USA stále (ještě) uvažují o dalším uvalování sankcí na Rusko. Ty mají za primární cíl je poškodit tak, aby občané této velké země pocítili značné problémy a byli se svoji vládou nespokojeni. I nějaká „oranžová“ revoluce by se možná hodila. Nechtěným důsledkem této realizované snahy je však i logické posilování Ruska, které má jednak možnosti nakupovat jinde či si postupně budovat svoje výrobní základny. V tomto svém článku však nechci psát o politice. Především se v něm chci podělit o zážitky z návštěvy mých ruských přátel, které jsme s mým kamarádem z Prahy pozvali k návštěvě Česka a oplatili jim tak jejich pozvání do Ruska před třemi lety. Ještě však k úvodním řádkům, které s návštěvou souvisejí.
Tady je jeden zajímavý odkaz: „NASA uvažuje o možnosti zakoupení míst v Sojuzech v roce 2019“
Se sankcemi či bez sankcí, je přece třeba, aby USA i s pomocí Ruska bylo v „obraze“ při dalším výzkumu blízkého vesmíru a sledování Země. A také je známo to, že bez nákupu ruských raketových motorů by byly některé projekty programu NASA (i jiných, více komerčních) u „ledu“.
A nebo tady, a to již přímo k obchodní politice: „Bloomberg: USA rozšířily obchod s Ruskem v době platnosti sankcí EU“
A kde že je ta souvislost? Naši přátelé z Ruska, z Nižného Novgorodu, pracují ve velkoobchodní firmě, která dodává pro velké i malé spotřebitele v celé oblasti „vše pro vybavení koupelen…“ Od van, klozetů a sprchových koutů, přes trubní materiály a armatury, až po obkladačky a dlažby. A jejich hlavními partnery a dodavateli jsou i evropské renomované firmy, výrobci z Německa a Itálie a obchod oproti rokům před zavedením sankcí prý významně narostl. A tak si myslím, že to celé může být určitá obchodní strategie s cílem vytlačit jiné, méně bohaté státy a podnikatele z velkého ruského trhu.
Po netradičním úvodu však již k samotné návštěvě. Rusko, jak všichni víme, je zemí mimo schengenskou úmluvu a tak naši přátelé potřebovali pro návštěvu víza. Pro jejich získání pak pozvání. Jen tak pro zajímavost. K pozvání je nutné vyplnit příslušný formulář z cizinecké policie (ta sídlí pouze v našich krajských městech) a jedna pozvaná osoba do určité délky pobytu zde = kolek za 300 Kč. Také musíte doložit kopie jejich pasů a čerstvý výpis, že na svém kontě v bance máte na jednu pozvanou osobu 30 tis. Kč?! Také máte při vyplňování dvě možnosti. Buď označíte kolonku, že během návštěvy cizinců, v případě jejich zdravotních problémů či až i úmrtí, zaplatíte všechny tím vyvolané náklady a nebo ta druhá, že se své soukromé návštěvě postaráte o jejich ubytování. V případě, že bych měl přátele z Ruska (dále budu používat zkratku PzR) ubytovány doma, tedy v soukromí, musel bych do tří dnů po jejich příletu do Česka zajet i s nimi opět na příslušnou cizineckou policii a policejně je přihlásit. Když však bydlí v hotelu, penzionu, provádí to toto ubytovací zařízení. A to byl náš případ.
Rusko je veliká země, to ví snad každý. A tak cestovní vzdálenost 300 či 400 kilometrů není pro její obyvatele nikterak velkou. A zřejmě i z toho důvodu si PzR zajistili letenky Moskva – Bratislava a zpět. Naštěstí můj kamarád z Prahy je Slovák a tak nebyl problém je 1. září uvítat na bratislavském letišti. Tady jen malou poznámku. Letiště v Bratislavě je malé, útulné a přehledné. V ten den jsem napočítal, že za 24 hodin tam přistane 28 letadel. A to byla ještě sezóna návratů z různých turistických destinací.
Ubytovali jsme se v jednom z levnějších hotelů asi 15 minut autobusem od centra a do plánu jsme zařadili malé poznávání hlavního slovenského města. Historické centrum Bratislavy je také malé, za jeden den se dá projít křížem krážem. V podvečer tam koncertují různí pouliční umělci, PzR chutnalo i zdejší pivo a zmrzlina. Impozantní pohled na Bratislavu a Dunaj je z vrcholu Kamzíku, vyhlídkové restaurace z vysílače. Hřeben Malých Karpat vypadá nad Bratislavou jako velký masiv, ale tento první kopec má výšku jen 439 m.n.m.
Pro zpestření a k radosti našich hostů jsme zařadili i návštěvu blízké Vídně. Žlutý autobus Student Agency nás dopravil za hodinu a za pouhá čtyři eura k jedné zastávce metra trasy U2 (Stadion) a odsud, s plánem metra v ruce, se dá dostat všude velmi rychle a pohodlně. Dvanácti hodinové jízdné MHD ve Vídni, pokud mne paměť neklame, stálo jen 6,1 euro.
Jako hlavní cíl jednodenní návštěvy druhého hlavního města středoevropského státu jsme vybrali letní císařské sídlo s jeho zahradami, světoznámý Schönbrunn. Barokní styl PzR okouzlil a jejich kamery fotily a natáčely. Vídeň patří opravdu mezi evropské turistické skvosty. PzR měli jedno speciální přání. Dát si v „nějaké“ cukrárně blízko samotného centra ten oblíbený vídeňský Sacher dort a k tomu nefalšovanou vídeňskou kávu. Vybraná cukrárna byla přímo naproti Státní vídeňské opery a jedna porce tohoto pohoštění se dala pořídit za pouhopouhých 12 eur. Inu, hlavní město. Víc jsme toho nestihli.
Po čtyřech dnech jsme se rozloučili s Bratislavou a opět autobusem (je to mnohem lacinější než vlakem), tentokráte s konkurenční společností „Eurolines“, odjeli do Prahy. Během cesty mírně pršelo, ale Praha nás přivítala již opět letním počasím.
Ubytování našich hostů bylo v penzionu na Praze 2, kousek od stanice metra Jiřího z Poděbrad a za celodenní jízdné 110 Kč (my domácí, oba důchodci, však již zadarmo) jsme jezdili po Praze křížem krážem.
Praha je pro cizince okouzlující, byť je turisty přímo přeplněná. Pražský hrad, ale bez absolvování asi hodinové fronty pro vstup, Strahovský klášter, Malá Strana, Valdštejnský palác, Karlův most, Staroměstské náměstí, Pražský orloj, Václavák, obchody, pivo, zmrzlina…
Tady prozradím, že naši dva hosté byly ženy. A tady i prozradím, že my, jejich hostitelé, nemusíme nijak chodit po nákupech. Což jim nevadilo a s kamarádem jsme tak stihli i návštěvu nového českého filmu „Učitelka“ v bio Lucerna a také přednášku tzv. „Pátečníků“, což je sekce Klubu českých skeptiků Sysifos. Tématem byl „Pád mrakodrapu WTC7“. Zatímco PzR utráceli a utráceli. Jeden den jsme také věnovali jízdě vlakem na též světoznámý Karlštejn. I ten okouzlil a jak by ne!
A pak tu byl konec a zase jízda busem do slovenské metropole, kde jsem již sám dvě naše kamarádky „předal“ do péče ruských aerolinek a odjel pak sám, po deseti dnech a značně unaven, domů.
Pár postřehů:
- Naši PzR si na cestu významně našetřili a jejich nákupy byly na patřičné kvalitativní úrovni. Samostatná kapitola – výměna peněz. Směnárna na rohu Jindřišské a Václaváku – tam měli značné % „daně“, tedy za mnoho rublů málo korun. Nejlepší kurz a žádná procenta mínus byl od jednoho arabského občana – směnárna na Pánské ulici – první vpravo z třídy Na Příkopě. A nebo také ruská Sberbank. Rusky mluvících obchodníků, prodavačů, recepčních, restauratérů, číšníků je v Praze mnoho a tak se naše kamarádky všude domluvily. Inu, pro nás sem zřejmě Rusové i v rámci turismu vozí dost peněz! A proč to nepřiznat, ruština je v Praze slyšet až až!
- Chtěl jsem se bavit o politice. Ptal jsem se, koho budou volit při jejich nedávných volbách, tedy do „Выборы депутатов … Федерального собрания Российской Федерации в 2016 году.“ Naši PzR ještě nevěděli, ale, jak jsem vyrozuměl, strana kde je i V. V. Putin to prý nebude. Ale pak jsme se shodli, že politiku pustíme stranou. Proč si kazit opravdu letní pohodu. Již i proto, že jsme měli jasno v tom základním, že jsme Slované.
- V penzionu, kdy PzR bydleli, měli pokoj s terasou s nádherným výhledem na Vršovice a vedlejší terasu měli manželé z Kazachstánu, kteří si Prahu zamilovali natolik, že k nám jezdí již několik roků po sobě a v Praze mají „hlavní stan“, odkud podnikají výhodné letecké výlety – letos do Milána a Švýcarska. Našim Ruskám tak sami dali velmi dobré tipy, na obchody, na pivo; to již jsme s mým kamarádem (oba jsme abstinenti) asi zapomněli.
- Ještě k Bratislavě; tam nás pozval jiný kamarád ze Slovenska na mši do pravoslavného Rastislavova kostela, kde mši ve staroslovanštině sloužil jeho kamarád z východního Slovenska. Rusky si to moc užili a já se od nich naučil jejich pokřižování. Chrám to je pěkný, spravený, na mši bylo mnoho Rusů a po mši také mnoho žebrajících lidí (takových mírně tmavší pleti u výjezdu z areálu). Fakt je, že jen naše skupinka tam přišla pěšky, jinak na pozemku chrámu stály samé zahraniční bouráky!
- PzR jsme chtěli ukázat v Praze naše oblíbené vegetariánské jídelny, a to ty, které patří do „řetězce“ Beas, který vlastní další náš kamarád z jógy slyšitelného životního proudu. Naše milé Rusky však chtěli maso, hlavně jim u nás chybělo to rybí. A také vůně vonných tyčinek jedné z nich nedělala dobře. I když není naše znalost ruštiny nijak zvláště oslňující, dokázali jsme u kávy na Novotného lávce s výhledem na Hradčany vysvětlit podstatu učení Sant Mat. Pro čtenáře, kteří mají v sobě určitou dávku tolerance, jedna informace – náš Mistr byl v měsíci srpnu na první návštěvě v Moskvě, kde se uskutečnil jeho první satsang, tedy rozprava.
- Na závěr jsme byli pozváni znovu do Ruska, konkrétně do Petrohradu, kde naši PzR mají dobré možnosti levného ubytování (přes přátele). Láká to! Proč to neříci; je to výkladní skříň Ruska! Za sebe jsem slíbil, že v dohledné době bych přijel, ale opět jen do Nižného Novgorodu, a to za té podmínky, že se naši fotbalisté probojují na mistrovství světa v kopané, které se bude konat v roce 2018 v Rusku a za podmínky, že budou pak vylosováni do skupiny, která se má hrát v tomto velkém a krásném městě na Volze. Mimochodem, staví se tam naprosto nový stadion. (Vzhledem k výkonnosti českých fotbalistů to však asi padne.)
Návštěva z Ruska se vydařila. Počasí na začátek září skvělé, letní. Žádný incident. Prostě pohoda. Ještě uvedu odkaz na můj článek, který jsem napsal po návštěvě Ruska v roce 2013 a nazval ho „Cesta na severovýchod…“
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
