Hallelujah

Raffael Santi - Zázračný výlov ryb (1515)

Ježíš s učedníky v rybářském člunu, výřez z obrazu Raffaela Santiho (1483-1520).

V dnešní společnosti lze svobodně chápat, zda člověk ve svém životě potřebuje učitele a že, v případě souhlasu, jeho role předávání – zprostředkování informací je nezastupitelná. První krůčky a první slova učí ty nejmenší děti jejich rodiče a postupně přicházejí další a další lidé, kteří předávají další a další vědomosti. Přes ty přichází přijetí tzv. objektivních faktů v tomto hmotném světě. Postupně umíme pojmenovat věc i abstraktní pojmy. Že je to správně, o tom se dá těžko ve světě iluze pochybovat. Pampeliška je pampeliškou, emoční chování souseda, který řve v prudkých hádkách na manželku, nelze neslyšet. Je ale i faktem, že učitelé mohou ovlivňovat svoji výukou i negativně a do jisté, možná i značné míry, se tak děje. Manipulace, která vychází ze záměrných lží s úmyslem získat něco navíc na úkor jiného, to je ve světě častým jevem. Dokud žák nezíská trvalou schopnost vlastního úsudku, rozlišování a dokud nepochopí, kde je pravé poznání, do té doby může být pod vlivem i ne zrovna čistých záměrů „učitelské“ vrstvy. Ty uvozovky proto, že může jít i o sofistikovanou manipulaci s lidmi přes sdělovací prostředky a různá informace zprostředkující média. Působit „podprahově“ na nízké pudy, které v nás lidech existují.

Známá zkouška manipulace v „ostrém“ provedení pochází z USA z doby, kdy existoval jen rozhlas? Adaptace rozhlasové hry, vysílané v hlavním čase, kdy její součástí bylo přerušení vysílání a přímý přenos z přistání mimozemšťanů a jejich nepřátelské chování, které bylo popisované „na živo“ reportéry. Tisíce lidí tenkráte podlehli manipulaci, protože nešlo rozlišit, že se jedná o hru a šířila se panika a chaos a strach.

Dovolím si nyní jedno /pro mne/ významné moudro:

„Tento svět není stálý a právě takové jsou i všechny světské věci. Moudrý člověk je ten, který pochopí tuto prchavou a proměnnou přirozenost světa a všech věcí, které ke světu náleží, a snaží se co nejlépe využít svého lidského těla pomocí koncentrace a meditace ke službě Nejvyšší bytosti. Tak získá užitek ze všeho, čím jej Stvořitel ve své milosti obdařil a přivede tak svoji duši – onen vzácný klenot, podstatu všeho – do jejího pravého domova.“

Když ale člověk nepochopí a nesnaží se o tu nejvyšší službu, je v jistém zajetí, v sítích manipulace s cílem nabídky falešného pozlátka; žij přece, raduj se tu, pracuj a poslouchej, tvoř „hodnoty“ a také je konzumuj, buď na světské lodi a na konci tě čeká? Dosadit si lze snad již jen tu smrt, že? Nabízí se jednoduchá otázka. Získáme tím životem světským ten užitek z moudra, rozmnožíme snad svoje hřivny a dostaneme se do vyšší úrovně?

Jistý pozemský učitel dá v tomto systému žáku oprávnění, že se stane obráběčem kovů, že je kadeřníkem či správcem počítačových sítí, politikem, sportovcem či umělcem. Takříkajíc, po závěru výuky je vyslán do světa a…., starej se.

Mám-li duši a věřím na ni jako na pravou podstatu Boha v sobě a znám-li Ježíšovo „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“, tak usiluji o to, aby tento klenot vystupoval do svého pravého domova.

Často jsem tu popisoval v různých článcích funkci mysli, toho nástroje negativní síly v nás, která nás /duši/ tu nesčetnými přáními, touhami a upnutím se na pomíjející život udržuje v koloběhu tzv. vývoje. Je nutné prožít vše, co odráží, jinak řečeno, co přináší naše úroda z dřívějšího konání. Není to nic jiného než tak často diskutovaný karmický zákon. Jak se vymanit, dobrovolně, ale vždy individuálně? Jde to? Ano, prosit v tiché modlitbě o setkání s učitelem. Mysl ho bude vnímat jako člověka ve fyzickém těle. Náš zrak je oklamaný závojem mysli a těla a zrovna takoví jsou učitelé. I ten vymodlený pravý učitel je z masa a kostí. Nevyučuje nás rozkvetlý tulipán či moudrá liška. Jeho výuka je však vedena zcela jinak. Bůh sám musel na sebe navléci lidské tělo, aby mohl na tomto světě vykonat poslání Syna – Boha a potkat se s těmi jedinci, kteří již dospěli k té nejvyšší části v žití v pozemském plánu a kteří jsou připraveni na vstoupení do svého nitra. Jen tam a nikde jinde probíhá ta pravá výuka. To je to čištění poháru. Ten Syn je tím pravým učitelem a v každém okamžiku je přítomen na této planetě aby učinil zadost svému poslání. Ježíš Kristus přes evangelistu Jana říká, že dokud je na světě, je nutné konat, protože On je světlo světa. Říká tím, dokud jsem v tomto fyzickém světě, dokud jsem živý, dokud je den, mohu vám předávat učení, nauku, radit vám. Jak přijde noc, nebude již moci nikdo pracovat. To světlo má více významů. Hlavně však nabádá, abychom za života pracovali na své Cestě poznání, hledali to pravé Světlo v nás.

Hallelujah. Děkujme Pánu a chvalme jeho Syny, kteří přicházejí proto, aby lidi učili.

Vnímavý člověk si může položit otázku. Proč lidé konají činy a skutky proti sobě? Proč si ničí životní prostředí, proč ničí životy jiných tvorů, proč se sami mezi sebou zabíjejí? Jaké pohnutky, jaká moc je hnala a stále žene na bitevní pole, kde se sekali, stříleli, jaká moc žene ty, kteří olupují, okrádají v tom zájmu, aby se měli dobře, lépe, žili okázale, ukojili své vášně, chtíče a chtivost?

Evangelista Matouš v Novém Zákoně, kapitole 13 – 44 až 46 píše podobenství Pána Ježíše:

„Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole. Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

Jak by se zachovala většina lidí – najde poklad a vezme si ho! Nic však není zadarmo. Ten, kdo měl či má pravého učitele, ví, že takovéto jednání se neslučuje s čestným a spravedlivým žitím života. V dalších verších 47 – 50 popisuje Matouš slovy Ježíše „Skonání věků“. Je to den soudu, který u každého člověka probíhá opět individuálně ve chvíli jeho smrti. U soudu je kontrolován náš karmický účet, zvažovány naše činy, stavěny dobré proti špatným. Potom podle výsledného poměru jsme posláni na místo, kde bude možné nejlépe uspokojit naše přání a sklidit tak, co jsme zaseli. Máme-li však učitele, který nás naučí, jak vstoupit do svého nitra, jak umírat každý den při této pravé výuce, máme ten pravý poklad. Dostat se s učitelem za právě probíhajícího života do království nebeského, to je obrovský dar. Je to dar, který působí jako ten kvas /Matouš 13:33/, je to Milost Mistra, Syna, Učitele. Z malého kousku kvasu či i z toho nepatrného semínka může vzniknout chléb či vyrůst strom poznání. Je v našem nitru.

Hallelujah. Opravdu děkujme a chvalme. A neobávejme se změn v hmotném světě. Ať již působí čímkoliv a jakkoliv. Buď vůle Tvá, Pane. Tak se někteří modlíme. Lidé se rodí, umírají a nejedna civilizace beze stopy a nenávratně zmizela a kolik jedinců v ní si mohlo mylně myslet, že jsou věční. Život u Boha je však věčný. Za sebe – o ten usiluji s láskou a oddaností a děkuji svému Učiteli.
 

Václav Žáček /Venda/
Z učení Mistrů, z učení Slova, z moudrých knih a vlastních zkušeností.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.2
hlasů: 6

16 komentářů

Přidat komentář
  1. Protože jsem autorovi článku nablízku a dokonce píši z jeho počítače, bylo by pokrytecké něco tu tvrdit, jako bych hledal odpověď jinde. Mohu se totiž zeptat na názor autora. Zaujala mne opět myšlenka „k dennímu umírání“, tedy zvládnutí procesu, do kterého se každý jednou dostaneme. A tam vím, že je role učitele nenahraditelná. Nebo bych si mohl něco vymyslet sám?

    A pak je tu nezbytnost lásky. I tu je třeba objasnit. Třeba Pavel jako „určitý“ učitel píše Korintským / I./:
    Bez lásky nejsem nic
    1Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.2Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.3Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.
    4Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;5není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,6není škodolibá, ale raduje se z pravdy;7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
    8Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine.9Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;10jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.12Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
    13Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska. /kapitola 13. /




    0



    0
  2. “ Moudrý člověk je ten, který pochopí tuto prchavou a proměnnou přirozenost světa a všech věcí, které ke světu náleží, a snaží se co nejlépe využít svého lidského těla pomocí koncentrace a meditace ke službě Nejvyšší bytosti.“ – konec cit.

    Co se myslí onou službou Nejvyšší bytosti? Venda je mystik. Z jeho slov plyne, že tuto službu chápe něco jako odpoutání se od hmotného světa, od jeho lákadel, aby se osvobodil od závislosti na svém těle, aby, obrazně, umřel pro tento svět a narodil se pro jiný, duchovní, jak o tom mluví Pavel z Tarsu. Nic proti, já však mystice nerozumím, v životě jsem neměl žádný mystický zážitek a to je možná důvod, proč se mi občas zdá, že mystika může být jakýmsi únikem před odpovědností. Já totiž věřím, že člověk má odpovědnost ne pouze za svoji duši, ale také za celý svět. Má té odpovědnosti nepatrný kousíček, ale i na tomto kousíčku velice záleží. Vždyť nedozírné moře se skládá z nepatrných kapek.

    Abych osvětlil, jak si představuji odpovědnost za svět, vezmu si na pomoc Matoušovo evangelium (25:31-46):

    Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
    Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

    Z uvedeného úryvku je zřejmé, že byť by byl člověk dokonale zbaven všech světských (i tělesných) žádostí, nestačilo by to. Je možné, že se mystik v meditaci setkává s Nejvyšší bytostí, ale je docela jisté, že se s ní může setkat v podobě člověka v nouzi, do něhož se „vtělil“ Syn člověka, tedy Nejvyšší bytost. Svět „nad námi“ přesahuje schopnosti našeho poznání, takže nevíme, jak a proč se Nejvyšší bytost vtěluje do ubožáků. Můžeme si však pomoci příměrem: Pokud trpí dítě, jeho rodiče trpí, jakoby to trápení bylo jejich vlastním trápením. Proč Nejvyšší bytost má ke každému člověku vztah, jakoby to bylo jeho dítě, netuším.

    Zdá se, že středověké „umrtvování těla“ nebo život v poustevně stranou od společnosti, není tou správnou cestou. Naopak, myslím, že Nejvyšší bytost od člověka vyžaduje vysokou angažovanost v některých světských záležitostech. To například chápal velice spirituální člověk T. G. Masaryk svou angažovaností v notoricky známém případu Leopolda Hilsnera, Žida, obviněného veřejností z rituální vraždy. Jeho údajná oběť, Anežka Hrůzová byla po vraždě vykrvená, přičemž na místě bylo nalezeno jen nepatrné množství její krve. Lid usoudil, že Židé krev potřebovali k rituálním účelům. Masaryk se proti názoru, že se jednalo o rituální vraždu, rázně postavil. Stal se veřejně nenáviděnou osobou a zavrhli ho i jeho studenti. To ho zdrtilo. Uvažoval o emigraci. Jeho americká manželka mu ji rozmluvila.

    Antisemitismus nebyl specifickou záležitostí hitlerovského Německa, u nás měl také silnou podporu. Dnes prožíváme podobnou, národní xenofobii, jen nám chybí člověk s nezměrnou Masarykovou odvahou.




    0



    0
    1. Pavle v, proč psát o komkoliv, že je mystik? K těm mystikům minulosti, kteří jsou popsáni lidmi, těmi, co je znali v jejich době života a kteří svými skutky, činy a myšlením tak či onak vstoupili do historie lidstva, někdy píši.
      Mystice se věnuji. Nic víc za tím ale nehledejte. To by byla ničím podložená spekulace.

      Souhlasím s Vaší myšlenkou – „Zdá se, že středověké „umrtvování těla“ nebo život v poustevně stranou od společnosti, není tou správnou cestou. “ Doplním to, takovým člověkem mystik ale nikdy není./ někdy, v počátku jeho cesty, než do něj vstoupí poznání Ducha svatého a než obdrží plody toho poznání – viz. třeba Ježíš na poušti /

      Uvedené citaci z Matouše z kapitoly 25. je třeba porozumět. Ostatně, všem podobenstvím, pokud mi mají něco přinést, je třeba nejprve porozumět. Třeba mezi řádky skrytému významu pokřtění /ovce/, pravé a levé strany…. a také o dobrých skutcích, které jsou službou Pánu.

      I ten Ježíš byl na začátku své mise nejprve pokřtěn….., doporučuji k zamyšlení.

      ad/ „Proč Nejvyšší bytost má ke každému člověku vztah, jakoby to bylo jeho dítě, netuším.“

      Opravdu to netušíte?

      Pěkný den.




      0



      0
  3. To je ten Moody, co napsal knihu: Život po životě

    – Moody prováděl v tomto směru s univerzitními studenty i skupinové pokusy a uvádí zajímavost: „Ve skupinových regresích se objevil nový prvek. Několikrát se stalo, že dvě osoby z úplně protilehlých míst v učebně vypovídaly do protokolu o úplně stejných „minulých životech“…“

    Moody své pokusy v tomto směru hodnotí takto: „Jako křesťansky založený vědec bych řekl, že zážitky z minulých životů jsou projevem hypnózou změněného stavu mysli. Pokud jde o mne, já bych se konstatováním této skutečnosti spokojil. I přesto, že se zážitky nedají vědecky vysvětlit jako důkaz o znovuzrození, jsou určitým důkazem bohatého a významuplného světa našeho vědomí… Obsahy zážitků z minulých životů se u pacienta během doby mohou měnit (ačkoliv historická skutečnost určitého lidského života se pochopitelně měnit nemůže). Pacient se (při léčení) sice může kdykoliv znovu vrátit do libovolného minulého života, ale tím, jak se mění ve svém přítomném životě, vyvíjejí se i další životy, údajně „minulé“… Na konci svého usilovného zkoumání bych byl rád, kdybych mohl předložit nějaký pozitivní důkaz, svědčící o realitě převtělování duší. Ale nemohu. Stoupenci čistě vědeckých metod říkají: Výjimečná tvrzení vyžadují i výjimečné důkazy. Pokud se týče reinkarnace, dosud ji nikdo neprokázal“.

    Zdroj: http://www.nabozenstvimoudrosti.cz




    0



    0
    1. „Stoupenci čistě vědeckých metod říkají: Výjimečná tvrzení vyžadují i výjimečné důkazy. Pokud se týče reinkarnace, dosud ji nikdo neprokázal“.“
      Vědci vědí, že záležitosti lze vyvrátit, ale nelze dokázat – pokud ovšem nejsou samolibí. Věda to osvědčuje desítkami a stovkami let svých výsledků. Co je v duchovním poznání někomu důkazem, jinému není. Ateisté dokonce mají celé duchovní poznání za omyl.




      1



      0
    1. Máš pravdu pozorovateli. Mystik nečerpá moudrost a pravdu od učitelů, nebo z knih, ale přímo ze zdroje.




      1



      0
    2. Moody zřejmě nezískal přímou zkušenost mystického prozření. Zkoumal to však “ z druhé ruky“.
      Proč dokazovat reinkarnaci? Je to pro něco důležité? Zase jen ego by rádo vědělo čím, kým bylo, jaké hrdinské skutky vykonalo…. . O tom to není.

      A poznámka – všichni jsme na tomto světě pacienti. Co proti tomu namítat?




      0



      0
  4. @ – Mystik nečerpá moudrost a pravdu od učitelů, nebo z knih, ale přímo ze zdroje.

    A hlavně!, nežvaní o tom. Protože „Bůh je v tichosti“, jak známo. V megatunách namnoze jen prázdých slov a vaty (tisíckrát recyklovaných sraček a hoven*), ani omylem. Stačí se umět dívat.

    * sorry jako, admine.

    Spiritualita se týká vidění nikoli získávání nebo dosahování něčeho. Jde spíše o vztah než o výsledky nebo požadavky. Jakmile jednou vidíš, ostatní následuje. (Richrad Rohr)




    0



    0
    1. Přikládám výňatek z Wikipedie o Richardu Rohrovi, kterého jste citoval:
      “ Richard Rohr se narodil 20. března 1943 ve městě Topeca, ve státě Kansas v USA jako syn německých rodičů (kteří ho ale kvůli válečné situaci nenaučili německy). V roce 1961 vstoupil do františkánského řádu. Vystudoval teologii ve františkánském semináři a v roce 1970 byl vysvěcen na kněze. V roce 1971 založil rodinnou komunitu New Jerusalem v Cincinnati, ve státě Ohio. Je jedním ze zakladatelů charizmatické obnovy v USA, byť v současnosti se již tímto směrem neangažuje. Dnes je Richard Rohr mezinárodně známý kazatel a vedoucí exercicií. V roce 1986 založil Centrum pro akci a kontemplaci v Albuquerque ve státě Nové Mexiko, USA. V současné době žije poblíž františkánské komunity v Albuquerque a dělí svůj čas mezi místní službu a kázání a vyučování na všech kontinentech.
      Znám je zejména díky svým početným audio (a video) kazetám, které vydává již od sedmdesátých let.“-konec citace.

      Nestranný pozorovateli, myslíte, že Bůh Richarda Rohra „je v tichosti“? Mě se to tak nejeví, když je Rohr kazatel. Kazatele, který by při kázání byl zticha, si nějak nedokážu představit. Myslíte, že Rohrova kázání také spočívají „V megatunách namnoze jen prázdých slov a vaty (tisíckrát recyklovaných sraček a hoven*)“?




      0



      0
  5. @ – Nestranný pozorovateli, myslíte, že Bůh Richarda Rohra „je v tichosti“?

    Nestranný pozorovatel zpravidla nemyslí (srovnej: myslet, znamená hovno vědět) A co se vám jeví, je sen. PROBUĎTE se!, učí Ježíš. Bůh je v tichosti, naslouchejte mu. Při otázce – myslíte, že Bůh Richarda Rohra „je v tichosti“? – se musí (Rohr i Bůh) válet smíchy. Už jenom proto, že nic takového, jako „Bůh Richarda Rohra“, neexistuje.




    0



    1
  6. „Ve válce záchrana není; my všichni tě žádáme o mír“ /Vergilius/
    Jak hluboká myšlenka. Nesmyslným bojem v hmotném světě nic nezískáme. Tak leda nové zrození.
    Prosme a dělejme vše pro mír, především ten s naší myslí, kterou si nenásilným způsobem podřídíme. Pak je jistý vzestup.
    Pěkný den všem.




    0



    0
    1. Vida, jak se dá slavný Vergilius vysvětlit.
      Pravdou je, že klidnou mysl je třeba si zachovati i v dobách zlých / již nevím, kdo to řekl /. A abychom se nebrodili tímto světem v bahně, nesmíme mít mysl nízkou.
      Pane Krbec, díky za inspiraci.




      0



      0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2018