Bůh dopouští zlo co je svět světem. Každý z nás má svůj „stín“. Na jednu stranu nad tím můžeme lamentovat, na druhou stranu můžeme i to zlo považovat za odvrácenou a potřebnou stranu dobra, ovšem zamyslet se někde v samotném středu celého tématu? Milan Kučera to ve své knize udělal a vznikla publikace, která v krátkosti a jasnosti vnáší do pojmu „dobro a zlo“ jasno. Jednoduchý duchovní pohled, který se vám vryje pod kůži. Je čas položit autorovi pár otázek, protože se na celé téma přece jen dívá trošku jinak, než jsme zvyklí.
Co člověka donutí se zamyslet nad tím, proč „Bůh dopouští zlo“ a napsat o tom knihu?
Když potká křesťan ateistu a snaží se ho přesvědčit na svou víru, tak ateista řekne: „A proč Bůh dopouští zlo? Kdyby byl milující Bůh, tak nikdy nedopustí utrpení lidí!“ A křesťan začne něco koktat o tom, že Bůh dal lidem svobodu, tak mohou páchat zlo. Křesťanství tuto otázku nedokáže zodpovědět. Vždyť zlo je i v přírodě. Zvířata se navzájem požírají, jsou zemětřesení, sopky, tsunami… Za to přece nemůže člověk a jeho „svoboda“. Za to nemůže ani Eva z Ráje a ani Kain.
A právě proto, že mě neuspokojila tato povrchní odpověď, začal jsem o této otázce přemýšlet. A ukázalo se, že ta otázka je velice složitá a obtížná a to přemýšlení se protáhlo na pětatřicet let. Tuto otázku nelze zodpovědět, pokud nepochopíme celý řád ve Stvoření. Je to poměrně složité a tak jsem z toho udělal jen takový krátký a hustý vývar na devadesát stran. Dnes je rychlá doba a knihu na 500 stran by asi nikdo nečetl.
Vy jste se ve výkladu v knize obrátil na základy východní filosofie a východního náboženství a používáte výrazy jako jang a jin. Sjednocením těchto protikladných principů vzniká Jednota – tedy Bytí, kde jsou tyto pojmy nerozlišeny. Ve vašem pojetí Boha ta Jednota nezná pojmy: mír – válka, láska – nenávist, dobro – zlo. My ale žijeme přece jen v křesťanské zemi a křesťanství vnímá Boha jako milujícího Otce. Myslíte si, že takový přístup bude pro křesťany přijatelný?
Kniha byla asi rok a půl na internetu ke stažení zdarma. Za tu dobu si ji přečetlo mnoho lidí a já mám zpětnou vazbu, jak tuto knihu lidé přijímají.
Čtenáři nemají problém s pochopením principů jang a jin, dokonce ani s představou Boha jako Jednoty nerozdělených protikladů. Ano, ale mají problém s tím, že jim kniha bere toho milujícího nebeského „taťuldu“, který jim ve všech těžkých životních situacích pomáhá. To je ale jejich problém. Bůh se kvůli nějakým mylným představám lidí měnit nebude. Svůj názor musí změnit lidé.
Máte nějaké „vhledy“, umíte „astrálně cestovat“, máte nějaké mimosmyslové zážitky? Nebo z čeho jste čerpal?
Na to já odpovídám vždy stejně. „Astrálním cestováním“ jsem navštívil 21. nebe a viděl tam Nebeskou královnu a Rajskou zahradu. (smích) Ale teď vážně. Na co by mi bylo nějaké „astrální cestování“ či „vhledy do záhrobí“?
Víte, já jsem k tomu „astrálnímu cestování“ a těm „vhledům“ dost skeptický. Ne, že bych říkal, že to někdo neumí, ale je to VŽDYCKY zkomoleno rozumem dotyčného. Může mi někdo vysvětlit, jak to, že jeden tam vidí anděly, jiný nějaké kosmonauty či ufony, atd.? To je právě dané zkomoleným výkladem dotyčného „astrálního cestovatele“. Kdo byl vychován křesťansky, tak tam vidí anděly, kdo je technického zaměření, tak tam vidí kosmonauty, atd. Já jako technik bych řekl, že je to nějaký druh energie, která když zapůsobí na mozek, tak vyvolá nějakou představu. Jak může někdo v nějakém „nehmotném“ bytí vidět např. ženu v krásných šatech, kapli, moře, atd.? Kde se to tam všechno bere? To jsou přece jenom představy mozku.
Každý, kdo zažil nějaký „astrální vhled“, je tím natolik fascinován, že o tom cítí povinnost napsat knihu. Je zajímavé, že v těch stovkách knih, které jsou k dispozici, se ani jediní dva pisálci neshodnou na tom, jak to v tom „astrálu“ vlastně vypadá. Takže jsem k těm astrálním „vhledům“ značně skeptický a nabádám lidi vždy k obezřetnosti – aby nenaletěli nějakému Neználkovi.
Tak můžete nám prozradit, z čeho jste tedy čerpal vy? Z knih? Nebo jste jenom přemýšlel o světě?
Ano, z knih jsem čerpal poměrně hodně. Svoji metodu poznávání samozřejmě také nějakou mám. Já mám nejlepší nápady ráno těsně po probuzení. Je to okamžik, kdy vědomí vystoupilo z nevědomí, kde bylo v noci. A právě v tomto okamžiku je vědomí schopno zpracovat nějaké podněty z nevědomí – a ty bývají zaručeně správné, to je ta intuice. (Není to ale nic nového. Dříve se lidé také modlili ráno po probuzení a večer před spaním.)
V knize pracujete s Jungovým pojmem „stín“. Pod pojmem „stín“ Jung definuje něco, co odmítáme, co potlačujeme do svého nevědomí, tedy do „stínu“. Úkolem každého člověka je vynést tyto obsahy nevědomí na světlo a prožít je. Tím se člověk dostane do rovnováhy a uzdraví se jak po psychické, tak po fyzické stránce.
Ano, je to tak. Neexistuje žádný nebezpečný princip – nebezpečná je pouze porušená rovnováha. Každý princip musí být v rovnováze se svým protipólem. Princip je nebezpečný pouze tehdy, je-li samostatný, izolovaný. Samotné horko (jang) je stejně životu nebezpečné jako samotný chlad (jin). Naším cílem je dostat tedy oba póly do rovnováhy! Kdo se snaží uplatňovat a prosazovat jen jeden pól, dojde k problémům. Abychom tyto problémy dokázali řešit, musíme sjednotit oba protipóly, smířit protiklady. Je to velmi obtížné a náročné a dokáže to pouze ten, kdo poznal oba póly.
Jsou lidé, kteří si myslí, že chudobou se dostanou do nebe. Do „nebeského království“ nepřijde ovšem ani chudobný ani bohatý. Přijde tam ten, kdo poznal oba póly – chudobu i bohatství a najde mezi nimi tu správnou rovnováhu. To samé můžeme říci o všech polaritách: zdravý – nemocný, chytrý – hloupý, atd…
Se stínem je skutečně nejvíc práce. Jak vy integrujete svůj stín do života? Máte nějakou osobní zkušenost, jak se tedy smířit s tím „stínem“, ať už znamená cokoliv?
Já ten „stín“ dostávám v životě vždycky jako „bonus“. Tzn., o něco se snažím, o něco usiluji, a když se mi to podaří, tak v jiné oblasti mého života se něco pokazí. Typickým příkladem je tato kniha. V den, kdy mi nakladatel sdělil, že je ochoten mi tuto knihu vydat, se něco moc velkého a důležitého v mém životě pokazilo. Je to ale příliš osobní, tak to nebudu dále rozvádět. Člověku nezbude nic jiného, než to přijmout. Za všechno se musí v životě platit.
Žijeme v relativně mírové době, nevládne tvrdý patriarchát, otroctví, válka, neupalují se čarodějnice. Přesto mnoho lidí cítí psychickou nepohodu, stres. Proč? Nebo to je právě proto?
Já bych byl hrozně rád, kdybych se dožil doby, kdy se bude na všech typech škol učit psychologie. My jsme ve škole měli např. předmět „Mineralogie“, kdy jsme se celý rok učili v přírodopisu, jaké jsou kolem nás šutry. Nikdy v životě jsem toto nepotřeboval.
Naproti tomu, kdyby se ve škole učila psychologie, mezilidské vztahy, rozdílnost mezi myšlením a chováním mužů a žen, umění jednat s lidmi atd., tak toto potřebují všichni lidé denně. Je s podivem, že to, co dennodenně potřebujeme k životu, nás škola vůbec neučí. Mezilidské vztahy jsou dnes v hrozném stavu a k tomu stresu velkou měrou přispívají.
Dalším důvodem té psychické nepohody a stresu je materialistický způsob života. Dnešní lidé – a zejména mladí – si myslí, že nějaká materiální věc (mobil, auto, dům…) je učiní šťastnými. Když si takovou věc pořídí a to kýžené štěstí se nedostavuje, tak marně hledají důvod své nespokojenosti. Chybí jim v životě Bůh.
S tou výukou psychologie na školách souhlasím… Vy v anotaci píšete, že je to kniha pro lidi hledající smysl života. Jaký je tedy, podle vás, smysl života?
Poměr dobra a zla ve Stvoření je přesně padesát procent na padesát procent. Poměr sil konstrukce a destrukce je vyrovnaný. Kdyby to bylo jinak, svět by nemohl fungovat. Známe pořekadlo: „Postav dům, zasaď strom a zploď syna.“ Jestliže si postavím jeden dům, jeden dům také spadne. Jestliže zasadím jeden strom, jeden strom uschne. Jestliže zplodím jednoho syna, jeden syn také zemře. Takže z materialistického hlediska ten život vůbec žádný smysl nemá.
A právě vnímání a vyciťování existence Boha nám dává smysl života. Tedy takový smysl, který přesahuje hranici našeho pozemského bytí. Všimněte si, že jsem neřekl věřit v Boha. Víra může být také někdy slepá. Je lepší vědět, než věřit. A právě k tomu vědění by mohla čtenářům napomoci moje kniha.
Děkuji za rozhovor a přeju sobě, vám, i všem čtenářům, ať jsou všechna těžší témata života projasněna zrovna takovým pohledem na svět.
Renata Petříčková (autorka rozhovoru, fotografie)
http://www.petrickova.cz
Poslední články Renaty Petříčkové:
Poslední články Milana Kučery:
