mapa stránek || vyhledávání

Sobeckost…

Nedávno se zde na stránkách gnosis, nevím již pod jakým článkem, objevila malá diskuze ohledně pojmu sobeckosti. Není asi člověka, který by nevěděl, co to značí. Můžeme si představit naši sobeckost i v tom, že nepomůžeme nuzným lidem například v Bangladéši či v nějaké bídné oblasti Afriky? Můžeme jim poslat peníze a ve sbírce nějaké charity se sejde třeba 100 tis. Kč. Zakoupí se za to balená voda, léky, přikrývky a možná zbude na sušené mléko pro strádající děti… Pomohli jsme? Ano, ale může zde zůstávat takový hořký pocit, že zatímco my si jdeme na koncerty, sportovat ve značkové oblečení, máme práci, plné regály zboží, oni tam někde prostě strádají každý den! Měli jsme se tím stokorunovým darem na charitu nějak vykoupit?

Nedávný vůdce Libye dostal „na frak“, když chtěl co nejvíce pomoci lidem své země; ve školním vzdělání, v materiálním zabezpečení třeba mladých rodin, výstavby bytů, v dostatku pitné vody i vody pro zavlažování. Neměl zřejmě vypustit z úst, že by se Afrika měla sjednotit proti vykořisťování a dokonce prosazovat ideu zavedení společné měny v tomto světadíle?! Byl zabit a země rozvrácena. A někteří sobci z vyšších kruhů té „vítězné“ strany se chtěli dostat i k nerostnému bohatství této země. Na počtech mrtvých tohoto konfliktu nikomu z nich nezáleželo. Zvítězil vlastní sobecký zájem!

Před chvílí jsem se prošel v hebké trávě s ranní rosou a teď, s heřmánkovým čajem a písněmi The Beatles /právě hrají příznačnou píseň A Day In The Life/ se pokusím podělit se o stručné vysvětlení pojmu sobeckost, který nabízí mé milované učení Sant Mat.

Ten, kdo hledá cestu k duchovnímu osvobození, se musí snažit dosáhnout za každou cenu úplné nezávislosti na všech smyslových objektech a musí se zbavit všech přání tyto objekty vlastnit. Stav mysli takového člověka musí být podoben slunci, jež září na všechny bez rozdílu a odměny nežádá na nikom. (Obdobně je to i v Novém zákoně.) Obdoba takového jednání se musí stát i ideálem duchovně hledajícího člověka. Duše žije věčně tím, že dává, nikoli tím, že dostává. Cítím to jako velký paradox bytí. Nejvíce totiž dostáváme tehdy, když nejvíce dáváme. A naopak, čím více dostáváme, tím více jsme oslabováni. A tady je takový první pohled na téma. Sobeckým shromažďováním přichází takový člověk takto jednající vlastně na mizinu. (Vím, že by to chtělo větší vysvětlení, ale pro tuto chvíli to stačí.) Proto se musíme odpoutat od všeho pomíjivého /nelpět/ a zabránit, abychom cokoliv z toho milovali. Dávat a pouze dávat, nikdy nemyslet na odměnu, to je první krok k nesmrtelnosti. (Trochu obdobná je v tomto tzv. karma jóga.) Žádný člověk se nestane plně osvíceným, Mistrem, mudrcem… tím, že se bude vyhýbat bolestem nebo vyhledávat pohodlí a smyslové radosti nebo závislosti na světských lidech; na druhé straně není možné dosáhnout pokroku na duchovní cestě ani sebeobětováním. Dříve než vstoupíme na cestu svobody, musíme dosáhnout klidné, vyrovnané nezávislosti, která nás zbaví pout ke světu. Když adept duchovní cesty tento stav získá, musí na své méně šťastné spolubližní myslet s laskavostí, soucítit s nimi, eliminovat jakýkoliv stín samolibosti, sobeckosti nebo dokonce pocitu nějaké nadřazenosti. I to je znak, a velmi důležitý, Cesty návratu.

Učí mysticismus sobeckosti? Není snad sobecké, jak by mohli říkat někteří kritici, sednout si někde v odlehlém koutku a snažit se prospět jenom své vlastní duši a přitom opomíjet celý svět? Nebylo by tisíckrát lepší pomáhat pokroku na celém světě a rozvíjet s mým přispěním například humanitu všech společností ve všech kulturách světa, než věnovat svoji pozornost prospěchu sobě či několika osamělých duší v možná neproduktivním usebrání?

Samozřejmě, bylo by opravdu sobecké hledat vlastní vzestup a vlastní zdokonalení a zapomínat na statisíce lidských duší, lidských bytostí, které pláčou, naříkají nad svým osudem a zůstávají bez pomoci. Nepochybně je sobecký ten, kdo zapomíná na prospěch ostatních a snaží se jenom o prospěch vlastního individuálního já.

V podstatě je člověk neznalý a slepý a není si vědom ani svého vlastního já. Kdo zná hlubokou pravdu bytí své bytosti a základní podstatu tohoto pomíjivého světa? Vnímáme pouze jevy, ale jejich skutečná realita, jejich podstata je našemu povrchnímu předpojatému pohledu skryta. Můžeme za těchto okolností, dokud neotevřeme svůj zrak, dokud nejprve nepoznáme sebe a své okolí, dokud neodhalíme jejich skutečný význam a důležitost vůbec poznat, co je dobro? Říkám ne!

Co učí mystika? Neučí nás, abychom se zajímali pouze o své vlastní dobro a nemysleli na dobro ostatních. Mystika, napíši to za sebe, mě učí a pomáhá, jak otevřít svůj vlastní /vnitřní/ zrak, abych mohl vidět a doopravdy poznat sebe samotného a své okolí a tyto znalosti, a to již platí obecně, využít k nalezení opravdového dobra. Jen tak se lze dostat do pozice toho, kdo může doopravdy, bez sobeckosti, pomáhat sobě i ostatním.

Mystický Mistr mi neříká, abych se staral pouze o své dobro a byl sobecký; žádá mě, abych otevřel nejprve své oči a doopravdy viděl, dosáhl transcendentního vědomí a teprve potom je možné, abych dokázat pomáhat i ostatním. Do té doby mohu o této pomoci pouze mluvit a přemýšlet.

Všichni jsme totiž do jistého okamžiku slepí /a slepí vedou slepé/, přesto se každý z nás snaží horlivě ukázat ostatním správnou cestu. Opakuji – nejprve musíme otevřít svůj vlastní zrak a teprve potom přemýšlet, jak pomoci ostatním. Náš pomyslný dům je v plamenech a my jdeme hasit domy ostatních. Víme, jak oheň uhasit?

Sobeckost náleží k jedné z vášní mysli. Kdo je sobecký, myslí si, že má více, má dost? Ne, chce více, profituje z ostatních, neohlíží se na jiné a jde často tvrdě za pofiderním cílem mít, získat víc a víc… Co takový člověk dává? Kam jej vášeň, jeho ego, vede?
 

Václav Žáček /Venda/

Zdroje v učení o duši, jež prochází již celými věky
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.1
hlasů: 9
Tisk Tisk

97 komentářů

  1. Tentokrát musím pana Žáčka za jeho článok „Sobeckost…“ pochváliť. Je výstižný a pravdivý. Niektorí ľudia, bohužiaľ často aj ženy, sú schopné pre peniaze predávať svoje telá, ale bohužiaľ aj vystavovať celú spoločnosť – ako je to aj v prípade tých protestov v Bielorusku – riziku destabilizácie a dokonca aj vojny, lebo pozerajú iba na svoje egoistické záujmy a najmä peniaze, ktoré sú im prostriedkom k ich márnivosti a egoizmu. Všimol som si, že v tých protestoch je mnoho mladých žien, ktoré napádajú tú ochranku a vyvolávajú nepokoje a teraz, keď sme sa už dozvedeli o ich financovaní českou vládou, je mi všetko jasné… Ide tu len o peniaze! Za peniaze sme schopní aj vraždiť a predávať svoje telá diablovi…

    1. → Za peniaze sme schopní aj vraždiť a predávať svoje telá diablovi

      Degone, teď – odhlédnuli od té paušalizace a královny s&h mluvení za všechny – mluvíte za koho? Važte slova!
      Domnívate-li se, že VŠICHNI JSOU PRODEJNÍ, pak máte problém. Velkej problém…

      1. Honza píše: „Domnívate-li se, že VŠICHNI JSOU PRODEJNÍ, pak máte problém. Velkej problém…“ – Já bych řekl, že ten problém nená Degon, ale ti, co svá těla a duše prodávají ďáblovi. Ale, může to být klidně věc pohledu, na které straně stojíme my, že jo?

    2. Fajn Degone, když ještě Vendelín vysvětlí následující –
      Co pamatuji, tak Lubošovi nikdy příspěvek adminem nebyl smazán. Ze „čtverky“, které jste členkou, bylo často adminem mazáno. Václav Žáček – 19.08.2020 18:46
      – možná ho pochválím taky.

    3. Díky za reakci.
      Být sobecký jde ruku v ruce s tím, že chceme víc, chtivost po předmětech, dovolených, módě…jinými slovy, většinu lidí ovládá chtivost po penězích. Tak je to již mnoho staletí nastaveno, že za ty jde mnohé koupit. /jak ale zpívá jeden slovenský zpěvák – ale štěstí si za ně nekoupíš /

      Zdánlivě odbočím – zklamání, nemoci, starosti a bolesti lidstvo napravují. Krišna říká:““Svým nejmilejším žákům dávám tři dary – chudobu, nemoci a potupu“. Pokud by tyto dary šly přenést na jiné, jako opak sobectví, jak moc by se jich většina lidí zbavovala. To však nejde a zpravidla si je prožíváme sami. A pak při uvědomování si nastupuje odpouštění, pokora a upřímná touha, když se změním, o to, ať se děje vůle Jeho. Vámi zmíněná láska k tělu, marnivost, pýcha……- a mnohé další – to jsou překážky na cestě k poznání Boha.

      Ještě jednou díky.
      Václav Žáček

      1. Vendo, byl jste v Indii a setkal se s lidmi, kteří na tom byli hůř, jak Vy. pomohl jste jim, byl jste už zralý pomáhat nebo jste o tom ještě přemýšlel?
        Když je třeba pomoci, třeba nepatrně manželce při krájení cibule, tak to udělám a nebudu filosofovat, jestli jsem už na pomoc filosoficky zralý. Jsem Čech a ne indický mudrc. Odmítám být indeligentní karmoš, kam to celé články tady tlačí.

      2. ad Krišna říká:““Svým nejmilejším žákům dávám tři dary – chudobu, nemoci a potupu“
        __________________

        Díky, nechci. Raději půjdu tam, kde se rozdává láska, milost, naděje a požehnání.

      3. ad – Odmítám být indeligentní karmoš, kam to celé články tady tlačí.
        ___________

        Já vám to ještě trochu vytuním:

        Odmítám být vendeligentní karmoš, kam to celé články tady tlačí.

        :-)))))))))
        (sorry….)

      4. ad. Pardal20.8.2020 (8:46)
        Člověče, tím, že pomáháte manželce krájet cibuli, ji ušetříte několika slz a dovolím si říci – dáváte jí křídla, místo toho, abyste jí je lámal.
        To je rovněž velmi vzácný dar.
        Kdysi jsem netušila, že se lidé k sobě mohou takto chovat.

      5. Věra z Vysočiny 20.8.2020 (8:28)

        Je mi to líto, nepochopila jste to.
        Stává se to.

        Václav Žáček

      6. Ano Pardale, mnoha žebrákům jsme v Indii dal almužnu. V podstatě v našich penězích třeba jen 50,-Kč, za což mohli dva dny jíst. Je to tam ale riziko; jednak houfy dětských žebráků tvoří organizovaný gang, dám jim pár rupií a zrábne to jejich šéf, a jednak štědrost se projeví v tom, že se darujícího obklopí houf, který se stane stěnou pro jeho okradení. Stalo se to kamarádovi. Proto jsem daroval postiženým chudákům žebrajícím před nějakou svatyní.

        Je pěkné, že manželce pomáháte. My starší to ale děláme a nemusíme to nijak vytruboval do světa. Zrovna jako nesedat v kostele v první řadě.

        Pěkný den

        Václav Žáček

      7. Vendo, je dobře, že jste pomáhal v Indii a že Vás děti neokradly. Myslel jsem, jak píše Věra že Krišna říká:““Svým nejmilejším žákům dávám tři dary – chudobu, nemoci a potupu“ , že strádání je dle Vás cesta k věčnosti (u Vás k čemusi astrálnímu). Takže dobře, Vy takovému člověku budete pomáhat, jen co si uděláte v hlavě jasno – v tom transcendentáné vědomí a protřete si vnitřní zrak.

        Citoval jsem Vás : „Mystický Mistr mi neříká, abych se staral pouze o své dobro a byl sobecký; žádá mě, abych otevřel nejprve své oči a doopravdy viděl, dosáhl transcendentního vědomí a teprve potom je možné, abych dokázat pomáhat i ostatním. Do té doby mohu o této pomoci pouze mluvit a přemýšlet.“
        Píšete“Opakuji – nejprve musíme otevřít svůj vlastní zrak a teprve potom přemýšlet, jak pomoci ostatním. “
        Nechlubil jsem se, že pomáhám manželce, dělal jsem si legraci, jaké tanečky děláte kolem tak prosté skutečnosti, že je potřeba pomáhat, nejvíc těm nejbližším.
        Vaši odpověď na to označuji jako dvounulku- 00. Nula, nula nic .
        Pomáhat je normální, když můžu a je to třeba, je to užitečné pro druhého. A je to dobré i mě, těžko dobře žít s vědomím, že jsem měl pomoct a nepomohl. Poráželi jsme kdysi se švagrem asi kubíkový smrk dvoják, ten sklouznul zpátky po tom druhém stromě a přirazil švagrovi nohu do lesní půdy. Nebylo moc času řešit transcendentální vědomí ani vnitřní zrak. Sekyrou jsem hrabal pod nohou, kde na štěstí nebyl kořen, až se podařilo nohu vytáhnout bez boty, ale vcelku nezraněnou. Těžko uvěřitelné, ale stalo se.
        Vendo, žádal jste mě, abych si Vašich článků nevšímal, zhruba proto, že na to nemám (neumím číst, nechápu text a mám si diskutovat jinde o vědě). Jak píšete máme si pomáhat, takže předpokládám, že jednou za měsíc něco napíšu a můj názor. Vám to může pomoci k projasnění toho vnitřního zraku.
        V první lavici kostela jsem seděl při svatbě dcery a při pohřbech svých rodičů. Sedáme v zadní čtvrtině kostela. Až zas budete dělat stojku na hlavě (Šíršásana), tak si to nějak ujasněte, nedávno jste byl vtipný, že dáváme peníze v kostele. Není to na odpustky, ale na chod a opravu kostela. Tlačíte tady články a příspěvky v diskuzi, citáty z Bible jen lítají. Nevíte, kam patříte. Takže jak říkali naši rodiče: neví, jestli je jalovej nebo březí. Člověk mýt odněkud, pravil asi Švejk.
        Že jste se rozhodl nechodit do kostela a házet na to posměšky, to je Vaše věc. Choďte si bos v trávě, poslouchejte Beatles, sbírejte houby a byliny. Hned je mi s a s takovými informacemi líp.

      8. Naopak, Pardale, pochopil jste a jsem rád, že čtete a zamýšlíte se.

        A díky za Vaše vzpomínky u jejich uvedení zde. Být něco podobného ode mne, tak se některý zdejší diskutér upíše, jaký je to kýč.

        Pardale, neradím Vám pochopitelně nic. Jste vzdělaný muž. Ale to Vaše pomáhání je skvělé. Jen tak dál.

        Díky.

        Václav Žáček

      9. ad)…nejprve musíme otevřít svůj vlastní zrak a teprve potom přemýšlet, jak pomoci ostatním. “

        Řekl bych, že zde se Venda trefil do černého. Karel Marx byl člověkem, který chtěl pomáhat, ale ve skutečnosti nesmírně škodil. Jeho cíle se obrátily v pravý opak, protože jeho učení bylo založeno na ateismu, tedy na špatném základě. Evangelium o tom praví (Mt 7,24-27): A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“

        Marxovo učení ignorovalo přikázání „nepokradeš“. Žádné učení, které chce pomocí zla nastolit dobro, nemůže být úspěšné.

      10. Pavle, Marx si zkrátka zapomněl otevřít vnitřní zrak, což jak se tady dozvídáme podmínka dobrých skutků….
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx
        Marx byl žid, lutherán, atheista, anarchcta, folosof, revolucionář, spsovatel ( ano, živil se psaním knih) atd.
        „Narodil se jako třetí dítě do původně židovské rabínské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní (z českého hlediska je zajímavé že jeho předkové pocházeli mj. z Postoloprt[3]). Otec však těsně před jeho narozením (1816/17) konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti….
        Marxův proletářský komunismus je odchylkou od starohebrejského chiliasmu. Vyvolený národ se proměnil ve vyvolenou třídu.“
        Marx se k židovství nehlásil, naopak židům měl za zlé svou snědou pleť, která mu přinesla celoživotní přezdávku Mouřenín.
        V prosinci 1844 mu bylo vyplaceno 1000 franků za vydání Svaté rodiny
        https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/ch05.html#5.4
        Jeho otec https://en.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Marx
        Heinrich Marx se narodil v Saarlouisu se jménem Hirschel Levi , syn Marxe Levy Mordechai (1743–1804) a Evy Lwowové (1753–1823). Heinrich , Marxův otec, byl rabín z Trevíru. Dědeček byl tedy Marx Levy Mordechai.
        Marx zjistl, že v kapitalismu existuje vykořisťování člověka člověkem , kdežto nyní víme, že v  komunismu je tomu právě naopak:)
        Kapitalista si přisvojuje nadhodnotu práce dělníka, tedy krade a kapitalismus funguje, i když ignoruje nepokradeš.
        Marx a náboženství :
        https://en.wikipedia.org/wiki/Marxism_and_religion
        „Německý filozof 19. století Karl Marx , zakladatel a primární teoretik marxismu, považoval náboženství za „duši bezduchých podmínek“ nebo „ opium lidu “. Marx zároveň viděl náboženství jako formu protestu dělnických tříd proti jejich špatným ekonomickým podmínkám a odcizení.“
        No prostě Marxe jsme tu ještě neměli a terazky hej.

      11. Pavle V., Pardal Vám píše:“Pavle, Marx si zkrátka zapomněl otevřít vnitřní zrak, což jak se tady dozvídáme podmínka dobrých skutků….“

        Chci Vám jen naznačit, že otevření vnitřního zraku se neděje z vůle člověka. Nevím, jaké zkušenosti s tím má Pardal.

        Jak jsem napsal v článku – „Opakuji – nejprve musíme otevřít svůj vlastní zrak a teprve potom přemýšlet, jak pomoci ostatním.“

        To otevření vnitřního zraku je podmínka pro poznání sebe sama. Když poznáme sebe sama, můžeme poznat mnohé souvztažnosti světa.

        „Slepí vidí…“ – jak obrovský zázrak by to byl, kdyby to ale neznamenalo, že tato schopnost vidět se týká člověka, který byl slepý pro duchovní svět. Být v duchovním světě není sobecké. Život v těle se musí odžít, ale skutečně vidět, je základ, který pak v tom pozemském lidském těle již nepřipustí žádnou sobeckost.

        Pár myšlenek v některých moudrých větách. Kdo chce použít mozek, má i naději pochopit :

        „Mystikové transportují svou duši z nejnižšího a nejhrubšího hmotného stvoření do oblasti čisté duchovnosti; odvádějí sebe sama z iluzí a temnoty jevů do světa absolutní reality. Přinášejí tak učení – poznání – učí jak na to – a přinášejí nejvyšší dobro podstatě a esenci naší bytosti, naší duši, dobro, které je trvalé a věčné.“ . . . . /ta schopnost používat vnitřní zrak, který nemá nic společného s naším zrakem zde používaným…to je nutnost a co je nadějné, lze se tomu naučit, ale jen za života v těle, za života právě teď probíhajícím……když to nedokážeme – s Jeho milostí – život promarníme, nedostaneme se na duchovní cestu a tak se i nezbavíme vášní…., třeba sobeckosti/

        „Pro mystiky je skutečný jen Bůh, vše ostatní je neskutečné. Je to jen a jen ON, který se projevuje v mnoha formách a podobách, ale tato mnohost je iluzorní. Realita je jedna, jediná, samotná, neanalyzovatelná, nedělitelná; je nejvyšším duchovním vědomým Bytím.“

        „Člověk má v sobě mnoho koží, které pokrývají hloubky jeho srdce. Člověk zná mnoho věcí. Sebe však nezná. Ba třicet nebo čtyřicet koží takových, jaké má vůl nebo medvěd, a právě tak tlustých a tvrdých, pokrývá duši. Sestupte do vlastního nitra a učte se tam poznávat sami sebe.“ / Mistr Eckhart/ …..a tam použijete svůj zrak pro pravé poznání…..a po poznání přijde změna i v životě světském, který musíme odžít.

        „Jak někdo nepochopí, jak vznikl oheň, oheň ho spálí, protože nepochopil jeho kořen. (…) Jak někdo nepochopí, jak vzniklo tělo, ve kterém se nachází, zahyne v něm. (…) Někdo, kdo nepochopí kořen (zdroj) zla, není pro zlo cizincem. Kdo neporozumí tomu, jak přišel (narodil se), neporozumí ani tomu, jak půjde dál (v čase smrti), a pro tento svět není cizincem.“ /Dialogue of the Saviour/

        “Já a můj Otec jedno jsme” – to je v Novém Zákonu hlavní téma. Duše je ve spojení s Pánem – “Já jsem v Otci a Otec je ve mně”. Jsme odděleni od Boha a musíme s ním opět splynout. Bůh je v tomto těle, na které se odvolává Ježíš jako na “chrám živého Boha”. Proto, když je Bůh uvnitř nás, musíme ho hledat právě tam! Pak říká, “Cesta je přímá a úzká”- cesta, po které půjdeme, abychom uvnitř sebe našli Boha. “V domě mého Otce je hodně příbytků…” …….a to znamená, že budeme muset projít mnoha stupni, než dosáhneme skutečný domov a poznání. Pak nám říká, “Klepej a bude ti otevřeno” – v našem domě (v našem těle) jsou dveře, a na ty uvnitř sebe musíme klepat. Ne nikde venku, hledat Zdroj v dalekých galaxiích. A tyto dveře musí být otevřeny dříve, než se vydáme projít ony stupně. A když se dveře otevřou, co uvidíme? “Hledej a najdeš” – musíme hledat cestu vedoucí k našemu domovu. Dosáhneme Ho, jen když budeme tuto cestu následovat. Potom najdeme to, co hledáme.“ ……. dodám, že cítím z toho nadsmyslové poznání, pokoru, pokání a blahoslavenství……. ,ale to vše zase jen za života v těle. A pokud to nezvládneme, těžko se zbavíme sobeckosti.

        z knihy Mirdad:
        „Umírejte, abyste byli živi. Musíte se soustředit do očního centra, a pak budete žít věčně. Jinak žijete jen pro smrt. Pokaždé, když žijete, musíte zemřít, a tak umírejte, abyste žili. Naučte se umírat, abyste mohli začít žít, a žijte navždy.“ ……a budete žít navždy již i bez sobeckosti, protože poznáte, že?

        „Před očima opravdového člověka Bůh není skryt. Jsme však skutečně lidmi? Jsme jenom lepším druhem zvířat. Máme dvě nohy a jsme o něco více mentálně vyvinuti. Skutečný člověk je ten, kdo ovládl všechny své původní síly a našel bohaté dědictví ve svém nitru, které tam pro něj Bůh připravil. My ostatní užíváme pouze tělo a mysl, v našem nitru jsou však ještě mnohé schopnosti, které necháváme dřímat. V okamžiku, kdy jsou tyto schopnosti probuzeny, stáváme se skutečnými lidmi. Dokonalým člověkem je ten, kdo může spatřit vše, od nebe až po zemi. Před takovým člověkem není skryt ani Bůh. Čím více v sobě člověk takových latentních schopností probouzí, tím více se stává skutečným člověkem.“ . . . . . opět o otevření našich skrytých možností duše za vědomého života v těle – právě teď – a pak poznáme cestu pravou, na které již nebude sobeckosti.

        Kdo chce, může porozumět i tomu, co je transcendentní vědomí.

        Pěkný letní večer.

        Václav Žáček

      12. Vendo,píšete : Kdo chce použít mozek, má i naději pochopit.
        Zatím jsem pochopil, že vlastní výklad bible pokládáte za citáty z bible.
        “Já a můj Otec jedno jsme” – to je v Novém Zákonu hlavní téma. Duše je ve spojení s Pánem – “Já jsem v Otci a Otec je ve mně”.
        Slova uvedená v uvozovkách jako citáty v Bibli21.pdf ani https://www.bible21.cz/online nejsou k nalezení.

      13. Pardale, doufám, že jste neztratil mnoho času špatným hledáním a říkám Vám – ále jsou! Když ateista neumí najít něco v tom, v čem hledá, jak pak mám s ním diskutovat. Máte štěstí, ten příspěvek byl určen Pavlovi V.. To by ale muselo být Vaše ego mírně ovládnuto, abyste to pochopil:

        Jan, kap. 10 – verš „30. Já a Otec jsme jedno.“

        Jan, kap. 10 – verš „38. Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“

        Zdroj obou veršů, které jsou zlatou nití vinoucí se evangeliem Jana – https://www.bible21.cz/online#jan/10

        Děkuji za Váš příspěvek a za tento Váš výpad – „Zatím jsem pochopil, že vlastní výklad bible pokládáte za citáty z bible.“ – se mi nemusíte omlouvat.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

      14. ad – Kdo chce použít mozek, má i naději pochopit.
        ________________

        Že by obrat o 180°? Dosud zde u hledačů byl mozek = rozum sprosté slovo.

      15. ad/Kapitalista si přisvojuje nadhodnotu práce dělníka, tedy krade a kapitalismus funguje, i když ignoruje nepokradeš.
        ————–
        Teorie NADHODNOTY vychází z Marxovy pracovní teorie hodnoty, která předpokládá, že HODNOTA zboží je přímo úměrná objemu PRÁCE, který je potřebný na jeho zhotovení. Rozdíl mezi prodejní cenou a HODNOTOU je nazýván NADHODNOTOU. Koncepce, že si podnikatel nespravedlivě ponechává NADHODNOTU, je centrální téma marxismu.

        Pokud umíráte hlady, houska se salámem pro vás může mít velkou HODNOTU. Pokud máte stále hlad, můžete mít chuť ještě na jednu, ale její subjektivní HODNOTA pro vás již nebude tak velká. Hodnota třetí housky se salámem za sebou bude pro většinu lidí malá nebo nulová. Ať už máte jakýkoli hlad a jakkoliv velký žaludek, je nepravděpodobné, že čtvrtá houska by vám poskytla takový užitek jako první. HODNOTA věcí závisí na našich potřebách a touhách jejich nasycováním postupně klesá. Proto je HODNOTA věcí vždy rovna ceně, kterou jste ochotni zaplatit. Jinými slovy to znamená, že kapitalisté nekradou žádnou NADHODNOTU zaměstnancům, jak tvrdil MARX. Není také důvod, aby vznikal nedostatek potravin, oblečení nebo toaletního papíru, neboť LAKOMSTVÍ kapitalistů vede automaticky k tomu, že ti ziskuchtiví mizerové se zaměřují na takové obory podnikání, které mají pro veřejnost nejvyšší HODNOTU.

        Jelikož Marxovo učení bylo mylné již v samotném základu teorie NADHODNOTY, nikdy a nikde se neosvědčilo.

      16. Vynikající myšlenky. Ale bez interpretace nemají prakticky žádný význam. Například, co znamená Ježíšovo „……slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium“(Mt11,5). Určitě to neznamená jen to, že Ježíš zázračně uzdravoval fyzicky slepé. Máte pravdu, že důležitější je skrytý význam toho sdělení. Že Ježíš dokázal, aby si jeho posluchači dokázali všímat věcí, které jsou opravdu důležité na úkor těch méně důležitých, kterým se věnovali dříve. Jinými slovy Ježíšovi posluchači změnili svůj hodnotový žebříček ve směru od hodnot (zájmů) vlastních zvířatům k hodnotám Božím. Jaké jsou Boží zájmy? Aby lidé netrpěli a aby žili ve vzájemné harmonii. Demonstrací Božích zájmů je život Ježíše Krista. Mírnil utrpení (uzdravoval), vyučoval etice a kritizoval faleš. Vysoce se angažoval až k oběti života. Byl vzorem pro každého člověka.

      17. Vendo, Váš citát je : „Já a můj Otec jedno jsme” a Bible Jan 10 :“Já a Otec jsme jedno.“
        Další Váš citát je „Já jsem v Otci a Otec je ve mně“
        Bible Jan 10.“Otec je ve mně a já v něm“
        Ještě jednou Váš odstavec : „“Já a můj Otec jedno jsme” – to je v Novém Zákonu hlavní téma. Duše je ve spojení s Pánem – “Já jsem v Otci a Otec je ve mně”.
        Citáty přesně tedy nejsou v Bibli k nalezení. A jste jeden z mála, kdo ví jaké je hlavní téma Nového zákona. Jestli jste pochopil co píšu nebo ne, je celkem jedno, takže už mi to radši nevysvětlujte.
        Váše Venda citáty a citáty z Bible: smysl je podobný, ano. Nejde ale o citáty z Bible , ale o citáty z Vendy, což zatím můj notebook a Hledání slov v textu nechápe.
        Věra píše, že když jste v koncích s argumenty napíšete, že druhý diskutující nepochopil text. Ano, to bylo i u mě. Poslední verze je, že Vám na příkladech píšu, že nemáte pravdu, nechápu co píšete a hlavně proč to píšete. A odpověď pro mě je: Pochopil jste.
        Takže dalším letmo čtoucím říkáte, že s Vámi souhlasím, i když je tomu právě naopak. Což je vědomý podvod.
        Venda pro Pardala 21.8.2020 (15:24)
        Naopak, Pardale, pochopil jste a jsem rád, že čtete a zamýšlíte se.
        Venda pro Pardala 21.8.2020 (7:38)
        Pardale, bezva. Pochopil jste to, jak se dalo předpokládat.
        Nezapomeňte založit nové vlákno, ať se na to rychle zapomene.

  2. Vendo, píšete :!“žádá mě, abych otevřel nejprve své oči a doopravdy viděl, dosáhl transcendentního vědomí a teprve potom je možné, abych dokázat pomáhat i ostatním. Do té doby mohu o této pomoci pouze mluvit a přemýšlet.“
    O sobeckosti jsem diskutoval Pardal 10.7 a 11.7.
    https://hledani.gnosis.cz/cistota/
    a dá se to najít první ránu Googlem.
    Dnes jsem početné rodině na kolech vysvětlil, kudy mají jet lesem, když místo lávky na značené cestě je špatně průchodný brod. Nedosáhl jsem transcendentního vědomí, abych mohl pomáhat, když jsem vysvětloval cestu, tak jsem mluvil a přemýšlel najednou. Neotevřel jsem svůj vnitřní zrak. Prostě nic z toho, co radíte není třeba ke konání skutků, ani dobrých skutků.
    O hodinu později jsem zase bez otevření vnitřního zraku, ale s využitím svého zraku na mapách mobilu pomohl najít cestu paní, kterou navigace posílala na polní cestu při hledání nějakého tábora.
    Degon píše, jak mladé ženy v Bělorusku napadají policisty (!!). Nemám slov, taková sobeckost.

    1. Pardale, bezva. Pochopil jste to, jak se dalo předpokládat.

      Pěkný den.

      Václav Žáček

  3. Vážení diskutéri, pekná téma „Sobeckosť“ od našeho p. Žáčka, ktorá nikoho nenechá ľahostajného, lebo všetci sme tak trochu (alebo, viac menej) sobeckí, ale práve preto som sa rozhodol do tohto problému ísť a naznačiť v čom je podľa mňa ten problém. Mnohí sa cítia byť mojimi slovami zasiahnutí, čo je len prirodzené. Dnešná doba je veľmi hektická, lebo ľudstvo dosiahlo nebývalú úroveň rozvoja a blahobytu, ale s tým prichádzajú aj nové spoločenské problémy, na ktoré nám naša história nedáva poučenie, ako ich riešiť. Vieme, že civilizácie tu vznikali, ale aj zanikali, ale poučili sme sa z nich? Súčasný stav vo svete je ako mínové pole, kde každý náš krok môže byť aj ten posledný. Preto by sme mali byť v našom konaní veľmi opatrní a veľmi zvažovať svoje konanie, lebo to nie je počítačová hra na vojnu, kde síce prehráme, ale „nič sa nedeje“, všetko ide bez zmeny aj naďalej. Vraví sa, že „všetko so všetkým súvisí“, ale konáme tak, ako by to nebola pravda. Tá politická situácia v Bielorusku môže byť pre budúcnosť sveta rozbuškou celosvetového zničenia, ale sa správame tak, ako by išlo iba o tú počítačovú hru…

    1. Degone, děkuji za Vaše slova.
      Jste v obraze a víte o čem je svět.
      Václav Žáček

  4. cit z článku:

    Všichni jsme totiž do jistého okamžiku slepí /a slepí vedou slepé/, přesto se každý z nás snaží horlivě ukázat ostatním správnou cestu. _________________________________

    Vendo, tohle na vás přesně sedí. Podvědomí promluvilo a podvědomí nelže.
    (Pochopitelně a jak jinak používáte všezachraňující a všeobjímající plurál, to spásné VŠICHNI a KAŽDÝ, kde se blbost jednotlivce rozpustí v oceánu „lidstva“. )

    1. Děkuji za Váš příspěvek. Mnohým lidem /asi tak pěti/ jste otevřela oči.

      Zase někdy napište.

      Václav Žáček

  5. Když se během rozhovoru zeptal novinář slavného lékaře (psychoterapeuta) a filozofa Carla Gustava Junge zeptal novinář, zda věří v Boha, Jung odpověděl: Já v Boha nevěřím, já o jeho existenci vím. Naprostou jistotu v této věci mají všichni lidé, kteří kdy měli mystický zážitek. Takových lidí je překvapivě hodně. Jsou to vesměs lidé, kteří prožili klinickou smrt. Nahlédli, jak je „onen svět“ úžasný a nechtěli se do tohoto světa už vracet. Naprostá jistota, že život po životě existuje, obvykle u dotyčného člověka způsobí, že se u něj přeskládá žebříček hodnot. Najednou zjistí, že to, na čem lpěl, není vůbec důležité a že důležité je to, co je jakoby skryté a co on předtím ani neviděl. Platí téměř obecně, že člověk, který byl na hranici smrti, je posléze mnohem lepší – chce se vrátit, do toho příjemného prostředí, které zahlédl. Když se řekne, že je člověk lepší, rozumí se tím láskyplný, tedy nesobecký. Jsem ochoten věřit tomu, co zde Venda o mystice napsal. Na druhé straně nevěřím, že kdo měl mystický zážitek, získá nějaké speciální znalosti, aby mohl jiným nesobecky pomáhat. Mystický zážitek bych přirovnal k jakési životní křižovatce – člověku je ukázána správná cesta, ale člověk tou úzkou a trnitou (životní) cestou musí nakonec stejně projít, což znamená učit se – duchovně růst a mohutnět. Bůh má pro každého člověka jiný úkol. Někdo se má stát kazatelem, jiný lékařem, jiný stavitelem mostů, jiný kantorem a jiný jen člověkem, který dokáže nasloucht bližním – pomáhat jim nést tíhu života. Všichni, kdo pochopili, že mají od Boha nějaký úkol, mají jedno společné. Je to odpovědnost za to, jaký bude svět. Každý má podle svého postavení buď větší, nebo jen malý kousíček té odpovědnosti, ale i na tom nepatrném kousíčku nesmírně záleží, jelikož účinky těch nepatrných kousíčků mohou vytvořit mohutnou řeku. Když tedy někdo řekne, já jsem jen obyčejný člověk, na mě nezáleží, říká tím nepřímo, že se zříká svého podílu odpovědnosti za svět. V evangeliu, je tato skutečnost popsána v podobenství o hřivnách. Cílem člověka by neměla být jen jeho osobní spása, ale spása celého světa. To si před dvěma tisíci roky řekl prostý tesař. Někteří lidé lidé se ambicióznosti jeho snah posmívali …

    1. Máte pravdu Pavle v., že: „Je to odpovědnost za to, jaký bude svět“. Toto zrejme Honza nepochopil. Ale, nie každému je dané, aby chápal veci globálne. Mnohým stačí iba ten jeho úzky pohľad „žaby v studni“ tam hore…

      1. Degone, Honza nese odpovědnost pouze a jen za sebe, nikoli za druhé, natož za svět. Tečka.
        Sociální inženýrství, dobroserství a spasitelství všeho druhu, je leda tak pro bezmozky, stejně jako pro jejich následovatele či obdivovatele. Neb jak známo: Hloupá hlava najde vždy hlavu ještě hloupější, jež ji obdivuje. (Nicolas Boileau)

      2. Když už ego nemůže více expandovat ve hmotném světě, vydá se na duchovní cestu. Samotným vrcholem egoismu je pak spasitelství a misionářství. Pro dnešní stádovitý svět je důležité naučit se říkat NE! a to bez pocitu viny.

      3. → Máte pravdu Pavle v., že: „Je to odpovědnost za to, jaký bude svět“.

        Jasně, komsomolci, „Je to odpovědnost za to, jaký bude svět“..:-))) Ten bolševik (myšlení nevyjímaje) je ve vás jak v koze..:-))) Můj milovaný Bondy to říká dávno a jasně:

        Hovno vláda hovno demokracie a hovno svoboda
        hovno skvělá hospodářská prosperita národa
        hovno mír a hovno práce
        hovno sranda bez legrace
        hovno krása hovno umění
        hovno peníze bez reformy či s ní
        hovno láska hovno rodina
        hovno domovy jimž kouká hypotéka z komína
        hovno na ulici
        hovno v tramvaji
        hovno na nebi
        i v pekle skryté potají
        hovno v hlavě
        v srdci
        v kalhotách
        hovno na košili
        na přirození
        i na botách
        hovno v knihách
        hovno v spořitelně
        hovno mražené
        i špikované jemně
        hovno bez hlavy
        i korunované
        hovno smrdící
        i brilantinou mazané
        hovno Marx a hovno papež hovno revoluce
        hovno vaše víra hovno vaše pracovité ruce
        hovno naděje dokonce všech hoven meta
        hovno vlast a hovno vývoj světa
        hovno budoucnost vás čeká hovno z pokroku
        hovno kde domov můj
        a hovno ty armádo otroků
        s hovnem z hovna jste se narodili
        v hovnu žijete až jste se uhovnili
        pro hovno děláte
        v hovnech milujete
        od hovna k hovnu se váš život plete
        hovno zbožnili jste
        už jen ono je vaše víra
        hovno to jediné co ve vašem světě neumírá
        jen když máme Hovno
        aspoň Hovínko
        máme aspoň čmoud
        když ne už k zatopení polínko
        naše drahé Hovno! Pozlať nám ho pánbůh
        to je vše z vědomí že smrt nedává na dluh
        ale protože vy všichni nemáte čím platit
        koukáte se aspoň v hovnech ztratit

        ps: info pro admina: screen příspěvku uložen. že máš radost, viď?…-))))

      4. Marek – přesně tak.
        Mimochodem: při vyslovení NE se v pravdě zobrazí vztah.

      5. Je to odpovědnost za to, jaký bude svět…………..a na každém hlasu záleží. Kde jsem to jenom už slyšela?

    2. ad – Cílem člověka by neměla být jen jeho osobní spása, ale spása celého světa.
      _______________

      Říká se tomu spasitelský syndrom.

      1. → Říká se tomu spasitelský syndrom.

        To za prvý. A pak je tu přítomen ještě jinej fenomén: permanentní sugerování viny. Což je ve finále manipulace od narození po smrt, běžně přejímaná z generace na generaci. Holt ovce zůstávaj za všech okolností ovcemi.

      2. ad – Zmíněným syndromem „trpěl“ jeden Pán z Nazareta.
        ____________________________

        Spasitelským syndromem = mesiášským komplexem trpí lidé, kteří mají utkvělou myšlenku, že spasí svět. Většinou jde o lehčí poruchu osobnosti, které se okolí snadno ubrání, syndrom je dobře rozpoznatelný. Ovšem může vygradovat do těžké sociopatie, například vůdce náboženských sekt.
        Měnit svět se pokouší i různí hledači, mající utkvělou představu o svém vyzařujícím prozření, o které se mermomocí snaží podělit s čtenáři různých diskusních webů. Svoje návody většinou praktikují jen v teoretické rovině (v praktické rovině neumí srovnat ani sami sebe), i to ovšem stojí za to.

      3. ad – A pak je tu přítomen ještě jinej fenomén: permanentní sugerování viny.
        ___________________

        A to je ta horší skutečnost. Permanentní manipulace od provinění k provinění.

      4. ad – Nic jste nepochopila.

        Pavle, zkuste něco originálnějšího. „Nic jste nepochopila“ používá Venda všude tam, kde mu dojdou argumenty.

    3. Chtěl bych znovu zdůraznit, že mystický zážitek nepovažuji za vrchol duchovního růstu. Myslím, že to je spíše začátek, že se jedná o milost Boží a že tuto milost nabízí Bůh každému člověku. Můj přítel měl autonehodu, při níž jeho auto začalo hořet. Uvnitř byla jeho malá dceruška a nemohl otevřít dveře k ní. Nakonec se mu podařilo rozbít okno a na poslední chvíli ji vytáhnout. Tento zážitek změnil jeho život – z ateisty se stal křesťanem. Umím si představit, že jiný člověk by řekl, že se jednalo o šťastnou náhodu a tím by to pro něj skončilo. V tomto případě asi nešlo o mystický zážitek v nejvlasnějším slova smyslu. Spíše se jednalo o zážitek, který se té mystice přibližoval. I tak vedl k hluboké změně.

      Co se myslí duchovním růstem? Je to snaha o vítězství nad pokušením světa, kterému je člověk vystaven? To také, ale rozhodně to není hlavní cíl. Co tedy je hlavním cílem duchovního růstu? Je to porozumění světu, aby naše jednání bylo smysluplné. Pro někoho je smysluplné umýt a nakrmit bezdomovce. Pro jiného je to úkol pod jeho možnosti. Pro dalšího je smysluplné dát peníze na charitu – více nezvládne. Pro jiného je smysluplné pracovat v zasažené části světa v organizaci Lékaři bez hranic. Je možné, že někdo ho s pohrdáním označí nadávkou „dobroser“ a jiný ho bude dokonce nenávidět jako činitele přemnožení planety. Tak se každý, kdo koná dobro, dříve či později znelíbí.

      Dobrem není bohatým brát a chudým dávat. O tom snad nikdo nepochybuje. Každá utopie přinese pravý opak zamýšleného. Touto otázkou se zabýval filozof Karl Popper. Dospěl k závěru, že je sociální odpovědností člověka usilovat o zlepšení společnosti, ale ne cestou sociálního inženýrství. Tato zodpovědnost však nesmí vycházet ze snah o „co největší míru štěstí pro všechny“, nýbrž z jeho vlastní formule, kterou nazývá „minimalizace utrpení“, tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému, čili „co nejmenší míru nepotřebného utrpení pro všechny“.

      1. ad – Tento zážitek změnil jeho život – z ateisty se stal křesťanem.
        __________________________

        Může být. Ale vězte, že jsou příběhy, kde to dopadlo jinak a z křesťana se stal ateista.

        A když křesťan tak tento:
        https://www.youtube.com/watch?v=xs_5pAlKWdU

      2. ad/Chtěl bych znovu zdůraznit, že mystický zážitek nepovažuji za vrchol duchovního růstu. Myslím, že to je spíše začátek, že se jedná o milost Boží a že tuto milost nabízí Bůh každému člověku.

        Z mého dřívějšího článku k mystice:
        „Meditace, duchovní cvičení, vnitřní modlitba, mystická modlitba, úpěnlivá prosba a podobně, to vše je označením činnosti či techniky, moderně know-how, které, jsou-li vykonávány správně, pod vedením Mistra, vedou k úspěchu na vnitřní cestě. Vedou až ke vhledu, mystickému prožitku….. Verbální modlitba formulovaná jako častá prosba o splnění světského přání a touhy či i účast na různých rituálech, půstech a poutích, je cestou, kdy slepý vede slepého. Mystici říkají, že Bůh stvořil a neustále udržuje při životě Své stvoření pomocí tvořivé Síly, jinými slovy, vyzařováním ze Sebe samého. Tyto zvýrazněné techniky jsou nástrojem, kterým se můžeme dostat k napojení na toto věčně živé Slovo, nebo-li Ducha Svatého v nás, na věčný proud tvořivé síly, jinak též Šabd, ale vždy jen pomocí učení Jeho Syna (Mistra, Rádce, Učitele, Proroka… ), který je sem pro tento úkol posílán.“

        Ten táta co zachránil své dítě se stal křesťanem a vyjádřil tím vděk k Bohu či Ježíši Kristu, kterého mohl nevědomky při řešení této situace prosit o pomoc. Pak si to plně uvědomil. Ale je to jen spekulace, nebyl jsem tam.

        Ještě jedno poznání:
        „Bůh samotný je daleko za možnostmi chápání lidského rozumu. On se stává ve svém Synovi tím vtěleným Slovem. A to je rozdíl mezi námi a Synem-Mistrem. On je Slovem, které bylo učiněno tělem a my jsme pouhými oběťmi svého těla a mysli. Proto pokud se lidská bytost nesetká s Mistrem, který v pravdě Slovem je, které tělem učiněno jest, a nenásleduje jeho pokyny, nemůže uzřít pravé Světlo, nemůže se znovu s tímto Slovem spojit. Dokud si Bůh bude přát posílat své Syny k nám, můžeme se setkávat s milostí, která vede k návratu.

        1:18: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o Něm řekl.“

        A po tomto svědectví Jana se může objevit otázka – kdo jsou ti pod „nám“? Jsou to lidé Bohem označení, kteří se s pomocí Syna-Mistra dostanou k duchovnímu prozření, na jehož počátku je mystický zážitek.

        Velkou nadějí je sdělení, že od Boha nám Synové-Mistři přinášejí spásu, radost a požehnání. /ne ale celému světu/ Nechce to nic jiného, než správně naladit naši „přijímací anténu“. Natočit ji k věčnému zdroji Lásky. Vše v nitru člověka je připraveno pro ten pravý čas, kdy se to stane. Chce to ale ještě předtím „jen“ /ty uvozovky proto, že to není vůbec jednoduché/ zbavit se vášní mysli jako našeho vnitřního nepřítele a mysl ovládnout. SOBECKOST patří pod jednu z velmi silných vášní, pod naše ego.

        Václav Žáček

      3. Z vašich slov mám pocit, jako by smyslem života bylo jen vyhledávání mystického zážitku, potažmo Ducha svatého. A že to vše se dá uskutečnit jedině setkáním se živým Mistrem. Člověk se však může setkat se svým Mistrem také prostřednictvím Písma. Člověk pak získá Ducha svatého, když uvěří tomu, co se tam píše. Tedy, když to vezme za své a žije podle toho. Nezáleží na tom, zda do detailu pochopil vše, co se tam píše, jde o to, aby změnil svůj životní styl, aby nemyslel jen na své blaho, ale i na blaho těch druhých. Když mluvím o blahu, nemyslím jen blaho tělesné. Vždyť nejvyšším blahem je život v Božím království. Kdo však myslí jen na to, jak by se tam dostal, a osud ostatních je mu lhostejný, je sobec a s touto výbavou tam nikdy nedojde. To je případ lidí, kteří neustále jen mluví o Bohu a lásce, takže pro bližního jim nezbude žádný čas. Jsem přesvědčen, že Bůh miluje lidi, kteří se ve světě angažují, ale ne aby „vyráběli“ dobro, jak to dělají politikové, nýbrž aby umenšovali utrpení, kterým je svět zaplaven.

      4. Pavle V., pro tento život zde stačí /dle Matouše/ :
        Největší přikázání
        34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
        37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

        Kontrolní otázka- proč jsem tu? Protože je nutné vyčistit svoji karmu. Kolik ji ještě mám pro tento život, nevím?

        Pak existuje ještě karma zásobní – kolik ji mám pro další životy ? Nevím. A pak je ještě karma, kterou jsem nashromáždil za svůj současný život. Kolik ji je, kolikráte se budu muset kvůli dluhům /dobrým i zlým / ještě zrodit? Nevím.

        Pěkný letní den.

        Václav Žáček

      5. Vendo, píšete: „Proč jsem tu?“ Ta otázka by se dala přetransformovat do jiné, srozumitelnější podoby: „Co ode mě Bůh očekává?“ Odpověď je v následujícím podobenství (Mt25):

        14„Je to, jako když si člověk při odchodu na cestu svolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. 15Jednomu dal pět hřiven, dalšímu dvě a dalšímu jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu. 16Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět. 17Podobně ten, který dostal dvě hřivny, získal jiné dvě. 18Ten, který dostal jednu, ale šel, zakopal ji v zemi, a tak ukryl peníze svého pána.
        19Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a účtoval s nimi. 20Když přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl dalších pět hřiven a řekl: ‚Pane, dal jsi mi pět hřiven a podívej, získal jsem pět dalších.‘ 21Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘
        22Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dal jsi mi dvě hřivny a podívej, získal jsem další dvě.‘ 23Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘
        24Potom přistoupil ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25A tak jsem odešel a ukryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál. Podívej, zde máš, co ti patří.‘ 26Jeho pán mu odpověděl: ‚Ty zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? 27Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návratu vzal, co mi patří, i s úrokem!
        28Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo jich má deset. 29Každému, kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 30A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

        Tím pánem je Bůh a jeho služebníci jsme my. Ty hřivny je naše postavení, do něhož jsme se narodili nebo schopnosti, které nám byly dány. Naším úkolem je pokračovat v činnosti svého Pána, což znamená v jeho stvořitelské činnosti. A je skutečností, že člověk v ní pokračuje. Sice hlemýždím tempem, ale přece jen. Tak například byly víceméně vymýceny lidské oběti, infanticida (vraždění nechtěných dětí), krevní msta, otroctví, nerovnoprávnost pohlaví, zrušení trestu smrti. Je zřejmé, že člověk dokázal svět sice málo, ale přece jen kultivovat. Tento pokrok nepřišel sám od sebe. Zasloužili se o něj konkrétní lidé, kteří nemysleli jen na svůj osobní zájem, ale také na Boží stvoření.

        Není možné mít rád hrnčíře a opovrhovat jeho dílem a nemít rád jeho děti.

      6. Pavle.
        O pomoci.
        https://hledani.gnosis.cz/sobeckost/
        „abych otevřel nejprve své oči a doopravdy viděl, dosáhl transcendentního vědomí a teprve potom je možné, abych dokázat pomáhat i ostatním. “ atd.
        Byla tady dalekosáhlá diskuze o pomoci druhému, napřed vnitřní zrak, transcendentální vědomí a pak jako zralý pomáhat.
        Dnešní kázání o pomoci.
        Hospodin svěřil Eliášovi klíč od domu Davivova. Když bránu zavře, zůstane zavřená.
        Kristus svěřil církev do rukou Šimona Petra, co Petr sváže, v nebi zůstane svázáno. Petr podle jména měl být jako skála, ale i on zapřel po poslední večeřii Ježíše. Smysl kázání byl o tom, že někteří lidé mají dojem, že jen oni můžou dělat všechno správně, když někomu něco svěří, nebude to to nejlepší. Takovým lidem se těžko pomáhá.
        POMOC JE TŘEBA UMĚT PŘIJMOUT A VÁŽIT SI JI. Dát důvěru jako spolupracovníkovi.
        Na to nejsou třeba indeligentní veletoče slov, jak být zralý pomáhat.
        To dělaly mámy odjakživa. Jako nejmladší jsem sbíral slepičí vejce, občas je kvočna schovala i na kolně na seně. Když jsem je objevil, byl jsem pochválen. Při posvícení jsem strouhal syrové brambory, které se dávají do chlupatých knedlíků, u nás zvaných drbáky. Jsou to desítky let, rodiče si nejlíp vybavím při nějaké společné práci. Vzpomenu si na ně často v kostele. Takže mi vlastně pomáhají pořád.
        Máme nedávné výročí 21.srpna. Jako každý v mém věku jsem mluvil na srazech se svými spolužáky, kteří emigrovali. Jeden utekl jako vysokoškolák a bylo mu umožněno v Německu studovat a dokončit vysokou školu. Váží si toho, že dostal šanci a odvedl pro sebe i pro stát, který mu pomohl dobrou celoživotní odbornou práci.
        Což je něco jiného, než čekat s nastavenou dlaní a s chováním nepřizpůsobeným ničemu z hostitelské země.

      7. Pavle V., k těm hřivnám.

        Toto podobenství není primárně o platidle. To by byl od Pána celkem podivný příběh a požadavek, kterým by On formuloval – dal jsem vám platidlo, vy máte úkol ho rozmnožovat.

        Kristus říká, že Pán dává každé lidské bytosti jistý základní kapitál – např. počet dechů, které jsou mu pro pozemský svět po jeho zrození přiděleny, a očekává, že je v tomto životě dobře využijeme. Pán předpokládá, že budeme tento svěřený „majetek“ využívat nejen k přežití v tomto světě, ale že k němu přidáme i něco navíc, že se pokusíme poznat pravdu a dojít k Bohu, a tak naplnit smysl svého života.

        Po naší smrti shledá Pán, jak jsme naložili s kapitálem, s nímž nás poslal na svět. Ti, kdo dosáhli zisku ( žili spravedlivým životem, nalezli Mistra, meditací a modlitbou dosáhli spojení s vnitřním Duchem svatým…. ), ti potěší Pána a On je vezme k sobě. Ostatní, kteří darovaného života správně nevyužívali, nic nezískali, protože pouze jedli, pili a užívali života pro potěšení svých smyslů až do chvíle své smrti, Pána nepotěší a On jim jim za trest odejme výsadu zrození v lidské podobě a uvrhne je do temnoty opakujícího se převtělování duší.

        Kristus nás vybízí, abychom se chovali jako moudří služebníci a dobře užívali kapitál, s nímž jsme byli do tohoto světa posláni. Budeme-li tedy shromažďovat duchovní bohatství a snažit se odčinit karmický dluh ( s pokorou přijímat důsledky minulých hříchů a nevytvářet nové ), následovat poslušně Mistra a žít podle jeho učení, dojdeme ve svém nitru ke spojení s Duchem svatým. Pak nás v okamžiku smrti /zúčtování) Pán příjme a my vstoupíme do svého skutečného domova:

        “ Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno. Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů“

        Doufám, že Vám tento výklad nevadí. Jistě znáte i to o nevytváření pokladů tady na zemi, ale o jejich vytváření v nebi, že?

        Pěkný večer.

        Václav Žáček

      8. Věro, pročetl jsem příspěvky Vendy a pavla v. Doufám, že mi byla dána hřivna zdravého rozumu a že jsem ji nepromarnil. Vychován jsem byl jako křesťan, neříkám, že jsem tak opravdu žil, ale nechat se strašit jakýmsi převtělováním duší, to odmítám.
        Venda píše :“ On jim jim za trest odejme výsadu zrození v lidské podobě a uvrhne je do temnoty opakujícího se převtělování duší.“
        Temnoty opakujícího se převtělování duší – v křesťanství nic takového není. Něco takového by stvořil leda Mičurin.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Mi%C4%8Durinsk%C3%A1_biologie
        Výklad podobenství o hřivnáchje rozsáhlý článek
        https://www.bibletv.cz/pribehy-z-bible/hrivny
        který končí:
        „Mnozí lidé se vyhýbají práci v díle pro Krista a jako omluvu uvádějí, že nejsou schopni konat takovou práci. Stvořil je však Bůh bez schopností? Určitě ne. Neschopnost si způsobili sami nečinností, utvrdili ji opakovaným rozhodnutím. Už nyní poznávají ve své povaze následky rozsudku: „Vezměte mu tu hřivnu!“ Soustavné zneužívání hřiven zarmucuje Ducha svatého. Rozsudkem: „Toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot“ Pán pouze potvrdil a zpečetil to, pro co se onen člověk sám rozhodl.“

        Na dobrou noc si občas pouštím
        https://www.youtube.com/watch?v=gWhZOFxfiVc

      9. Pardal:

        Tymián, nádherná irská či skotská lidová, taky ji mám moc ráda.
        Zkuste verzi, která se možná harmonií víc přibližuje skotským verzím – Asonance: Můžem jít, milá.
        Taky je moc krásná Irská píseň o návratu, zkuste si poslechnout.

        Karma a zásluhy: tohle učení může způsobit obrovské trápení a kalamity v duši. Co říct – jak reagovat – na matku, které zemřelo dítě? 18letý syn, aneurysma na mozku. Před chvílí byl, teď není. Kdo si to a čím si to „zasloužil“? To má ta máma skočit pro výčitky z mostu?

  6. No, je tady pár dobrých myšlenek o kterých by stálo pouvažovat. Např. tenhle, od Pavla v.: „Cílem člověka by neměla být jen jeho osobní spása, ale spása celého světa“. Já osobně velmi pochybuji, že pochází od Ježiše.
    Druhý je to permanentní sugerování viny – od Honzu. To je taky vynález od satana, který ochotně převzala KC. Ale takových sporných kauz je tady více!

    1. Jan 12,47: Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

  7. → Pardal – 20.8.2020 (21:59)

    Věřte nebo nevěřte, ale čím dál víc si Vás vážím Pardále!

    1. „Láska, ta se ráda skrývá.
      Světlo v samotě jen bývá.
      Skrze lásku prohlédneš.
      Živé světlo nalezneš.
      Až vykvete noc
      a den ztratí moc
      i vystydne země,
      poutník snad nalezne svou cestu.
      Někdo tam čeká, tak nestůj!“

      „Vysoko jsi a pořád dole.
      Vlečeš se, vlečeš stále v jednom kole.
      Vnímáš, ale jenom v záchvatech svých křečí.
      Jsi hloupý, ale o to máš víc řečí.
      Příliv nebo odliv,
      pořád stejná voda.
      Bezradnost je víc než sebelepší rada.
      Největší je pořád ještě příliš malý.
      Nejvíce má ten, kdo umí se dát celý.“

      Sedmerem pečetí uzamkl Mirdad svá ústa, sedmerem závojů zakryl svou tvář. Čekal na chvíli, kdy budete zralí přijmout jeho učení, odhodlán teprve tehdy rozpečetit i vaše ústa a odhalit vám vaši vlastní podstatu, abyste poznali slávu, která vám po právu
      náleží.
      Vaše oči jsou zakryty příliš mnoha závoji. Jediné, nač pohlédnete, je závoj.
      Jak by vás mohlo vaše oko, které je samo závoj, přivést jinam, než k dalším závojům?

      1. Dlouhé, vím. A navíc ve špatném vlákně. Omlouvám se, mělo to být jinde, tedy nové vlákno bez zařazení, spíš jako samomluva určená tomu, kdo tato tvůrčí slova oné knihy zrovna potřebuje.

  8. Vendelíne, Honza (zatím) čeká. Tak se ukaž a projev ty naše místní ČISTOTO!

  9. → Marek – 20.8.2020 (22:15) – Pro dnešní stádovitý svět je důležité naučit se říkat NE! a to bez pocitu viny.

    Smekám! A klobouk dolů, Marku! Mezi těma megatunama s&h nalézt podobnou perlu, toť opravdu zázrak!.

  10. Tak Vendelíne, teď je 23:27, a Honza furt čeká. Twl. takovýhle „Curriculum vitae“

    Poslední články autora:

    Malý článek – zázraky…
    ČISTOTA – doplnění druhé – pudy, slabosti a ctnosti
    ČISTOTA – doplnění první – pudy, slabosti a ctnosti
    Čistota

    to si přece žádá odpovědi (a spolykání svejch vlastních s&h) od nejpovolanějšího, no ne?..:-))))

    ps: pro admina: vopovaž se to smazat. dělám to pro tebe.

  11. O co jde v životě?
    Jeden moudrý muž to stručně vyjádřil – „Tento svět není stálý a právě takové jsou i všechny světské věci. Moudrý člověk je ten, který pochopí tuto prchavou a proměnnou přirozenost světa a všech věcí, které ke světu náleží, a snaží se co nejlépe využít svého lidského těla pomocí koncentrace a meditace ke službě Nejvyšší bytosti. Tak získá užitek ze všeho, čím jej Stvořitel ve své milosti obdařil a přivede tak svoji duši – onen vzácný klenot, podstatu všeho – do jejího pravého domova.“

    A zase, jak jsem před chvílí psal Pavlovi V., jde o to odstranění i sobeckosti.

    To je to zhodnocení těch hřiven

    Václav Žáček

      1. Honzo, jistě znáte jeden z postulátů informatiky, že boj s administrátorem je předem ztracen. A to i se slušným, jako je zde. Ne, že byste si nezasloužil dostat po čenichu, ale potáhne se to dlouho. Hlavně si myslím, že diskuzi spravuje manželka administrátora. Někde v knihkupectví se rozhodovat, jestli si ve volnější chvilce dát kafe, volat dětem nebo odfajfkovat a schválit nějaký nesmyslný útok na admina, to se nedá potlačovat dlouho.
        Nejste na tom tak lze, že byste po pěti pé (Plzních) nebo vitaminech B12 (Budvarech) nevymyslel něco pěkného a veselého. Na to se těším.
        Jestli budu odpovídat nevím, dávám si bobříka mlčení a moc mi to nejde.

  12. ad – Zmíněným syndromem „trpěl“ jeden Pán z Nazareta /Pavel/
    ———————

    Pokud tím Pánem máte na mysli Krista Ježíše, pak vězte, že JK se nechal ukřižovat, vzal na sebe všechny viny, aby sejmul hříchy světa. Od člověka, který nechá vyvraždit celou vesnici, protože „NA GESTAPU JE SPRÁVNÉ LHÁT“, se něco takového zřejmě očekávat nedá. Raději se s tím Pánem z Nazareta moc nepoměřujte, Pavle.

  13. Všichni jsme zde spoutaní hmotnou energií Pána. Spoutaný nemůže pomoct dalším spoutaným. Nejdříve musíme osvobodit sami sebe a teprve potom můžeme pomoci ostatním, ale ne tak, že budeme řešit hmotné problémy světa. Ty nemají hmotné řešení.
    Také dobročinnost má svoje pravidla :
    Bg. 17.28
    Každá oběť, dobročinnost nebo askeze prostá víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a nepřináší nic v tomto ani v příštím životě.

    Význam
    Cokoliv postrádá transcendentální cíl-ať je to oběť, dobročinnost či askeze-je bezcenné. Proto jsou zde takové činnosti prohlášeny za hodné zavržení. Vše je třeba dělat pro Nejvyššího, s vědomím Kṛṣṇy. Bez této víry a správného vedení se nikdy neobjeví žádné výsledky. Víru v Nejvyššího doporučují všechna védská písma a konečným cílem při následování všech védských pokynů je poznat Kṛṣṇu. Nikdo nemůže dosáhnout úspěchu, jestliže opomíjí tuto zásadu. Nejlépe je proto hned zpočátku jednat s vědomím Kṛṣṇy pod vedením pravého duchovního učitele. Potom bude vše úspěšné.

    ad Krišna říká:““Svým nejmilejším žákům dávám tři dary – chudobu, nemoci a potupu“
    Krišna říká, že svým nejmilejším oddaným odebere hmotný majetek, aby se mu mohli snáze odevzdat. Že by jim dával „nemoci a potupu“, s tím jsem se nikde nesetkal.

    1. Jak jsme spoutaní? Nebo čím?

      Když nakrmím hladového člověka, postrádá to transcendentální cíl?

      1. Připoutanost spoutává. Jsme spoutaní sítí tužeb a přání, které jsme si přišli do hmotného světa užít. Jsme připoutání ke své manželce nebo manželovi, dětem, ke svému tělu, k majetku atd. Nic zde v hmotném světě nám nepatří, vše je majetkem Boha.
        Když nakrmím hladového člověka jídlem, které bylo předtím nabídnuto Bohu, budeme z toho mít duchovní prospěch oba, ale když ho nakrmím obyčejným jídlem, možná si vylepším karmu ale duchovní prospěch žádný, postrádá to transcendentální cíl.

    2. Jaromíre, díky.
      Souhlasím s tím co píšete.
      Jen jak píšete na závěr to doplním úvahou. Člověk „obdarovaný“ nemocí se může hluboce zamyslet na svým dosavadním životem a hledat v jejím průběhu, jako v následku něčeho, ten zdroj její příčiny. Možná pak objeví svoji chybu. Zrovna tak je to s potupou. Ten nejmilejší žák, který obdrží potupu ji možná potřebuje právě proto, aby učinil již ten poslední krok a dostal se k životu v pokoře. Materiálně usilujícího člověka může tzv. potupa rozhněvat a spustit postup hledání nepřítele, pomsty či zášti….atd.. Člověk s láskou se nad ní skutečně může zamyslet a brát ji zcela jinak.

      pěkný den a díky za Vaše dva příspěvky.
      Jste tu vždy vítaný.

      Václav Žáček

    1. Honzo, jednak mi netykejte a jednak vezměte na vědomí, že nejsem Vendelín.

      Vaše příspěvky ke mně mi nestojí za to komentovat.

      Děkuji za pochopení.

      Václav Žáček

      1. Možná nejseš Vendelín, ale falešnej jseš přímo učebnicově. Marná sláva Vendelíne, kdo chce vidět, ten vidí.

        ad: Děkuji za pochopení.

        Nápodobně, Vendelíne. A Gnóthi seauton , aneb poznej sám sebe, Vendelíne!

      2. ad. Anonym22.8.2020 (14:29)
        honzovy drobné excesy tolerujte, je důvod.

        A tož já zase volám : „Více excesů.“
        Totiž jinak by všichni spokojeně bucali a kde nic, tu nic. Je úžasné, začít se hrabat z oněch s+h, třeba i díky oněm postavičkám S+H, víme. Bláznovství je dar, ale povýšeno na umění zásahu a osvobození, očištění, pozvednutí duše k duchu … a pak jemná hudba tiše zní, srdce ozvěnou jí každou buňku prozáří,… slyšíte? Zní zpěv, krása léčivá….

  14. → Pardal -21.8.2020 (19:40)

    Pardále, Pardále, matika, fyzika, chemie, či jak se všechny ty pavědy jmenujou, tam jste asi dobrej. Ale advokacie, tak to teda zatím nic moc, žádná sláva..:-)) Srdceryvný a kulervoucí příběhy, jak je k tomu či onomu osud zlej, mě fakt spolehlivě rozesmějou. Že jste jeden takovej sakuprásk vyfabuloval – Někde v knihkupectví se rozhodovat, jestli si ve volnější chvilce dát kafe, volat dětem nebo odfajfkovat a schválit nějaký nesmyslný útok na admina, to se nedá potlačovat dlouho – aneb upgrade na Vrchní prchni 2.0, tak u toho se válím smíchy ještě teď..:-))))

    ps: na tom, že Vás mám rád a vážím si Vás, se nic nemění. A děkuji!…

  15. → Věra z Vysočiny 21.8.2020 (12:54) (……………nech to plavat………….)

    Rozumím. Ale nedá mi, (možná jsem naivní), abych se nezeptal: PROČ?

    ps: rozumím Tobě, stejně jako rozumím Pardálovi. Ale „poloha“ držet hubu a krok, to nikdy nebylo a není nic pro mě.

    ps2: přátelé milovaní, dovolím si Vám taktně připomenout, že cokoli co člověk dělá, dělá v konečném důsledku pro sebe. Vše ostatní je jen vítr slov, s&h.

    1. ad – že cokoli co člověk dělá, dělá v konečném důsledku pro sebe.
      ———–

      No právě. Takže ne pro admina, ale pro sebe. Myslím, že Venda ve své blbosti rozmázl něco, o co někdo nestál a proto bych se v tom raději moc nešťourala. Ať věci jdou dál svou cestou. Nevím jak ty, ale já rozhodně nemusím vědět (a řešit) všechno.
      Pa:-)

      1. Hmm, jak už pravil Karel Čapek: království lhářství není tam, kde se lže, ale tam, kde se lhaní toleruje. Tož asi tak. Pa:-)

  16. → Já bych řekl, že ten problém nená Degon, ale ti, co svá těla a duše prodávají ďáblovi. Ale, může to být klidně věc pohledu, na které straně stojíme my, že jo?

    Soudě podle týhle reakce Návštěvníku, nezávidím ti, nemáš to vůbec lehký.:-)) Chaos?, chaos nebrat. Vymanit se z těch sraček v hlavě, nevím, nevím, ale to bude ještě bolet. Modlím se za tebe…

  17. Dva mniši rozmlouvali o svatosti. Jeden řekl: „Svatý je ten, kdo už nevidí nic mimo Boha, nezáleží mu na světě.“ Druhý mnich ale odporoval: „Ne tak bratře. Když do srdce člověka vtrhne Bůh, přijde s Ním i celý svět, který miluje a hlavně všichni lidé, jeho děti. Což můžeš opravdově milovat hrnčíře a šlapat lhostejně po jeho díle a nemilovat jeho děti?“

    1. A teď zbývá pojmenovat, kdo z nás zde je který mnich.

  18. ad – Karel Marx byl člověkem, který chtěl pomáhat, ale ve skutečnosti nesmírně škodil. Jeho cíle se obrátily v pravý opak, protože jeho učení bylo založeno na ateismu, tedy na špatném základě.
    /Pavel/
    _____________________

    Učení Karla Marxe není založeno na ateismu, marxismus není založený na ideologii proti víře a Bohu, ale na změně třídního uspořádání společnosti a ekonomiky v ní – legitimizuje tzv. třídní boj jako prostředek k přeskupení vlastnictví výrobních prostředků.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference