Jedna z nejstarších lidských otázek zralého člověka hledá odpověď na nejasnost – je člověk jen fyzické tělo anebo je ničím i jiným, něčím, co tělo přesahuje, tedy je duší? Někteří lidé říkají, že lidský pocit bytí a vnímání sebe samého vychází jen z tělesných zákonitostí; jiní zase namítají, že tělesné aktivity a řízené funkce vycházejí z přítomnosti duše v lidském těle.
V Tomášově evangeliu říká Ježíš toto:
„29. Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě.“ čerpáno z odkazu na zdejších stránkách: http://gnosis9.net/pdf/Tomasovo_evangelium.pdf
To „velké bohatství“ v lidské formě je duše, která v sobě realizuje Boha. Tělo je jen přechodným bydlištěm /pro ni/. V těle se dá najít ta perla či poklad a kvůli ní se pole prodá, aby ji člověk získal. Takový poklad je pak tím, do kterého nemohou vniknout ani rez, moli či ho ukrást zloději. Tyto metafory navíc ještě hovoří o pokladu ukrytém v srdci.
Za mnohá staletí a za obrovské prostředky byly postaveny chrámy, kostely, zjednodušeně budovy, které jsou později vysvěcené a pak se o nich předpokládá, že je v nich přítomen samotný Bůh a měl by se v nich uctívat. Do uctívání byly zařazeny mnohé lidmi vymyšlené rituály a také se v nich zbožně uctívají opět člověkem vyrobené idoly ze dřeva, kamene či nějakého kovu, a také obrazy. Mystici však, nezávisle na období, ve kterém působili a na zemi, ve které žili, tyto lidmi vymyšlené obřady považovali za marnost. Pravda je mnohem jednodušší a v důsledku není tak nákladná; naše tělo je totiž chrámem Boha a jedině tam se s ním dá potkat. Když budu věřit v honosné budovy postavené lidmi, popíral bych ten chrám, který stvořil sám Bůh, popíral bych lidské tělo, kde On na nás čeká. Dovnitř vede cesta za poznáním. A je to cesta pravá, cesta, kterou On sám pro člověka ustanovil. Uvnitř duchovně uctívejme Boha. Viz. například Pavel v 1. listě Korintským 3:16.
Člověk ve své složitosti uspořádání a propojenosti vnitřních orgánů, ve vzájemném propojení miliard buněk, které jsou v neustálých interakcích, které řídí rozmanité funkce těla, je odrazem obrovského kosmu. Je mikrokosmem v makrokosmu. Vzdálenosti mezi jádry atomů jednoho lidského nehtu na jeho noze a obíhajícími elektrony v atomech vlasů jsou totožné s těmi nekonečnými vzdálenostmi v měřítku vzdáleností mezi galaxiemi velkého kosmu. Přes tento mikrokosmos, který prezentuje lidské tělo, byla jeho majiteli dána, při dostatečné informovanosti a správné přípravě, schopnost vědomého spojení s celým universem. Proto, aby k takovému spojení mohlo dojít a bylo navázáno, dal nám Stvořitel mnohá mikrocentra, která odpovídají centrům i těch nejvzdálenějších vesmírů, a nejen těch existujících v oblasti hmoty.
Každá individuální část člověka, jeho fyzického, astrálního nebo kauzálního těla má opravdový vztah s určitou konkrétní části vnějšího universa. V každém člověku je umístěno centrum mnohem jemnější než hmotné tělo, které je centrem neviditelným fyzickým zrakem a které je upraveno tak, že může sloužit jako prostředek ke spojení s jemu odpovídající částí makrosvěta. Co to znamená? No třeba jen to, že nejsme izolování od světa, jak se můžeme někdy cítit. Probudíme-li navíc své skryté možnosti postupného rozlišování a poznávání, máme možnost vstoupit do skutečného, vědomého spojení s nejvzdálenějšími nebi /regiony/ a prozkoumat všechny oblasti prostoru. K potěše některým mohu sdělit, že se to nevztahuje jen na světy hmoty, ale také na světy astrální a všechny další světy vyšších duchovních oblastí.
A to vše nabízí lidské tělo, které je však nakonec jen tou hmotou, která se bez oživujícího principu duše, po smrti změní v prach. Tento nádherný mikrokosmos lidského těla byl nabídnut lidské duši s jedinečným záměrem. Duše, která v něm jako v chrámu Boha přebývá, může skrze něj dosáhnout svého vznešeného dědictví. Jedno ALE tu na závěr je – poklad je v nás ukryt a cestu k němu vede přes učení dokonalého žijícího Mistra. A tím Mistrem bylo mnoho Synů, kteří s tímto úkolem i dnes neustále přicházejí k lidstvu a pouze malou část „označených ovcí“ přivede jejich pastýř do pravého Domova. Chtělo by se říci spolu s moudrými – „vstupte dovnitř, do svého jedinečného chrámu a nepromarněte svůj život působením všech možných nástrah“! Tam, uvnitř na Vás čeká úkol, pro který se člověk rodí – je jim SEBEPOZNÁNÍ.
„Člověk má v sobě mnoho koží, které pokrývají hloubky jeho srdce. Člověk zná mnoho věcí. Sebe však nezná. Ba třicet nebo čtyřicet koží takových, jaké má vůl nebo medvěd, a právě tak tlustých a tvrdých, pokrývá duši. Sestupte do vlastního nitra a učte se tam poznávat sami sebe.“ ECKHART
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
