Co bylo dříve, spása či spasitel?
Jestliže spásu přináší Spasitel, musel být dříve on. Jestliže by spásu přinesl přímo Bůh, mohl Spasitel přijít až později. Aby měl Spasitel práci, musel být a existovat již objekt – člověk, který by si spásu zasloužil; tedy nejdříve by takový musel žít v hříchu, sám sebe „umístit“ do hrůzného bahna, kde ale po určitém poznání a obrácení se ve svém životě by mohl přestat hřešit a pak žádat, prosit a modlit se pro odpuštění a o spásu.
Stoupenci většiny náboženství světa mají tendenci prosazovat názor, že jenom jejich Spasitel byl skutečně seslaný Bohem a všichni ostatní jsou falešní či méněcenní. Mohou věřit, jako křesťané, že jejich Spasitel je na vyšší úrovni než všichni ti předcházející proroci a mystici. Anebo tvrdí, jako muslimové, že jejich Posel byl posledním pravdivým Poslem, i když uznávají, že ti, co přišli před ním, mohli být též seslaní Bohem. Předmětem sporu v této otázce se zdá být skutečnost, že existují dokonalí mystici, nižší mystici a též i šarlatáni či pseudomystici. Taktéž by se mohlo zdát, že společným rysem všech náboženských přesvědčení bylo, a dokonce stále je, že zesnulý Spasitel či svatý muž je schopný i nadále pomáhat druhým.
„Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.“ (Jan 5:34)
Nepotřebuji vám dávat žádný důkaz, říká zde Ježíš Kristus. To vše říkám jen proto, že se vás snažím přesvědčit, abyste ve mně měli víru, a tak jste mohli být spaseni. Protože dokud ve mne neuvěříte, nebudete žít dle učení, které vám radím následovat. Snažím se vás přesvědčit kvůli vám samým. Pro sebe nežádám nic, protože pro sebe nepotřebuji svědectví člověka, neboť já znám Otce a činím pouze to, co On si přeje. (Tyto řádky neřeknou téměř nic tomu, kdo si neuvědomí k jakým lidem Ježíš tato slova mluví.)
Jaké konkrétní spasení měl Ježíš na mysli, není, jak se to často v případě teologie stává, zcela zřejmé. Zčásti je to i proto, že latinské slovo pro spasení – salvation – se nekryje přesně s významem původního řeckého slova v Novém zákoně užívaným. Ono slovo je zřejmě daleko blíže významu slov tak, jak je užíval Ježíš. Toto řecké slovo „soteria“ znamená prostě bezpečný návrat. To je vše. Naše marnotratné putování nižšími světy je konečně naplněno, to, co jsme se měli naučit, jsme se naučili, a nyní přišel čas „jistého, bezpečného návratu“ domů, kde se znovu sejdeme (naše podstata) a spojí se se svým Otcem, Stvořitelem všeho.
„Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.“ (Jan 3:17)
„Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ (Jan 10:9)
„Když na tuto zemi přijde dokonalý Mistr, pak nespočetné množství těch, kteří přijmou jeho ochranu, nalezne spasení.“ (Srí Ramakrišna)
Ke spasení, k osvobození z koloběhu života a smrti musí každá duše o toto usilující nalézt Mistra. To a jen to je tou božskou metodou, jedním ze zákonů, který vede spolehlivě ke spáse. Žádnou jinou cestou nelze osvobození – bezpečného návrat – dosáhnout. Mistr je pánem života a smrti. Jen on je schopen nás zachránit. Bez něho odtud, ze světa hmoty, není úniku. A ještě další věc si zasluhuje zdůraznění. Je to skutečnost, že cesta vedoucí ke spasení musí být nastoupena během života člověka zde na této zemi, nikoliv až po smrti. Napojení na Ducha Svatého, na Tvořivý životní proud – Šabd – je uskutečnitelné pouze v době, kdy člověk žije v tomto hmotném světě. Jinak řečeno – bezpečný návrat, „soteria“, může být uskutečněn a dle božského záměru Stvořitele musí být uskutečněn dokud žijeme.
Člověk, kdyby se jen znal, věděl by, že je a vždycky byl duchovní bytostí prosvětlenou jasem a zářící světlem svého zdroje, Nejvyšší síly neboli Boha. Využijme toho.
A velká naděje pro toho, kdo pozná a uzná smysl vyřčeného o člověku – řekl to Pavel Korintským v kapitole šesté – zní : „My jsme přece chrámem Boha živého“.
https://www.youtube.com/watch?v=R5MMbWn2a_Y&list=PLmo4pBukfRoN8SB5RKvfiY9CTl9pI_IFc&index=24
V této písni se opakuje v refrénu to nejpravdivější a ke spáse, k bezpečnému návratu, NUTNÉ:
Všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
láska je všechno, co potřebuješ,
všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
láska je všechno, co potřebuješ.
Václav Žáček /Venda/
S použitím myšlenek a přímé inspirace z učení o duši – Sant Mat.
Poslední články autora:
