mapa stránek || vyhledávání

Ve zdravém těle zdravý duch… (2.)

Různí velikáni lidské duše zanechali a jistě i zanechají po sobě rozličná díla, která se stala a stanou zlatým pokladem a ten, kdo na ně ve svém vývoji narazí může z nich libovolně čerpat pro svůj život. Dnes si povšimnu jedné knihy z poselství významného Američana Edgara Cayceho.

Edgar Cayce, fotografie z roku 1910

„Na zemi nadešel čas, kdy se lidé všude na světě budou snažit zvědět více o tajemstvích mysli, duše,“ pronesl Edgar Cayce. Byl snad nejvěhlasnějším a nejpečlivěji zdokumentovaným senzibilem naší doby (1877-1945). Svých neobyčejných schopností začal využívat již v mládí a od té doby pak po více než čtyřicet let, zpravidla dvakrát denně, uléhal na pohovku, upadal do stavu, který se napohled podobal spánku, a odpovídal na otázky. Více než 14 000 takovýchto rozprav – říkáme jim „výklady“ nebo „promluvy“ – bylo Cayceovou sekretářkou pečlivě písemně zaznamenáno; texty archivuje a ochraňuje Nadace Edgara Cayce (Edgar Cayce Foundation) ve Virginia Beach. Výklady dál slouží coby zdroj inspirace, vhledu i návodů ke konkrétní fyzické pomoci desetitisícům lidí. /Použito z předmluvy ke knize „ZLATÁ KNIHA RECEPTŮ“ – Zdraví a nemoc v pohledu výkladu Edgara Cayce/

„Tvé tělo je chrám, jenž musí být, měl by být, jenž bude chován v posvátné úctě, jakmile poznáš svůj pravý vztah ke svému Tvůrci.“ /opět Edgar Cayce/

Moje malá poznámka – a přitom žijeme jako lidé život různě dlouhý, různě kvalitní a navíc, to tělo je nakonec zcela pomíjivé. Vrozená schopnost našeho těla uzdravovat samo sebe je ale přímým důsledkem projevu a působení Ducha svatého v něm. Kdo toto přijme, ten pochopí, že něco pro to ale musí udělat. Samo od sebe se nic neděje. Název mého článku platí i naopak.

Zdravé tělo je dokonalost, přirozená a člověku daná jako dar. Pro funkci těla je dán jistý vzorec a ten, pokud jsou splněny podmínky, přináší i kvalitu. Cayce doslova řekl, „každá atomická struktura těla je schopna se reprodukovat (a to se také neustále děje) – od těch nejnepatrnějších buněk, po fungování větších orgánů.“

Dovolím si citovat pár zásadních informací v sedmeru faktů, ze kterých plyne i toto poselství, která nám Edgar Cayce zanechal, například: „že tělo v sobě má vnitřní moudrost, jakýsi vzorec svého uzdravování, a že jej také naplňuje, dostane-li k tomu příležitost.“

  • Za prvé – když v sobě každá buňka obsahuje vzorec pro své náležité fungování, jak je tedy možné, že vůbec můžeme onemocnět? Jednoduchá filosofie uzdravování, kterou jsme tu právě nastínili, vede k určitým překvapivým a zároveň varujícím závěrům ohledně původu a významu nemoci /více viz. kapitola 3. Knihy/
  • Za druhé – latinská věta primum non nocere (především neuškodit), jež je součástí přísahy, kterou každý lékař skládá při promoci, tu začíná mít zcela nový význam. Hlavní zásada všech lékařů a léčitelů by také mohla znít: „Především nebraňte sebeúzdravné schopnosti samotného těla.“ Náš přístup k organismu by neměl být arogantní, zpupný, ale naopak plný úcty a pokorné snahy pomoci. S takovým postojem by nikdy nemohlo dojít k masovému odebírání mandlí a k ozařování štítné žlázy u tolika dětí, jistě by také skončilo odstraňování slepých střev nebo dělohy jak na běžícím páse, a stejně tak i zbrklé a neuvážené užívání léků.
  • Za třetí – žádný terapeutický postup nikdy nevyřeší všechno. Protože uzdravování přichází zevnitř, vyplývá z toho, že „… uzdravení není prostým důsledkem samotné metody, avšak vědomí (dotyčného) člověka je takové, že ta či ona metoda je v individuálním případě účinnější, než metoda jiná.“ Jinými slovy – při tomtéž bolení v krku bude jeden člověk nejlépe reagovat na penicilín, zatímco jinému může rychleji pomoci třeba ricinový zábal, přiložený na nemocné místo. Všechny terapeutické systémy mají své úspěchy i své prohry. I přes značné rozpory a nejednoznačnosti ve svých metodách však čas od času budí dojem, že fungují.
  • Za čtvrté – nejlepší terapeutické systémy jsou ty, jež působí v souladu s vlastními sebe uzdravovacími silami organismu, nikoli proti nim. Výklady vysvětlují, že právě z tohoto důvodu jsou daleko častěji, než jiné léčebné postupy, doporučovány osteopatické zákroky a hydroterapie.
  • Za páté – léčení by se nemělo zaměňovat s potlačováním příznaků. Umlčíme-li buňku tím, že ji přemůžeme lékem, snad to v nás občas vyvolá iluzi úspěchu, ve skutečnosti to však může věcem spíše uškodit.
  • Za šesté – měli bychom být schopni pomoci takřka za každé situace. Cayceovy výklady nám znovu a znovu připomínají, že náš organismus se postupně a neustále obnovuje. Současný zdravotní stav každého z nás je tudíž možno vnímat jako něco, na čem se dá dále stavět, a co se dá pořád zlepšovat. Jeden člověk položil Cayceovi otázku, zda je možné pomoci i lidem s nevyléčitelnou nemocí. Cayce mu odpověděl: „Ve skutečnosti neexistují takové okolnosti, při nichž by už nebylo pomoci, to, co (v současnosti) je, bylo vytvořeno působením nějaké síly.“ Výklad pokračoval dále a Cayce v něm ještě řekl, že každé síle je možné postavit protisílu a danou situaci že lze vždy zlepšit.
  • Za sedmé – prevence a léčba nějakého stavu často vyžadují jedny a tytéž kroky. K oběma je zapotřebí působit na návyky, struktury, vzorce, které problém vytvářejí, a měnit je. Jako příklad nám tu poslouží proces vzniku arteriosklerózy, kdy se na vnitřních stěnách tepen utváří povlak, vrstva usazenin, jež může způsobit srdeční záchvaty a mrtvice. Vědecké poznání i promluvy Edgara Cayce nás dovádějí k poznání, že buňky, z nichž sestávají stěny tepen, začnou na svém povrchu takový povlak vytvářet, jestliže je umístíme do prostředí plného tuku nebo cholesterolu a zvýšíme tlak krve v jejich okolí. Je evidentní, že pokud chceme tvorbě povlaku zabránit, měli bychom změnou své diety snížit příjem cholesterolu a zároveň zajistit, aby se náš krevní tlak pohyboval v mezích běžných hodnot. Pokud se nicméně onen příslib obnovy, jejž nacházíme v Cayceových promluvách, zakládá na pravdě, mělo by nám stačit jen změnit okolní prostředí buněk vytvářejících povlak, a pak už bychom mohli sledovat, jak tyto buňky samy mění vzorec svého fungování od destrukce k léčení, k uzdravení. A tak tomu také ve skutečnosti je. Nedávné studie ukázaly, že když člověk sníží hladinu cholesterolu v krvi, a to je pouze jeden z faktorů způsobujících celý problém, v osmdesáti či více procentech případů se tvorba povlaku zastaví, anebo usazená vrstva dokonce začne mizet.

Moje malá poznámka – „pokud přistoupím k poselství amerického senzibila v tom, že se musíme o svá těla starat jako o posvátná dědictví, zjišťuji, tak jako v duchovní snaze o duchovní růst, že je k tomu nutné poznání“. E. Cayce říká na onu dříve již zmíněnou pobídku, abychom se o svá těla starali jako o posvátné dědictví, také to, že je musíme především co nejlépe poznat. Výklady tvrdí, že naše formování, náš vznik má daleko k nějaké čiré náhodě a je plný symbolů. „…fyzické tělo je strukturou (vzorcem) univerzálního vědomí.“

Pro tento krok poznání je nutné i umění správně rozlišovat a také odbourat brzdící závislosti.

Více již ke knize „ZLATÁ KNIHA RECEPTŮ“ – Zdraví a nemoc v pohledu výkladu Edgara Cayce dnes nenapíši. Každý se může svobodně rozhodnout, zda se může o toto srozumitelné dílo více zajímat. Já v ní našel jistou pomoc.

Na závěr ještě jeden autorův srozumitelný fakt: „…uzdravení fyzického beze změny v mentálním a duchovním ohledu přinese nakonec člověku jen málo skutečné pomoci.“ …říkal Edgar Cayce

Alois Vrobel

Pro zájemce – knihu lze koupit nebo i stáhnout v pdf na internetu – pořiďte si ji jako dodatečný vánoční dárek.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.6
hlasů: 5
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

24 komentářů

Přidat komentář
  1. Zdraví je něco, za co lidé dokáží utrácet peníze a nakonec i svůj život.
    Lojza nastolil téma, takové „malé“ informace z více jak sedmdesát roků starých promluv.

    Je čas vánoc, zítra již budou markety opět plné kupujících se seznamy, co koupit na Silvestra. I strava nás ničí, naše zvyky, to, že nám chutná a nehledíme na jistou škodlivost mít třeba nadbytek bohaté stravy. Ale to se tu již mnohokráte diskutovalo, třeba i se zřetelem na vegetariánství. Dalajláma jednou řekl, mj.: „pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky….“. Naše lidské zvyky nás provázejí a často zapříčiňují i zdravotní problémy.

    Objevil jsem jeden zajímavý článek s názvem – O obyčejné vodě, cholesterolu a o tom, proč je farmacie založená na lži. Rozhovor s dr. Batmanghelidjem.
    Více zde: https://www.nezdravi.cz/Articles/10589-o-obycejne-vode-cholesterolu-a-o-tom-proc-je-farmacie-zalozena-na-lzi-rozhovor-s-dr-batmanghelidjem.aspx

    Je tam i třeba tento zajímavý popis k „obyčejné“ vodě – „Vodu nikdy ničím nenahradíme
    Mike: Mám pro Vás otázku o vodě – spousta lidí si myslí, že se hydratují, když konzumují nealkoholické nápoje, mléko, nebo všechny ty ostatní nápoje…

    Dr. B: Nic nenahrazuje vodu – vůbec nic. Žádný nápoj – žádná káva, žádný čaj, žádné alkoholické nápoje. Ani ovocné šťávy. Každý z nich má svůj vlastní program. Vaše tělo je zvyklé na tekutinu, která žádný program nemá, protože tělo závisí na svobodě této tekutiny, vody, protože v těle jsou dva druhy vody. Je zde již používaná a zaměstnaná voda, která není vhodná pro nové funkce. Tělo potřebuje vodu novou, či volnou, k tomu, aby mohlo nové funkce vykonávat. Když dáte tělu nápoje obsahující cukr nebo kofein, tyto dvě látky mají v těle svůj vlastní chemický program. Maří účel potřeby vody.

    Tak pijte, jezte, tvořte, jak kdo a co chcete.
    Václav Žáček

    1. Podobné odkazy :
      https://www.celostnimedicina.cz/o-vode-jinak-nez-jsme-zvykli-1-cast.htm
      https://www.celostnimedicina.cz/o-vode-jinak-nez-jsme-zvykli-2-cast.htm
      https://www.celostnimedicina.cz/o-vode-jinak-nez-jsme-zvykli-3-cast.htm
      Dr. Batmanghelidj již nežije (Narození: 1931, Írán, Úmrtí: 15. listopadu 2004, Virginie, USA) přestože zřejmě pil vodu a dost, dožil se sotva průměrného věku.
      Ano, pít vodu. A bude z toho uzdravení jak pohádce o kohoutkovi a slepičce. Ale jakou vodu, kolik a kdy? Rozdíly teploti v našem pásmu mohou být 50°C. Ale hodně času strávíme v místnosti, kde je 20°C a 60% relativní vlhjkosti. Člověk stejně jako zvířata má pocit žízně. Čím to je, že pes se raději napije z nevalné stoky ne-li přímo louže, než pitné vody z misky? Pije, když má žízen, stejně jako všechna zvířata nepoučená vykladači správné stravy a pití. Člověk hlavně na cestách a ve městě pije méně, protože neví, kdy se dostane v klidu na záchod. A jsou ve světě země a místa, kde se na WC neplatí.
      Nežijeme na poušti, kde dehydratace může být kritická. Žijeme v prostředí, kde voda dostupná je.
      Voda, kterou pijeme kohoutková ( není to voda pro kohoutka, co ležel v oboře , nožky má nahoře) až po vodu minerální, má velmi různé množství minerálních látek, které jsou pro tělo v přiměřenékmém množství potřebné. Rostliny hromadí draslík, takže jeho výborným zdrojem je pivo. Není přesolené jako zelenina ani neobsahuje sladidla a konzervanty jako mnohé limonády. A je ve skle, už samotné PET lahve vždy a všude mohou být rizikem. Člověk je geneticky běžec ze savany. Nevšiml jsem si, že by zvířata v serálech o savaně běhala s PET lahví pro doplnění tekutin.
      A čemu může ublížit sklenice mléka místo tolik doporučované vody? Nebo čerstvý nekonzervovaný mošt z jablek nebo rybízu?

    2. Mlíko je nestravitelné a v moštu je fruktóza, pozor na játra!

    3. ad.: Lojza nastolil téma, takové „malé“ informace z více jak sedmdesát roků starých promluv.

      To téma nastolil Alois nikoli Lojza. Lojza si dává po vepřu, knedlu, zelu pivo. Voda dělá s touto pochutinou v žaludku „chuchvalce“.

    4. Lojzo , taky nerozumím varování typu v mléce je laktóza, v ovoci fruktóza a v pivu maltóza. Chybí ještě varování, že ve vodě je voda, voda zaměstnaná a nezaměstnaná ( volná). Asi jakoby srozumitelná přednáška pro domov seniorů 80+. Voda v buňkách není čistá voda, ale rozmanitý roztok, což spoluurčuje vlastnsosti té buňky. Od druhých buněk je oddělena polopropustnou membránou, která osmotickým tlakem určuje pohyb tekutin. Na membráně je rovnováha, tělo umí rovnováhu udržet, třeba pH ( kyselost) krve je ve velmi úzkém rozmezí 7,31-7,42 pH)
      https://www.wikiskripta.eu/w/Acidobazick%C3%A1_rovnov%C3%A1ha
      “ Fyziologicky je pH krve a mnoha dalších tělesných tekutin udržováno ve velmi úzkém rozmezí hodnot kolem 7,40 (od 7,31 do 7,42)[1], kolísání je tedy takřka nepatrné…Větší odchylka pH vede nutně k narušení regulace velkého množství metabolických drah a fyziologických pochodů a postupně k povšechnému metabolickému rozvratu.
      Acidobazická rovnováha- ABR je udržována pomocí tzv. pufrů (nárazníků), které vyrovnávají okamžité výkyvy ABR, a pomocí plic, ledvin a jater, které umožňují dlouhodobou kompenzaci poruch ABR.“
      Že 5 litrů piva denně a 10 kafí není nic dobrého proti rovnováhu uvnitř těla, to každý ví. Takže nepřítelem není káva nebo alkohol, ale kolik si dáme. Včetně vody, kde 6-8 litrů té slavné volné vody naráz může být smrtelná dávka práve pro porušení osomotické rovnováhy.
      Jsme potomci neolitických Evropanů ( případně lidí z Malé Asie), kteří po několik tisíciletí přežili tak, ža jejich děti po odstavení pily mléko. Takže většina populace je na mléko přirozeným výběrem zvyklá. Ještě nedávno jsme měli vajíčka = problém s cholesterolem a dnes 4 týdně = zdravá výživa.
      U nás pivo vařili už Keltové ( 500 př.n.l.-asi 50 n.l). Ve středověku 1000 let pili pivo v městech všichni včetně žen a dětí jako prakticky jediný nezávadný zdroj vody.

    5. Vendo, jestli to není se zdravým pitím jinak.
      Posílám článek, se kterým se autor dal hodně práce a stojí za to si ho přečíst.

      Otevřela si litrovou plastovou lahev. Pila hltavě a poměrně hlasitě.
      Přistoupil k ní šarmantní pán a zeptal se, jestli není nemocná. Vysvětlil, že je lékař, a proto ho zajímá, proč pije ve frontě u pokladny. Pokud má tak silnou žízeň, že se musí kdekoli ihned napít, něco s ní není v pořádku.
      Paní se divila. Podle ní naopak bylo všechno v naprostém pořádku. Dodržuje přece pitný režim. Co je na tom divného?
      Ten zvídavý muž byl nejznámější plastický chirurg Jan Měšťák, emeritní přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Nemocnice Na Bulovce. Když vidí někoho, kdo si nosí PET lahev a upíjí z ní na veřejnosti, je zoufalý. „Já už se na to nemůžu dívat a štve mě to čím dál víc,“ zlobí se. Vypráví mi o pacientkách, kterým například nemůže operovat oční víčka, protože je mají velmi oteklá.
      Když zjišťuje proč, ukáže se, že dámy přesně dodržují takzvaný pitný režim. Lijí do sebe litry tekutin ve víře, že pro sebe dělají to nejlepší.
      „Ptám se jich, kde jste na to přišly, že máte tak hodně pít? Já to četla, já to slyšela.
      Takže když vám někdo řekne, abyste hodně pila, pijete.
      Když vám někdo řekne, ať skočíte z okna, skočíte?“
      Jan Měšťák vystupuje na odborných konferencích s prezentací, z níž vyplývá, že to, co léta považujeme za zdraví prospěšné, je nejen naprostý nesmysl, ale navíc ještě cesta, která může zdraví škodit. A není v tom sám.
      „Přivezli nám dívenku v bezvědomí. Zhlédla se v reklamě, v níž miss pijí hodně vody. Myslela, že když bude hodně pít, bude taky tak krásná. Nadměrným pitím si přivodila otok mozku,“ říká Luboš Kotík, primář I. interní kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze.
      Jan Měšťák se setkal s případem, kdy maminka šestiletého děvčete tvrdila, že jí dětská lékařka poradila, aby dceři denně dávala vypít nejméně litr a půl vody. „Tak jsem se zase naštval. Když jsem se další den uklidnil, telefonoval jsem té lékařce a ptal se, kde přišla na to, že by dítě mělo denně vypít litr a půlvody. Odpověděla mi, že to asi někde četla. Na otázku, kde to četla, nebyla schopna odpovědět. Někde to prostě četla. Asi v časopise nebo na internetu.“

      NEVYDRŽÍTE DVĚ HODINY?

      Přijít student medicíny na přednášku docenta Měšťáka a mít s sebou PET lahev, nedejbože se z ní napít, to je jasná sebevražda. Ti noví, kteří to ještě nevědí, jsou vystaveni jeho otázkám: To nevydržíte dvě hodiny, aniž byste se napili? To si budete brát lahev i na sál, když budete operovat? Nebo přerušíte operaci a půjdete se napít? „Až za demoralizující považuju, že žáci ve školách mají dovoleno mít na lavicích PET lahve s vodou, ze kterých při vyučování nejen že stále popíjejí, ale dokonce mnozí chodí na toaletu s nucením na močení,“ říká.
      Totéž se děje i jinde. Stačí dát řeč s další lékařskou kapacitou, profesorem Pavlem Dunglem, přednostou ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce v Praze.
      „Pozoruju studenty, kteří k nám chodí na stáže. Mají v kapsách plášťů lahve s vodou a neustále z nich ucucávají. Ptám se jich, proč to dělají. Že prý dodržují pitný režim. Nevím, co to je dodržovat pitný režim. Nic takového neexistuje. Když to nevědí lidé, kteří chtějí být lékaři, je to smutné. Zdravý člověk se má napít, když má žízeň. Neustálé popíjení z lahve na veřejnosti je nejen nevychovanost, ale i absolutní hloupost. Kdo to dělá, skočil na reklamy výrobců balených vod a limonád. Nejenže překračuje hranice zdravého rozumu, ale ničí si zdraví.“ Tak si to sh r neme.& amp; nbsp;
      Roky čteme rady, že máme hodně pít, protože to dělá dobře naší pleti, ledvinám, všemu. Zkrátka kdo nevypije denně minimálně dva litry, nemá v této době na světě co pohledávat, protože je nezodpovědný jedinec, který nepečuje o své zdraví. Tuto
      informaci jsme si tak silně vzali za svou, že ji bereme jako jednoznačně pravdivou, vědecky prokázanou.
      Spojili jsme s ní pevně naše životy a předáváme ji našim dětem.
      A pak se začnou objevovat názory, že je to nejen zbytečné, ale přímo škodlivé. S Janem Měšťákem jsem si o tom povídala už před pár roky. Vznikl tehdy článek s názvem Je pitný režim podvod? Vzbudil velký zájem čtenářů a… A nic. Dál se proléváme vodou a
      limonádami, protože mezitím se na nás dál ze všech stran valí informace typu:
      Vypijte denně tři až čtyři litry vody. Pitím hydratujete pleť, zlepšujete její vzhled i stav.
      Vypijte před každým jídlem velkou sklenici vody. Aplikace v mobilu pohlídá váš pitný režim. Pijte, i když nemáte žízeň. Pijte, voda vyplavuje z vašeho těla toxiny.

      ŽE SE V TOM NEUTOPÍ
      Lékaři jsou na podobné titulky čím dál alergičtější, protože souběžně s tím, jak se dodržování takzvaného pitného režimu stalo běžné, se už setkávají s jeho následky. Vždycky nějakou dobu trvá, než se něco projeví, takže teď se ukazuje, co s lidmi
      dělá, když do sebe pár let lijí vodu jako diví. „Měl jsem pacientku, která měla po operaci nosu otoky v obličeji, i když nos byl štíhlý a v pořádku. Když jsem zjišťoval, jak je to možné, přiznala, že denně vypije tři až čtyři litry vody, ale zároveň si byla v lékárně pro léky na odvodnění,“ vypráví Jan Měšťák. Setkal se s případem, kdy si jistá dáma stavěla každý den po příchodu do práce na stůl sedm sklenic vody, protože tak měla lepší přehled, že během pracovní doby vypije podle ní dostatečné množství tekutin.
      Zná lidi, kteří pijí tak, že chodí močit až patnáctkrát denně a několikrát za noc.
      Operoval striptérku, která denně vypije šest litrů vody, což vede k tomu, že zvládne pouze třicetiminutová vystoupení. Déle bez návštěvy toalety nevydrží.
      „Prolévají se množstvím vody, ve které by se mohli utopit,“ vysvětluje Jan Měšťák. „Jedna žena mi vyprávěla, že se v noci probouzí s pocitem úzkostí a má dojem, že se udusí, pokud se hned nenapije. Takže pije i v noci. Jde o jasnou formu závislosti, o takzvanou polidypsii, aquaholismus, tedy posedlost dodržováním pitného režimu. Kdo jí trpí, ten považuje za normální vypít denně dva až tři litry vody, někdo až šest litrů. Vede to k psychickým poruchám.“
      Jak se projevují? „Už po hodině bez příjmu tekutin má takový člověk pocit, že omdlí,“ pokračuje doktor Měšťák. „Má stálý pocit žízně a sucha v ústech. Když se napije, dostaví se uklidnění, jakási psychická úleva. Mnozí jsou na tom časem až tak, že nutnost trochu se napít pociťují po několika minutách. Jde o typický pohyb, kdy se plastovou lahví jen tak dotknou úst a trochu ucucnou. A mají pocit, že jim je lépe. Je to psychogenní závislost, nebo není?“
      Přitom si je vědom, že při některých onemocněních močového měchýře, ledvin či kožních chorobách se vyšší příjem tekutin doporučuje.

      VZÍT SI VZOR ZE PSA
      „Popíjet vodu jen tak, neustále, i při chůzi po ulici je naprostý nesmysl,“ tvrdí primář Luboš Kotík. „Jinak je to u seniorů, kteří ztratili schopnost rozpoznat žízeň. U některých lidí vyššího věku je v pořádku, když se hlídá, zda vůbec něco pijí. Ale pro mladého člověka je naprosto zbytečné nutit se k pití. Stačí se přece napít, když je žízeň. Od toho ten reflex máme.“
      Primář Kotík zmiňuje jednu odbornou práci, která zaznamenává případ, kdy pacienti s poruchou ledvin dostávali po určitou dobu o půldruhého litru víc. Pak byli srovnáni s lidmi, kteří měli stejnou poruchu, ale ten půldruhý litr navíc nepili. Neprokázal
      se vůbec žádný vliv na funkci ledvin,“ vysvětluje.
      Zírám. Zdá se, že co věhlasný lékař, to další voják v boji proti současné posedlosti dodržováním takzvaného pitného režimu.
      Koho tak ještě požádat o názor? S kým na toto ošemetné téma promluvit? Co třeba Pavel Pafko, břišní a hrudní chirurg,emeritní přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol?
      „Z dětství si vzpomínám, jak dědeček chodíval na pole. Pozoroval jsem lidi při žních v době, kdy se ještě většina práce dělala rukama. Dřeli těžce, bylo vedro. Napili se, když měli žízeň. Neměli lahvičky, ze kterých by neustále upíjeli. Za mého mládí
      neexistovalo, aby se po ulicích chodilo s lahvemi. Nikdy jsem třeba na Karlově mostě neviděl nikoho s lahvičkou, a to tam vždycky bývalo hodně turistů. Nyní tam nepotkáte nikoho, kdo by lahvičku neměl. Víte, neuškodí pozorovat přírodu. Psi taky nechodí pořád chlemtat, i když mají misky plné vody. Napijí se, když cítí žízeň. A žijí. Žijí i srnky, které rovněž nechodí po lese s PET lahví na krku.“
      Když se u nás počátkem devadesátých let objevila balená voda, tedy voda v PET lahvích, mnozí se divili, nač si vodu kupovat, když je zadarmo z kohoutku. Jenže kdo už měl za sebou nějaké cesty do zahraničí, ten věděl, že balená voda byla v mnoha zemích běžná, to jen my tady jsme napouštěli při žízni do sklenic vodu z kohoutků a lili do ní sladkou šťávu. Všechno, co bylo takzvaně ze Západu, bylo okouzlující a platilo to i o nápojích v plastu.

      KDO BY KUPOVAL VODU?
      „Když se objevily balené vody, říkal jsem si, kristepane, kdo bude kupovat vodu, když je zadarmo z vodovodu? No a vidíte. Byl to výborný marketingový tah, balenou vodu kupuje kdekdo,“ podotýká Pavel Pafko.
      Však se taky v reklamní branži prodej vody v petkách označuje za jeden z nejgeniálnějších nápadů všech dob. Shrnul to Richard Wheatly, jeden z těch, kdo tuto myšlenku uvedli do praxe. Pak přednášel o tom, jak dělat správnou reklamu a přesvědčit lidi, aby kupovali to, co by je donedávna koupit ani nenapadlo. Shrnul to větou: „Dokázali jsme lidem prodat hloupý pocit.“ Ten pocit spočívá v tom, že voda balená v plastové lahvi je lepší než voda z vodovodu. Tedy v podstatě to, že lidé kupují bezcenný plastový obal s něčím, co je normálně zadarmo. Ale kdyby jen bezcenný. Čím dál víc se mluví o tom, že zdraví škodí.
      „Z plastových lahví se uvolňují látky, které se s vodou dostávají do organismu,“ říká primář Luboš Kotík. „Při jednom pokusu rodina dostávala tři týdny veškeré potraviny jen ve skle. Nic nepřišlo do kontaktu s plastem. Další rodina jedla jen to, co bylo zabalené v plastu. Po třech týdnech rodina, která nepřišla do kontaktu s plastem, neměla v moči škodlivé látky. Dnes je v plastu téměř vše, je problém se mu vyhnout, a tak nechápu, proč si škodlivé látky dodávat do těla ještě tím, že pijeme vodu z plastových lahví. Já piju zásadně vodu z vodovodu. Lidé naletěli marketingovému tah u a bohu žel někteří lékaři je v tom je&am p;am p;s c aro n;tě podporují. Jenže nezapomínejme, že lékaři občas dávají velice zhoubné rady.“

      S LAHVÍ DO DIVADLA
      Chirurg Jan Měšťák má ve své prezentaci o aquaholismu část s názvem „Když rozum zůstal stát“. Popisuje v ní například situaci, kdy v Národním divadle při opeře mají ženy na okraji lóží plastové lahvičky, aby z nich mohly upíjet při představení. Potom o přestávkách korzují divadlem, nesou ty petky, co chvíli z nich upijí… „Kdybych se kdysi napil z lahve na veřejnosti, maminka by mi dala pohlavek. Dnes takhle běžně pijí ve společnosti ženy, pěkně oblečené dámy. Neuvěřitelné,“ diví se.
      Podivoval se rovněž, když si v parku všiml podivuhodně vyhlížejících sportovců na kolečkových bruslích: „Mají plastové lahve v batůžcích na zádech a z nich jim vede do úst hadička, ze které si doplňují minerály s vodou. Já to skutečně nechápu. Od patnácti let jsem býval na soustředění reprezentačního družstva ve volejbalu, vrcholově jsem sportoval. Na vojně v Dukle Kolín jsem měl tu čest trénovat s nejlepšími hráči a mistry světa ve volejbale. Hrálo a trénovalo se ještě pod širým nebem, před olympiádou i třífázově, často ve velkém vedru. Nikdy se během zápasu a ani tréninku nepilo.“
      Ano, taky jsem si všimla těch zvláštních bytostí s hadičkami v ústech. Vyskytují se ve městech v parcích, tam, kde se jezdí na bruslích a na kolech. Je to zřejmě vyšší forma neustálé hydratace, stav, který možná časem pronikne i do jiných prostředí. Možná časem nebude běžné nosit plastové lahve s nápoji stále v ruce, ale rovnou budeme na ulici či v zaměstnání chodit s batohy, odkud nám povedou do úst šlahouny.
      Ale jak to vlastně je? Má každý člověk jinou potřebu pít? Jak poznáme, kdy je správný čas se napít a kdy jde jen o pocit, že bychom se napít měli, protože se o tom všude mluví?

      Jan Měšťák vysvětluje, že pocit žízně vyvolává hypotalamus v důsledku zvýšené koncentrace látek rozpuštěných v krvi. Dále takzvané baroreceptory, které vytvářejí pocit žízně, když je krev zahuštěná, a receptory v hltanu a dutině ústní, které
      informují o suchosti v dutině ústní. Jenže právě tyto receptory jsou nadměrným pitím narušeny a vyvolávají falešný pocit suchosti v ústech. „Pacienti mi říkají, že se potřebují napít, že cítí sucho v ústech. Já se jim do úst podívám a mají tam slin, že by se v nich mohli koupat.“
      Proto používá výraz psychogenní žízeň, která se projevuje při dodržování módního pitného režimu. Zkrátka čím víc člověk pije, tím víc má pocit sucha v ústech, pocit, že potřebuje na toaletu a že má žízeň.

      KOMU VĚŘIT?
      Takže léta děláme něco, o čem si myslíme, že to je správné, a teď se ukazuje, že na tom nic správného není?
      Zkusme se chytit ještě posledního stébla naděje a zjistit, jestli třeba není něco pravdy na tvrzení, že když člověk hodně pije, projeví se to na stavu jeho pleti. Že bude hezounká, hebounká, mladá.
      Přednostka Dermatovenerologické kliniky Nemocnice Na Bulovce Jana Herzogová říká: „Neznám zatím jedinou studii, která by prokázala, že pití vody má vliv na kvalitu pleti. Tím neříkám, že pití není důležité. Ale články a návody, které říkají, že když budete pít hodně vody, zlepší se vám pleť, se nezakládají na žádném výzkumu.“ Tak co s tím nadělením?
      Zapřemýšlet nad názory lékařů? Ač jsou pánové bojovníci proti pitnému režimu vyššího věku, vypadají svěže, jsou ve výborné duševní i fyzické kondici, což profesor Pavel Pafko při naší úvaze nad tím, zda lidé vůbec jsou ochotni jim naslouchat, shrnul slovy: „Tak snad nejsme úplně vysušení starci…“ Nebo dál věřit anonymním informacím, které nacházíme kdesi ve virtuálním prostoru, a když se nás někdo zeptá, odkud je čerpáme, říkat: No, někde, na internetu?
      Asi se ukáže až časem, jestli bude v ulicích, divadlech, parcích a na pracovištích ubývat lidí, kteří mají stále v ruce plastovou lahev. Nebo naopak přibude těch, kteří ji budou mít na zádech, aby se z ní nepřetržitě zavlažovali hadičkou vedenou do úst.
      Ale možná nakonec přijde to očekávané velké sucho a posedlost pitným režimem vymizí tak nějak stejně nenápadně jako vznikla. Tak uvidíme.

    6. Vypít za normálních podmínek 3 a více litrů vody není opravdu nutné, a tlačí nám to opravdu producenti balených nápojů.
      Potřeba tekutin je závislá na konstituci těla, teplotních podmínkách a fyzické zátěži. Jiný příjem bude u 50ti kilové dívky a 90ti kilového chlapa.
      Potřeba hydratace bude rozdílná i podle konzumované stravy, čerstvé ovoce a zelenina obsahuje velké množství tekutiny, pečivo mnohem méně.
      Podle mé zkušenosti je v průměru a podle podmínek pro člověka v pořádku 1-2 L.

      Moje babička pila málo, tak do litru a v tom bylo i každodenní kafíčko či čaj. Dožila se 92 let. Až ve vysokém věku, kdy pila už jen tak jednu skleničku a jedno kafe jí dvakrát odvezla sanitka a doktoři konstatovali dehydrataci.

      Z duchovního hlediska je zajímavý mentální stav, který pan doktor prožívá:
      „ je zoufalý. „Já už se na to nemůžu dívat a štve mě to čím dál víc,“ zlobí se“

    7. Vendo, jaké složení má ta slavná volná voda? Jak se z ní stane voda citovaná zaměstnaná ( v tkáních ), pokud nemá dost minerálů?
      Píšete :“Tělo potřebuje vodu novou, či volnou, k tomu, aby mohlo nové funkce vykonávat. Když dáte tělu nápoje obsahující cukr nebo kofein, tyto dvě látky mají v těle svůj vlastní chemický program. Maří účel potřeby vody.“
      https://www.lidovky.cz/relax/zdravi/konzumace-odsolene-vody-muze-vest-k-problemum-se-srdcem.A181227_110245_ln-zdravi_ape?&recommendationId=07eb0a52-7db4-40bc-9ded-0cb8a2f81d7b
      „Odsolená voda se už obohacuje o vápník, aby se korigovala kyselost, která způsobuje korozi rozvodů. Darr a ostatní se přimlouvají za to, aby se obohacovalo také hořčíkem.“
      Nedostatek hořčíku může vést k poruchám srdce…Hořčík ovlivňuje stav svalů včetně svalu srdečního, takže pomáhá pacientům zotavujícím se po infarktu. Nedostatek vede k osteoporóze i vyššímu tlaku a snížení kognitivních funkcí. Hořčík lze získat z vyvážené stravy, která ale není ve všech domácnostech běžná.

      Rozhovor MUDr. Měšťáka, video.
      https://video.aktualne.cz/24f1ac64-9158-4548-ae97-1a293aa8b84e
      Souhlasím s MUDr. Měšťákem, i já jako kluk pamatuji práci na poli ( sena, žně), celé odpoledne na slunci a džbánek donesené chladné vody, sotva 0,3-0,5 litru na osobu.

    8. Pardale, diskutujete s Dr. Batmanghelidjem?
      Více o něm /bohužel je již mrtvý / je třeba zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Fereydoon_Batmanghelidj

      Jsem rád, že Vás můj odkaz zaujal a že dokazujete svoji erudovanost a také umění vyhledávání na internetu. Obohacujete řadu zdejších čtenářů. Díky.

      Pan Vrobel, Alois, mi do počítače stáhnul tu knihu „Zlatá kniha receptů“ a já se přinutil v ní listovat. Je v ní obrovská studnice poznání. Té knihy a její komplexnosti byste si mohl všímat více, než mého laického přístupu. Vybírám ukázku speciálně pro Vás, ale domnívám se, že vše již znáte i od jiných autorů : / mnohem více v knize samé – ukázka je ze str. 130 / “ Podobné je to i s oněmi 70 miliardami buněk v našem těle – velmi jim prospívá, když je omýváme 6 až 8 sklenicemi denně. Přísun vody dělá zvlášť dobře také játrům, střevům a ledvinám – pracují-li, jak mají, nedochází k přetížení kůže a plic. Vedlejším pozitivním účinkem vody je i pomoc, jakou poskytuje žaludku. V Cayceových promluvách se uvádí, že sníme li nějaké jídlo, žaludek se okamžitě „stává skladištěm, anebo lékárničkou, která dokáže vytvořit všechny prvky potřebné pro náležité trávení v celém organismu“ (311-4). Voda žaludku pomáhá k optimálnímu fungování zejména tím, že udržuje jeho stěny mírně roztažené, rozšířené. V promluvách se pak zvláště doporučovalo, aby člověk, jakmile se ráno probudí, vypil na lačný žaludek půl sklenice teplé vody – to povzbudí zažívací ústrojí k co nejlepší práci.“

      Mějte se hezky a všechno nejlepší v roce 2019.
      Václav Žáček

    9. Vendo, píšete :“jakmile se ráno probudí, vypil na lačný žaludek půl sklenice teplé vody – to povzbudí zažívací ústrojí k co nejlepší práci.“
      Pít ráno teplou vodu doporučují i výživoví poradci —-> pravidelná stolice.
      Když se napiju teplého čaje nebo velkého hrníčku kávy s jednou lžičkou kafe, tak to vyjde s roztahováním žaludku stejně. Ale není to podle jasnovidce Cayce.
      https://en.wikipedia.org/wiki/Fereydoon_Batmanghelidj
      „Uvádí jinde, že voda poskytuje energii tělu a mozku tím, že rozdělí na svou složku vodík a kyslík . [6]“
      Tento odkaz [6] je https://www.quackwatch.org/11Ind/batman.html
      „Batmanghelidj tvrdil, že voda je jedním z hlavních zdrojů energie pro mozku a celé tělo a že produkuje „hydroelektrickou“ energii rozdělením na vodík a kyslík [5]. Toto tvrzení je absolutní nesmysl. Jediným zdrojem energie pro člověka jsou kalorie v bílkovinách, tucích, sacharidů a alkoholu…
      Žádný úctyhodný časopis by nemusel zvážit zveřejnění typu dat, který údajně nahrál Batmanghelidj. Ačkoli tvrdil, že léčil lidi s vředy, neprováděl žádné rentgenové vyšetření nebo jiné testy, aby potvrdil takovou diagnózu. Navíc spolehlivé závěry o účinnosti nelze vyvodit z náhodného výběru tidbits od asi 20% bývalých pacientů. Ačkoli se pálení žáhy může někdy uklidnit pitnou vodou, není logický důvod domnívat se, že voda může vyléčit vředy nebo dělat jiné věci, o nichž tvrdí Batmanghelidj během svého vězeňského pobytu. Neexistuje ani logický důvod uzavřít-jak to dělá – že bolest žaludku nebo jakýkoli jiný problém hlášený vězni byl způsoben „nedostatečností vody“. [5]“
      Závěr :Batmanghelidj byl šarlatán. A teorie, že voda se v mozku rozkládá na kylík a vodík jako zdroj energie svědčí o tom, že nikdy nepochopil ani elektrolýzu nebo zákon zachování energie.

  2. Vím, že je to dost neobvyklé, ale já pro Aloise používám čas od času jméno Lojza. Neobvyklé,že? Omlouvám se, já na Vás zapomněl. Už se to nestane. Dnes večer se tu ukáže a tak se s ním domluvím, že bude Al. Takové americké, že?

  3. „…„…uzdravení fyzického beze změny v mentálním a duchovním ohledu přinese nakonec člověku jen málo skutečné pomoci.“ …říkal Edgar Cayce…“
    …A následně se z něj stane přízrak… a včíl babo řaď, co s ním…

  4. Děkuji za různé reakce na můj druhý malý článek. Jak jsem napsal u toho prvního – rozhodl jsem se psát drobné články, kde se odvolám na nějakou autoritu a poté dodám některé své informace, kterým věřím.

    V článku „Ve zdravém těle zdravý duch“ jsem napsal jen dvě vlastní malé poznámky. Knihu E.Cayceho ještě nemám úplně prostudovanou, je totiž velmi obsáhlá. Ale protože mne zaujala, napadlo mne, že ji trošičku zpropaguji. Nic víc.

    Václava zaujala voda. Proč ne, ostatně měla značný podíl na vývoji života. Všichni jsme v ní devět měsíců plavali.
    Pardal se toho chytil zcela vědecky, jak to umí on.
    Matrix, zdá se, má problémy s mlékem.
    Lojza si objasnil, že dva Lojzové nemusí být jen jeden.
    Bo přidal moudro.
    Milenium má zprostředkované zkušenosti s vodou.
    A matka se chce řadit, kecám, chce radu.

    Knížku zatím asi nikdo nijak nestudoval, možná si ji nikdo ani nestáhl. Zadejte její název v uložto.cz a máte ji, tedy chcete-li.

    Pro mne byla přínosem kupříkladu v těchto sděleních:
    „Píle, rovnováha, respektování tělesných cyklů, soustavnost a vytrvalost, pozitivní očekávání a prostor pro odpočinek a hru – to všechno pro nás má mimořádný význam. Při plánování jednotlivých cílů své cesty a při hledání způsobů, jak jich dosíci, berte vždy v úvahu celou svou bytost – duchovní, duševní i fyzickou. Jak nám ukázaly jednotlivé kapitoly této knihy, je k tomu zapotřebí zvolit si vhodný duchovní ideál; s pomocí meditace a dalších postupů transformovat některé naše vnitřní vzorce, ony „magnetofonové pásky“ v nás; a pracovat také s emocionální složkou naší bytosti. …… A JEŠTĚ ….. „Soustředíme-li se na ryze praktickou rovinu, každá buňka v našem těle potřebuje, abychom jí pomáhali dodávat nezbytné stavební látky a zbavovat se jedovatých zplodin. To předpokládá dobré fungování následujícího čtyřstupňového procesu: správná dieta a výživa, doprava živin k buňkám prostřednictvím krevního oběhu, rychlé odplavení odpadních látek (zejména lymfatickým systémem), a konečně likvidace tohoto odpadu čtyřmi vylučovacími systémy organismu.“

    Mám vedle sebe člověka, který se věnuje stylu života podle zásad jógy. Nejednou o tom tady psal. A já z jeho poznání cítím, že ten shora uvedený proces čtyř stupňů má svoji důležitost.

    Tak zítra pěknou oslavu a rozloučení se starým rokem a vše nejlepší do nového roku.
    Alois

    1. Tady ten příspěvek ze zdroje alternativní magazin, těch 20 bodů, jsem sem dal proto, aby byl vidět zásadní rozdíl mezi člověkem, který ví, který vstoupil dovnitř /E.Cayce/ a poznatky nějakých současných alternativních směrů.

      Obecně v knize „Zlatá kniha receptů“ je uvedeno třeba toto:
      Jak to, že vůbec můžeme onemocnět? Tato věta odráží jednu z největších filosofických otázek: Proč je na světě zlo? Nemoc znamená totéž, co utrpení. Všemocný a bezvýhradně milující Bůh by přece své děti jistě nenechal takto strádat. Odpovědí na tuto otázku je fakt, že za svou nemoc si můžeme my sami, nikoli Bůh. Nemoc sebou nese zjištění, že nejsme, jak být máme, že nejsme ve všech ohledech v pořádku, a je pro nás tudíž poselstvím: „A tak se vpravdě dá říci, že žít v odklonu (od Božího zákona) může způsobit nevolnost, nemoc, poruchy, stres ve fyzickém těle. … Ach, kéž by to přineslo právě toto (poznání), a ne pocit „Ano, já vím – ale moje touhy a mé tělo a mé slabosti – a tohle a támhleto – a já za to nemohu.“ Kdo jiný za to může? Pro mnohé mohou být tato slova tvrdá, ale nakonec dojdete k poznání této pravdy: Žádný kaz, žádná rána k vám nepřichází, pokud jste k ní sami nevytvořili příčinu ve svém svědomí, ve svém vnitřním já.“
      Přijmout takovéto tvrzení je opravdu poněkud těžké. Samotné výklady nám celou věc ještě ztěžují tím, že slovo hřích nahrazují obratem „v rozporu s Božím zákonem“. Slovo hřích sahá svými kořeny do dávné anglosaské terminologie lukostřelby, kde znamenalo „mimo značku, mimo cíl“. Sdělujíce, že „nemoc je hřích“, hovoří výklady vlastně o tom, že nemoc představuje doklad nesprávnosti našeho rozhodování, že svědčí o nějaké volbě, která ve svém důsledku míjí cíl universálního zákona. Může tím být míněn proces tak prostý, jako je třeba volba špatného jídla. Pravdou ovšem je, že „… vně nás není nic ani zpola tak děsivého, jako je to, (co) si můžeme vystavět nebo/a uchystat uvnitř svého duševního a materiálního bytí.“

      Ve své první článku jsem napsal toto – „Ego, jinými slovy pýcha, egoismus, je jednou z pěti vášní mysli člověka. V sanskrtu má pojmenování ahankára /ahamkára/ a značí jednu ze čtyř kvalit mysli. Ego začíná působit již od dětství a zřídka přestane působit do smrti. Jeho projevem je pýcha na sebe sama, samolibost, nemístná touha po sebeuplatnění, povýšený postoj, panovačnost, hledání chyb na jiných; svá přání nazývá právem, své názory vnucuje jiným. Opakem ega, čili jeho smrtí, je zmíněná pokora a skromnost. Hlavním úkolem ega je zahrazení cesty k Pravdě.“

      A to je prosím jen jedna z vášní mysli. Co ty ostatní a v souhrnu jejich působení pak život, který se zřejmě nebude odvíjet jako ten „pravý ořechový“?

      Alois

      P.S.
      Slavný Řek Pythagoras se kdysi k tomu vyjádřil celkem jasně – „Člověk svými návyky uvádí do pohybu síly, jež ho nakonec zničí.“

    2. Aloisi,
      vůbec bych nereagoval, odpovídám jenom ze slušnosti. Ten Váš příspěvek a citace z knihy je úplně mimo mé chápání a vidění světa.

      ad.: Všemocný a bezvýhradně milující Bůh by přece své děti jistě nenechal takto strádat.

      Všechno špatně….. Kde berete tu jistotu, že Bůh je bezvýhradně milující? Je to jen Vaše přání! To, že Bůh je bezvýhradně milující, je náboženské dogma, které se nezpochybňuje. Pokud se ale budete pozorně dívat kolem sebe, uvidíte něco jiného.
      Tož tak.

    3. „To, že Bůh je bezvýhradně milující, je náboženské dogma, které se nezpochybňuje. Pokud se ale budete pozorně dívat kolem sebe, uvidíte něco jiného“

      Lojzo, s tímto musím souhlasit.

      Bůh nemiluje způsobem jak si to lidé přejí, aby je druzí, nebo Bůh miloval, byl jim nakloněn. To je čistě egoistický požadavek a přístup, chci co se mi libí a hodí.
      Hodí se někomu to co se běžně děje, aby byl nemocen, trpěl, byl okraden, zabit?
      Bůh je o něčem jiném než o lásce jak ji chápou běžně lidé. A jsme zase u ega, což vím, že je slovo, které je pro Vás Lojzo provokující. Když nebude ego, nebude žádný problém a i láska/neláska ztratí význam a hodnotu. Dokud existuje ego existuje i polarizace. Bůh je jednota, ke které se postupně prožijeme od egoistického vnímání a chování.

  5. Život nás, lidí, je svým průběhem o prožívání důsledků, o hledání jejich příčin, také ale o vytváření nových příčin, které v budoucnosti /různě vzdálené/ přinesou nové důsledky. A tak stále dokola.

    V jednom článku – odkaz níže jsem našel zajímavé věty, v nich tedy zajímavé myšlenky:“Kromě těchto zjevných příčin, některé směry alternativní medicíny rozlišují i psychické příčiny, které se projevují jako fyzická bolest. Jinými slovy, každý druh bolesti je spojen s konkrétním emočním stavem.“

    Ve slovníku cizích slov ABC si můžete najít definici pojmu emoce:
    emoce >> proces prožívání, hnutí mysli, prožitkový aspekt vědomí; pohnutí, dojetí, vzrušení, cit, nálada, afekt, vášeň; vědomá duševní reakce subjektivně prožívaná jako určitý cit či pocit, obvykle zaměřená vůči určitému objektu, doprovázená fyziologickými změnami a výrazovými projevy a podněcující k určitému způsobu chování

    To vědomí, vědomá použité v definici je rozhodující. To nás odlišuje od světa nižšího života, tedy třeba zvířat. A ke konci definice je napsáno „…..obvykle zaměřená vůči určitému objektu, doprovázená fyziologickými změnami a výrazovými projevy a podněcující k určitému způsobu chování“.

    Zvládnutí emocí je velmi důležité. Jejich nezvládnutí vytváření skutky, chování, činy, které se pak projeví v důsledcích jako různé chorobné stavy.

    Odkaz: http://www.alternativnimagazin.cz/20-druhu-bolesti-jejichz-zdrojem-je-konkretni-emocni-stav/?fbclid=IwAR2iicKCUta26kiB199oMQuLbONpAPcFcfCUq8Ni74nvtSU0mGikTMRPOTk

    Článek pokračuje pak hledá logiku až k bolestem, které člověk prožívá a hledá příčinu:

    Co nám říká naše tělo?
    Když dojde na bolest, tělo v tom má poměrně jasno. Naše pocity se přímo manifestují ve fyzické rovině. Pokud cítíme emoční stres, organismus nám přesně řekne, v čem je problém. Jediné, co my potřebujeme udělat, je tento jeho odkaz správně dekódovat.

    No a tady je náš návod, jak na to:

    1. Bolesti svalů reprezentují výzvu v schopnosti posunout se v životě dál. Jste dost flexibilní v práci, doma, či ve svém nitru? Přizpůsobte se a „jděte s proudem“ …

    2. Bolesti hlavy omezují naše rozhodování. Migrény míváme tehdy, když víme, jaké rozhodnutí udělat, ale neuděláme ho. Ujistěte se, že si každý den vyhradíte stranou nějaký čas na relax. Udělejte něco, co tento tlak uvolní.

    3. Bolesti krku mohou být znakem toho, že máte problém jiným nebo sobě samým odpustit. Když cítíte bolesti krku, zkuste myslet na věci, které máte na sobě nebo jiných rádi. Vědomě pracujte na tom, abyste odpustili.

    4. Bolesti dásní se spojují s rozhodnutími, které neuděláte nebo netrpíte. Definujte si cíle a tvrdě za nimi jděte.

    5. Bolest v rameni naznačuje, že si s sebou nesete emoční zátěž. Z toho také vychází pořekadlo, že si člověk „nese starosti na ramenou“. Soustřeďte se na proaktivní řešení problému a také přeložte část ze svých starostí nebo odpovědností na ramena druhých lidí ve vašem životě.

    6. Bolesti žaludku se objevují tehdy, pokud jste „nestrávili“ něco negativního. Pocit, že nejste respektování druhými, může způsobovat nevolnosti v žaludku.

    7. Bolest v horní části zad naznačuje, že vám chybí emoční podpora druhých, případně, že nejste milováni. Pokud jste svobodní, možná je to ta pravá chvíle jít ven a s někým se seznámit.

    8. Bolest v dolní části zad může znamenat, že se příliš zabývate penězi nebo vám chybí emoční opora. Zřejmě nastal čas poptat si zvýšení platu v zaměstnání, případně vyhledat pomoc finančního poradce, který vám pomůže lépe si uspořádat své finance.

    9. Bolest v kříži a kostrči pravděpodobně znamená, že sedíte na nějaké věci, která vyžaduje, aby byla vyřešena. Zahloubejte se do ní a najděte pro ni správné řešení.

    10. Bolesti v lokti přímo souvisí s vaší neochotou změnit něco ve svém životě. Když jsou vaše paže ztuhlé, znamená to, že i vy jste příliš ztuhlí v životě. Je načase pohnout se dál nebo alespoň trochu více relaxovat.

    11. Bolesti v paži znamenají, že někoho nebo něco nesete jako emoční zátěž. Měli byste se konečně zamyslet nad tím, proč to (ho/ji) nesete.

    12. Bolesti v ruce. Ruce symbolizují naši vazbu na jiné lidi. Pokud v nich cítíte bolest, může to znamenat, že se příliš často neobracíte na druhé. Pokuste se získat nové přátele, případně obnovte stará přátelství.

    13. Bolesti v bedrech se vyskytují tehdy, když se obáváte pohybu. Ukazují na to, že je ve vás odpor ke změnám pohybu vpřed. Může to být také znakem toho, že těžko přijímáte rozhodnutí. Pokud máte nápady, je čas je zrealizovat. Obecně lze říci, že bolesti v bedrech se spojují s oporou a nerovnováhou v tom, jak nahlížíte na život a na pocit nedostatku lásky.

    14. Bolesti v kloubech ukazují na neschopnost vaší flexibility. Buďte otevřeni novým způsobům myšlení, novým lekcím a životním zážitkům.

    15. Bolesti kolen symbolizují náš vztah k jinému subjektu, ať už vyrovnaný nebo agresivní. Bolest v kolenou ukazuje na problémy v akceptování věcí takovými, jakými jsou. Bolest uvnitř kolena se spojuje s komunitou, prací a přáteli. Ve vnější části kolena zase s osobními problémy. Pamatujte na to, že jste jen člověk, smrtelník. Nenechte své ego dominovat vašemu životu. Přínosem vám může být práce dobrovolníka.

    16. Bolesti zubů znamenají, že nejste spokojeni se situací, ve které se nacházíte, což ovlivňuje emoce ve vašem každodenním životě. Pamatujte na to, že zážitky plynou rychleji když se soustředíte na pozitivní výsledky.

    17. Bolest v kotnících hovoří o tom, že si sami nedovolíte být šťastní a užívat si. Je proto čas být na sebe více přívětivějšími. Zkuste také trochu okořenit svůj milostný život.

    18. Bolest způsobující únavu je vyvolávána nudou, vzdorem a odmítáním toho, co vás žene napřed. Otevřete se svému vnitřnímu hlasu, který vás vede k novým zážitkům a zkušenostem.

    19. Bolest v chodidlech může být zapříčiněna depresí. Pod vašima nohama dochází k přílišné negativitě. Těšte se i z malých požitků života. Adoptujte si zvířátko nebo si najděte nový koníček (hobby). Hledejte radost.

    20. Nevysvětlitelná bolest v různých částech těla. Buněčná struktura těla se neustále obnovuje a během tohoto procesu uvolňuje negativní energii. To může oslabovat imunitní systém a všechny další systémy v těle. Takže, i když se může zdát, že tělo je ve stavu nemoci, ve skutečnosti se víceméně pouze čistí. Tento stav by měl brzy pominout.

    Omlouvám se, že těch dvacet bodů, dvacet bolestí, jsem zkopíroval. Někdo by odkaz neotevřel a možná by tak přišel o důležitou informaci.

    Za těmi stručnými definicemi lze nacházet to, co máme dělat. Třeba „bolest 15.“ a z jejího popisu, ze závěru: „Nenechte své ego dominovat vašemu životu. Přínosem vám může být práce dobrovolníka.“ ? ? ? Jak tomu rozumím ? – pokleknout na kolena bylo a je známkou jisté pokory.

    Trošku se to hodí i k diskuzi k článku o pořadu paní Jílkové ?!

    1. ad.: 4. Bolesti dásní se spojují s rozhodnutími, které neuděláte nebo netrpíte. Definujte si cíle a tvrdě za nimi jděte.

      A jak se to slučuje s „Ego, to, co vytlačuje ze srdce člověka Boha… (1.)“

      Aloisi,
      život je v polaritě a my se musíme jenom pořád rozhodovat. To jestli budeme vytlačovat ego nebo jestli půjdeme tvrdě za svými cíli. Vidíte, že i s vytlačeným egem onemocníte:-))

    2. Lojzo, Vy není třeba věřit všemu. Váš odkaz
      http://www.alternativnimagazin.cz/20-druhu-bolesti-jejichz-zdrojem-je-konkretni-emocni-stav/?fbclid=IwAR2iicKCUta26kiB199oMQuLbONpAPcFcfCUq8Ni74nvtSU0mGikTMRPOTk

      „8. Bolest v dolní části zad může znamenat, že se příliš zabývate penězi nebo vám chybí emoční opora. Zřejmě nastal čas poptat si zvýšení platu v zaměstnání, případně vyhledat pomoc finančního poradce, který vám pomůže lépe si uspořádat své finance.“

      Peněžní záležitosti řídí manželka a dobře a záda bolí mě, taková jsme jedna rodina..)

    3. Jestli to není myšleno tak, že máte požádat manželku o zvýšení kapesného:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference