Musím z názvu tohoto mého mini článku vzpomenout právě tyto, abych mohl přejít na slíbeného Džalál ad-Din Rúmího, do sufijské tradice.
Píseň písní, iluminace Florence Kingsford (1871-1949), vydáno r. 1902. Píseň písní je tradičně řazena mezi moudroslovné knihy.
Mimochodem, v těch v odkazu vyjmenovaných knihách lze najít, tedy kdo v nich vůbec chce hledat, mnohé paralely k textům evangelií.
Jak si tak čtu tyto moudroslovné knihy (přiznávám, že ještě jsem spíše na povrchu toho, co chtějí v důsledku říci), zdá se mi již i nyní celkem jasné, že termín „Moudrost“ v nich obsažená má dva základní významy. Prvním je tvořivá Síla samotného Boha, která je identická s pojmem Logos či Tvořivé Slovo. Stručně, Silou, pomocí které Bůh vytvořil celé stvoření.
Druhý význam se vztahuje na duchovní moudrost, duchovní učení, ezoterický opis vnitřní cesty a její praktikování, jako i nejlepší rady, jak vést duchovní život na tomto světě /pokud žijeme v těle – just now/ a současně v sobě samém hledat Boha.
Pythagoras -závěrem jeden citát od něj, který se hodí jako ta třešnička na dortu:
„Boha si dokonale uctíš, když se budeš chovat tak, aby se tvoje duše stala Jeho Obrazem.“
Alois Vrobel
Poslední články autora:
