mapa stránek || vyhledávání

Entita objektem pozornosti…

…a ta je více než nutná na duchovní cestě. Aneb jak říkal jeden rabín na smrtelné posteli svému synovi: „Všechno je jinak, milý synu.“

Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem.
tj. Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné.

„Na počátku všeho byl Bůh, který je láska.“

Popravdě řečeno jsou pro někoho (mohou být) v tomto jednoduchém souvětí podřadném tři slova, kterým nemusí zcela rozumět.

Co je to Bůh?

Co je to láska?

A jednoznačný význam slova počátek?

Někdo řekne, že na počátku bylo Slovo či Velký třesk a člověk /některý/ zauvažuje – co bylo před počátkem? Muselo tam, u všech všady, něco být, ne?

Vědec možná řekne, takhle se na to nejde dívat a varuje vztyčeným ukazováčkem! A moudře dodá; protože s Velkým třeskem započal nejen vesmír, ale i čas, a otázka, „co bylo před časem“ nemá žádný smysl.

Člověk moudrý, marná sláva, si neumí představit počátek jednoho času jinak, než jako konec času, který byl před tím novým??!! Kde není čas, není smysl. Kdo pozoruje čas a jeho plynutí s mnoha událostmi? Člověk, a když ten není, má čas vůbec smysl a když ano, tak pro koho?

Oukej, vynechme ale pro zjednodušení počátek z té zvýrazněné věty a představme si jen nějaký pomyslný bod, který je zdrojem, ze kterého vše fantasticky pramení. Je to jednodušší, že?
A pak je věta upravená – „Zdrojem všeho je Bůh, který je láska“.

Co je to Bůh? Musí být Bůh tím něčím, co je největší? Tomáš Akvinský prý vyřkl definici: „Bůh je, nad co není většího.“ Ta věta se zdá složitá, že? Nad Boha není nic. Představme si ale nekonečné nekonečno. Je to složité, ale nějak to možná jde – prostě na vše strany, doleva, doprava, nahoru, dolů, na sever, na jih, všude je nekonečno. A já si představím, že stojím v levém rohu nekonečna. Ale to je nesmysl, brrr, nekonečno není ohraničené žádným rohem. Jak bych mohl vědět, že se nacházím v nějakém rohu nekonečna, když to je nekonečné. Lze mít představu o nekonečnu jako kruhu či povrch koule a nebo nekonečné přímky? Zapíchnu do místa, kde se nacházím, kolík a vydám se na cestu… a teoreticky k tomu kolíku v případě koule či kruhu /někdy/ dojdu. Ovšem u té přímky musím jít nekonečně daleko doprava… a nic, konec není. A tak se vrátím ke kolíku a jdu nekonečně daleko doleva… a zase stále jen nekonečno. Nekonečno nemůže být „nějaká“ osoba Boha, když je nad, když není nic většího nad Něj. Ta osoba je vždy nějak omezená, ohraničená, jako všechno na tomto světě. Bůh tedy rozhodně nemůže být osoba. A pro mne z toho plyne, že Boha si nelze nijak představit /když je vlastně větší než nekonečno?/. Není to vousatý stařec na obláčku, vyobrazený na obrazech v kostele, ba dokonce to není vůbec nikdo, kdo by někdo byl. U člověka je to jednoduché; aby byl člověk „někdo“, musí být „osoba“. Je člověk entita? Je Bůh entita?

Z poznání uvedeném ve velmi kvalitní knize, kterou je „Filosofie Mistrů“ se mi líbí tato definice:

„Bůh je mimo čas i věčnost, je vysoko nad vším a oddělený. Veškeré stvoření se řídí jeho povely, on však přesto nic nekoná. Je mimo tvar i beztvarost. Je všudypřítomný a vše udržuje; je stvořitel, je nehybný, všemocný, nezničitelný, vykupitel hříchů, nepoznatelný, nedosažitelný, bez počátku, věčný, je čiré vědomí. Trvá věčně, je nezranitelný, je pokladnicí vědění a nektaru, nemá žádné vlastnosti ani rysy, je laskavý k těm, kdo jej uctívají, existuje sám od sebe, oddělen od všeho, je oceánem blaženosti a je všudypřítomný.“

A pokračuje v trošku modernějším pojetí:

„Naše oči nevidí světlo, které je příliš jasné nebo příliš slabé. Stejně tak neslyšíme zvuk, který je pro naše ucho hluboký nebo příliš vysoký. Takže musíme použít různých vědeckých přístrojů, s jejichž pomocí pak takové zvuky uslyšíme. Potom si tyto zvuky jakoby zvětšíme a slyšíme je. Věci, které jsou příliš daleko, vidíme pomocí dalekohledu, a malinké věci pomocí mikroskopu. To se však vztahuje pouze na věci hmotné. Abychom viděli věci astrální, je nutné, aby se nám zjemnil náš vnitřní zrak. Ale Bůh je nejjemnější ze všeho. Abychom si jej uvědomili, musíme se stát stejně jemným jako on. Je nemožné popsat Boha, který je bezejmenný, existuje odjakživa, je neposkvrněný a nemá žádné vlastnosti. Je mimo dosah intelektu a řeči. Nelze jej poznat pomocí intelektu ani představivosti. Lze jej zakoušet jen pomocí duše, když se mysl a intelekt zklidní.“ /autor Maharaj Baba Sawan Sing Ji/

Jo,jo!

Dá se při troše dobré vůle a souhlasu z toho vyvodit, že Bůh je pro nás natolik nepředstavitelný a neuchopitelný, že je to vlastně totéž, jako by nebyl! A tak úvodní věta může po úpravě znít: „Zdrojem všeho je cosi naprosto nepochopitelného, co je láska.“

Do úvodu jsem si dal vysvětlení – „Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům.“

Všechno by tudíž mělo vést k lásce. Ale o tu dnes ve svém krátkém příspěvku nezavadím.
 

Václav Žáček /Venda/
S použitím moudra učení Sant Mat
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 2
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

20 komentářů

Přidat komentář
  1. No-jo!? Zkrátka je tady Bůh o kterém nevíme, jestli je Něco, nebo Někdo a potom je tady náš V…. který všechno ví a zná a aby jsme nebyli až natolik hloupí, tak nám občas něco z toho tajemna prozradí – že jo!? I když to stejně nebudeme schopní pochopit, protože jsme nikdo. Tak Bůh s námi…

    1. Nepodceňujte se, i když jdete někdy, a z mého pohledu málokdy, jen tak okolo.

      Vy jste si vědom nějakého tajemna? A proč tady mluvíte o hlouposti v první osobě množného číslo, za koho to píšete? A já že bych Vám občas z něj něco prozradil? Hmm, vždyť já nic nevím.

      Jsou mezi zdejšími diskutujícími jiní, kteří vědí. Ti až vypustí něco z jejich informací, to budeme koukat.

      Tak se mějte hezky.
      Václav Žáček

  2. Převzato z Ateisté ČR:

    „S tímhle jsem se svěřil jen několika lidem, gentlemani, a doufám, že už to nikdy nebudu muset vyprávět znovu, ale když jsem byl kdysi jako malý hoch na prázdninách v Überwaldu, procházel jsem se na břehu potoka, když jsem najednou zahlédl vydru s mláďaty. Myslím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že to byl neobyčejně roztomilý pohled. Jak jsem se tak díval, matka vydra skočila do vody a vynořila se s tlustým lososem, kterého přemohla a vytáhla na padlý kmen stromu napůl ponořený ve vodě. Jak lososa požírala, i když byl samozřejmě ještě živý, rybí tělo puklo, a já si dodnes pamatuji sladce růžovou barvu jeho jiker, které vytryskly ven, k velkému potěšení malých vydrat, která lezla jedno přes druhé a snažila se dostat k té vzácné pochoutce. Jeden ze zázraků přírody, gentlemani, matka s dětmi hoduje na jiné matce s dětmi. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl o zlu. Je nedílnou součástí základů samotného vesmíru. Každý svět se otáčí v bolestech. Pokud existuje nějaká svrchovaná bytost, pomyslel jsem si, je na nás všech, abychom byli morálně lepší než ona.“…

    A Venda vidí pořád všude lásku:-))

    1. O lásce píšu minimálně. A v závěru článku jsem napsal – „Všechno by tudíž mělo vést k lásce. Ale o tu dnes ve svém krátkém příspěvku nezavadím.“

      Věnoval jsem se počátku a Bohu.

      „Každý svět se otáčí v bolestech.“ – Které světy tím asi Ateisté ČR myslí?

      Ateistům ČR přeji, aby byli morálně lepší než svrchovaná bytost, pokud tedy podle nich existuje. Ale protože jsou to ateisté, tak asi nemají a neznají „idol této bytosti“. A tak nemohou zřejmě znát úroveň, nad kterou by bylo to jejich „morálně lepší“

      I tak přeji ateistům vše nejlepší a anonymovi, který to sem dal – převzal od Ateistů ČR – patří můj dík.

      Václav Žáček

      Václav Žáček

      1. Vendo, píšete o lásce minimálně, ale jen v textu článku je 5 x. Láska je vlastnost pokročilých forem života. Takže napřed vznikl život, pak se vyvíjel a pak byla ta láska. Láska mezi lidmi je složitá. Pes věrně má rád svého páníčka a všechny v rodině.

      2. Pardale, jste všímavý člověk. Ano, je to tam 5X. Ale !

        Článku vévodí věta „„Na počátku všeho byl Bůh, který je láska.““

        Pak s tím pracuji, měním kvůli počátku a kvůli Bohu tu větu, ale jak ji cituji, tak je tam ta láska, které si nevšímám.

        To si lze všimnout, že?

        Omluvám se předem, že na Vaše povšimnutí si lásky a jejím popisu více nereaguji. V závěru píšu; Všechno by tudíž mělo vést k lásce. Ale o tu dnes ve svém krátkém příspěvku nezavadím. Tak snad příště.

        Václav Žáček

  3. Vendo,
    v tak krátkém článku a tolik protimluvů:
    ad.:
    „Zdrojem všeho je Bůh, který je láska“.
    Je nemožné popsat Boha, který je bezejmenný, existuje odjakživa, je neposkvrněný a nemá žádné vlastnosti.
    Všechno by tudíž mělo vést k lásce.

    Když nemá Bůh žádné vlastnosti, tak proč mu pořád cpete lásku. Ale asi to vím: Protože to říkají všichni, tak musíte „držet basu“.

    1. Láska je vlastnost?
      Zajímavé.
      O lásce bude něco v pokračování, ale jen v kontextu mého článku.

      1. Samozřejmě, že láska je vlastnost. Skončilo to jako vždy diskusí o významu slov:-(

      2. Nauka o pravdivém smyslu slov….., je dost důležitá. Když je znám význam, lidé se lépe dorozumí…… . Co skončilo, jak píšete, ale nevím.

        Láska může značit vztah, někdo má lásku k něčemu, jiný k něčemu jinému. Vztah ale nemusí být vlastnost.

        A jak jsem napsal na úplný závěr článku – „Ale o tu dnes ve svém krátkém příspěvku nezavadím.“

        Uvedl jsem základní větu – „Na počátku všeho byl Bůh, který je láska.“ Jak jsem Vám již napsal, o lásce bude něco v pokračování, ale jen v kontextu mého článku.

        Pěkný den, pane Lojzo.

        Václav Žáček

    2. Kdo je to Bůh?
      Bůh je označení pro Nejvyššího Pána, Nejvyšší Boží Osobnost, čímž chceme naznačit, že nemá sobě rovného a nikdo není vyšší než je On. Nemá počátek a je počátkem všeho. On je zdrojem všeho, co existuje. Bůh je Osoba stejně jako my, jen s tím rozdílem, že Jeho schopnosti a energie jsou s našimi neporovnatelné. Jsme Jeho malé částečky, které dostaly i určitou nezávislost – individualitu. Stejně jako my máme své neosobní projevy – majetek, má je i Bůh jenže v neporovnatelné míře: Jeho majetkem je celé stvoření, neboť v jedné ze Svých podob proniká každou jeho elementární částečkou a Jeho neosobní záře se nazývá brahmadžjóti a je zdrojem všeho světla a velké blaženosti, po které touží impersonalisté.

      1. Bůh je osoba, stejně jako my…..

        Tak to mě opravdu udivilo a nechce se mi tomu ani věřit.

        Dejte odkaz na Bgavadgítu, kde je toto napsáno. Asi z ní čerpáte. Já ji teprve studuji. Děkuji.

      2. Aloisi,

        co dělá třeba zajíce zajícem?
        Jeho vlastnosti.
        A těmto vlastnostem (obsahu) dává Bůh optimální formu (tvar).

        Co dělá člověka člověkem?
        Opět – jeho vlastnosti (a jim vyhovující optimální forma).

        Tak trochu pouvažujte: mohl by Bůh tvořit něco, co nemá?
        (Jestli správná odpověď je nebo není obsažena v duchovních spisech,
        to je naprosto irelevantní. Stejně se nakonek musíte a budete řídit vlastním rozumem.)

      3. Pro JK

        Láska vlastnost.

        Láska bouřlivá- vlastnost člověka
        Láska nenaplněná – vlastnost člověka
        Láska slepá – vlastnost člověka
        Láska něžná – vlastnost člověka ??????????

        ad/Co dělá člověka člověkem? ………. / a před tím jste napsal….. / – „A těmto vlastnostem (obsahu) dává Bůh optimální formu (tvar).“

        Jaké jsou ty optimální formy od Boha, he?

      4. Anonyme 4,

        dokážete rozeznat tvar zajíce od tvaru člověka?
        Jestli ano, pak dokážete rozeznat i ty optimální formy (které každému tvoru dává Bůh).
        A tyto obecné formy, vybavené sadami obecných vlastností, pak každý tvor používá v konkrétních podmínkách – doslova tak, jak chce a umí.
        Přičemž platí: v čem se trénuješ, v tom se zdokonaluješ.

        Co se pak týká vámi zmíněných lásek – vy pro stromy nevidíte les.
        Láska obecná (podstata Boha) má bezpočet konkrétních podob.
        Ale vždycky je jejím základem přitažlivost – proto láska spojuje.
        To, co rozděluje, to je agrese, vychytralost a faleš, leckdy převlečené za lásku.

      5. Dovolím si poznámečku:
        ad.
        JK15.9.2019
        „… láska spojuje.
        To, co rozděluje, to je agrese, vychytralost a faleš, leckdy převlečené za lásku….“

        Přesně, velmi přesně napsáno.
        Není snadné převlečení – masku rozeznat. Leckdy se ale prozradí převlečený sám.
        V té souvislosti přemýšlím, nepřevlékám-li se občas každý z nás a mám-li na sobě převlek, jak to sama rozeznám….

      6. Víte, nijak jste mne nepřesvědčil. Ale to nebyl Váš záměr, to vím.

        Napsal jste mi:
        Aloisi, co dělá třeba zajíce zajícem? Jeho vlastnosti.

        Vy tu otázku a odpověď na ni chápete. Mohu mít takový pohled?

        Nejspíš se přece narodí zajíc a v jeho přirozenosti je něco „zaječího“. Třeba že panáčkuje. Žádná zaječí vlastnost neudělá ale zajíce samotného. V přirozenosti koně je mávat ocasem, aby zaháněl dotěrné mouchy. Přirozeností psa je štěkat. . . . . . . Teprve později se vyvíjejí vlastnosti. Některý pes se nebojí, jiný je bázlivý. Některý kůň bude dostihovým, některý bude tahat náklad. Ale ani ten dostihový nemusí k tomu být veden a nebude dostihový.

        A co dělá člověka člověkem? Venda tu kdysi psal o nějakém brutálním pokusu nějakého indického panovníka, který skupinu novorozeňat nechal vychovávat v izolaci od jiných lidí, opatrovaly je chůvy a brutální bylo, že chůvám byly vyříznuty jazyky. Tak ty děti vyrostly až do dospělosti, v naprostém tichu. Vyrostli z nich lidé se všemi znaky člověka. Ale nechovali se jako lidé. Nemluvili, vydávali doslova zvířecí skřeky. Rvali se mezi sebou. Otázka – měli tito takto pokusně vychovaní lidé optimální vyhovující formu? Asi jo, ale možná odpovíte i něco jiného. Získali nějaké vlastnosti, které je měli učinit člověkem ? Tedy podle našich měřítek. Ne, možná ale odpovíte něco jiného.

        Na tuto Vaši otázku neodpovím. „Tak trochu pouvažujte: mohl by Bůh tvořit něco, co nemá?“ Mé odpovědi byste neporozuměl.

        Případnou Vaši reakci budu číst až za týden, až se vrátí kolega Václav z termálů.
        Pěkný den.

  4. Pane Václave,

    Váš příspěvek nabízí tentokrát i jemný humor. Cítím ho tam. V duchovním směřování by měla být vždy jistá dávka „radostnosti“, tak tomu říkám.. Je k ní důvod v tom, že si uvědomujeme, ne ale všichni, že jsme na cestě. Z toho mít radost, ne? Pochopit i lidskými smyly sounáležitost se stvořením je první krok a znovu mít radost. Zklidnit vír mysl. A znovu se radovat. Pak jsou tu další, vyšší aspekty se kterými někteří lidé již „koketují“- to je tedy výraz, co? Všechno je to to, jak jste již uvedl, prošení, klepání…… u dveří, které se otevírají dovnitř., do nitra. Kde a jak ty dveře najít, to je pro někoho velkým až ořechem.

    Věnujete se počátku, věnujete se Bohu. U toho počátku připomínám kniho Job, kde Bůh něco člověku říká….kde jsi byl, když jsem……atd. ??

    Víte, nikdy, a to slovo nikdy zdůrazňuji, byť mě může někdo poslat někam, nelze na této úrovni –pozemské, tj. v největší duchovní temnotě – poznat Boha. Všechna ta slova o Otci, který někomu dělá dokonce i společnost, to je čirá manipulace mysli, ego jásá na stránkami přečtených knih a pak představivost hraničící až s chorobným stavem. Bůh v tom není ani co by se za nehet vešlo. Vaše citace toho Inda, podle jména bych řekl, že Sikha, to říká jasně. Existuje úroveň, region, oblast, jak kdo chce, kde se duše, jak správně píše Jaromír, malé částečky Boha, zbavuje negativního působení hmoty.

    Ale to je příliš složité. Cesta, která k tomu vede, cesta poznání, je daná. O tom jste tady mnohokráte psal.

    Někteří kolegové se zde ohánějí termínem láska. Vy jste ho teď, asi záměrně, z vysvětlení vynechal. To je dobře. I tak jste tu podal bohatý pokrm, který může být u někoho velmi špatně tráven. Duchovní poznání je v podstatě jednoduché, přirovnal bych ho zase k jídlu. Prosté jídlo nezatíží trávící orgány tolik, jako bohaté, plné různých kombinací, u kterých jsou slinivka, žlučník, žaludek….v šoku.

    Těším se na pokračování.

    Krbec

    1. Srdečně Vás zdravím a díky za příspěvek.

      Ano, někdo pitvá lásku a je v čase, v kontextu mého článku trochu vepředu. Dokonce tu zaznívá relevantní otázka, řečnická, jestli někdo dokáže rozeznat tvar zajíce od tvaru člověka. Ty myšlenkové pochody jsou opravdu různé /nebo hrůzné/. Ale ode mne nějaký pohled na třetí větný člen mého souvětí, na lásku /„Na počátku všeho byl Bůh, který je láska.“/ bude, vždyť jsem to slíbil.

      Ten Mistr, kterého cituji je významným člověkem, tedy byl, zemřel v roce 1948. Má však příznivcům nauky Sant Mat stále co říci.

      Já teď odjíždím na týden do Podhájské. Mám tam podzimní cvičení jógy. Ve spojení s termální vodou je to móc fajn. Knížku jsem Vám poslal a myslím, že pro otevřený intelekt, bez předsudků, může opět nastat jistý posun. Ale jak jsme se shodli. Nejdůležitější je praxe a získávání vlastních zkušeností. A přijmout pravdu, kterou v článku cituji – „Nelze jej poznat pomocí intelektu ani představivosti. Lze jej zakoušet jen pomocí duše, když se mysl a intelekt zklidní.“

      Ještě Vám něco připomenu. Často jsem si tu všímal mystiky v jejíž praktickém provádění vidím doslova vědu či nauku. U většiny lidí nikdy nebyla mystika nijak populární. Totiž o vědu, která je mimo sféru hmotných zájmů, nemají dnešní lidé zájem. Vlastně především dnes nemají zájem. Připadá jim snad jakoby „suchá a nezáživná“ a málokdo dojde k poznání, co vlastně přináší. Většina lidí je zcela zaujata tím, co vidí, co si si mohou ohmatat, tedy zjevnými fenomény svých životů a nehmotné entity většinu lidí nepřitahuje. /jsou samozřejmě výjimky / Co je asi pod povrchem reality univerza, vesmíru našich tří rozměrů a času? Není lepší vyhledat nákup ve slevách v marketu?

      Rád bych se třeba věnoval i tzv. nektaru, v jiném jazyce se zve amrit. Co-čím je pro toho, kdo ho objeví, co přináší na cestě transcendentního putování do vnitřních oblastí pravdy a reality. Není to mimo téma, protože přináší mír a lásku.

      Tu „radostnost“ o které píšete plně chápu. Je to takový předstupeň, kterým hledající člověk dokáže dojít k rozlišování, k poznání a k nezávislosti. Bez ní to nejde, bez ní ještě pevně drží otěže mysl a její vášně.

      Venku za okny teď svítí slunce a je modrá obloha. A Vy píšete o duchovní temnotě. Souhlasím, musí se odstranit. Jaromír použil přirovnání, že jsme malé částečky Boha. Můj Mistr i jeho předchůdci říká, že jsme kapkou oceánu a ten je tím Nejvyšším.

      Nedávno se mi dostal do ruky starý Reflex z r. 2017. Je tam rozhovor s mladým, tehdy asi 35ti letým fyzikem Jiřím Králem, který v té době /možná i dnes ještě / pracoval v CERNu. Dostal otázku k částicím, doslova „Jak ty částice, jež generuje v CERN urychlovač, vypadají?“ A odpověď – „Jsou podivné, půvabné, nabité neutrální, bílé nebo na chvilku barevné, rotují. Ale to jsou jen jména, jež fyzici dali některým jejich kvantovým vlastnostem. Ve skutečnosti NIJAK NEVYPADAJÍ, jsou na to moc malé, nelze je popsat obyčejnými lidskými vjemy, nevidíme je.“

      Nepřipomíná Vám to něco z dřívějších informací tady. Jak se někdo dokázal bouřit nad tím, že Boha nikdy nikdo neviděl, ale že je, že my jsme od Něj.Také tam dostal pan Král otázku na film „Andělé a démoni“, kde hraje roli antihmota. Pan jaderný fyzik Král říká, že „vyrobit dva gramy antihmoty, to by trvalo pár miliard let“.

      Trošku jsem se nechal unést, ale vše je to v intencích mého článku, ve které si všímám z toho souvětí jen toho počátku a Boha. A příště přijde na řadu „ta láska“.

      Pěkný den, milý pane Krbče.

      Václav Žáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference