mapa stránek || vyhledávání

Hallelujah

Raffael Santi - Zázračný výlov ryb (1515)

Ježíš s učedníky v rybářském člunu, výřez z obrazu Raffaela Santiho (1483-1520).

V dnešní společnosti lze svobodně chápat, zda člověk ve svém životě potřebuje učitele a že, v případě souhlasu, jeho role předávání – zprostředkování informací je nezastupitelná. První krůčky a první slova učí ty nejmenší děti jejich rodiče a postupně přicházejí další a další lidé, kteří předávají další a další vědomosti. Přes ty přichází přijetí tzv. objektivních faktů v tomto hmotném světě. Postupně umíme pojmenovat věc i abstraktní pojmy. Že je to správně, o tom se dá těžko ve světě iluze pochybovat. Pampeliška je pampeliškou, emoční chování souseda, který řve v prudkých hádkách na manželku, nelze neslyšet. Je ale i faktem, že učitelé mohou ovlivňovat svoji výukou i negativně a do jisté, možná i značné míry, se tak děje. Manipulace, která vychází ze záměrných lží s úmyslem získat něco navíc na úkor jiného, to je ve světě častým jevem. Dokud žák nezíská trvalou schopnost vlastního úsudku, rozlišování a dokud nepochopí, kde je pravé poznání, do té doby může být pod vlivem i ne zrovna čistých záměrů „učitelské“ vrstvy. Ty uvozovky proto, že může jít i o sofistikovanou manipulaci s lidmi přes sdělovací prostředky a různá informace zprostředkující média. Působit „podprahově“ na nízké pudy, které v nás lidech existují.

Známá zkouška manipulace v „ostrém“ provedení pochází z USA z doby, kdy existoval jen rozhlas? Adaptace rozhlasové hry, vysílané v hlavním čase, kdy její součástí bylo přerušení vysílání a přímý přenos z přistání mimozemšťanů a jejich nepřátelské chování, které bylo popisované „na živo“ reportéry. Tisíce lidí tenkráte podlehli manipulaci, protože nešlo rozlišit, že se jedná o hru a šířila se panika a chaos a strach.

Dovolím si nyní jedno /pro mne/ významné moudro:

„Tento svět není stálý a právě takové jsou i všechny světské věci. Moudrý člověk je ten, který pochopí tuto prchavou a proměnnou přirozenost světa a všech věcí, které ke světu náleží, a snaží se co nejlépe využít svého lidského těla pomocí koncentrace a meditace ke službě Nejvyšší bytosti. Tak získá užitek ze všeho, čím jej Stvořitel ve své milosti obdařil a přivede tak svoji duši – onen vzácný klenot, podstatu všeho – do jejího pravého domova.“

Když ale člověk nepochopí a nesnaží se o tu nejvyšší službu, je v jistém zajetí, v sítích manipulace s cílem nabídky falešného pozlátka; žij přece, raduj se tu, pracuj a poslouchej, tvoř „hodnoty“ a také je konzumuj, buď na světské lodi a na konci tě čeká? Dosadit si lze snad již jen tu smrt, že? Nabízí se jednoduchá otázka. Získáme tím životem světským ten užitek z moudra, rozmnožíme snad svoje hřivny a dostaneme se do vyšší úrovně?

Jistý pozemský učitel dá v tomto systému žáku oprávnění, že se stane obráběčem kovů, že je kadeřníkem či správcem počítačových sítí, politikem, sportovcem či umělcem. Takříkajíc, po závěru výuky je vyslán do světa a…., starej se.

Mám-li duši a věřím na ni jako na pravou podstatu Boha v sobě a znám-li Ježíšovo „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“, tak usiluji o to, aby tento klenot vystupoval do svého pravého domova.

Často jsem tu popisoval v různých článcích funkci mysli, toho nástroje negativní síly v nás, která nás /duši/ tu nesčetnými přáními, touhami a upnutím se na pomíjející život udržuje v koloběhu tzv. vývoje. Je nutné prožít vše, co odráží, jinak řečeno, co přináší naše úroda z dřívějšího konání. Není to nic jiného než tak často diskutovaný karmický zákon. Jak se vymanit, dobrovolně, ale vždy individuálně? Jde to? Ano, prosit v tiché modlitbě o setkání s učitelem. Mysl ho bude vnímat jako člověka ve fyzickém těle. Náš zrak je oklamaný závojem mysli a těla a zrovna takoví jsou učitelé. I ten vymodlený pravý učitel je z masa a kostí. Nevyučuje nás rozkvetlý tulipán či moudrá liška. Jeho výuka je však vedena zcela jinak. Bůh sám musel na sebe navléci lidské tělo, aby mohl na tomto světě vykonat poslání Syna – Boha a potkat se s těmi jedinci, kteří již dospěli k té nejvyšší části v žití v pozemském plánu a kteří jsou připraveni na vstoupení do svého nitra. Jen tam a nikde jinde probíhá ta pravá výuka. To je to čištění poháru. Ten Syn je tím pravým učitelem a v každém okamžiku je přítomen na této planetě aby učinil zadost svému poslání. Ježíš Kristus přes evangelistu Jana říká, že dokud je na světě, je nutné konat, protože On je světlo světa. Říká tím, dokud jsem v tomto fyzickém světě, dokud jsem živý, dokud je den, mohu vám předávat učení, nauku, radit vám. Jak přijde noc, nebude již moci nikdo pracovat. To světlo má více významů. Hlavně však nabádá, abychom za života pracovali na své Cestě poznání, hledali to pravé Světlo v nás.

Hallelujah. Děkujme Pánu a chvalme jeho Syny, kteří přicházejí proto, aby lidi učili.

Vnímavý člověk si může položit otázku. Proč lidé konají činy a skutky proti sobě? Proč si ničí životní prostředí, proč ničí životy jiných tvorů, proč se sami mezi sebou zabíjejí? Jaké pohnutky, jaká moc je hnala a stále žene na bitevní pole, kde se sekali, stříleli, jaká moc žene ty, kteří olupují, okrádají v tom zájmu, aby se měli dobře, lépe, žili okázale, ukojili své vášně, chtíče a chtivost?

Evangelista Matouš v Novém Zákoně, kapitole 13 – 44 až 46 píše podobenství Pána Ježíše:

„Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole. Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

Jak by se zachovala většina lidí – najde poklad a vezme si ho! Nic však není zadarmo. Ten, kdo měl či má pravého učitele, ví, že takovéto jednání se neslučuje s čestným a spravedlivým žitím života. V dalších verších 47 – 50 popisuje Matouš slovy Ježíše „Skonání věků“. Je to den soudu, který u každého člověka probíhá opět individuálně ve chvíli jeho smrti. U soudu je kontrolován náš karmický účet, zvažovány naše činy, stavěny dobré proti špatným. Potom podle výsledného poměru jsme posláni na místo, kde bude možné nejlépe uspokojit naše přání a sklidit tak, co jsme zaseli. Máme-li však učitele, který nás naučí, jak vstoupit do svého nitra, jak umírat každý den při této pravé výuce, máme ten pravý poklad. Dostat se s učitelem za právě probíhajícího života do království nebeského, to je obrovský dar. Je to dar, který působí jako ten kvas /Matouš 13:33/, je to Milost Mistra, Syna, Učitele. Z malého kousku kvasu či i z toho nepatrného semínka může vzniknout chléb či vyrůst strom poznání. Je v našem nitru.

Hallelujah. Opravdu děkujme a chvalme. A neobávejme se změn v hmotném světě. Ať již působí čímkoliv a jakkoliv. Buď vůle Tvá, Pane. Tak se někteří modlíme. Lidé se rodí, umírají a nejedna civilizace beze stopy a nenávratně zmizela a kolik jedinců v ní si mohlo mylně myslet, že jsou věční. Život u Boha je však věčný. Za sebe – o ten usiluji s láskou a oddaností a děkuji svému Učiteli.
 

Václav Žáček /Venda/
Z učení Mistrů, z učení Slova, z moudrých knih a vlastních zkušeností.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4
hlasů: 9
Tisk Tisk

Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

167 komentářů

Přidat komentář
  1. 23 Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce./1.Janův 2/

    Ano.Kdo popírá vědomou mysl/spojení rozumu s citem láskou bezpodmínečnou=Duchem Svatým/,nevlastní Zvuk Znalce Cesty nevědomím.Kdo sdílí čistou mysl,
    má ve svém nitru Zvuk Znalce Cesty nevědomím.Nemá se jak vrátit “domů”,nezná cestu.

    1. … Kdo sdílí čistou mysl, má ve svém nitru Zvuk Znalce Cesty nevědomím …

      Jestli to tak je, nebo není, to vůbec nikoho nemusí zajímat (jinak by se o tom Ježíš Kristus zmínil). Na Zvuku Znalce Cesty nevědomím není závislý ani Otec, ani Ježíš Kristus, ani Duch Svatý, ani ti, kteří jsou jeho, trojjediného Boha – protože je k sobě táhne láska.

      Zamlžující veleučené „výklady“ jsou typickými obezličkami Satana, nebo jeho pověřenců: člověče, když už ses dopátral Pravdy, předhodím ti ke žvýkání jakoukoli jinou potravu, jenom se, u sta hromů, nevěnuj lásce k Bohu, v osobě Ježíše Krista.

      Zkrátka, kdo miluje Boha nade všechno a bližního, jako sebe sama, ten žádné veleučené výklady nepotřebuje.
      A kdo nemiluje, tomu ani tuny veleučených výkladů nepomohou – a je ve spárech právě různých svůdců i vykladačů.

    2. ad. “…Zkrátka, kdo miluje Boha nade všechno a bližního, jako sebe sama, ten žádné veleučené výklady nepotřebuje.
      A kdo nemiluje, tomu ani tuny veleučených výkladů nepomohou – a je ve spárech právě různých svůdců i vykladačů….”

      Ajta, kněží nám v kázáních, promluvách v kostelech (nejen) vykládají pročpak? A pročpak tolik lidí chodí na jejich veleučené výklady?
      Že by žádný z nich nemiloval a ani tyto výklady jim nepomohou?
      Tož to pak ano. Chápu.
      P.S. dobrý svádějící výklad o svůdcích i vykladačích. Bubu bu, načisto jsem se “lekla”.

    3. Matko,

      pokládáte otázky, na které si vzápětí odpovíte, leknete se, ovšem v uvozovkách – nerozumím, co jste tím chtěla říci.
      Dodám pár slov (i k vaší) moudrosti.

      Z Lásky vychází Bůh Syn – Moudrost Boha.
      V Ježíši Kristu byla tedy ukřižována Moudrost Boha – aby se Bůh mohl domlouvat s lidmi.
      Nyní musí být ukřižována moudrost (každého) člověka – aby se mohl domlouvat s Bohem.
      Právě to je hlavní význam slov: Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.

      Nelze jinak, protože moudrost rozděluje (tu má každý svou), zatímco láska spojuje.
      A Bůh fakt není zvědavý na lidské moudrosti – Láska chce lásku.
      (Že to jde i bez veleučených výkladů a zamlžování cesty?)

  2. ad. JK “…nerozumím, co jste tím chtěla říci….
    Já nerozumím tolika psaným i nepsaným slovům, tak si to tak neberte. Třeba je to pouze a jen samomluva, kterou trpím, nebo hledání ztracené moudrosti by se nehodilo?
    ad. “…Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden…”
    Viděla jsem zlatý kříž, který však spadl. Ovšem jsou i jiné symboly či tvarové zářiče,…
    jak ale vzít zlatý, tedy velmi těžký, spadený kříž netuším. Nebyl můj. O tom, kudy a kam mne přivedl můj “kříž” – nač si přivlastňovat Kříž?
    Skutečná moudrost nemůže rozdělovat. Rozdělovat může pouze ten, kdo ji zneužívá, považuje se za jediného moudrého, či dokonce nejmoudřejšího, nejspravedlivějšího a přitom se jedná o panovačnost, zlobu, faleš, tzv. opičí lásku, …atd. atd.

    Jen málo lidí dokáže přiznat, že to vše jsou masky, že nemá odvahu přiznat lásku i Lásku.
    Ale každý člověk, který se na tomto světe narodil, se narodil se stejnou dávkou Lásky a je jen a jen na každém jedinci, jak s tímto darem naloží, nakolik si ho uchová, nakolik ho rozvine,…
    To není má moudrost, ale malinkatá částečka Učení a zkušeností, které jsem vzala za své.

    1. Pojem – “Ježiš Kristus”. Často se v diskuzi spomíná tenhle pojem, ale jak se zdá, každý si ho vykládá po svém. Pro někoho je to historická postava, ale pro mnoho jiných je to pouhý pojem – symbol nějakých lidských vlastností. Tuhle otázku ve společnosti vyvolal rozruch okolo divadelní hry ve které Ježiš sestupuje s kříže a znásilňuje moslimku. Tuhle otázku pretraktuje Halík jako symbolizmus zvrácené společnosti. A lidé se k tomu staví opravdu rôzně…

  3. ad/ Hallelujah. Opravdu děkujme a chvalme. A neobávejme se změn v hmotném světě. Ať již působí čímkoliv a jakkoliv. Buď vůle Tvá, Pane. Tak se někteří modlíme. Lidé se rodí, umírají a nejedna civilizace beze stopy a nenávratně zmizela a kolik jedinců v ní si mohlo mylně myslet, že jsou věční. Život u Boha je však věčný. Za sebe – o ten usiluji s láskou a oddaností a děkuji svému Učiteli.

    Venda končí svůj článek takto, svým stručným poděkováním a vyznáním se. Z jeho článků, z nichž jsem většinu četl a někde i bohatou diskuzi, u mne vzniká dojem, že se snaží o poznání sebe sama. Jeho články mají jistou posloupnost a ne náhodou chválí Boha, Hospodina, Tvůrce…., jak kdo si chce dosadit jakékoliv lidské pojmenování. Co od něj ale necítím je to, že by chtěl nějakým způsobem začít učit ostatní zde diskutující. Pootvírá tu své poznání a přijatelným tempem, asi v souladu s jeho vlastním prožíváním, tu nabízí starodávné kořeny nauk. Ty mají společný kořen, i když mnozí to nechtějí uznat. Třeba pro to, že mohou mít pocit o nadvládě rozumu, který se jakoby více vyvíjel v oblasti tzv.Západu, v kulturách, které mají ve svých idejích antiku, židovství a křesťanství. I v těch údobích vrcholů civilizací, které v nich žily, docházelo k bohapustému zabíjení, loupení, vraždám, podloženým sobeckými zájmy jednotlivců, bohužel často zakrývaných nějakou morálkou – etikou. Nezabiješ? opravdu? Nesesmilníš? Nebudeš křivě přísahat? A opravdu lidstvo miluje Boha a miluje bližního svého jako sebe sama, každý jeden z nás?

    Jak zaseješ, tak sklidíš. Téměř jednoznačná zemědělská poučka z Nového zákona. Častokrát se tu i dříve objevily termíny jako nevědomí, podvědomí, vědomí. Jaký asi vzniká propletenec z rodových linií a ze zákona karmy? Co je účelem stvoření? Co bude po smrti? Není však nutné hledat odpovědi na tyto složité otázky. Ony přijdou sami. Teď opravdu stačí děkovat a chválit Boha. Ve všech situacích mu důvěřovat, protože On ví, co je pro nás prospěšné, co nám má dát, abychom pochopili, že jediný smysl je návrat k němu. Fyzické tělo, jak tu často mnoho diskutujících popisuje, je smrtelné. Je nástrojem pro život tady. Má smysly, mysl, jeho složité pochody, od dýchání, zpracování potravy, chemie, subtilních signálů z mozku, koordinátora žláz ….., funkčnosti všeho uvnitř, má vyměřený svůj čas. Jak ho využít? I na to je naznačena odpověď nejen v tomto článku pana Vendy.

    Hallelujah. Za sebe – Bůh mi dal ukazatel. Poznej sám sebe, začni u sebe. Dodám – jinak to ani nejde.
    Luboš

    1. Luboši, díky za příspěvek. Jsme na stejné vlně. To se nemusí třeba i někomu líbit. Píšeme si i mimo toto fórum. Teď jsem dokončil jeden příspěvek a na prázdniny se asi odmlčím. Včera jsem na jedné hodině jógy, v tomto školním roce poslední, vysvětloval funkci tzv. semenných manter a asi ve 40ti minutách jsme je prozpívali a prodýchali. Uvědomil jsem si, že jsem se tu k čakrám nikdy nijak zvlášť nevyjadřoval. Věda by kolem nich chodila po špičkách, kdyby věděla. Neví. Ani pro mne to ale není cesta. Chtěl jsem na té hodině jógy, aby si lidé uvědomili svoji tělesnost, navázanou na pránu a jiné energie, na esence země, voda, oheň vzduch a éter. Od šesté čakry dolů jde o tělesnost, a jak jste napsal i Vy, o smrtelné tělo. Pro náš život bohatě stačí vědomí dechu, který je spojnicí s naším stavem bytí. Náš lidský nástroj, tělo se svými orgány a funkcemi, umístěný v časoprostoru je s dechem, jako spojnicí, úzce svázán. Kéž by se lidé naučili dýchat, lepším slovem řečeno, pracovat s touto energií. Být v harmonii pomocí dechu, to je i ta kýžená jednota, kde, ač to mnozí lidé nevědí, je produktem i fyzické zdraví.

      V Indii říkají, že délka života je dána počtem nádechů a výdechů. Dodám ještě – i kvalita života.

      Luboši, píšu to proto, abych Vám naznačil / i když to moc nepotřebujete/, že je nutné si uvědomit to, co dechem, dechovou technikou, prací s energií, získáváme. Tak jako Ježíš vyčistil chrám /Jan 2,13a dále/, je třeba, aby i člověk dokázal pomocí dechu očistit sám sebe, svůj chrám. Pomocí vědomého dechu uslyší ten, kdo to praktikuje, i ve svém hrobě /svého těla/ živou melodii a ta ho bude držet v prosvětleném životě. A to vlastně bylo naznačeno i v té zmíněné hodině jógy. Hallelujah.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2018

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference