mapa stránek || vyhledávání

Před prázdninami…

Kdysi jsem na Gnosis psal taková letní témata s názvem například „Střípky… pro prázdninové rozjímání“. Nebyla ale nijak jednoduchá. Představil jsem si totiž relaxujícího člověka na sluníčku, který přijímá energie z naší hvězdy a také potřebný vitamín a který, když nedokáže omezit práci mysli a vyčistit ji, tak nad něčím přemýšlí. Také kdy jindy, když ne v čase třeba zasloužené dovolené?

Jen tak pro oživení je tu malá ukázka z jednoho, již pět roků starého „letního“ příspěvku: https://hledani.gnosis.cz/stripky-snad-i-jako-inspirace-pro-prazdninove-rozjimani/

V jeho závěru jsem uvedl toto:

Jakou máme cenu?

Jeden vyhlášený speaker začal svůj přednáškový seminář tím, že nad hlavu zvedl padesáti dolarovou bankovku. Zeptal se asi dvou set přítomných posluchačů, kdo by ji chtěl? Ruce se začaly zvedat. Pak sdělil, že ji dá jednomu z přítomných, ale dovolil si udělat s ní následující. Zmačkal ji v ruce. Kdo ji ještě chce, zeptal se? Opět se ruce zvedly. A co když udělám toto, řekl speaker, upustil pomačkanou bankovku na podlahu a začal ji botou pošlapávat. Pak ji zvedl a špinavou a pomačkanou ji ukázal s dotazem – ještě ji někdo chce? A mnoho rukou zůstalo zvednutých. Speaker řekl – právě jste se naučili velmi cennou lekci. Nehledě na to, co jsem s těmi penězi udělal, stále je chcete, protože neklesla jejich hodnota. Stále je to 50 dolarů!

A co poučení? Během života se často cítíme, že jsme na dně, zmačkaní, špinaví, doslova zašlapaní do špíny tím, jaká rozhodnutí činíme a jaké okolnosti nás potkávají. Někdy máme pocit, že nemáme žádnou cenu. Avšak, a to je důležité, bez ohledu na to, co se stalo, nebo co se stane, tak nikdy neztratíme svou cenu v očích Boha. Špinaví nebo čistí, zmačkaní či nažehlení, pro Něho jsme stále drahocenní!

Dnes jsem si vybral téma pro zamyšlení se nad životem v období, kdy příroda dochází k plné síle v čase růstu před další etapou dozrávání a sklizně svých plodů. Přečtěte si, prosím, obsah odkazu na tento zajímavý článek:

https://vmarkus.sk/pribehy/fenomen-kmena-hunza-ktory-ani-vedci-nedokazu-vysvetlit/

Fenomén kmene Hunza. Území, kde jeho obyvatelé žijí, patří pod Pákistán a když si v mapách najdete tyto severní kraje, tak zjistíte, že je to velmi hornaté území, s určitě čistou vodou, s trochou zemědělské půdy a nepatrně dotčenou přírodou. Z článku vybírám způsob jejich stravovacích návyků:

R. Bircher v knihe „Hunzakuty – ľudia, ktorí nepoznajú chorobu,“ zdôrazňuje tieto veľmi významné výhody výživového modelu:

  • predovšetkým strava je vegetariánska;
  • jedia veľké množstvá surových potravín;
  • v dennej strave dominuje zelenina a ovocie;
  • výrobky sú prírodné, bez akýchkoľvek chemikálií a pripravené tak aby boli zachované všetky biologicky hodnotné látky;
  • alkohol a sladkosti konzumujú len veľmi zriedka;
  • solia vo veľmi malom množstve;
  • produkty pestujú iba v pôvodnej pôde;
  • pravidelné dodržiavajú pôst.

A k tomu kopíruji charakteristické rysy těchto obyvatel hor jak jsou uvedeny v článku:

  1. Pracovitosť v širokom zmysle slova. U Hunzakutov sa táto schopnosť pracovať prejavuje tak počas práce ako aj počas tancov a hier. Pre nich je 100 — 200 kilometrov rovnako ako pre nás na krátka prechádzka v blízkosti domu. Veľmi ľahko dokážu vyliezť strmými horami, aby priniesli nejakú správu či novinku a potom sa vrátia domov svieži a veselí.
  2. Radosť zo života. Obyvateľ kmeňa Hunza sa neustále smeje, je vždy v dobrej nálade, aj keď trpí hladom alebo chladom.
  3. Mimoriadna odolnosť. «Nervy Hunzakutov sú silné ako laná a tenké a jemné ako struny,» napísal McCarrison. Nikdy sa nerozčuľujú a nesťažujú sa, nie sú nervózni a neukazujú netrpezlivosť, nehádajú sa medzi sebou a fyzickú bolesť, problémy či hluk znášajú s úplným pokojom mysle.

Některý člověk naší středoevropské civilizace by si možná řekl: Co je to asi za život? Bez televize /?/, bez seriálů, sportovních přenosů, zábavy různých bavičů a zpěváků, bez ranního stávání a dojíždění do práce, vození dětí do školy a kroužků, bez nákupů v marketech, bez piva a debat o politice, sportu, ženských, bez nových a nových tužeb, které se upínají k úúúžasnému modelu nového auta, nového PC, mobilu… Zkrátka konzum v plné podobě na straně jedné, v němž většina z nás žije, a na druhé straně průzračná obloha, čistý vzduch a voda z ledovců, meruňky které se v období růstu nestříkají… a ve volném čase třeba jen sousedé a z našeho pohledu primitivní hry dětí i dospělých??

Znají tito lidé aféry politiků, problémy celebrit, výkony sportovců, kterými jsme v rámci boje za větší úspěch politické strany či jen pro potěšení smyslů krmeni?

Kdo si najde toto území Hunza na mapě, zjistí, že tam vede silnice „Karakoram HighWay N-35“ Sporadicky musí být i benzinová pumpa. A na ní třeba kola a různé tyčinky či brambůrky? A nebo také ne! Mám jednu vzpomínku na podobné, civilizací nedotčené obyvatele někde na severu Švédska. /Je to asi z knihy MUDr.Jonáše??/ Přijel jim tam kdysi typický Evropan, civilizací naopak velmi dotčený a stěžoval si na bolest zubů. Místní obyvatelé se divili, jak vůbec mohou zuby bolet. Podle nich to jsou přece kamínky. Netrvalo však dlouho a do jejich čistých krajin a přírodních stravovacích návyků se dostal i bílý cukr a výrobky z něho a po čase s ním přišel i zkažený chrup s bolestí těch „kamínků“.

Lze jen přemýšlet a představovat si tuto část Pákistánu a nebo dále můžeme vyhledávat další informace, třeba úroveň jejich školství v této oblasti světa pod velehorami a ledovci. Jejich náboženství. Jejich jarní půsty. Kolik mají v rodinách dětí, jaká je úroveň bydlení…? A co HDP, co parita kupní síly…? Mnoho lidí i u nás, zvláště mladých, mají pod vlivem působení civilizace tendenci jakoby z tohoto světa utéci, jít blíž k přírodě. Jsou zde i různé malé komunity, které by se nejraději všemu, co civilizace nabízí, vyhnuly. Náš zákon nedává všem povinnost pracovat, ale jeho část, Listina základních práv a svobod, mnohé zajišťuje. Dovolím si pro někoho až kacířskou myšlenku; uprostřed „vyspělé“ civilizace, to se to navrací k přírodě? Úraz dítěte, porod, operace… a honem zpět do civilizace, jsem občan s právy! Jak moc ale v této zemi Hunzů tato „Listina základních…“ platí, a vědí vůbec o ní?

Letní rozjímání nad tímto tématem – o životě kmene Hunza – může zabrousit do různých oblastí. A také může nakonec přinést objektivní zhodnocení našeho vyspělého pohledu; máme se móóc dobře!! Vždyť se mohu dožít třeba i osmdesátky, posledních pár roků sice s kardiostimulátorem, kupou léků a novým kyčelním kloubem, úplně ke konci pak napojen na dýchací přístroj a umělou výživu.

Rozjímám teď u PC. Starší muž kmene Hunza sedí v tento čas na vyhřátém balvanu nedaleko řeky Hunza River, zá zády mu v sadu dozrávají krásné meruňky, jeho oči bez brýlí ve věku sto dvaceti let se kochají pohledem na majestátný ledovec Momhil Sar ( 7.343 m.n.m.). Napije se ze své butylky mírně zakalené ledovcové vody, to je ten vysoký obsah minerálů, a těší se ze svého klidu; těla, mysli i duše.
 

Pěkné léto a hodnotné rozjímaní přeji všem.
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 4
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

54 komentářů

Přidat komentář
  1. ad.
    „Anonym 2 18.6.2019 (20:01)
    Matko, velmi dobře vystihující.“
    Anonyme,
    abych pravdu řekla, pokud je to vystihující, tak z těch skutečností příliš radost nemám …

    ad.
    Návštevník 19.6.2019 (10:36)
    No, návštěvníku, jako učitelský děcko jsem to asi neměla až tak lehký. Možná to bylo i dobou, kdy jsem chodila do školy,…ale tak praxe mne naučila, i když kantor mi nedá jedničku, ale dvojku, svět na tom nestojí. A v praxi pro mne bylo daleko horší, když jsem dostala od jiného učitele 2-. Spíš bych se smířila s 3.
    A k té kvalitě – možná záleží na kantorech, jak se staví k výuce a ke svým žákům. No, chybičky se vloudí. Má dcerka prý nezvládne vystudovat gympl, kvůli češtině a matice. Měla jsem sto chutí se oné kantorky zeptat: „A co jste ji celé 4 roky učila?“. No, zatím jsem si nechala zajít chuť, dcerka to zvládla a půjdeme dokonce na další promoci.
    No, vím, je to jen papír :-)
    Aj, když už píši o škole a praxi – na střední škole chtěl kantor z češtiny, abych recitovala. Já na to, že recitovat neumím a po přečtení čehosi totéž naznal i on. Škoda, když nyní občas recituji v úzkém kruhu přátel, občas se ozve: „Ještě.“ Tak to je rozdíl mezi výukou a praxi :-)
    A další výuka je výuka duchovních nauk,… to je další kapitola sama pro sebe. Teprve to, jak se člověk v praxi uplatní a jestli předstihne své učitele, je známkou kvality výuky. Uf, že to ale bylo mnohdy těžké :-)
    Berte to prosím jako mé osobní poznatky, které nemusí býti osobně přenositelné a nemusí sloužit k výuce :-)

  2. Vendovi děkuji za letní příspěvek. Odlehčující s námětem, který může u člověka s jistou fantazií probudit představy o ještě čistém životě, byť třeba i primitivním, o životním prostředí. Ale může to být jen zdání. Pamatuji si na jeden již dost starý film s Belmondem, kde v závěru, v panenské přírodě Amazonie vjíždí na scénu – do záběru velké stroje pro zemní práce a likvidují prales, zelené plíce planety pro nějakou silnici. Nedávno jsem jel do Brna. Za Černou Horou, po levé straně kusy lesa, rezavého, suchého, který zničil kůrovec. Hektary stojících mrtvých stromů. Kde hledat viníky? Nebo je to běžný jev, nebo to bude již běžný jev? Představa i realita nedotčené krajiny od působení civilizačních vlivů bude čím dál vzácnější. „Populární“ jsou dnes videa pláží a hladiny moří, kde jsou hektary líně se převalujících odpadků – plastů. Včera jsem jel po dlouhé době vláčkem – motoráčkem. Kamarád strojvedoucí mne pozval do jeho kabiny. Je to takový jiný pohled než do boku nalevo či napravo z okna vlaku. Ta dráha je tam samá zatáčka. Za jednou z nich, tak čtyřicet metrů před námi srna přechází trať. Oba jsme vytušili, že to stihne. Ale za ní koloušek! Následuje poslušně mámu. Oba jsme vyskočili a pak již jen sotva slyšitelný náraz tělíčka do kol vlaku. V mžiku bylo po životě tohoto mláděte. Zastavit a zabránit srážce nešlo, byť jel vlak jen asi čtyřicítkou. Oba nás to velmi, velmi rozladilo. A mašinfíra přidal historku, jak řídil rychlíkovou lokomotivu, řítil se asi „jen“ stovkou a v dálce uviděl něco živého u kolejí. No stovka je velká rychlost a vlak se tak v této rychlosti přiblížil a….., k přivázanému vlčákovi ke kolejím. Strojvedoucí jen na okamžik spatřil hrůzu v jeho psí tváři a tentokráte ani žádný náraz nepocítil. Jaký je rozdíl mezi člověkem, který miluje přírodu a mezi člověkem, který dokáže živého tvora přivázat do kolejiště?! Proto vítám příspěvky typu „pro rozjímání“, kde může naše fantazie pracovat. I když skutečnost pak již nemusí být pravdivou. Sám jsem byl v loňském roce v Norsku. Hory, fjordy, příroda jak z žurnálu. Jak dlouho to vydrží? Tam asi ano, Norové milují přírodu.

    Ještě maličkost k zdejšímu diskutujícímu s nickem Degon. A prosím o pochopení, není to nic konfrontačního.
    Napsal jste něco Kolemjdoucímu 7.6. a pak hned druhý den toto V.Žáčkovi, autorovi článku v rámci tématu lidé a příroda: “

    8.6.2019 (10:52)

    Pane Vendo, očakával som miesto kritiky oponentov trochu konštruktívneho dialogu, napr. na tému modernizmu a pozitívneho kultúrneho a spoločenského života a nie obhajoby primitívneho spôsobu života niekde na vrcholkoch Himalájí, ktoré tam už tiež nejestvuje. Treba žiť v realite a nie v dajakej vysnenej a utopickej ilúzií. Ale Vám sú asi tie „babské reči“ blízke, keď im venujete toľko pozornosti.

    Prosím Vás, o jaké babské řeči, uvádíte je v uvozovkách, kterým Venda podle Vás věnuje tolik pozornosti, šlo z Vašeho pohledu? Pro úplnost, Vendův čerpá z nějakých slovenských webových stránek. „VMArkus“ -snad jsou za ním nějaké ženy?

    Přeji všem hezké léto. Slunce ale i adekvátně blahodárný déšť.

    Luboš

    1. Pánovi Lubošovi z 20.6.2019 (8:40):
      Aj Vás znepokojuje výraz „babské reči“? – Tento slovenský výraz „terminus technicus“ vyjadruje asi toto, čo som našiel na internete tuto: http:// innaia. blogspot.com/2015/09:
      – „myslím, že babské klábosení, je tak nějak součástí ženství a pokud je postavené na opravdovém přátelství a důvěře, tak je to strašně moc…“
      – Pokiaľ to „klábosení“ nieje od ženy, (ale muža) a nieje postavené na skutočnom priateľstve a dôvere, ale je za účelom balamútenia čitateľa, tak to nie je fér a treba to odsúdiť… Je to, ako odporúčať piť „zdravů ľadovcovú vodu“, aby sme sa dožili 160-tich rokov. Ako každý rozumný človek vie, ľadovcová voda je prakticky destilovaná voda bez akýchkoľvek minerálov…
      Tak teda „na zdravie, priatelia a dlhý život!“

  3. Zhodnocení: Jak se ukazuje, admin p. Kukliš se nenechal panem Žáčkem zmanipulovat do jeho tažení proti Degonovi a jako rozumný člověk volil neutrální postoj. To mu slouží ke cti.
    Anonym č.2 jde trochu dále a navrhuje něco jako „pakt o neútočení“, který se podařilo ustanovit v daleké Číně mezi Lao-ćem a Komfuciem, což je taková ideologická obdoba mezi duchovním vnímáním světa a života a tím materialistickým, který tady prezentuje pan Žáček (a jeho mluvčí Alois), což zabezpečilo v krajině mírové soužití a kulturní rozvoj na další období až do současnosti a císaři jejich služby využívali stejnou mírou.
    Takže mírová smlouva mezi oběma stranami konfliktu je možná, ale nesměla by být tak agresivní, jako je ta USA, která všechno chce řešit vojensky a násilně. To není ta správna cesta! Satanizmus vede ke konci světa a ne k mírovému soužití. Konfucius takové praktiky odmítal. Lao-ć se však taky mýlil, když život ctitele Taa popisoval v podřízenosti tomu druhému princípu (JIN a JANG).
    Oba představitelé se údajně setkali a je o tom i dokument (něco, jako mírová smlouva), kterou myslím už tady jednou Degon publikoval, ale s tím si nejsem jist. Konfucius nikdy neprosazoval násilí a nedopouštěl se nečestných podrazů…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference