Různí velikáni lidské duše zanechali a jistě i zanechají po sobě rozličná díla, která se stala a stanou zlatým pokladem a ten, kdo na ně ve svém vývoji narazí může z nich libovolně čerpat pro svůj život. Dnes si povšimnu jedné knihy z poselství významného Američana Edgara Cayceho.
Edgar Cayce, fotografie z roku 1910
„Tvé tělo je chrám, jenž musí být, měl by být, jenž bude chován v posvátné úctě, jakmile poznáš svůj pravý vztah ke svému Tvůrci.“ /opět Edgar Cayce/
Moje malá poznámka – a přitom žijeme jako lidé život různě dlouhý, různě kvalitní a navíc, to tělo je nakonec zcela pomíjivé. Vrozená schopnost našeho těla uzdravovat samo sebe je ale přímým důsledkem projevu a působení Ducha svatého v něm. Kdo toto přijme, ten pochopí, že něco pro to ale musí udělat. Samo od sebe se nic neděje. Název mého článku platí i naopak.
Zdravé tělo je dokonalost, přirozená a člověku daná jako dar. Pro funkci těla je dán jistý vzorec a ten, pokud jsou splněny podmínky, přináší i kvalitu. Cayce doslova řekl, „každá atomická struktura těla je schopna se reprodukovat (a to se také neustále děje) – od těch nejnepatrnějších buněk, po fungování větších orgánů.“
Dovolím si citovat pár zásadních informací v sedmeru faktů, ze kterých plyne i toto poselství, která nám Edgar Cayce zanechal, například: „že tělo v sobě má vnitřní moudrost, jakýsi vzorec svého uzdravování, a že jej také naplňuje, dostane-li k tomu příležitost.“
- Za prvé – když v sobě každá buňka obsahuje vzorec pro své náležité fungování, jak je tedy možné, že vůbec můžeme onemocnět? Jednoduchá filosofie uzdravování, kterou jsme tu právě nastínili, vede k určitým překvapivým a zároveň varujícím závěrům ohledně původu a významu nemoci /více viz. kapitola 3. Knihy/
- Za druhé – latinská věta primum non nocere (především neuškodit), jež je součástí přísahy, kterou každý lékař skládá při promoci, tu začíná mít zcela nový význam. Hlavní zásada všech lékařů a léčitelů by také mohla znít: „Především nebraňte sebeúzdravné schopnosti samotného těla.“ Náš přístup k organismu by neměl být arogantní, zpupný, ale naopak plný úcty a pokorné snahy pomoci. S takovým postojem by nikdy nemohlo dojít k masovému odebírání mandlí a k ozařování štítné žlázy u tolika dětí, jistě by také skončilo odstraňování slepých střev nebo dělohy jak na běžícím páse, a stejně tak i zbrklé a neuvážené užívání léků.
- Za třetí – žádný terapeutický postup nikdy nevyřeší všechno. Protože uzdravování přichází zevnitř, vyplývá z toho, že „… uzdravení není prostým důsledkem samotné metody, avšak vědomí (dotyčného) člověka je takové, že ta či ona metoda je v individuálním případě účinnější, než metoda jiná.“ Jinými slovy – při tomtéž bolení v krku bude jeden člověk nejlépe reagovat na penicilín, zatímco jinému může rychleji pomoci třeba ricinový zábal, přiložený na nemocné místo. Všechny terapeutické systémy mají své úspěchy i své prohry. I přes značné rozpory a nejednoznačnosti ve svých metodách však čas od času budí dojem, že fungují.
- Za čtvrté – nejlepší terapeutické systémy jsou ty, jež působí v souladu s vlastními sebe uzdravovacími silami organismu, nikoli proti nim. Výklady vysvětlují, že právě z tohoto důvodu jsou daleko častěji, než jiné léčebné postupy, doporučovány osteopatické zákroky a hydroterapie.
- Za páté – léčení by se nemělo zaměňovat s potlačováním příznaků. Umlčíme-li buňku tím, že ji přemůžeme lékem, snad to v nás občas vyvolá iluzi úspěchu, ve skutečnosti to však může věcem spíše uškodit.
- Za šesté – měli bychom být schopni pomoci takřka za každé situace. Cayceovy výklady nám znovu a znovu připomínají, že náš organismus se postupně a neustále obnovuje. Současný zdravotní stav každého z nás je tudíž možno vnímat jako něco, na čem se dá dále stavět, a co se dá pořád zlepšovat. Jeden člověk položil Cayceovi otázku, zda je možné pomoci i lidem s nevyléčitelnou nemocí. Cayce mu odpověděl: „Ve skutečnosti neexistují takové okolnosti, při nichž by už nebylo pomoci, to, co (v současnosti) je, bylo vytvořeno působením nějaké síly.“ Výklad pokračoval dále a Cayce v něm ještě řekl, že každé síle je možné postavit protisílu a danou situaci že lze vždy zlepšit.
- Za sedmé – prevence a léčba nějakého stavu často vyžadují jedny a tytéž kroky. K oběma je zapotřebí působit na návyky, struktury, vzorce, které problém vytvářejí, a měnit je. Jako příklad nám tu poslouží proces vzniku arteriosklerózy, kdy se na vnitřních stěnách tepen utváří povlak, vrstva usazenin, jež může způsobit srdeční záchvaty a mrtvice. Vědecké poznání i promluvy Edgara Cayce nás dovádějí k poznání, že buňky, z nichž sestávají stěny tepen, začnou na svém povrchu takový povlak vytvářet, jestliže je umístíme do prostředí plného tuku nebo cholesterolu a zvýšíme tlak krve v jejich okolí. Je evidentní, že pokud chceme tvorbě povlaku zabránit, měli bychom změnou své diety snížit příjem cholesterolu a zároveň zajistit, aby se náš krevní tlak pohyboval v mezích běžných hodnot. Pokud se nicméně onen příslib obnovy, jejž nacházíme v Cayceových promluvách, zakládá na pravdě, mělo by nám stačit jen změnit okolní prostředí buněk vytvářejících povlak, a pak už bychom mohli sledovat, jak tyto buňky samy mění vzorec svého fungování od destrukce k léčení, k uzdravení. A tak tomu také ve skutečnosti je. Nedávné studie ukázaly, že když člověk sníží hladinu cholesterolu v krvi, a to je pouze jeden z faktorů způsobujících celý problém, v osmdesáti či více procentech případů se tvorba povlaku zastaví, anebo usazená vrstva dokonce začne mizet.
Moje malá poznámka – „pokud přistoupím k poselství amerického senzibila v tom, že se musíme o svá těla starat jako o posvátná dědictví, zjišťuji, tak jako v duchovní snaze o duchovní růst, že je k tomu nutné poznání“. E. Cayce říká na onu dříve již zmíněnou pobídku, abychom se o svá těla starali jako o posvátné dědictví, také to, že je musíme především co nejlépe poznat. Výklady tvrdí, že naše formování, náš vznik má daleko k nějaké čiré náhodě a je plný symbolů. „…fyzické tělo je strukturou (vzorcem) univerzálního vědomí.“
Pro tento krok poznání je nutné i umění správně rozlišovat a také odbourat brzdící závislosti.
Více již ke knize „ZLATÁ KNIHA RECEPTŮ“ – Zdraví a nemoc v pohledu výkladu Edgara Cayce dnes nenapíši. Každý se může svobodně rozhodnout, zda se může o toto srozumitelné dílo více zajímat. Já v ní našel jistou pomoc.
Na závěr ještě jeden autorův srozumitelný fakt: „…uzdravení fyzického beze změny v mentálním a duchovním ohledu přinese nakonec člověku jen málo skutečné pomoci.“ …říkal Edgar Cayce
Alois Vrobel
Pro zájemce – knihu lze koupit nebo i stáhnout v pdf na internetu – pořiďte si ji jako dodatečný vánoční dárek.
Poslední články autora:
