Jak sladce mi dnes zní Kristova slova jako:– „Kdo věří ve mne, má věčný život.“(Jan 6,47)

    Zaujímalo by ma, či nie si tak náhodov aj drzí, že keď si sám sebe povieš, verím v JK, a si za vodou..

    Nezdá sa Ti to pritiahnuté za vlasy, dokonca v rozpore s realitou života, že by si chcel mať ,,TO“, čo majú len bohovia antických bájí, čiže život večný ??

    A na čo by Ti bol? Ty si myslýš, keby si bol nbesmrteľný, že by to bolo nejaké terno???

    Nie, môj milý, po dvestodesiatich rokoch by si to chcel vzdať a prišiel by si na Zemeplacku a hodil by si sa pod vlak a chcel by si to mať ,,za sebou“. Pamätaj tajtrlíku, každá hmota raz ,,otrčí kopytá“ . A nesmrteľná duša je fantazmagória ,,psychgicky narušených indivíduí“, či vychcancov, ktorí si aj zo SMRTI urobili binis…

    Spomeň si na scvrknuté, odporné, vysušené a vykuchané mrtvoly faraónov, ktorí boli presvedčení, že oni sú vyvolení a ,,vtedajšia Cirkev“ ich odrbávala tak isto ako teraz tých, čo uverili v náboženské dristy. Darmo boli ,,odložení“ do obrovských kamenných hrobiek, a boli obklopení žrádlom, zlatom, drahokamami, chcíplymi mačkami, vtákmi a hovadinami typu skarabeus a pod…

    Oni, tí chcíplí z toho už nikdáj nemali nič. Možno ešte tí zlodeji, čo sa tam dostali a ukradli, čo sa dalo…

    Toto je realita Sveta. Keď už náhodou dostaneš z nejakého neznámeho dôvodu
    ,,život“, musíš si dobre zapamätať: Memento mori a nikdy inak…

    Druhú vetu termodynamnickú neodrbeš, aj keby si neveril na ,,duše“, ale na tobolky, ktoré vymysleli americkí súdruhovia…

    Pamätaj, ,,život po živote“ je ilúzia pre momentálne postihnutých …

  10. Lojza napsal: Duše po smrti těla umírá.
    Venda napsal: Já Vám odpověděl stručně a obecně – „Duše po smrti těla neumírá.“

    Žádám Gilgamešovu nohu, aby nás podle Ústavy Velké galakticé slípky rozsoudil. Je to hlava 7, článek 11, odstavc b).

    1. ad/ Lojza napsal: Duše po smrti těla umírá.

      Takhle jste to pod tímto článkem nenapsal, jako oznamovací větu.

      Napsal jste 27.3. v 7:04 tyto dvě otázky :

      Je možné, že by ta duše uhynula po smrti těla a zůstal jen duch?

      Co když po smrti těla umírá i ta duše?

      1. ad.: Já Vám odpověděl stručně a obecně – „Duše po smrti těla neumírá.“

        A Venda má jasno bez objasňování. Máte pro takové tvrzení nějaké argumenty?
        Dobře, napsal jsem to jako otázku, ale Vy máte jasno. Bez otázek i bez odpovědí.

        1. A proč bych neměl mít jasno?

          ad/ „bez otázek a odpovědí. ? ? ? ? ?

          Před více jak čtyřmi léty jsem tu položil otázky – malá ukázka části z nich:

          Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti?

          A hledal postupně odpovědi i s mnohými diskutujícími. Asi jste tu nebyl – mimochodem, odkdy tu, pane Lojzo, diskutujete?

          Taky jste napsal – a včil mudrujte, astrovykladači.

          Já zareagoval, protože jste se vyjádřil i k tématu mého článku. Je to slušné. Nenapsal jsem své odpovědi proto, abych Vás o něčem přesvědčoval. Zkuste i toto pochopit.

          Díky.

        2. Stačilo napsat nevím, co se děje s duší po smrti. A je to.

        3. V článku „Smrt“ jsem v jeho závěru napsal a upozornil na toto a dal také dva odkazy :

          Před pár lety jsem napsal dva články, které se problematiky „co je po smrti“ dotýkají mnohem více a podrobněji – zde jsou pro některé zájemce odkazy:

          http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-1-cast/
          http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/

          Neříkám v nich, že vím, ale něco tam je naznačeno. Zkuste si to přečíst, chcete-li a pak suďte.

        4. Lojzo, Venda už to napsal ve svém článku
          http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/
          „Kdo očekával nějaký detailní popis toho, co nás očekává po konci života, může být teď asi zklamán.“
          Takže to podstatné, co jsme se dozvěděli, že článek byl podle “ Sant Matu, univerzálního učení Jógy slyšitelného životního proudu“.
          Teď říká to samé, a je to podle Bible.

        5. zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast = „Kdo očekával nějaký detailní popis toho, co nás očekává po konci života, může být teď asi zklamán.“

          V tom případě je to stračné plýtvání písmenky.

  11. Ja vám ani neviem ako to vyjaviť.

    Nevieme načo vôbec sme na tomto Svete, hoci ho prežívame a ako by sme mohli vedieť čo bude ,,po smrti“, keď ani nevieme čo je to Smrť…

    Jeden hovorí tak, druhý onak, tretí to zhrnie a štvrtý sa na to vyprdne..

    Kto má pravdu ? Nikto, lebo sú to len kecy, žvásty a trepanie už vymlátenými klasmi, čiže prázdnymi klasmi..

    Zatiaľ sa , z onoho Sveta“ nikto ,, živý“ nevrátil, a nikto nepodal ,,Poučenie z krízového vývoja pri ceste tam a späť“….

    Jediný prípad je cesta Gilgameša do záhrobia, za ,,ďatelinou“ nesmrteľnosti, teda po našom ,,za cestou spasenia“. Ako toto putovani dopadlo??

    No v celku ,,na hovno“. Gilgameš predrbal kopu času a životnej sily a ani tak nič nevybavil..

    ……Chýbalo mu ,,TO oné „….

    Čo z toho plynie , aké poučenie ???

    Žiadne…

    1. ad.: Zatiaľ sa , z onoho Sveta“ nikto ,, živý“ nevrátil, a nikto nepodal ,,Poučenie z krízového vývoja pri ceste tam a späť“….

      Pravdivé a velmi humorné:-))

    2. Gilgamešova noha
      Gilnožko, hledáš poučení a odpovědi na své otázky. Já, ani ti nejvíc vysvětlující, ti je dát nemůžeme.
      Ale. Prošel tudy človíček, který tobě, jako jedinému (protože jsi mysl otevřená) nabídl odpovědi na cokoli, co se ho zeptáš. A ty jsi té příležitosti nevyužil. Tuším, že více již takovou příležitost nedostaneš.
      Mějse :)

        1. Matka
          O otci, nikdy nemluvil.
          Naopak .
          ve vzkazu, překlenujícím 20. Let (teď) tvrdí, že jsme zde pouze „my“
          Osobně mi vyčetl že jednou se z toho mého stvořitele poseru. :)))))

        2. Leo,
          je nutno mluvit o otci, či dokonce Otci?
          Že Vám z Něj jednou povolí svěrače?
          Ale Vy přece víte, že tak to být nemusí, že každé setkání s Ním v přítomnosti, je návratem domů.
          A že píše, či vyčítá? No, zkušenost, mnohdy může díky tomu vyplynout na povrch něco, co je třeba, nebo si člověk znova uvědomí, co a jak,… :-)

  12. jó, smrt. Úžasné téma. Opravdu. Jednoduše nádhera, když chodíte každou chvilku na pohřeb, dokud Vám nevymře celá široká rodina. Úžasný, nemoci, sebevraždy, úrazy, autonehody, … Jó, jestli bylo i nanebevzetí? Ale to víte že joooo. Jak to vím? No přece z komunikace s „neživými“. I když mozek po mozkové příhodě již nežije, lze s člověkem komunikovat. I když je člověk již pohřben, lze s ním komunikovat. I když je člověk již spálen, lze s ním komunikovat. Jak to přežít? Nepoužívat, nechat vyhasnout tuto schopnost komunikovat. Nechat je v klidu odejít tam, kam je komu určeno. A dejte pokoj s vírou v peklo, či očistec. To si vytváří každý sám svými myšlenkami, které zhmotňuje.

  13. O smrti

    by sme vedeli obkecávať aj hodiny, tak vo všeobecnosti, ale keby sme boli na ,,posteli a čakali by sme na ,,sek Pandrholu“,určite by sme ,,zmäkli“, ako vták po…

    Básnici by asi, zveličovali, nadnášali túto tému, kým by ,,nepocítili Dych smrti na svojom krku“…

    Ale ja ako neznaboh vám hovorím, : Memento mori, lebo nevieme čo a ako a prečo…

    Ako hovorí klasik, koniec príde či to chceme, alebo ano, či alebo nie…

    A ,,votom“ je tá ,,objektívna spravodlivosť“, lebo každého to raz sekne , ale to dôležité ešte nebolo vyjavené..

    Že čo to je ? No ako dlho, akým spôsobom a prečo to to príde u každého jednotlivca ináč . A je v tom obrovská rôznorodosť, akoby to niekto, niekde režíroval a hľadal také formy, akú tu ešte doteraz neboli.

    ……Fuj tajbl.. .

    Aj kvalita umierania má svoje príčiny a následky, hoci z dôvodu objektívnosti je to ,,Svetu“ jedno, dôležitý je tu štatistický údaj, že ,,TO“ má aj On , ako číslo v štatistike už ,,za sebou“ a je zapísaný v ,,škatulke“: Opustil Slzavé údolie …

    A že očakávané sa naplnilo a ,,Mariška fertig“….

    1. Ano, příčina a následek pro následek umírání.
      Po dlouhé době zírám, že GN pochopila zákon karmického vyrovnání, který „má co říci“ i do samotného konce života, do kvality umírání.

      Konečně jeden článek, jehož podstatu tento svérázný diskutující, pochopil.

    2. ad.: A je v tom obrovská rôznorodosť, akoby to niekto, niekde režíroval a hľadal také formy, akú tu ešte doteraz neboli.

      BINGO! A ta různorodost není jenom v umírání, ale i v životě. A vo tom to celý je.

  14. Pane Vendo,

    více jak odkaz na Vaše dva články „co je po smrti“ bych dal odkaz na Váš článek „co je člověk“.
    Hleď: http://hledani.gnosis.cz/co-kdo-a-nebo-cim-je-clovek/

    Napsal jste ho více jak před pěti léty. Jistě jste došel za ta léta i k novým poznáním.

    Jsou v něm však významná místa a hlavně. Aby člověk pochopil, kým, čím tady je, na planetě a co znamená pro něho a jeho vývoj akt smrti, musí nejprve poznat, sám sebe.

    V závěru píšete :

    „Člověk je malým a nepatrným smítkem v obrovském vesmíru hmoty. Ale ten samý člověk je nekonečným Bohem, věrnou kopií svého nekonečného originálu, zmenšeného do mikrokosmu uvnitř nás. Máme v sobě malou, leč identickou část svého Stvořitele. Tak, jako si z dovolené můžete přivést lahvičku vody Tichého oceánu, tvrdit o té ne zcela čisté slané vodě, že je obrovským oceánem, tak člověk má v sobě jiskru, chceme-li, kapku Boha, který je ve všem stvořeném a toto stvoření je současně i v něm. Jak krásná se začíná jevit myšlenka poznání sebe sama, poznání své podstaty, své božské esence.“
    – – – – – –

    Je to vše o lidské podstatě, o její božské kvalitě, o duši. Člověk, mylně sám sebe chápe jako tělo v područí mysli a smyslů, a to je pomíjivé. Takto zkoumat svoji podstatu nejde; je to materialistický přístup.

    A na závěr píšete skvostné myšlenky, které mohou lidem s vírou pomoci. Ty, stejné však u lidí materialistického ražení, kteří se „bijí“ v prsa, já, tady, moje, můj, jsem pán, EGO!!, způsobí asi zase pro Vás posměch!

    „Duše touží po návratu a je ji to umožněno jen v těle člověka, který je však velmi lehce, díky uspokojování smyslů a tužeb, myšlenek a přání, ovládán a sváděn z této cesty. Proti této čisté negativitě jako zlu je postaven aspekt vývoje k dobru, poznání lásky, odpuštění, pokory, spokojenosti s tím, co mám, s neubližováním. To jsou atributy člověka a jejich poznání a uvědomění si jejich vlivu a z nich pramenících změn a působení je tím poznáním sebe sama.
    Jsme nádoby, poháry, které je nutné vyčistit. Proces čištění je dlouhý a obtížný, ale není samotným cílem a náplní života, jak by se mohlo zdát z mnoha náboženství, která říkají: „dodržujte daná pravidla života, nehřešte a po smrti se vám dostane odplaty na věčnosti“. Vyčištěný pohár není cílem, ale prostředkem – nástrojem a musí sloužit duši. Je také prvním předpokladem a nezbytnou podmínkou k tomu, že ještě v tomto životě se mi dostane nového duchovního zrození, které je předpokladem vědomé Cesty návratu.

    Naše tělo je pomíjející a žádné peníze světa, odříkání, prosby a modlitby ho neudrží ve věčném životě tohoto zrovna tak pomíjejícího světa. Co může vést k Věčnosti, když by to neměla být naše nezničitelná duše? Poznejme ji, a to bude vrcholem ČLOVĚKA v nás.“

    – – – – – – – – –

    Zrovna tak někteří nepochopili, že z onoho světa jsou sice literární záznamy /Dante, Adelma Vay, Andrejev….. /, ale Vy jste sem, a myslím že záměrně, nic konkrétního v těch odkazovaných dvou článcích – co je po smrti – nepřinesl. Možná chtěli vědět někteří, zda se po smrti setkávají příbuzní, jestli je tam flóra, jakou barvu má slunce a oblaka, co tam lidské duše jí a pijí, čím se tam zaobírají….? Podstatné jste ale naznačil v cestě duše a zřejmě vycházíte z duchovních nauk, které Vám byly dány. Já v tom vidím pro sebe přínos. Je i v tom, že se nemusím, pokud plním určité povinnosti za života, smrti obávat.
    To mne značně posunulo.

    Pěkný den všem.

    1. Luboši, díky za připomenutí tohoto mého článku a některých myšlenek z něho.

      Nebudu to teď s Vámi nijak rozebírat. Jsme spolu naladěni na stejné struně a doufám, že to tu nebude bráno negativně tak, jak někdo za vstřícná slova napadl /starého/ pana Krbce.

      Jen připomenu i toto velmi důležité, jak Ježíš odpověděl na dotaz, kolikráte má odpustit bližnímu svému /příslušné verše v kapitole 18. Matouše/ |“Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát krát sedmkrát“.

      Odpouštět, naučit se odpouštět, to je zdlouhavý proces. Není vůbec jednoduchý.
      A proč tolikrát? Jde o to, naučit se to. Odpouštět, odpouštět……ani toto není zadarmo, naopak, je to velmi tvrdý zápas.

      V životě jde podle mne ale i o to, naučit se umírat. Kristus říká /v Janovi – kapitola 13./ – „kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete“>

      Každý má tady, na zemi své poslání, své úkoly, své dluhy a odměny. A v mnoha zrozeních se stále pokouší, a věřím tomu, že stále lépe a kvalitněji, připravovat na dar věčného života, vyčištění svého poháru těla tak, aby duše byla milostí ze svého hříchu vyzdvižena. I to je proces, který musel Kristus za života v těle Ježíše i pro své vybrané učedníky nechat proběhnout. Naučit se umírat. Nakonec,i o tom je život, ne?

      Mějte se hezky. Teď jsem získal dvě zajímavé knihy. Pošlu Vám na ně odkaz.

  15. Luboši, píšeš:

    …Co může vést k Věčnosti, když by to neměla být naše nezničitelná duše? Poznejme ji, a to bude vrcholem ČLOVĚKA v nás.“

    Zarmútil si ma, týmto textom, lebo stále si objatí náboženských, tých naivných , či kupeckých predstáv, že dosiahneš Večnosť, teda Nesmrtelnosť .
    Pýtam sa Ťa. Načo by Ti bola nemrteľnosť, keď dobre vieš, ako povedal Tvoj Pán : Skôr prejde cez ucho ihly ťava, ako ten, čo si za života ctil majetok , ženu, brata,milenku, otca, mater viac ako MŇA, čo i len na malú malučičkú chvíľu…

    Takže ak si v živote zabažil za nejakým hmotným statkom, či si zabažil za inou ženou, teda si porušil aj Desatoro, si v ,,perdeli“ a nie si v Advente…

    Nemáš nárok byť ,,adventistom“ a byť v očakávaní, že po smrti sa dostaneš do Nebeských králikární k Hospodinovi…..

    Už len preto nie, že si týždeň čo týždeň porušoval šabat, nebol si obrezaný a nebol si ani zasvätený . Čiže si Protopžidovského náboženského uhla pohľadu : ABSOLÚTNA NULA .

    A ešte otázočku, ktorú nezodpovedal ani prorok Venda.

    … Was ist das: naše nezničitelná duše. Ako vieš, že je nezničiteľná, keď vo Vesmíre neexistuje nič, čo by časom nepodľahlo ,,SMRTI“..

    Vieš mi odpovedať, z čoho je zložená ,,TÁ“ nesmrteľná duša, ako sa do tela dostala, kde sa stále počas ,,života v živote“ ukrýva, z čoho je zložená, a na čo by nám bola?

    Čo by z toľkými, teda už s niekoľkými miliardami ,,podlých, odporných, smradľavých, vychcaných a vycucaných duší Nebeský tajtrlík porábal ???

    Načo by mu boli tie ,,vyfúknuté bubliny“, bez očí, pamäte, uší, bez rúk a zložené z ,,hovna nebeského“, ktoré sú jedine vo vesmíre nezničiteľné, boli ??

    Ja Ti napoviem. Jedine vtedy by ,,duše“ mali význam, keby slúžili ako ,,potrava“ Bohu a jemu podriadených ,,Nehmotných nebytostí- NN“…

    Jedna ,,duša“ má výživnú hodnotu cca na 12 hod. jednej ,,NN“. Nič viac, nič menej…

    Bez ,,žrádla“ ani v Nebi neexistuje ,,život po živote“..Vieš, to je tá druhá veta termodynamická v praxi…

    1. ad/Vieš mi odpovedať, z čoho je zložená ,,TÁ“ nesmrteľná duša, ako sa do tela dostala, kde sa stále počas ,,života v živote“ ukrýva, z čoho je zložená, a na čo by nám bola?

      Noho Gilgámešova, proč se ptát mého nic, Vaším jazykem řečeno, hovna v trávě? Kdo Vám tady emůže odpovědět? Vždyť duše není z tohoto světa.

      Mimochodem, Venda Vám k Vaším moudrům položil otázku :

      „Chci se jen optat k tomu, co mu píšete – na jedné straně /života/ je materiálný stav, tedy asi hmota a přechod do ,,stavu“ plynnatého. Ten není, podle Vás hmotný? A o jaký plyn se vůbec jedná?“ / Vaše úvahy byly ze 27.3.2017 (10:50) /

      A Vy nic, neodpovíte ani o jaký plyn se jedná, v rámci serióznosti i s odkazem na zdroje. A tu odpověď, myslím, máte značně jednodušší, vždyť se jedná o proces na tomto světě, jak jste ho pojmenoval – SUBLIMACE.

      Ještě se vrátím k Vaší otázce. Jeden významný vědec, dokonce držitel Nobelovy ceny, jak jsem se dočetl v článku jednoho zdejšího autora, napsal: „Při pátrání po tajemství života jsem skončil u atomů a elektronů, které žádné známky života nevykazují. Někde na cestě mi musel život proklouznout mezi prsty. Nyní ve stáří musím jít po stejné cestě zpátky“

      Na pitevnách se hledá příčina smrti, ale duši nikdo nenajde. I já Vám teď položím otázku – víte Vy proč?

      Takže se omlouvám, že Vaši otázku k duši zcela nezodpovím, teda o tom jejím složení. Do těla se dostává po početí nového života, v určitém stadiu vývoje plodu. To tu již bylo napsáno vícekrát. Duše se neukrývá, je v těle a svým nižším vědomím si ji můžete uvědomovat. A na co nám je? Je oživujícím principem, je Bohem v nás, je Duchem, je tvořivou silou v nás…… .

      Noho, i Vy ji máte. Dočkejte času a poznáte to.

      1. ad.: Duše se neukrývá, … Je oživujícím principem, je Bohem v nás, je Duchem,

        Já tady dost často poukazuji na to, že duše není duch. Chtělo by si to ujasnit.

        1. Pro objasnění, proč píšu Duch s velkým D; k tomu s velkým D se používá přídavné jméno Svatý./Jan 1:32-33,4:24…., Matouš 28:19/.
          Můžete si i z přístupných zdrojů objasnit Trojjedinost, kupříkladu z wikipedie.

          „Jak někdo nepochopí, jak vznikl oheň, oheň ho spálí, protože nepochopil jeho kořen. (…) Jak někdo nepochopí, jak vzniklo tělo, ve kterém se nachází, zahyne v něm. (…) Někdo, kdo nepochopí kořen (zdroj) zla, není pro zlo cizincem. Kdo neporozumí tomu, jak přišel (narodil se), neporozumí ani tomu, jak půjde dál (v čase smrti), a pro tento svět není cizincem.“

          A tady je to ještě více srozumitelné – cituji z jednoho mého dřívějšího článku, kdy jste sem ještě nechodil diskutovat. A jak jsem Vás poznal, nepůjdete ho číst zpět a ani diskuzi pod ním si nepřečtete. Proto něco z něj Vám vybírám pro objasnění = duše – duch – Duch /Svatý/ . Ještě poznámku – nepíši to z důvodu, abych Vás přesvědčil a změnil Váš postoj. Ujasňuji to za sebe:

          Oblast Nag Hammádí dala lidem mnoho gnostických zdrojů, které mají velmi blízko k Ježíši. Jedním z nich je spis Apokryf Jana (Apocryphon of John). V jednom příběhu, který se v něm nachází, je popisováno to, co člověk nazývá jako mysl. Je to v něm označené jako „falešný duch“ a duchovní forma Krista odpovídá na otázky, které mu klade učedník Jan. V tomto příběhu je i dialog, ve kterém Kristus říká Janovi, že duše inkarnovaná do těla, do kterého sestupuje Duch Života, určitě dosáhne spasení. Jan ten příběh uvádí takto:

          „(Spasitel) mi odpověděl: „Jak do nich sestupuje Duch, je jisté, že dosáhnou spasení. (…) Vskutku, Energie (Duch Svatý) sestoupí na každého, protože bez toho nikdo nemůže vstát (žít v těle). A jak po narození Duch Života narůstá – jak na nich působí Energie – posilňuje duši a nic ji nemůže přivést k dílu zla. Ale ti, na které sestupuje falešný duch (mysl), budou oklamáni a sejdou z cesty.“

          „Energie“, anebo „Duch“ je přítomná v každém, jinak by nikdo nemohl povstat a žít v tomto světě. Duch je rozhodující esencí života. A jak „na nich působí Energie“, jak jsou pokřtěni anebo zasvěceni, „Duch života narůstá“, duše si bude stále víc a víc vědomá tvořivého Ducha ve svém nitru a bude jím do velké míry posilněna a stále více jeho vyzařováním i posilňovaná. Nic ji již nemůže svést z mystické cesty. Ale naproti tomu ti, kteří se stanou oběťmi „falešného ducha“, mysli, budou oklamáni a sejdou z cesty. Čí je mysl, tento falešný duch, nástrojem pro pozemský život, není nesnadné pochopit.

          Jan se dále zeptal:

          „Pane, kam půjde duše těchto lidí, když odejde z těla?“

          On se na mne usmál a řekl mi: „Duše, ve které je Energie mocnější než falešný duch, je dost silná a bude se vyhýbat zlu. A pomocí milosti Neomylného dosáhne spasení a bude vzata na odpočinek přes mnohé eóny (vyšší regiony Stvoření) a nakonec k Bohu.“

          Duše, ve které Duch zapustil kořeny, bude pomocí Jeho milosti nasměrovaná zpět k Bohu.

          „Optal jsem se ještě: „Pane, a kam půjdou duše těch druhých, kteří neví, komu patří?“

          A on mi odpověděl: „V jejich případě působí stále více a intenzivněji falešný duch a zbloudili z cesty. To jednotlivou duši zatěžuje, svádí ji ke špatným myšlenkám a zlým skutkům a přivádí ji do temného stavu zapomnění (anebo hlubokého spánku). A když vystoupí z těla v čase smrti, budou o ni rozhodovat vládcové a mocnosti, jenž existují díky velké Negativní síle, Satanovi. Spoutají duše různými vazbami a uvrhnou je do vězení (těla). A budou v tom neustále pokračovat, dokud se duše neprobudí ze stavu zapomnění a neosvojí si poznání (gnosis). Takto, po další cestě, se může stát dokonalou a dosáhnout spasení.“

          Výraz falešný duch či mysl je tím, co v nás v tomto žití v pozemském životě chce ovládat; tělo i duši, a to v zadání Negativní síly, Satana. Toto označení jde najít i v jiných gnostických spisech. Například v „Pistis Sofia“ se ptá Máří Magdaléna Ježíše, kdo nabádá člověka ke konání a páchání hříchů. Je to dobrá otázka a Ježíš ji vysvětluje, že lidská bytost je složená z „Energie“, „duše“ a „falešného ducha“ a tyto všechny části jsou společně propojeny v daném hmotném těle. Energie je Tvořivým Slovem, jež bylo na počátku a „duše“ je kapkou z ní a je stahována buď dolů, „falešným duchem – myslí“ a nebo opačně, přitahována Slovem směrem nahoru. „Falešný duch“ či mysl má materiální tužby a sklony a získá-li dominanci v těle, není tu tím vzpomínaným cizincem.

        2. Asi jsem blbej, objasnění se mi nedostalo.

          Ad: co v nás v tomto žití v pozemském životě chce ovládat; tělo i duši, a to v zadání Negativní síly, Satana.

          Ale z toho satana jsem dostal strach.

        3. Tu větu, u které jste uvedl jen část, kopíruji celou – bez podmětu, který jste vynechal /?/, postrádá věta objasňující smysl.

          „Výraz falešný duch či mysl je tím, co v nás v tomto žití v pozemském životě chce ovládat; tělo i duši, a to v zadání Negativní síly, Satana.“

        4. Vendo,
          Vy mluvíte jak ženská. Hodinu mluví a nic neřekne. Dokážete napsat?
          Duše je…. definice na 2 řádky
          Duch je…..definice na 2 řádky

        5. Snad Vás neurazí to, když napíšu, že asi nechápete smysl přečteného.
          Má to svou definici: perceptivní afázie – úplná nebo částečná neschopnost rozumět psanému textu a nebo řeči /?/

          Vrátím se k Vašemu původnímu sdělení:
          Já tady dost často poukazuji na to, že duše není duch. Chtělo by si to ujasnit.

          Tady odpovídám – mám to ujasněno a již delší dobu. Vy na tom můžete pracovat, chcete-li. Pokud ne, tak Vaše „Chtělo by si to ujasnit“ je jen takovým povzdechem.

          Vynikající ale pro začátek je, že jste před tím napsal, že „dost často poukazuji na to, že duše není duch.“ To je velmi důležitý krok poznání. A může Vám pak pomoci k ujasnění i to mé delší vysvětlení /Vy to nazýváte, že mluvím jako ženská /.

          Z toho mého delšího příspěvku tedy podle Vašeho přání vybírám to základní, co objasnil Ježíš – a máte to základní objasnění uvedeno na dvou řádcích:
          „….lidská bytost je složená z „Energie“, „duše“ a „falešného ducha“ a tyto všechny části jsou společně propojeny v daném hmotném těle…“

          A ještě to pokračuje:

          „….a tady Energie je Tvořivým Slovem, jež bylo na počátku a „duše“ je kapkou z ní a je stahována buď dolů, „falešným duchem – myslí“ a nebo opačně, přitahována Slovem směrem nahoru.“

          To Vám vážně nestačí?

        6. ad.: To Vám vážně nestačí?

          Ne nestačí, je to na mé IQ pořád moc složité. Zkusím to po svém:

          Představme si pneumatiku. Ta má tři části:
          Plášť (tělo)
          Duši (duši)
          vzDuch (duch)
          Když se plášť ojezdí (tělo se opotřebuje), tak se vymění za nové. Vešla mi ta představa na 6. řádků.:-))

        7. Ještě vyřešte opotřebení a výměnu té duše a budete mít pro sebe jasno.

        8. Cožpak o duši, ta se tak rychle neopotřebuje, ta je přece jemnohmotná:-)
          Ale mám problém, co s ráfkem?

  16. Pro matku z 29.3.2017 (9:10):

    Pěkně napsané – opravdu, ale hlavně procítěné! Někde jsem četl, že:
    „Poezie – to je Láska
    a Láska – to je Bůh!
    A tady se nám potom otevírá samotné nebe.
    Přeju hodně poezie, hodně Lásky a hodně Boha v srdci…

  17. dudulko,zase si sa rozšantil, však čítam :

    …..a Láska – to je Bůh!
    A tady se nám potom otevírá samotné nebe.
    Přeju hodně poezie, hodně Lásky a hodně Boha v srdci…

    Hotový poeta v službách Hospodina, možno až tak, že chceš byť aj jeho kamarád…

    Ale pozor, je to ,,masový vrah“ a ON je nevyspytateľný a preto nevieš, kedy Ťa znesie z tohoto Sveta, ako dotieravý hmyz…

    Takže nbudúce trocha opatrnejšie s tým ,,podlizovaním a vtieraním: ..a láska to
    je Búh…

    Pamätaj, menej je niekedy viac…

    Tak mnoho krásnych básní, kým sa Ti podarí opustiť toto Slzavé údolie…

    A že vraj : Poezie – to je Láska…

    Znie mi to tak falošne, tak kresťansky…

    1. G.noho: Děkuji Ti za smířlivý tón v Tvé reakci, že si se vyhnul všem oplzlým výrazům, které občas využíváš, aby si dodal svým slovům na dramatičnosti. Víš, ne zbytečně se říká: „Dočkaj času, ako husa klasu“ a „hin se ukáže, kdo má pravdu“ jak pravil ten proslulý J.S.Kozina. Já už ledacos zažil, i když jsem jenom malý dudulínek, ale ten můj kamarát (dědeček – však víš), ten je ti náramně moudrý a co řekne – to platí! Škoda, že ho neznáš, to by si potom mluvil jinak…
      Tak pá!

    2. ad. Gilgamešova noha 29.3.2017 (22:27)

      * je to ,,masový vrah“ a ON je nevyspytateľný a preto nevieš, kedy Ťa znesie z tohoto Sveta, ako dotieravý hmyz…
      * ..a láska to je Búh…

      Co když skutečně záleží na tom, jak se kdo „rozšantí“ a jakého boha si tedy stvoří?

  18. Vendo, píšeš:

    ….Každý má tady, na zemi své poslání, své úkoly, své dluhy a odměny. A v mnoha zrozeních se stále pokouší, a věřím tomu, že stále lépe a kvalitněji, připravovat na dar věčného života, vyčištění svého poháru těla tak…

    Vendo, píšeš ako Ti zobák narástol, alebo Ti vety našepkáva nejaká Nehmotná nebytosť zložená z ,,hovnionov“ a preto ju nevidíš ?

    Tvoje transcendentno je evidentné, lebo u teba nie je nič také, čo by si z oblasti náboženských kydov a kecov nepochopil…

    Ja by som skúsil kontaktáž so Sirael a možno by si ju ukecal, aby aj ona vstúpila do ,,čistých vôd“…

    Nechápem, prečo Ty ako neobrezaný, nezasvätený, nie z vyvoleného národa Hospodinovho, ktorý nedodržiava ani Desatora, lebo veríš na falošné ,,zlaté tela“ ,by si sa mal dostať do stavu blaženosti a celých ďalších 14 miliard rokov
    by si mal vegetovať niekde na obláčiku pod katalógovým číslom TG 12354 ??

    Vendo, nechcem Ti kaziť dnešný a ďalšie dni, ale Ty nebudeš spasený, lebo by si,,neprešiel tým povestným uchom ihly“, ako to rozprával vraj ten virtuálny prorok, napol človek, napol virtuálny boh…

    A to Tvoje ,,…vyčištění svého poháru těla tak, aby duše byla milostí ze svého hříchu vyzdvižena“….je už na hranici medzi ústavom Dr. Chcholouška a dedinského domčeka božového“…

    Takže toľko na dnes : Howgh…

    1. Dvě otázky pro mne:

      ad/ „Vendo, píšeš ako Ti zobák narástol, alebo Ti vety našepkáva nejaká Nehmotná nebytosť zložená z ,,hovnionov“ a preto ju nevidíš ?“

      Nerozumím.

      ad/ „Nechápem, prečo Ty ako neobrezaný, nezasvätený, nie z vyvoleného národa Hospodinovho, ktorý nedodržiava ani Desatora, lebo veríš na falošné ,,zlaté tela“ ,by si sa mal dostať do stavu blaženosti a celých ďalších 14 miliard rokov
      by si mal vegetovať niekde na obláčiku pod katalógovým číslom TG 12354 ??

      Nerozumím.

      Pro dnešek též Howgh…

    1. Nebuďte. I ta zmatenost je ale pomíjející.
      Dobrý odkaz.
      Zdravím anonýmnú a též i anonymnú, která ji má u sebe na návštěvě.

      1. AuV, aj ja zdravím , medzi nami anonymami, svet v našej mysli ako ilúziu som pochopila smrť ako ilúziu nie. Alan Watts napríklad tvrdí že život je iba sen. Keď všetko je iba ilúzia a sen čo je skutočnosť ?

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2022

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Tento web používá jen nezbytně nutná cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení.

Odkazy:

Slunovrat Agentura BYTÍ Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference