Ve svém životě jsem absolvoval mnoho kurzů jógy, navštívil mnoho seminářů a setkání k různým učením. Vždy na nich byla převaha žen. I na má cvičení jógy chodí kolem padesátky žen a přesně čtyři muži /jen/. Ženy jsou podle mě totiž vnímavější než muži, mají blíž k duchovnosti a nikterak se nechtějí prosadit v tzv. ryze mužských záležitostech. Ty mužské záležitosti by měly být v uvozovkách, protože pro většinu žen je fotbal, hokej, karty, politika… spíše okrajovou záležitostí. Ale to by bylo, z mého amatérského pohledu a vnímání, zcela jiné téma.
„Voják potřebuje meč, vládce trůn, filozof knihy, básník pero, žena však bojuje a vítězí jediným pohledem.“ Aert Van Der Neer holandský malíř (1603-1677)
A od velmi zajímavého muže dvě přísloví k ženám:
„Jdeš-li mezi ženy, vezmi s sebou bič,“ a „Největší rozkoš je pohovořit si se zralou ženou.“ Friedrich Nietzsche německý filozof, spisovatel (1844-1900)
Ještě upřesním k první části. Knihu napsala Anna Read a celý název zní „Edgar Cayce O Ježíši“ s podtitulem „Co bible neříká“.
Edgar Cayce, fotografie z roku 1910
E.C. se zmiňuje o silné skupině tzv. svatých žen, které zasvětily své životy Bohu a Jeho Mesiáši. Za všechny pár jmen; Elois, která dávala pomoc a sloužila žákům Mistra, měla na ně povzbuzující vliv a pak dvě ženy, které byly přítomny Lazarovu zmrtvýchvstání – Thelda a Ulai, sestřenice Marty. Obě nadále věrně sloužily svému Mistrovi.
Jedna z žen, které provázely Ježíše z místa na místo, byla Zuzana. Výklady E.C. o ní často hovoří. Byla dcerou Kleofáše, jednoho z těch, „kteří byli ustanoveni Římany za výběrčí daní“. Zuzana byla přibližně tak stará jako jíž zmíněná Rút a byla přítelkyní i Ježíšova bratra Jakuba. Zuzana byla přítomna, když Ježíš Kristus nakrmil zástupy pěti tisíců. Tito lidé pak chtěli následovat Mistra proto, že je nakrmil. Ale Zuzana prosazovala důležitý prvek učení Pána; přišel na tento svět ne proto, aby lidem pomáhal po stránce hmotné, ale aby jim zjevil pravdu, jež je osvobodí.
S příchodem těch posledních Velikonoc, přicházely do Jeruzaléma oslavovat tyto svátky velké skupiny lidí. Velkou skupinou byli i Syro-féničané a mezi nimi žena Phoebe. Ta o práci Mistra již slyšela a chtěla se zúčastnit na budování Jeho království, spíše se to jeví tak, jako že chtěla pochopit Jeho nové učení. Byla přítomna „triumfálnímu vstupu, zástupům lidí, převážně žen a dětí“. Další ženou, která pochopila, že člověk, jehož skutky jsou Božské povahy, se může přiblížit k Bohu, byla Sylvia ze Sidonské země. Obě měly v závěru života Ježíše k němu blízko a později se staly věrnými ženami pro šíření jeho učení v období raného křesťanství.
Velmi zajímavý je vztah ženy Piláta Pontského k postavě Ježíše Krista. Podle E.C. byla dobře obeznámena s jeho působením. V její blízkosti působila Agáta, galilejská žena, která byla „instruktorkou a učitelkou Římanů.“ Byla přívrženkyní Jana Křtitele a později i Ježíše Krista. Ochránce a společník Pilátovi ženy, Romuloan, přivedl jejího postiženého syna, epileptika, Mistrovi k vyléčení. A ten byl vyléčen! K zatčení Ježíše Krista řekla Pilátova manželka: „Neměj nic společného s tímto spravedlivým mužem, neboť jsem ve snu pro něj vytrpěla řadu věcí.“ Pilát však podlehl okolnostem a nakonec i davu, který křičel „Ukřižuj ho“! Podle poznání E.C. se Mistr, když jej vedli na Golgotu, smál a vtipkoval se svými učedníky… i cestou na kříž.
Tzv. skupina svatých žen byla přítomna samotnému ukřižování Ježíše Krista. Byly jimi Máří Magdaléna, Marta, její sestra Marie, Euniké a Sofie a mnohé a mnohé další. Byly přítomny i jeho posledním slovům, které vyřkl na kříži. A také se nejvíce podílely na chystané přípravě pohřbu těla Pána.
E.C. tu uvedl jeden zajímavý výklad. „Každý z nás bude jednou stát před Božím trůnem, abychom předložili před svého tvůrce skutky učiněné na této zemi.“ Ačkoliv toto byl první skutečný kříž této bytosti známé jako Ježíš, v obrazném slova smyslu, říká E.C., tomu tak nebylo. „Na počátku byl Synem oněch Synů, kteří sešli z cesty; svými pozdějšími skutky překonal svět, nesa v každé jednotlivé následující reinkarnaci svůj kříž – a tak odčinil svoji karmu, což musíme udělat my všichni. Tím, že překonal svět, sám se stal zákonem.“
Po odchodu Ježíše Krista následovalo období, kdy mnoho žen působilo, ba byly „hnacím motorem“ pro muže, kteří přinášeli učení Pána do života lidí. Ale to již není ta „role žen“ ve dnech, kdy Mistr chodil po zemi…
A tak si dovolím na závěr ještě jeden výklad E.C.:
„Jediné, co ti bude navždy patřit, je pouze to, co daruješ v podobě rady, úsměvu či jak žiješ svůj vlastní život. Způsob, jakým se chováš ke svým bližním, jak se řídíš příkazy lásky, trpělivosti a laskavosti. Pouze to, co daruješ, se stane tvým vlastnictvím v jiných říších vědomí.“ (5259-1) poznámka – všechny zaznamenané výklady E.C jsou takto číslovány
Václav Žáček /Venda/
P.S. Opět se vrátím k velkému dílu D. Andrejeva a cituji z jeho knihy „Růže světa“ – použito v mém článku zde: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/zenstvi/
„…zde je zapotřebí právě ženských duchovních kvalit, jemnosti, láskyplné něžnosti, sebeobětování, trpělivé houževnatosti, šetrnosti, vnímavosti, srdečnosti, pozornosti.
Ve sférách nejvyšší tvorby dochází k čemusi zcela opačnému než to, co vidíme ve světě fyzickém: oplodňujícím principem je zde žena, principem formujícím a ztělesňujícím je muž. Božská komedie je plodem dvou, bez Beatrice by nespatřila světlo světa stejně tak jako bez Danta. A kdybychom pronikli do hlubin tvůrčího procesu většiny velkých umělců, přesvědčili bychom se, že právě žena vhodila duchovní sémě jejich nesmrtelných děl do hlubiny jejich podvědomí, do nejtajnějšího lůna tvorby. Myšlenka postavit ve Výmaru pomník Ulrice von Lewetzov, která inspirovala Goetha k nejkrásnějším veršům, je správná a hluboká. A není třeba být na rozpacích z toho, že ve většině životopisů umělců je těžké dopátrat se vnějšími způsoby těch ženských jmen, která si zaslouží vděčnost potomků ve stejné míře jako jména umělců samotných: někdy ani sami umělci nevědí, komu vděčí za símě svých děl. Každý z nich se to dozví v určené době a na určeném místě za hranicemi Enrófu, našeho světa.“
Poslední články autora:
