Jméno Albert Einstein se stalo přímo synonymem pro vědeckou genialitu. Tento člověk byl ale současně hluboce věřícím. Byl také pacifista a velký obdivovatel Mahatmá Gándhího. Ve svém životě se zasazoval za etické hodnoty. Své životní pojetí objasnil jasnými slovy:
„Ono přesvědčení o vyšší moudrosti, která se projevuje ve viditelném světě, tvoří mé pojetí Boha… Nic nemůže být krásnějšího, než to, co je zázračné. Ten, kdo tu zůstává bez hlubokého dojmu, kdo se nedokáže ponořit a sklonit s hlubokým chvěním okouzlené duše, ten by mohl být stejně tak dobře mrtev. Má zavřené oči již během svého života.“
Takto, s dávkou ryzího produchovnění a s velkým citem, hovořil nositel Nobelovy ceny za fyziku, vědního oboru materialismu, ve 20. století. Je přesvědčen o působení nejvyšší Moudrosti, věří v Boha a lidskou duši. Zavírat proto oči během života před zázrakem Pravdy? Ne a naopak! Naplno je používat a s každodenní prosbou o otevření duchovního zraku a sluchu vstupovat do svého vlastního nitra. Jeden každý z nás. Tak je to popsáno i ve starých učeních indických Véd. Hledám-li prapůvod všech věcí, dostávám se k jistotě, že veškerý život pramení z lásky jediného tvůrce. Nelze to neříci a nelze před tím být slepý a hluchý. Tato Pravda zní ve všech sférách Stvoření.
Jak se dostat do vyšších úrovní, ke svému Spasiteli, tu již bylo naznačeno. Bez těla, to zůstává v úrovni, do které svoji hmotnou podstatou „prach jsi a v prach se obrátíš“ patří. Cesta do mnoha příbytků mnoha vyšších sfér vede spolu s Mistrem přes knížata, vládce a anděly v nebeské hierarchii. Přes postupný vývoj v eónech, v plnosti a úplnosti, vyjádřeno slovem přes Všechno, což obsahuje jediný a hlavní Kořen, který prorůstá celé nekonečné Stvoření. To celé ještě říká, že On je v každém pohybu a sám je jeho příčinou, On je v každé hmotě, buňce, atomu a ve všech částicích, které vytvořil. Není nic, co by neznal; vše je Jím samotným!
Hlas Slova z počátku, jako Svatý duch promlouvá v duši každého člověka, ale jen zasvěceni –„v tebe a v dalších spravedlivých“- jsou schopni slyšet Ho v celé jeho slávě a neskonalé moci. Kdo má otevřené oko duše, vidí. A jenom tato moc a sláva mění jednotlivce, dělá ho čistým jemným, jasným, svatým a spravedlivým, ve skutečně duchovním, ne náboženském, smyslu. Je proto nepsaným zákonem, uloženým hluboko v srdci každého; hledej Boha, poznej sám sebe, nastav uši a plnou pozornost k zasvěcení a potkáš-li, z vůle Boha, s jeho Milosti, Mistra, naslouchej mu a s oddaností vždy konej v Jeho jménu. V těchto pár lidských slovech je ukryto jedno obrovské tajemství.
I Ježíš Kristus hovořil k Židům své doby a říkal jim, že ví, že ho chtějí zabít /evangelium Jana 8:37-41/. Říká jim, že Abraham, jehož jsou potomky, by to ale nikdy neudělal. Těmto Židům říká prorok, kým on, Ježíš, je ve skutečnosti a jako důvod uvádí, že se jeho božské Slovo v nich neujímá, protože jim nejsou zasvěceni. Co je důležité, k tomu, aby se stali jeho žáky? Nic méně než to, že musí být svým předchozím životem předurčeni. Ale v dalších verších jim i troufale navíc říká, že jsou z otce Ďábla. Vyjevil jim nahou a jistě nepříjemnou pravdu, kterou mnozí neunesli a tato slova se stala i důvodem k jeho pozdějšímu zabití. Ježíš přišel na svět, do lidského těla s posláním od svého Otce, který mu přidělil k zasvěcení vybrané duše. A tak je to vždy, ve všech časech. Ne všichni byli, jsou a budou ti, kteří uslyší jeho Slovo.
Ve verši 8:51 má Ježíš zvláštní zdůraznění:
„Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“
Zachovávat Slovo, jeho učení, do kterých jsou žáci zasvěcováni skutečným mystikem, znamená, že jsou pak neustále spojeni se Slovem ve svém nitru a nikdy jejich duše nezemřou; a ani se pak již nedostanou do této úrovně jisté smrti a nových zrození. Skuteční hledači mystické Pravdy, jak často říká za svého života v těle člověka i Ježíš, jdou ke Světlu poznání. Ti jsou zasvěceni, poučeni, jsou těmi, kteří se znovu narodili za života a tak přirozeně a s láskou činí skutky Boží a kráčejí po cestě, která vede zpět k Němu. Není to vždy cesta přímá a široká, naopak, je to cesta po hraně ostří, úzká a trnitá. A poutník na ní ještě může sklouznout zpět, na cestu širokou, vydlážděnou a pohodlnou, která však nevede ke spáse. Ne však ten, který byl již vybrán a pro Cestu k Bohu zasvěcen.
Co zásadního přináší zasvěcení a jaké poznání se takovému člověku dostává? Především to je uvědomění si smyslu života na zemi. Ten jistě spočívá v tom, že chceme prožít čistý život. Jestli se to duši v těle daří, podle nejlepšího vědomí a svědomí, přichází s pocitem dobře žitého života i touha najít duchovní pravdu, která ji neustále nabádá hledat dál a dál a všechno si ověřovat, dokud nenajde „mysterium Světla“, zasvěcení, s jehož pomocí se může vrátit zpět k Bohu, zasvěcení, pomocí kterého získá „věčné Světlo“. A potom přichází poznání, že existuje nový život, že člověk se musí znovu narodit v těle za současného života. Jednoduše, dospět k tomu. A to je pak pravým smyslem života /Jan, 3:3-7/.
Mé poslední použití slova „zasvěcení“. Pro toho, kdo jim prošel, kdo se znovu narodil, se tento akt stává hlavním předělem v dosavadním životě a ten, kdo mu je dal, ten se stává příkladem života hodným následování. Jako ten, kdo získal naší velkou důvěru a lásku.
Omlouvám se těm, kteří by si mohli myslet, že můj krátký článek je již nadbytečný, když jsem se stejnému tématu věnoval již dříve – tady: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/krest-zasveceni-tema-pro-dalsi-male-letni-otazky/
Považoval jsem však za nutné ten velmi důležitý akt zasvěcení, chce-li někdo křtu, ještě jednou zdůraznit a zařadit mu tak i místo ve Slabikáři. Na pravé cestě se s ním dříve či později hledající člověk setká.
Václav Žáček /Venda/
S použitím zdrojů z Nového zákona Bible a poznání učení „Jógy slyšitelného životního proudu“
Poslední články autora:
