Všechny lidské nedokonalosti či slabosti pocházejí z nevyváženosti běžných lidských pudů. Ty pak fungují bez kontroly a člověka ovládají. Naopak lidské ctnosti jsou lidskými vlastnostmi takového člověka, který disponuje Božím a úplným poznáním nejen lidského života, ale celého stvoření. (Jak by mi stačilo ve skromnosti a pokoře na mé cestě prozatím jen to – člověče, poznej sám sebe.)
Tento svět, žití v něm, požaduje od člověka to, aby měl určité předpoklady a potenciál pro jednak získávání a také pro vlastnění některých věcí. Pro zachování té základní lidské existence potřebuji já sám ve zdejší zeměpisné šířce to základní; oblečení, střechu nad hlavou a potravu. Člověk je vybaven jistou způsobilostí na to, aby tyto základní věci uměl získat a udržet je ve svém vlastnictví tak dlouho, jak je potřeba. Bylo by určitě nesnesitelné, aby můj každý den začínal novým hledáním střechy nad hlavou, oblečení a potravy, i když, některý člověk takový úděl prožívá. Schopnost získat a vlastnit umožňuje žít lidský život v takovém „komfortu“, který je v základu potřebný a i vedoucí k tomu nejvyššímu cíli – nalezení Boha ve svém vlastním nitru.
Člověk však často svůj pobyt zde zaměňuje; získávat a vlastnit pro Cestu k Bohu je pro něho cestou v omylu, získávat více a více pozemského bohatství, tedy činí z nabývání samostatný cíl života a míjení se tak s ušlechtilým cílem – poznání Boha. Posedlost mít, vlastnit, být chamtivým, sobeckým, mít více a více to pak značně překonává samotné potřeby. A navíc, způsobilost vlastnit se stává silným poutem a tzv. láskou k věcem, které překonává ty základní potřeby. Ruku v ruce s tím přichází i iluze, že ty pracně získané věci jsou jeho, pana tvorstva, ČLOVĚKA. Ale nejsou! Takový člověk si neuvědomuje, že mu nikdy nic nebude patřit natrvalo a že ty věci jsou tu jedině proto, aby jich používal, pokud je na tomto světě. A to jejich používání má jediný účel. Dostáváš – dávej, poznáváš – sdílej… Všechno, a tím myslím všechno, ať již duše anebo veškeré substance, patří a Bohu a je to Jeho neoddělitelnou součástí.
Vyvážený přístup k těmto dvěma schopnostem či pudům mohu nazvat jako nepřipoutanost k vlastnictví a spokojenost se základními životními potřebami. Ten výraz „nepřipoutanost“ je použit záměrně, je výstižnější než výraz „odpoutanost“, který by mohl evokovat bezcitnost a odměřenost, což je pravým opakem snahy duchovně založeného člověka.
Výstižné doplnění říkají zaznamenaná slova Ježíše Krista – viz. Matouš 6:19-24:
Bůh, nebo mamon?
19 „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. 20 Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a kde se zloději nevloupávají ani nekradou. 21 Vždyť tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.
22 Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. 23 Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!
24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Popsal jsem stručně i díky pojmenování kapitoly z NZ, zda jdeme k Bohu či k mamonu, jeden z pudů. Je to náš lidský pud; mít, vlastnit, získávat víc a víc. Je to jedna z vášní lidské mysli, jejíž neovládnutí je velkou překážkou k čistotě, o které i já již říkám, že je na Cestě k Bohu nutná. Bůh svůj sladký nektar poznání nenaplní do špinavého poháru, do nepřipraveného člověka. A také známé – snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatý člověk do Božího království, který je připoutaný ke svému majetku.
(pokračování)
Václav Žáček /Venda/
S láskou a poděkování učení Sant Mat, které mi otevřelo oči.
P.S.
Před pár lety jsem napsal tři články k tzv. Dokonalosti. Hned u toho prvního – odkaz zde: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/dokonalost/ – napsal jistý AH tuto reakci:
AH 7.11.2014 (9:42)
„Do článku jsem nahlédl. Zmíním to, co tu ale zmiňovali už i jiní – přestože ve zdejší úrovni žije a existuje všechno ze síly Boha, není zdejší úroveň Bohem. Je tvorbou Boha, projevem Jeho Ducha. Bůh sám je vysoko nad stvořením. Jen Jeho působení a záření je tady všude. Dle mého je příliš zjednodušující to všechno směšovat dohromady, je mezi tím značný rozdíl.“
A zareagoval pan Degon:
Degon 7.11.2014 (11:12)
„AH súhlasím a dodám, že viesť kvetnaté reči o Božej a ľudskej dokonalosti nás dokonalými neurobí. Je zrejmé, že v tomto ľudskom svete je mnoho nedokonalosti a zla, ktoré nemožno prisudzovať pôsobeniu Boha, ale satanovi, ktorého by mnohí ľudia najradšej popreli ako nejestvujúceho, ale on tu je a nie je to Stvoriteľ sveta! A nemá svoj pôvod v Stvoriteľovi, ale v človekovi. Otázka je, či túto skutočnosť chceme pochopiť, alebo nie. Kainov syndróm sa vznáša nad našimi hlavami a kalí našu mysel… Pekný deň!“
…a pak ještě pan Degon za pár minut zareagoval:
„Životná sila skutočne vychádza z Boha a tá sa prejavuje aj v nižších formách stvorenia, ale táto životná sila (energia) nie je Boh! Živé bytosti sa neskladajú iba z tela a životnej energie (duše), ale aj z ducha, ktorý tie bytosti programuje. A práve ten duch utvára aj charakter onej bytosti (aj ľudí), ktorí ako je známe, môžu konať aj proti Božej vôli (konať zlo). V ind. filozofii sa používa pojem „mája“, je to akési „rúcho“, ktoré bytostiam zakrýva pohľad na pravú realitu a na samotného Boha Stvoriteľa. Preto je správne uznávať duálnu filozofiu, ktorá hlása oddelenosť Stvoriteľa (ako príčinu) od stvorenia (ako následok). Lebo podoba nie je totožnosť! Je treba si to v mysli logicky urovnať.“
Dodám jen, že jsem rád, když si diskutující uvědomují sílu Boha, jeho úroveň Stvořitele jako tvůrčí projev Ducha a také roli Satana a pro tuto úroveň uznávají i duální filosofii. Ta sice ještě nikoho k Bohu nedovedla, ale já to cítím jako první velký krok…
Poslední články autora:
